A tak zesnul Vyvolený – 1. část

Doporučuji slabým povahám, ať tohle nečtou. Je to poněkud brutální a depresivní povídka. Místy až nechutná, řekla bych. A asi až od 15ti let :))
Konec myslím mluví sám za sebe, že je to jednozárovka. Pouze rozdělena na dvě části, poněvadž byla moc dlouhá.
Hl. postavy: Harry Potter, lord Voldemort
Vedlejší postavy: Draco Malfoy, Hermiona Granger

Temnota, chlad. Plíseň lemující stěny zaprášené kobky, v níž nebylo jediné okno. Už dávno nevěděl, jak vypadá denní světlo. Nejbližšími přáteli mu teď byly okovy, jenž se mu zařezávaly do rukou jako ostnatý drát a tvořily tak rudý náramek z krve.
Byl unavený, celé noci nespal. Vlastně od dne, kdy ho tu přivedli a kdy ho tak necitelně spoutali. Nohy měl bosé a jeho pokožka už téměř nevnímala ten mrtvolný chlad. Z vedlejších kobek se linul pach fekálií a moči, všude kolem to páchlo a panoval tu strach.
Azkaban, jediné kouzelnické vězení. Kdysi spása spravedlnosti, ale dnes již dávno zapomenutá, neboť zde už dávno žádná živá duše se zdravým rozumem nezůstala. Toto místo se stalo domovem všech zajatců dobra, všech mučedníků a vzdorovitých kouzelníků, kteří se na úkor svého pohodlí a života, nechtěli vzdát své cti.
Seděl na zemi jako nějaký zrádce a vrah. Jako ti, kteří tu sedávali dříve za své hříchy.
Ani ty krysy už neměly chuť mu dělat společnost. Byl pro ně už moc velkou samozřejmostí. Jejich nový spolubydlící, jenž se provinil tím, že chtěl porazit Pána zla.
Jedna z krys mu právě proběhla kolem nohou a tak známě si čichla k jeho palci, ze kterého kdyby mohla, tak si udělá dopolední svačinu.
Dávno již tak elegantně rozcuchané uhlové vlasy byly dnes zprzněny špínou, studeným potem slepeny k obličeji a plné vší. Jeho tvář, dříve tak hezká, byla dnes smrtelně bílá, lícní kosti mu vystupovaly do popředí, oči měl zapadlé a rty vyschlé, zuby mu pomalu žloutly a kůže sinala a stárla jako na povel. Dnes by ho už žádný kouzelník nepoznal. Nikdo by neuvěřil, že takto dopadl Vyvolený.
Jediným znakem, jenž prozrazoval jeho původ, byla jeho jizva ve tvaru blesku zdobící jeho čelo.
Z dáli uslyšel kroky. Smrtijedi nebo Mozkomoři?
Klap..klap.. blížily se.
Jeho dva nejlepší přátelé, co s nimi asi je? Proč jen dovolil, aby šli s ním?
Kroky se blížily.. klap..klap.. slyšel šustění plášťů. Smrtijedi nebo Mozkomoři?
Zabili je nebo je taky nechali na pospas svému osudu a strčili je do kobky obdobné té jeho?
Postavy byly stále blíž a blíž..klap..klap.. uslyšel, jak z vedlejší cely kdosi křičí. Naskočila mu husí kůže.
Co je s Hermionou, co je s Ronem? Oni si tohle nezasloužili. Neměli ho následovat. Nikdy si neodpustí, že kvůli němu takto skončili. To i ta smrt je vysvobozením.
Klap..klap.. už jen několik metrů.
Ze stropu ukápla malinkatá kapka. Přesně do místa, kam stéká všechna voda z pevnosti, jejíž stěny jsou vlhké s chladné. Kap.. další kapka.. klap..další krok.. kap..
Cítil, jak mu stydne krev. Srdce buší o sto šest, mozkové závity pracují. Jdou k němu, ano jdou přímo do jeho cely. Už to rozpoznává, nejsou to pouze jedny páry bot.. jsou dvoje. Nejsou to Mozkomoři. Najednou mu to došlo. Mozkomoři přece nemají nohy.
Klap..klap.. dva páry bot už téměř našly svůj cíl.
Všechny chlupy na těle se daly na pozor. Kdyby se aspoň mohl bránit, ale kdo ví, kde je teď jeho hůlka. Proč jen se pořádně nenaučil ta verbální kouzla? Proč jen se nenaučil uzavírání, proč jen dovolil, aby Hermiona a Ron šli s ním?! Proč jen dovolil, aby zabili Brumbála, proč jen se nechal oblafnout a šel na Odbor záhad a nechal Siriuse umřít?! Proč jen ve čtvrtém ročníku nepoznal, že je to všechno jen léčka a nechal Voldemorta povstat!? Proč museli jeho rodiče kvůli němu zemřít?! Proč on je Vyvolený!? Proč, proč, proč?? Všichni kolem něj kvůli němu jen umírali, zasloužil by si umřít..zasloužil by si být mučen. Smrt je přece jenom v takové situaci úleva, ale on by potřeboval trest. Trest hodný člověka, který způsobil takovou katastrofu v životě všech jeho milovaných.
Co je teď asi s Ginny? Žije? Co Weasleyovi, co Remus a Tonksová? Jsou naživu? Kdyby jenom nezklamal. Přísahal, že všechny své blízké pomstí, přísahal, že najde všechny zbylé Viteály, přísahal, že dopadne lorda Voldemort a zničí jej, ale ne, on zklamal. Zklamal nejenom všechny, kterým to slíbil, ale zklamal hlavně sebe. Nedokázal to. Nechal se chytit a zajmout. Nebyl tím, za co ho všichni měli. Nebyl Vyvoleným, nebyl dost silný, aby tomu všemu čelil. Nebyl dost dobrý, teď už to věděl. Teď, když tu trčel v této temné kobce. Když byl vězněm Smrtijedů a když už neměl sebemenší šanci na záchranu nejen svou, ale natož celého kouzelnického světa.
Klap..klap..klap.. kroky se zastavily.
Otočil zrak směrem ke dveřím. Pomalu zavrzaly a objevila se mrňavá škvíra, kterou pronikalo do cely oslnivé světlo, jenž už tak dlouhou dobu neviděl. Dveře se pomaličku otevíraly víc a víc.. za chvíli se mu naskytne pohled na majitele těch dvou párů bot.
Je konec, přišli se ho zbavit.. nebo mu přišli dát snad najíst? Od počátku svého působení zde nepozřel jediné sousto. Byl vyhládlý, zesláblý a pohublý. Kosti mu čněly a kůže na něm visela. Přišli mu snad dát zase jeden z těch blivajzů, který dávali „vězňům“? Ne, to nejspíš ne..
Dveře se otevřely dokořán. Harry mohl spatřit ty, jejíchž kroky působily takový rámus.
Voldemort! Sám osobně.
„Harry, Harry,“ tlumeně se zasmál a Harrymu přitom přeběhl mráz po zádech, „tak takhle dopadl ten, kdož mě měl porazit. Jsi to ale politováníhodný ubožák, Harry.“
Harry se nehodlal vzdát, přestože věděl, že nemá sebemenší šanci se nějak bránit. Plivl Voldemortovi přímo do jeho hadí tváře a ten přikrčil oči a začal se smát.
„Tohle je všechno, Harry? Ano, ta tvá odvaha. Vzdoruješ, i když víš, že nemáš šanci na záchranu, i když víš, že ti ublížím, přesto..Harry..proto si tě vážím a proto si byl můj nejlepší sok. Nepočítám-li toho mudlomila Brumbála. Ty, Harry.. tys byl sok na úrovni, ale teď..teď už je z tebe jenom troska.“
„Co chceš?!“ Zařval z plných plic Harry, co mu síly stačily.
„Jsem rád, že jdeš přímo k věci,“ začal přecházet Voldemort ze strany na stranu. „Přišel jsem ti učinit návrh. Ano, vím, že jsi mě už několikrát odmítl, ale teď si v jiné situaci a my dva..my dva, Harry… mohli bychom společně ovládnout svět. Mohli bychom dokázat nemožné, mohli bychom být sobě rovní!“
„Jdi do háje s takovým návrhem!“ Trhnul sebou Harry.
„A co když to není jen návrh,“ ohlédl se na Smrtijeda, který přišel s ním, „přiveď ji!“ Odvrátil se nazpátek k Harrymu.
„Co..co chceš dělat?“
„Brzy uvidíš, Harry!“

42 komentáře “A tak zesnul Vyvolený – 1. část

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..