Bláznova ukolébavka

Tak…jelikož mě vážně opouští inspirace a moje múža si vzala neplacené volno.. taxe mi nechce nic dlouhé psát, dopisovat kapitoly apod. Tak vám s epřináším takovou divnou drabble… trošku delší..s veršíky.. snad to pochopíte, je to spíš psychologické.

Motýlí křídla,
vzduchem si letí,
křídla jim zřídla,
a z nebe pádem sletí.
Barevná křída,
s nažloutlou snětí,
už je to bída,
dost už obětí.
Motýlku bílý…leť!
Čtyři stěny bílé jako magnólie. Tichý úkryt, nikdo tě neslyší. Čtyři stěny měkké jako postel s nebesy. Hluchý svět kolem, klidně křič. Den se střídá s nocí a noc se dnem, nevnímáš tu změnu. Nevidíš ji.
„Tak si dopadl, kamaráde!“ otočíš se za tím hlasem. Pohltily ho zdi, nikde nikdo.
Paže máš sevřené, rty tvé prosí. Svět na tebe zapomene, oběti tvé zkosí. Jsi sám…sám proti všem, sám proti nikomu?! Či nikdo proti tobě či všichni proti tobě? Svět se změnil a zbláznil – všichni proti všem. Lítost je ukrutná, vzpomínky tíží. To tehdy byl jeden za všechny a všichni za jednoho. Ty za všechny, ale nikdo za tebe. Je konec všem dnům i snům.
„Tak si dopadl, kamaráde!“
Oběť zbytečná. Zapomněli na tebe. Ty zapomeň na ně.
„Ale já jsem Vyvolený!“
„Omyl, tys byl, Vyvolený, Harry! Dejte mu injekci!“ pravil lékouzelník
Čtyři zdi bílé jako magnólie. Čtyři zdi měkké jako postel s nebesy.
„Blázne…zazpívám ti ukolébavku!“
…zítra budou nám bláznům lát, že rád snídáš semnou, proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, když tebe tu mám…

30 komentáře “Bláznova ukolébavka

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..