5. kapitola – Prší

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Pikový král
Taaak…udělala sjem obrovskou výjimku a mám tu pro vás něco neočekávaného :)) Vidíte, jak jsem hodná? :)) Za případné chyby se omlouvám, je pozdě a nechce se mi to opravovat :)))
„Ahoj Severusi,“ Ginny držela v ruce tlustou bichli, kterou právě vytáhla z nějaké police a loudavým krokem, který dával jasně najevo, jak nerada se přibližuje, se plížila ke stolu v knihovně, u něhož seděl právě jmenovaný.
„Grangerová?!“ sykl téměř neslyšitelně. „Chceš něco?“
„Hele, taky nejsem přímo odvařená z toho, že mám s tebou ten úkol, ale mám, takže se s tebou musím na něm podílet a nevím, jak jinak by si to udělal, kdybychom se nějak rozumě nedomluvili.“
Severus Snape na Ginny hleděl s očima přimhouřenýma, ve kterých bylo znát, že si o té holce při nejmenším myslí, že když není aspoň tupá, jelikož sesmolila docela rozumný dodatek, tak je aspoň pořádně drzá a opovážlivá.
„Mlčení je souhlas,“ odsunula si židli a posadila se přímo naproti něj. „Vím, že jsi dobrý v obraně, tak jsem si myslela, že.. co kdyby si to prostě vypracoval ty?“ zkusila to na něj, leč jí bylo dávno jasné, co odpoví.
„Si asi padlá na hlavu, ne? Nikdy!“
„No, spolupracovat se ti nechce a když to vypracuji já, nebude to tak dobré, jako když to vypracuješ ty nebo my oba dva společně, takže si vyber. Buďto to holt nějaký ten den překousneš a budeme se muset vídat poněkud častěji, než je zdrávo, nebo to můžu vypracovat já a tím tak zhoršit tobě známku i pověst nebo to vypracuješ ty a zaručíš tak nám oběma vynikající!“
Severus Snape se na Ginny žalostně podíval. Ta holka ho dostala do pasti, normálně mu dala ultimátum, ze kterého není radno se dostat. Bude se muset podřídit jednomu z jejích návrhů a bohužel asi tomu, ke kterému by se nikdy nepřiklonil. A nejvíc ho štvalo, že vlastně měla pravdu. Ale dělat něco navíc pro někoho z Nebelvíru..nikdy!
„Holt se budu muset obětovat, abych si na tebe našel trochu víc času a my to dali nějak dohromady,“ zkonstatoval nakonec suše, maje v hlase mírný podtón znechucení.
„Výborně, Snape, začala bych hned, pokud ti to nevadí. Když už jsem tady, nebudu otálet. Navíc, koukám, že sis právě dopsal úkol do Přeměňování, takže už nemáš nic na práci.“
Severus musel uznat, že té Grangerové to docela pálí a že usuzuje na základě velice pravdivé dedukce. Rezignovaně složil štos pergamenů na kraj stolu a očima si ji otráveně prohlídl na důkaz souhlasu a aby ji vybídl, že může začít.
Ginny si to vyložila správně a přisunula k němu bichli, kterou si přinesla.
„Tohle jsem našla, na straně tři sta devadesát sedm je něco málo o démonech žijících v bažinách a o jejich kouzelnických schopnostech. Pak náhodou ještě z pátého ročníku vím, že dalšími významnými kouzelnickými bytostmi byli staří mágové, zakladatelé školy, kteří byli považováni za více, než obyčejné kouzelníky, za něco více nadpřirozeného, ale nevím, jestli se to dá použít, co myslíš?“
„Jo, taky jsem něco podobného četl,“ přitakal celkem pozitivně černovlasý mladík a nahlížel do nabídnuté knihy. „Mám v komnatách jednu zajímavou knihu o elfech, ti jsou taky kouzelnické bytosti a můžeme je tam zahrnout, stejně tak i vědmy, vlkodlaky, upíry.. všechny bytosti s potenciální kouzelnickou mocí.“
„A co trollové?“
„Ty jsi troll, Grangerová, troll je jen tupohlavá horda sádla, která pěkně páchne, žádná kouzelnická bytost. Viděla si někdy nějakého trolla čarovat?“
„Leda tak kyjem,“ uchichtla se Ginny a nenechala se vyvézt z míry, ale Snape se nesmál, jen ji spřáhl pohledem, který jasně dával najevo, že si o její poslední zmínce myslí, jak je trapná.
„Zvěromágové se asi do těch bytostí taky neberou, viď? Jsou to prostě jen kouzelníci s nějakými schopnostmi navíc,“ zkusila to Ginny a pohled jejího společníka jí jasně řekl své. „No a co víly a leprikóni?“ vzpomněla si na mistrovství světa ve famfrpále, když bylo Ronovi čtrnáct a na jeho neustálé vychvalování Viktora Kruma, samozřejmě jen do té doby, než se dozvěděl, že s ním Hermiona chodí.
Mastný pramen vlasů Severusovi spadl do obličeje a zakryl tak výraz v jeho tváři, který naštěstí Ginny nezahlídla. Nechtěl jí to říkat, ale najednou mu přišlo, že ta holka asi nebude zase tak vygumovaná.
„Jasně,“ řekl jen tak mimoděk nakonec, „ti tam taky patří,“ a přitom nepřiznal, že by si na leprikóny vůbec nevzpomněl.
„Hele,“ vzpomněla si, „vím, že obři nijak zvlášť nekouzlí, ale pokud si vzpomínám, tak nám kdysi profesor formulí říkal, že jsou to kouzelnické bytosti.“
Nepřiznával to rád, a tak jen lehce na Ginninu poslední námitku přikývnul. Bude těžké s ní spolupracovat. Jednak protože jasně poukazuje na jeho mezery ve vzdělání a druhak protože je poněkud až příliš výřečná.

Ryšavá dívka naproti stolu, která se na okamžik vyhnula pohledu svého společníka, stočila svůj zrak k vedlejšímu stolu, u něhož rozpoznala dvě osoby. Jednu, kterou nemohla ani vystát, natož vysedět, a druhou, kterou pekelně litovala.
Vandebra Worenová seděla naproti Tichošlápkovi s rukou podepřenou o dolní čelist a div neslintala. Očima se vpíjela do Siriusovy tváře, která ji absolutně ignorovala a raději hledala něco v nějaké knize.
„Chudák,“ špitla Ginny, ale poněkud hlasitěji, než měla v úmyslu, jelikož se jí její společník ihned zeptal, jak to myslela a když neodpovídala, automaticky se podíval k místu, které pozorovala.
„Black není žádný chudák, je to pitomec!“
„Vy dva si máte toho co vyčítat asi jako marmeláda a džem, jste oba dva stejní!“
„Tím si chtěla říct jako co?“ ozval se dotčeně Severus, když se Ginny zvedala ze své židle.
„Jen to, že si taky pěkný pitomec,“ prohlásila, načež se naposledy ohlédla k Siriovi ke stolu, „jo a pro dnešek by to mohlo stačit. Nějak mě bolí hlava!“

Zanechala mladíka s hákovitým nosem s otevřenými ústy nad stolem a odešla pryč od stolu, nikterak nelitujíc svého činu a naposledy se zastavila u futer a z povzdálí Siriovi, který si jí náhle všimnul, popřála hodně štěstí.

***

„Tak co, jaké to bylo se Severusem?“ dorážela na ní každý den její spolubydlící Lily.
Ginny jí opakovaně odpovídala, jak jí toho Remuse závidí.
„Nic si z toho nedělej, Severus je možná takový introvertní mručoun, ale je to inteligentní kluk a je vážně hodný!“
„Hodný? Proboha, Lily, jak si na to přišla?!“ opáčila nevěřícně Ginny. „Tys s ním asi nikdy nedělala domácí úkol, viď?“
„Ne, to ne, ale..“
„Lily, ten kluk si libuje v urážení a je strašně arogantní, egoistický a povýšený.“
„Asi jako Potter!“ zhodnotila situaci Lily
„Takže tím chceš říct, že je to velice inteligentní a hodný kluk,“ usmála se lišácky Ginny.
„Ne, tím chci říct, že je to pořádný pitomec a arogantní frajírek!“
„James je náhodou prima kluk, ty dva nemůžeš srovnávat. Rozhodně je mi James sympatičtější!“ ` Už hlavně proto, že je to otec mého milovaného, který mě opustil a taky proto, že je mu tak neskonale podobný! Ale ty si to uvědomíš, neboj se! ´
„Tak to máme odlišné názory,“ zamračila se Lily a aby to rychle zamluvila, stočila rozhovor k poslední hodině lektvarů, kde jí profesor Křiklan pochválil za velice vyvedený odvar.
Ginny už neměla sílu se o tom s Lily bavit či se snad hádat, však ona sama na to jednou přijde a nebude to trvat dlouho, Ginny bude svědkem toho, jak se ti dva zamilují. Kéž by tady byl Harry a všechno to viděl. Najednou ji zaobalila nostalgie a zavzpomínala, jak to bylo krásné, když byli s Harrym spolu. Hrozně jí chyběl a hrozně jí chyběl někdo, komu by mohla povědět, co se jí stalo. Jenomže to nemohla nikomu tady vyklopit, zradila by tak Brumbálovu důvěru. Když už ne v budoucnosti, kde už dávno nežije, tak aspoň v této době, kdy si ho ještě může dobře a pozorně prohlížet a vnímat ho.

***

Dny se táhly a mnohem pomaleji, když všechen ten čas Ginny trávila se Severusem, jelikož toho materiálu našli tolik, kolik vůbec neočekávali. A jelikož chtěl být Severus samozřejmě nejlepší ze třídy, bylo nutno tu práci zpracovat co nejdokonaleji, nejobsáhleji a nejlépe. Poslední dva dny Ginny úplně rezignovala a hrála si na stole karty, zatímco Severus neustále něco hledal v knihách, poněvadž se mu to nezdálo dost, ačkoliv Ginny neustále tvrdila, že to stačí.

„Víš co, Severusi? Jsi moc upjatej, není dobré se upínat jen na školu, taky by ses měl někdy bavit!“ čekala, co jí odpoví.
Mladík odtrhnul svůj hákovitý nos od stránek knihy a zvědavě pohlédl na dívku před sebou. Tak nevinně se na něj smála, ale přitom v tom jejím úsměvu viděl něco ďábelského a lstivého. Těžko uvěřit, že by se na něj nějaká holka jen tak z ničeho nic usmála.
„A jak bych se asi, podle tebe, měl bavit?“
„Co takhle si zahrát karty!“ několikrát promíchala v dlaních kartami a zdvihla obočí. Zmijozelský student kupodivu svému vlastnímu, tak i jejímu, přijal.
„Tak co umíš hrát, Snape?“
Tohle byla dosti obtížná otázka, poněvadž Severus Snape nikdy moc karty nehrál a karetní hry moc neznal.
„No, vlastně..“
„Asi nic,“ oddychla si, „no, nevadí. Tak já tě něco naučím. Fakt si potřebuješ odpočinout, furt se hrbíš, za chvíli z tebe bude brontosaurus!“
„Haha, to bylo moc vtipné, Grangerová!“
„Já vím!“ opáčila Ginny a zazubila se na něj. Něco se v něm pohnulo, to už bylo podruhé, kdy se na něj takto usmála, ale on jí prostě nevěřil ani nos mezi očima.
„Tak víš co? Naučím tě hrát Ferbla. Neboli..lidově zváno – Prší. Říká ti to něco? Aspoň přibližně?“ Gin odložila karty doprostřed stolu a zvědavě si prohlídla jeho profil.
` Jsou ty jeho vlasy vlastně mastné? No, možná ano, ale určitě ne tak moc jako je má v současnosti. Proč o sebe tak nedbá? Vždyť je to vlastně docela hezkej kluk, kdyby chtěl, mohl by tu být taky za gigola, podobně jako Sirius. Ale n evidentně nechce, proč? Co se mu stalo? Co se odehrálo v jeho životě tak důležitého, že to ovlivnilo tuhle jeho stránku? Když není mrzký a arogantní, tak umí být docela milý. Mladý Snape, stejně v něm pořád vidím toho starého bručouna, co mě učil lektvary. Neměl mě rád. Jaké to tedy bude, až se vrátím do své reality? Vzpomene si, že semnou v minulosti hrál karty? Že jsem ho naučila jednu karetní hru? Vzpomene si vůbec na mě? Strašně by mě zajímalo, jaké to bude, až se vrátím! Změním tímto nějak budoucnost? N jistěže změním, ale nějak extrémně?
Jak se na mě dívá.. aha..on asi čeká, že už mu to konečně začnu vysvětlovat. Proboha, co si teď o mně pomyslí. Celou dobu na něj civím a nic neřeknu! ´
„Tak bude něco?“ zeptal se její zmijozelský spolužák zostra, jako by jí snad četl myšlenky.
„Jo, promiň, už jsem myšlenkami zase zpět!“
Severus otráveně protočil očními bulvami vzhůru ke stropu.
„No no, snad se toho zase tolik nestalo!“ sykla dotčeně Ginny, až jí to přišlo nějak povědomé, načež si uvědomila, že se teď právě zachovala podobně jako on, a začala se smát.
„Co je tu k smíchu?“
„Nic, Severusi. Začneme. Takže.. hra se hraje jen od sedmiček nahoru a jen se čtyřmi druhy, listy, srdce, žaludy a kule, pomoz mi to, prosím, rozdělit. Tady jsou sice jen káry, piky a kříže, ale myslím, že jsi natolik inteligentní, abys věděl, co je co..“
Severus se na karty zaraženě podíval.
„No probůh,“ zkonstatovala suše Gin, „nemyslela jsem si, že to bude s tebou až tak hrozné,“ v rozporu se svým výrokem se však opětovně usmála a viděla, jak se Severusi mírně ulevilo. „Takže koukej,“ oddělovala od sebe karty a postupně mu začala vysvětlovat jejich význam a barvu. Načež mu vysvětlila, že je vlastně jedno, jestli ví, co jsou kule a žaludy, hlavně, když pochopí pravidla hry, ve kterých budou prostě hrát s obyčejnými kříži a káry. Společně spolu zregulovali množství karet vhodné ke hře.
A Ginny byla schopná vysvětlit svému společníkovi pravidla.
„Dostaneš čtyři karty, ve hře se pokoušíš svého společníka porazit tím, že mu do pole vházíš karty, které ho zdrží. Výherce je ten, kdo se první zbaví karet. Poslouchej pozorně. Jestliže vhodíš do pole sedmičku nebo já tobě, spoluhráč bere vždy dvě karty, ale pozor.. házejí se buď stejná čísla na stejná čísla nebo prostě barva na barvu. Sedmičku můžeš přebít další sedmičkou nebo něčím vyšším. Pak ti vysvětlím hodnotu karet, která je vyšší a která zase ne. Eso, tím člověka zastavíš. Tak zastavíš, že jedeš znovu ty a on tu hru stojí. Eso lze

přebít pouze esem, ničím jiným. Někdo hraje i s žolíky, ale ty jsem ze hry vyhodila, bylo by to pro tebe moc, pro začátek,“ mile se usmála a vložila mu do ruky další kartu, „a teď pozoruj, tohle je nejvyšší karta. Má v hierarchii karet největší postavení, je to pikový král. Jedině tento král, žádný – srdcový nebo kárový, tihle nemají žádné postavení, jsou to prostě běžné karty, ale tento, pikový král, tím můžeš přebít třeba sedmičku, ale opakuji, že ne eso. Když ti do pole vhodím pikového krále, bereš čtyři karty. Vždycky, když jeden bere, tak druhý hraje, čili já ti vhodím do pole sedmičku, eso nebo krále a ty bereš nebo stojíš, zatímco já zase jedu. Takže ty musíš mít co nejlepší karty, abys mě jakkoliv zdržel, zatímco já budu brát karty, ty se jich budeš zbavovat a tím pádem vyhraješ. Můžeš mi do pole pořád vhazovat karty, které mě donutí si líznout, a tak nebudu mít čas se bránit. Po pikovém králi můžeš vhodit pikovou sedmu a na to hned pikové eso. Budu bezradná, takže, pochopil si to, Severusi?“ pravý koutek jí vylétl k pravému uchu, Severus zaraženě seděl a snažil se vstřebat všechno, co mu právě sdělila.
„No, raději ti to všechno zopakuji znovu, ale neboj, pustíš se do jedné hry a hned pochopíš!“ znovu vytáhla nějaké karty a začala mu je předhazovat i s vysvětlením. Zopakovala svůj dlouhý monolog a její žák jen uctivě sledoval veškeré dění.

První hra proběhla pod pláštěm plným vysvětlení a ukázek. Druhá už byla o něco lepší, ale Severusovi se stále nepodařilo nad ostřílenou Ginny vyhrát. Začínal se u toho mírně vztekat a všechno sváděl na její ubohé vysvětlení, které neměl šanci pochopit.
Zatímco se sedmnáctiletý mladík snažil hru nějak pořádně pochopit a snažil se svou učitelku porazit, ona si stále ví prohlížela jeho tvář. Když se vztekal, rudnul. Na čele mu vystouply žíly a jeho rty se krabatily v nehezkém úšklebku. Jeho obočí se automaticky stáhlo ve vodorovnou linii a mezi zaťatými zuby občas prolítla hrubá nadávka.
Ginny mohla po dlouhé době říct, že se nad celou situací parádně bavila.

95 komentáře “5. kapitola – Prší”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..