(4/4)

Najednou se Sirius zvedl a sebral veškerou svou odvahu: „Taky neuvidíš, ty jedna zlá čarodějnice. Už mě nikdy neuvidíš. Nenávidím tě, nenávidím tohle místo, tenhle dům, lidi v něm. Nenávidím všechno, co je spojeno s rodinou Blackových..nenávidím svoje příjmení, nenávidím!!!“ sebral rychle nohy na ramena, než se stačí matka vzpamatovat a švihnout mu další ránu. Vyběhl do svého pokoje, zamknul dveře. Čekal, že teď matka jako tajfun vběhne do jeho pokoje, ale nic se nestalo. Rychle vytáhl kufr.. sbalil si všechny své věci. Oblečení, učebnice, pomůcky, své tajné úspory, hůlku, dopisy od přátel.
„Kde je, sakra..tak kde je…aa..tady,“ nemohl ho tu zapomenout. Ten čtyřlístek mu darovala Tara, aby mu přinesl štěstí a klid v duši. Proboha..Tara. Nemůže ji tu takhle nechat. Už ji nikdy neuvidí. Matka ji potrestá.
Kufr měl zabalený, popadl hůlku a s pomocí levitace kufr snesl ze schodů. Hala byla prázdná. Co se to děje? To je nějaké podezřelé. Položil kufr pod schody a šel se rozloučit s Tarou. Byla naštěstí v kuchyni. Nikdo jiný tam nebyl.
„Ještě, že jsi tady,“ chytl ji za ruku, „pojď semnou. Uteč semnou?“
„Cože?“ dívka byla mírně v šoku, „O čem to mluvíš, Siriusi?!“
„Odcházím. Odcházím z tohohle bojiště, z tohohle vězení. Z tohohle sídla nenávisti. Mám toho po krk. Nesnáší mě tu a já nesnáším je. Proč bych se tu měl ještě déle zdržovat?!“
„A kam půjdeš?“
„Za Jamesem. Rád mě přijme. Jeho rodiče mě mají raději než ti moji. Pojď semnou, prosím…matka tě potrestá.“
„Já nemůžu. Ráda bych, ale nemůžu..má rodina.“
„Taro,“ Siriusovi se do očí draly slzy beznaděje, „prosím, pojď.. najdeš si jiné místo. Uživíš rodinu, já ti pomůžu. Nemůžeš tady zůstat…“
Pak ji náhle z ruk vypadl talíř a vytřeštěné oči znamenaly… Sirius věděl, co se děje. Instinktivně se otočil. Byl tam otec a měl v ruce matčin bič: „Tak ty sis se prý rozhodl opustit náš dům?“
„Ano,“ vzdoroval hrdě Sirius, „pusť mě otče, sám víš, že beze mě to tu bude mnohem lepší!“
„Žádný Black ještě nezostudil svou rodinu a ty nebudeš první!!“ zaburácel
„Tak to máme rozdílné názory, protože mě už nic nezastaví..ani ty!“
„Vážně, no to se ještě uvidí,“ otcův hlas hřměl jako hrom za největší letní bouřky, „opakuji, žádný Black.. neopustíš tenhle dům. Neexistuje nic, co bych z tebe nemohl vymlátit!“ napřáhl se bičem, ale jak se tak napřahoval, podklouzla mu noha na kuchyňských kachličkách a ztratil rovnováhu. Sirius využil situace a vyběhl do haly, aby si pod schody vyzvedl svůj kufr: „Sbohem Taro, hodně štěstí!“ sebral kufr a kdyby už neměl hotovou zkoušku přemisťování, nemohl by udělat..PRÁSK… byl fuč. V dáli ještě zaslechl ječivý hlas jeho matky, která řve něco ve smyslu: „Už nejsi můj syn!“ Jako by ho to trápilo.
„Siriusi!“ plešatý muž vběhl chlapci vstříc.
„Pane Pottere,“ usmál se Sirius. Už byl v bezpečí. Najednou uslyšel z hora nějaké dunivé skoky.
„Siriusi!!“ chlapec mu vběhl do náruče a pevně ho objal, „jsem rád, že jsi dorazil.“
„Jamesi…auuu..“
„Proboha,“ odtrhl se James, „co ti zase provedla?“
„Ale to nic,“ usmál se ledabyle Sirius, jako by se vůbec nic nestalo. Ještě měl před sebou důležitou informaci. Musí nějak vysvětlit, že už se nemůže vrátit domů.
„Žádné nic, ukaž,“ James vyhrnul Siriusovi ze zad hábit, „Panenko skákavá. Mamíííí…,“nevydržel to James, když viděl Siriusovy obrovské šrámy po biči.
„Ne, Jamesi, ne..nevo..“
„Copak? Ahooooj, Siriusi, ráda tě vidím,“ Jamesovu matku nenapadlo nic jiného, než Siriuse opět pevně stisknout.
„Mami, přestaň, jeho to strašně bolí,“ ukázal na Siriusovu skrčenou tvář, „podívej..“
„Nech toho, Jamesi, to je dobrý..to ne..“
„Ach můj bože, chlapče zlatá. Kdo ti to udělal? Zase ona?!“ paní Potterová se uměla občas rozčílit, ale takhle rozčílenou ji ještě Sirius neviděl, „Takhle trápit vlastního syna, je to možné? Počkej, zlatíčko..přinesu nějaký lektvar na rány. Vydrž prosím.“
„Jistě,“ obrátil se na kamaráda, „ty jsi ale drbna!“
„Drbna? Nemyslíš, že bude lepší, když ti to máma ošetří, než abys několik týdnů trpěl? Co se stalo. Budeš mi to muset vyprávět.“ James měl vlastně pravdu. Lepší spát se zdravými zády, než trpět do doby, než by se rány zahojily. Stejně by si toho časem Potterovi všimli.
Když se paní Potterová vrátila, Sirius jim pověděl, co se stalo..ale zapomněl záměrně na jeden detail – že totiž odešel z domů.
„Ty už se tam nevrátíš,“ řekla rázně Jamesova matka.
„Co prosím?“ Sirius si nebyl jistý, jestli slyšel správně, ale pokud ano, byl by ten nejšťastnější kluk pod sluncem.
„No už se tam nevrátíš, nikdy. Budeš bydlet s námi. Nemůžu přece dovolit, aby tě ta ženská dál trápila. Když neumí jednat se svými dětmi.. Budeš s námi. Já i Lance tě máme rádi. Jsi jako náš druhý syn.“
„Totiž, paní Potterová…. Já se vlastně už vrátit nemůžu,“ usmál s nevinně
„Jak to?“
„Utekl jsem.“
„Udělal si jenom dobře.. a ode dneška žádná paní Potterová. Jsem Veronica. Vítej doma.“
Poprvé, poprvé Sirius cítil, že je opravdu doma. Někde, kde vládne láskyplné zázemí a kde ho nečeká žádný trest. Měl kolem sebe lidi, které miloval. K Jamesovým rodičům si vytvořil pouto, měl je rád, jakoby byli jeho vlastními rodiči. Byl šťastný, konečně..po dlouhé době. Jediné, co ho trápilo.. Co teď asi dělá Tara? Jestlipak ji matka příliš neublížila. Kvůli němu bude potrestaná i ona. Zavařil jí to a hrozně toho litoval. Na srdci ho to strašně tížilo, ale nejen to.. ale taky fakt, že už svou vyvolenou nikdy neuvidí. Dnes to bylo naposled, kdy mohl spatřit její andělskou tvář. Naposled ochutnal jejího báječného pstruha s citróny…
„Sbohem, Taro. Sbohem, nechť je ti bůh milostiv,“ hrábl do kufru pro lisovaný čtyřlístek a stiskl ho v dlani.

75 komentáře “(4/4)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..