Taaak…udělala sjem obrovskou výjimku a mám tu pro vás něco neočekávaného :)) Vidíte, jak jsem hodná? :)) Za případné chyby se omlouvám, je pozdě a nechce se mi to opravovat :)))
„Ahoj Severusi,“ Ginny držela v ruce tlustou bichli, kterou právě vytáhla z nějaké police a loudavým krokem, který dával jasně najevo, jak nerada se přibližuje, se plížila ke stolu v knihovně, u něhož seděl právě jmenovaný.
„Grangerová?!“ sykl téměř neslyšitelně. „Chceš něco?“
„Hele, taky nejsem přímo odvařená z toho, že mám s tebou ten úkol, ale mám, takže se s tebou musím na něm podílet a nevím, jak jinak by si to udělal, kdybychom se nějak rozumě nedomluvili.“
Severus Snape na Ginny hleděl s očima přimhouřenýma, ve kterých bylo znát, že si o té holce při nejmenším myslí, že když není aspoň tupá, jelikož sesmolila docela rozumný dodatek, tak je aspoň pořádně drzá a opovážlivá.
„Mlčení je souhlas,“ odsunula si židli a posadila se přímo naproti něj. „Vím, že jsi dobrý v obraně, tak jsem si myslela, že.. co kdyby si to prostě vypracoval ty?“ zkusila to na něj, leč jí bylo dávno jasné, co odpoví.
„Si asi padlá na hlavu, ne? Nikdy!“
„No, spolupracovat se ti nechce a když to vypracuji já, nebude to tak dobré, jako když to vypracuješ ty nebo my oba dva společně, takže si vyber. Buďto to holt nějaký ten den překousneš a budeme se muset vídat poněkud častěji, než je zdrávo, nebo to můžu vypracovat já a tím tak zhoršit tobě známku i pověst nebo to vypracuješ ty a zaručíš tak nám oběma vynikající!“
Severus Snape se na Ginny žalostně podíval. Ta holka ho dostala do pasti, normálně mu dala ultimátum, ze kterého není radno se dostat. Bude se muset podřídit jednomu z jejích návrhů a bohužel asi tomu, ke kterému by se nikdy nepřiklonil. A nejvíc ho štvalo, že vlastně měla pravdu. Ale dělat něco navíc pro někoho z Nebelvíru..nikdy!
„Holt se budu muset obětovat, abych si na tebe našel trochu víc času a my to dali nějak dohromady,“ zkonstatoval nakonec suše, maje v hlase mírný podtón znechucení.
„Výborně, Snape, začala bych hned, pokud ti to nevadí. Když už jsem tady, nebudu otálet. Navíc, koukám, že sis právě dopsal úkol do Přeměňování, takže už nemáš nic na práci.“
Severus musel uznat, že té Grangerové to docela pálí a že usuzuje na základě velice pravdivé dedukce. Rezignovaně složil štos pergamenů na kraj stolu a očima si ji otráveně prohlídl na důkaz souhlasu a aby ji vybídl, že může začít.
Ginny si to vyložila správně a přisunula k němu bichli, kterou si přinesla.
„Tohle jsem našla, na straně tři sta devadesát sedm je něco málo o démonech žijících v bažinách a o jejich kouzelnických schopnostech. Pak náhodou ještě z pátého ročníku vím, že dalšími významnými kouzelnickými bytostmi byli staří mágové, zakladatelé školy, kteří byli považováni za více, než obyčejné kouzelníky, za něco více nadpřirozeného, ale nevím, jestli se to dá použít, co myslíš?“
„Jo, taky jsem něco podobného četl,“ přitakal celkem pozitivně černovlasý mladík a nahlížel do nabídnuté knihy. „Mám v komnatách jednu zajímavou knihu o elfech, ti jsou taky kouzelnické bytosti a můžeme je tam zahrnout, stejně tak i vědmy, vlkodlaky, upíry.. všechny bytosti s potenciální kouzelnickou mocí.“
„A co trollové?“
„Ty jsi troll, Grangerová, troll je jen tupohlavá horda sádla, která pěkně páchne, žádná kouzelnická bytost. Viděla si někdy nějakého trolla čarovat?“
„Leda tak kyjem,“ uchichtla se Ginny a nenechala se vyvézt z míry, ale Snape se nesmál, jen ji spřáhl pohledem, který jasně dával najevo, že si o její poslední zmínce myslí, jak je trapná.
„Zvěromágové se asi do těch bytostí taky neberou, viď? Jsou to prostě jen kouzelníci s nějakými schopnostmi navíc,“ zkusila to Ginny a pohled jejího společníka jí jasně řekl své. „No a co víly a leprikóni?“ vzpomněla si na mistrovství světa ve famfrpále, když bylo Ronovi čtrnáct a na jeho neustálé vychvalování Viktora Kruma, samozřejmě jen do té doby, než se dozvěděl, že s ním Hermiona chodí.
Mastný pramen vlasů Severusovi spadl do obličeje a zakryl tak výraz v jeho tváři, který naštěstí Ginny nezahlídla. Nechtěl jí to říkat, ale najednou mu přišlo, že ta holka asi nebude zase tak vygumovaná.
„Jasně,“ řekl jen tak mimoděk nakonec, „ti tam taky patří,“ a přitom nepřiznal, že by si na leprikóny vůbec nevzpomněl.
„Hele,“ vzpomněla si, „vím, že obři nijak zvlášť nekouzlí, ale pokud si vzpomínám, tak nám kdysi profesor formulí říkal, že jsou to kouzelnické bytosti.“
Nepřiznával to rád, a tak jen lehce na Ginninu poslední námitku přikývnul. Bude těžké s ní spolupracovat. Jednak protože jasně poukazuje na jeho mezery ve vzdělání a druhak protože je poněkud až příliš výřečná.Ryšavá dívka naproti stolu, která se na okamžik vyhnula pohledu svého společníka, stočila svůj zrak k vedlejšímu stolu, u něhož rozpoznala dvě osoby. Jednu, kterou nemohla ani vystát, natož vysedět, a druhou, kterou pekelně litovala.
Vandebra Worenová seděla naproti Tichošlápkovi s rukou podepřenou o dolní čelist a div neslintala. Očima se vpíjela do Siriusovy tváře, která ji absolutně ignorovala a raději hledala něco v nějaké knize.
„Chudák,“ špitla Ginny, ale poněkud hlasitěji, než měla v úmyslu, jelikož se jí její společník ihned zeptal, jak to myslela a když neodpovídala, automaticky se podíval k místu, které pozorovala.
„Black není žádný chudák, je to pitomec!“
„Vy dva si máte toho co vyčítat asi jako marmeláda a džem, jste oba dva stejní!“
„Tím si chtěla říct jako co?“ ozval se dotčeně Severus, když se Ginny zvedala ze své židle.
„Jen to, že si taky pěkný pitomec,“ prohlásila, načež se naposledy ohlédla k Siriovi ke stolu, „jo a pro dnešek by to mohlo stačit. Nějak mě bolí hlava!“Zanechala mladíka s hákovitým nosem s otevřenými ústy nad stolem a odešla pryč od stolu, nikterak nelitujíc svého činu a naposledy se zastavila u futer a z povzdálí Siriovi, který si jí náhle všimnul, popřála hodně štěstí.
***
„Tak co, jaké to bylo se Severusem?“ dorážela na ní každý den její spolubydlící Lily.
Ginny jí opakovaně odpovídala, jak jí toho Remuse závidí.
„Nic si z toho nedělej, Severus je možná takový introvertní mručoun, ale je to inteligentní kluk a je vážně hodný!“
„Hodný? Proboha, Lily, jak si na to přišla?!“ opáčila nevěřícně Ginny. „Tys s ním asi nikdy nedělala domácí úkol, viď?“
„Ne, to ne, ale..“
„Lily, ten kluk si libuje v urážení a je strašně arogantní, egoistický a povýšený.“
„Asi jako Potter!“ zhodnotila situaci Lily
„Takže tím chceš říct, že je to velice inteligentní a hodný kluk,“ usmála se lišácky Ginny.
„Ne, tím chci říct, že je to pořádný pitomec a arogantní frajírek!“
„James je náhodou prima kluk, ty dva nemůžeš srovnávat. Rozhodně je mi James sympatičtější!“ ` Už hlavně proto, že je to otec mého milovaného, který mě opustil a taky proto, že je mu tak neskonale podobný! Ale ty si to uvědomíš, neboj se! ´
„Tak to máme odlišné názory,“ zamračila se Lily a aby to rychle zamluvila, stočila rozhovor k poslední hodině lektvarů, kde jí profesor Křiklan pochválil za velice vyvedený odvar.
Ginny už neměla sílu se o tom s Lily bavit či se snad hádat, však ona sama na to jednou přijde a nebude to trvat dlouho, Ginny bude svědkem toho, jak se ti dva zamilují. Kéž by tady byl Harry a všechno to viděl. Najednou ji zaobalila nostalgie a zavzpomínala, jak to bylo krásné, když byli s Harrym spolu. Hrozně jí chyběl a hrozně jí chyběl někdo, komu by mohla povědět, co se jí stalo. Jenomže to nemohla nikomu tady vyklopit, zradila by tak Brumbálovu důvěru. Když už ne v budoucnosti, kde už dávno nežije, tak aspoň v této době, kdy si ho ještě může dobře a pozorně prohlížet a vnímat ho.***
Dny se táhly a mnohem pomaleji, když všechen ten čas Ginny trávila se Severusem, jelikož toho materiálu našli tolik, kolik vůbec neočekávali. A jelikož chtěl být Severus samozřejmě nejlepší ze třídy, bylo nutno tu práci zpracovat co nejdokonaleji, nejobsáhleji a nejlépe. Poslední dva dny Ginny úplně rezignovala a hrála si na stole karty, zatímco Severus neustále něco hledal v knihách, poněvadž se mu to nezdálo dost, ačkoliv Ginny neustále tvrdila, že to stačí.
„Víš co, Severusi? Jsi moc upjatej, není dobré se upínat jen na školu, taky by ses měl někdy bavit!“ čekala, co jí odpoví.
Mladík odtrhnul svůj hákovitý nos od stránek knihy a zvědavě pohlédl na dívku před sebou. Tak nevinně se na něj smála, ale přitom v tom jejím úsměvu viděl něco ďábelského a lstivého. Těžko uvěřit, že by se na něj nějaká holka jen tak z ničeho nic usmála.
„A jak bych se asi, podle tebe, měl bavit?“
„Co takhle si zahrát karty!“ několikrát promíchala v dlaních kartami a zdvihla obočí. Zmijozelský student kupodivu svému vlastnímu, tak i jejímu, přijal.
„Tak co umíš hrát, Snape?“
Tohle byla dosti obtížná otázka, poněvadž Severus Snape nikdy moc karty nehrál a karetní hry moc neznal.
„No, vlastně..“
„Asi nic,“ oddychla si, „no, nevadí. Tak já tě něco naučím. Fakt si potřebuješ odpočinout, furt se hrbíš, za chvíli z tebe bude brontosaurus!“
„Haha, to bylo moc vtipné, Grangerová!“
„Já vím!“ opáčila Ginny a zazubila se na něj. Něco se v něm pohnulo, to už bylo podruhé, kdy se na něj takto usmála, ale on jí prostě nevěřil ani nos mezi očima.
„Tak víš co? Naučím tě hrát Ferbla. Neboli..lidově zváno – Prší. Říká ti to něco? Aspoň přibližně?“ Gin odložila karty doprostřed stolu a zvědavě si prohlídla jeho profil.
` Jsou ty jeho vlasy vlastně mastné? No, možná ano, ale určitě ne tak moc jako je má v současnosti. Proč o sebe tak nedbá? Vždyť je to vlastně docela hezkej kluk, kdyby chtěl, mohl by tu být taky za gigola, podobně jako Sirius. Ale n evidentně nechce, proč? Co se mu stalo? Co se odehrálo v jeho životě tak důležitého, že to ovlivnilo tuhle jeho stránku? Když není mrzký a arogantní, tak umí být docela milý. Mladý Snape, stejně v něm pořád vidím toho starého bručouna, co mě učil lektvary. Neměl mě rád. Jaké to tedy bude, až se vrátím do své reality? Vzpomene si, že semnou v minulosti hrál karty? Že jsem ho naučila jednu karetní hru? Vzpomene si vůbec na mě? Strašně by mě zajímalo, jaké to bude, až se vrátím! Změním tímto nějak budoucnost? N jistěže změním, ale nějak extrémně?
Jak se na mě dívá.. aha..on asi čeká, že už mu to konečně začnu vysvětlovat. Proboha, co si teď o mně pomyslí. Celou dobu na něj civím a nic neřeknu! ´
„Tak bude něco?“ zeptal se její zmijozelský spolužák zostra, jako by jí snad četl myšlenky.
„Jo, promiň, už jsem myšlenkami zase zpět!“
Severus otráveně protočil očními bulvami vzhůru ke stropu.
„No no, snad se toho zase tolik nestalo!“ sykla dotčeně Ginny, až jí to přišlo nějak povědomé, načež si uvědomila, že se teď právě zachovala podobně jako on, a začala se smát.
„Co je tu k smíchu?“
„Nic, Severusi. Začneme. Takže.. hra se hraje jen od sedmiček nahoru a jen se čtyřmi druhy, listy, srdce, žaludy a kule, pomoz mi to, prosím, rozdělit. Tady jsou sice jen káry, piky a kříže, ale myslím, že jsi natolik inteligentní, abys věděl, co je co..“
Severus se na karty zaraženě podíval.
„No probůh,“ zkonstatovala suše Gin, „nemyslela jsem si, že to bude s tebou až tak hrozné,“ v rozporu se svým výrokem se však opětovně usmála a viděla, jak se Severusi mírně ulevilo. „Takže koukej,“ oddělovala od sebe karty a postupně mu začala vysvětlovat jejich význam a barvu. Načež mu vysvětlila, že je vlastně jedno, jestli ví, co jsou kule a žaludy, hlavně, když pochopí pravidla hry, ve kterých budou prostě hrát s obyčejnými kříži a káry. Společně spolu zregulovali množství karet vhodné ke hře.
A Ginny byla schopná vysvětlit svému společníkovi pravidla.
„Dostaneš čtyři karty, ve hře se pokoušíš svého společníka porazit tím, že mu do pole vházíš karty, které ho zdrží. Výherce je ten, kdo se první zbaví karet. Poslouchej pozorně. Jestliže vhodíš do pole sedmičku nebo já tobě, spoluhráč bere vždy dvě karty, ale pozor.. házejí se buď stejná čísla na stejná čísla nebo prostě barva na barvu. Sedmičku můžeš přebít další sedmičkou nebo něčím vyšším. Pak ti vysvětlím hodnotu karet, která je vyšší a která zase ne. Eso, tím člověka zastavíš. Tak zastavíš, že jedeš znovu ty a on tu hru stojí. Eso lzepřebít pouze esem, ničím jiným. Někdo hraje i s žolíky, ale ty jsem ze hry vyhodila, bylo by to pro tebe moc, pro začátek,“ mile se usmála a vložila mu do ruky další kartu, „a teď pozoruj, tohle je nejvyšší karta. Má v hierarchii karet největší postavení, je to pikový král. Jedině tento král, žádný – srdcový nebo kárový, tihle nemají žádné postavení, jsou to prostě běžné karty, ale tento, pikový král, tím můžeš přebít třeba sedmičku, ale opakuji, že ne eso. Když ti do pole vhodím pikového krále, bereš čtyři karty. Vždycky, když jeden bere, tak druhý hraje, čili já ti vhodím do pole sedmičku, eso nebo krále a ty bereš nebo stojíš, zatímco já zase jedu. Takže ty musíš mít co nejlepší karty, abys mě jakkoliv zdržel, zatímco já budu brát karty, ty se jich budeš zbavovat a tím pádem vyhraješ. Můžeš mi do pole pořád vhazovat karty, které mě donutí si líznout, a tak nebudu mít čas se bránit. Po pikovém králi můžeš vhodit pikovou sedmu a na to hned pikové eso. Budu bezradná, takže, pochopil si to, Severusi?“ pravý koutek jí vylétl k pravému uchu, Severus zaraženě seděl a snažil se vstřebat všechno, co mu právě sdělila.
„No, raději ti to všechno zopakuji znovu, ale neboj, pustíš se do jedné hry a hned pochopíš!“ znovu vytáhla nějaké karty a začala mu je předhazovat i s vysvětlením. Zopakovala svůj dlouhý monolog a její žák jen uctivě sledoval veškeré dění.První hra proběhla pod pláštěm plným vysvětlení a ukázek. Druhá už byla o něco lepší, ale Severusovi se stále nepodařilo nad ostřílenou Ginny vyhrát. Začínal se u toho mírně vztekat a všechno sváděl na její ubohé vysvětlení, které neměl šanci pochopit.
Zatímco se sedmnáctiletý mladík snažil hru nějak pořádně pochopit a snažil se svou učitelku porazit, ona si stále ví prohlížela jeho tvář. Když se vztekal, rudnul. Na čele mu vystouply žíly a jeho rty se krabatily v nehezkém úšklebku. Jeho obočí se automaticky stáhlo ve vodorovnou linii a mezi zaťatými zuby občas prolítla hrubá nadávka.
Ginny mohla po dlouhé době říct, že se nad celou situací parádně bavila.
moooc pěkné…vážně jsi mě tím moc potěšila…zrovna dneska jsem si četla Pikového krále, protože jsem pozapoměla, o čem byl… takže jsem tohle všechno měla v živý paměti… holka, ty mi snad na dálku čteš myšlenky… ale jinak… moc pěkný, další povedená kapitolka…fakt moc super
P.S. můj první koment u tebe!!! jupíííí
:)))
nádhernýýýý kdy bude pokráčko?
"Jupíí"…
Blanko:) Jen vzkazuju, ze jsem si udelala poradek v gaaryho fotkach, teda zatim jen v jeho filmech a az tohle vsechno dodelam tak se vrhnu na to abych to cpala na server. Chtela jsem udelat stejnou galerii jako je na .info, ale to by clovk neveril jak je to narocny, a tak udelam jen nejakou pres normalni program a pres html…:)))
sem to cetla uz vcera na pottpovidkach a bylo mi divne,ze to nemas na blogu…..rikala sem si,estli se tam nekdo treba nevidava za tebe,ale neee…super suprovy
jé Blanch,to pro mne byl to nejhezčí překvapení před odjezdem.Tahle kapitola se ti fakt povedla,a ted budu měsíc dumat jaké bude pokračování.Doufám že pěkné
Je úžasný, předpokládám, že a zmínka o pikovym králi, bude mít v budoucnu ještě nějakou roli. chystáš pokráčko??
Ty jo,tak to je hustý!ale pěkný…i kdyš si polovinu povídky vysvětlovala hraní prší…ale to neva.udělala jsi mi big radost
a kdy bude pokráčko
Makei:taky předpokládám….=)ja si furt říkala,proč se to tak jmenuje…
jeeeeeeee…. to je hezkyyyyyy….mooooc:) je to zer zupr!!!dalšííí-ja cu dalšíííííí…
Makei předpokládáš správně :)))
=)
suprrrrrrr
To bylo nádherné.Moc se těším na pokračování.
perfektní!!! jen doufám že Ginny nezačne se Snapeem chodit:) to by byl teda šok i když ne tak neočekávaný
))
:))
Pěkné :o) Akorát vždycky zapomenu, co bylo v předchozích kapitolách, a musím číst celý příběh znovu :o)))
:))) no, někdy to zapomínám i já :))))
antea:tj..ale doufam,že se da dohromady ze siriuskem,aš budou mít to slíbené randíčko
trochu to vypada,jako kdyby sevík žárlil
já si myslim, že Severus a Ginny se dají dohromady, a až se Ginny vrátí do své přítomnosti, tak se opět dá se Sevíkem dohromady, jelikož on si na ni bude pamatovat 🙂
Gen :))))))
mám pravdu?… ale i kdybych měla, tak mi to stejně neřekneš, co? 🙁
Suprácký.. už sem si ani nepamatovala o čem to bylo a že to vlastně bylo smutný… fakt supr žes to zase takhle rozchodila.. díky.. další kapitola bude? díkec.. :))
Dooobrýýýý!!!!
Gen to víš, že neřeknu.. a kdyby přece jenom, ne tady přede všemi 🙂
a nechceš mi to aspoň písnout? třeba na mail? prosím prosím, smutný oči tvýho jezevčíčka 🙂 O-O
hustě dobrý=)
moc pěkný, tahle kapitola se ti vážně povedla Blanch, už se těším na další =)
gen já nemám jezevčíka :)))
ale v Můj profil píšeš, že máš dlouhostrstého jezevčíka Bobinu… 14 let 🙂
Moc hezké, doufám že bude co nejdřív uděláno pokračování
Jujda, mírně jsem se v tom ztratila… Ginny Grangerová? S mladým Snapem? Hej jsem v pasti… Ale asi jsem nebyla dost pozorná no… Jinak je to SAMOZŘEJMĚ VÝBORNÉ jako všechny tvoje povídky. Mám moc ráda tvůj blog, Blanch. Jen tak dál:-*
Gen měla jsem.. umřel.
Dee děkuji ti.
Cassej no ne, vítej 🙂
Kazdej jednou umre, je to proste zivot…:(
To je mi líto… mě taky jednou umřel pejsek… zajel ho nějakej parchant… jak se mu to stalo?
Určitě to chce pokračování,ne že nás necháš dlouho čekat.Jinak kolik kapitol tohle asi bude mít,nevíš?
Blanch je to pěkný, ale jelikož nejsem příznivec Snapea, tak jen skrytě doufám, že se nedaj dohromady. Ale jinak je to pěkný a navíc je to tvůj příběh. Těším se na další kapitolu.
Barborko ano, to jo..ale mohl by aspoň umřít přirozenou smrtí.. a ne na nemoc.
Gen měl nemocné srdíčko a v záři už se mu hodně přitížilo a byl zavodněný, museli jsme ho nechat utratit.. umíral tátovi v nác¨ručí..máme ho na zahradě zakopaného, chodím mu tam každý den dávat kytičky.. byl to můj miláček. Já jsem nikdy neviděla prečet třeba tátu..ani na pohřbu jeho otce nebrečel, ale když tenkrát kopal ten hrob, brečel jako malé dítě.. úplně mi to drásala už tak zbědované srdce.. Borek byl to nejúžasnější, co nás potkalo. Teď máme dvě fenky..jednu bíglici a jednu ovčáčici..
Sandigo nějakých deset…možná až 13..víc snad ne..
Blanch: my jsme ho taky měli zakopanýho na zahradě, ale pak jsme se odstěhovali, a on, chudáček, tam zůstal… s Vilíkem (tak se jmenoval) byli rodiče na procházce, a on se rozeběhnul za slepicí, a to auto stálo! a ten chlap ho viděl! viděl ho, a přesto ho naschvál zajel! a pak nám nadával! máma pak jela na veterinu, ale už mu nešlo pomoci, zemřel mámě v náručí… v rý době to byl můj nejlepší přítel, jedinej… teď máme stejnou rasu…havanský bišonek Tom 🙂
Hele takze dost! Jo! 🙁 Tohle tema je fakt strasny… Sam vlcak museli jsme ho nechat utratit nemohl chodut na zadni nohy, jak to tak u ovcaku je… Tina irskej setr mela nadory skoro po celym tele a jeste do toho chytla kasel, bylo to strasny, jak trpela, babicka to nevydrzela a nechala ji utratit a po dalsich 2 mesisch zemrela i Besinka kokrspanel, mela snad uplne vsechno… Nejak se to vsechno sebehlo v jeden rok, pred tim jeste deda a asi to nejak vycejtily holky a starnuly..:( Za Samika mame tedkom Orinku v Mnichovicich a v Praze misto holek je dalsi Besinka… Je to strasny, stejska se mi hlavne po Samovi, to byl takovej muj velkej meda dostala jsem ho k 1. narozeninam:( Jak ja bych ho chtela videt, ted je zakopanej dole na zahrade, chjo:( Bylo to osklivy kdyz dostaval injekci:( No, fuj pryc uz toho necham… To jsem jeste nemluvila o kockach:(
tj…Barborko,ale já vám to taky musím říct…naš Stanley,5 let mu bylo,měl rakovinu….hrozně moc uzlin..tak jsme nechtěli,aby se trápil:(a ak sme byli ze segrou na chalupě,tak nam zazvonil mobil,v něm máma,že náš krásnoučkej bíglík je posmrti.měli jsme ho pět let,od mych pěti let,proživala jsem s nim školu
a kdyš sme se vratily,měl tam hrobeček,vzadu nazahradě,a tak jsme mu udělali se segrou kříž…a nosily jsme mu tam kytky.ach jo…je to už rok.ale tedka máme fenku Betty,pointra,a i kdyš zlobí,tak ji mám moooc rfáda,a doufám,že to s ní neskončí tak,jako se Stanleym…(zrovna tady kouše kelímek od jogurtu
)
no..moje babička,má jezevčka Lukina,a ten má uš asi 17 roku,ale stale se drží…chudáček,je slepej,a vraži do věci..
prosím napiš další kapitolu,prosím,prosím
No, tak podle tvého popisu hry jsem se úplně ztratila a teď si vůbec nejsem jistá, jestli to umím hrát. I když já poslední dobou vůbec nic nepobírám.
tak…jsem se zase jednou dívala¨na tvoje fotečky(mis fotografías)a musím říct,že ti to sluší.
konečne po dlhých mesiacoch je to tu! ani si nevieš predstaviť ako si ma týmto potešila=))))
jů,ahoj Kristine!
fakt děsně supeer. moc se mi to líbilo. a doufám, že pokráčko bude co nejdřív.
Chezké…
Leni nevím, jak to hraješ ty, my to hrajeme takto :)) Hraju to od dětsvtí..učil ěmě to děda, který už je taky po smrti 🙁
Chjo, holky, to je děsná nostalgie, já když jsem to psala o tom našem hafanoci, taxem se normálně rozbrečela..myslím, že v té době vzniklo nejvíc depresivních povídek. Ale stejně je to hrozný.. a Gen, toho chlapa bych normálně zažalovala.
Verčo to je jen optický klam :))
nenííííííííí…a nebud smutná..mě zemřel dědeček,ještě předtím něž jsem se narodila…no a druhej je je syn františka halase…mám to celkem slavnou rodinku
Takže máš literární střevo, ne? 🙂
No, já nepoznala hodně členů naší rodiny a taky jsem zažila hodně úmrtví v naší rodině..hlavně v posledních dvou letech..od té doby vlastně píšu depresíva 🙂
no,možná jo..prej jsem mu podobna,on ráčkoval,a ja jsem taky ráčkovala,ale asi před pul rokem jsem se to naučila vyslovovat…a navíc furt čtu,chcu i psát,mám hrozně nápadu,ale hodit to na papír…to ne=D…ale je smutne,co tady říkáš..mě moc lidí neumřelo..zato zvířat(tři křečci,dvě morčata,pes…)a možná by se někdo ve vaší rodině mohl narodit…možná bys pak psala víc optimističtější a romantičtější povídky
je to smutný, ale každej musí jednou umřít, já vim, že se to lehce řiká a ani mě to nijak netěší, ale s tim nic nenaděláme, tak přestaňme smutnit a donuťme Blanch, aby napsala další kapitolku tohohle senza příběhu, jinak se tu brzy stane z mýho nejoblíbenějšího blogu, plnýho super povídek, sáhodlouhej úmrtní list!!! (Ale neberto to jako urážku, já vam krásné vzpomínky na své blízké nijak nechci kazit, ba naopak, ale kdybychom kvůli tomu měli stále truchlit, tak zbytečně promarníme celý život a pak ani nezbude nikdo, kdo by takto v dobrém vzpomínal na nás až opustíme tenhle svět a půjdem se bavit jinam , protože by si nás pamatoval jen jako ubuleného mrzouta… ale dost o smrti, té je všude dost)
Blanch tenhle příběh je fakt super a už se moc těšim na další pokračování :0)
tý jo,kolyceku…važně užasna věc.jj nenechame blanch,at napiše dal pokračko teto povídky!super proslov,važně kolyceku
Verčo to už mi nehrozí…jsem do konce života poznamenaná.
nj,škoda…ale neva…hlavně moc netruchli..
Kdy bude pokráčko?
Verčo já už nějak zvlášť netruchlím, jen když si vzpomenu, ale stejně… tenhle druh mě tak ovlivnil, že už nic jiného neumím a nic jiného mě nebaví :))
jasan…ja to tak nebrala,ale..stejnak,kdÿš stanley umřel,truchlila jsem celkem dlouho..asi měsíc,než mě to přešlo…ale povidku jsem nesožila
oprava:nesložila
Blanch: žaloba je málo… to mi ho nevrátí, kdežto taková menší "nehoda"… to by mi ho sice taky nevrátilo, ale poskytlo by mi to pocit zadostiučinění… :/ stejně… z toho místo kde se to stalo jsem se už odsthovala, takže nemám šanci ho znovu objevit… ale stejně se mi stýská… v tý době to byl můj jedinej přítel … :,(
Verčo já brečím dodneška, když vidím fotku našeho Borka.. v září to bude rok. Jinak jsem byla asi čvrt roku docela mimo…
Gen no..ale to bys pak měla výčitky..za "nehodu" …tím bys ukázala, že jsi stejná jako on a to ty určitě nejsi.
nj…
Blanch: asi máš pravdu…ale stejně… když si na to vzpomenu, tak vzteky celá zbělám… nejhorší je ta bezmoc…nemůžu nic udělat, a vsadím se, že ON, vůbec nemá výčitky… a s Vilíkem už to budou 4 roky…a pořád to bolí…
to bude bolet do konce života, protože..přece jenom jsou to vzpomínky a já s tím psem vyrůstala od nějakých čtyř let.. je to kus života, součást rodiny.
já vím… já s ním sice tak dlouho nebyla, ale byl u mě v době, kdy jsem potřebovala někoho, kdo mě má rád pořád, ať už mám blbý kecy, vypadám hrozně, a tak… a on tam byl. Byl se mnou. V tý době jsem měla takový psychický problémy, a on byl se mnou, když jsem ho potřebovala… Nevím, co bych si bez něj v tý době počala…
ale ty to máš asi horší… Vilík se mnou byl asi jen rok a půl, ale nějakých 14 let? To si nedokážu ani představit tu bolest. Obdivuju tě. Když si vzpomenu na tu bolest co jsem cítila já tenkrát… nejhorší byl pocit, když jsem přišla domů, a nebylo tam žádné vrtící se klubíčko, které mělo strašnou radost, že mě zase vidí…
Kdy bude pokračování? Už se moc těším!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Gen však právě.. jednou se stal součástí tvého života, takže ta bolest je tak i tak stejná..
super, já sice prší hraju trochu jinak, ale aspoň jsem se dozvěděla něco novýho.
Tohle má být podle pravidel..schválně jsem si četla návod a hraju to dobře :)))
Blanch:možná stejná, ale tak i tak je strašná… máš pocit, že už nikdy nepřebolí… všude ho vidíš, všechna místa ti ho připomínají… asi 3 měsíce jsem nemohla chodit místama, kam jsme chodili na procházky…pořád se mi o něm zdálo… když jsem viděla jemu podobnýho psa, tak jsem na vteřinu myslela, že se vrátil, že to byl sen, a pak ta realita…
Mně se o něm zdá furt..víš, jaký je můj nejhorší sen? Máme ho an té zahradě a mně se zdá, že až z pokoje slyším jeho kňučení.. tak jdu za tím..a dojdu až k hrobu a dojde mi, že to slyším ze země..že jsme ho pohřbili zaživa… a pak hrabu a hrabu a nakonec vyhrabu kostru.. fakt humus.
Nejhorší je, že já mám nejčerstvější vzpomínky z posledních měsíců..měl nemocné srdíčko a míval denně infarkt..takže ho pořád vidím, jak leží bezmocný na zemi, zmítá sebou, kvičí jako o život a počůrává se.. to bylo fakt na nervy..
Mám na něj doma hromadu vzpomínek a kdykoliv mi padne zrak an acokoliv, co s ním souviselo nebo s ezačneme s mátimo něm bavit, rozbrečím se.. je to fakt hnus, nikomu to nepřeji, ale každý to jednou pozná, pokud má psa.
Vždycky jsem si říkala, jaké to bude strašné, až jednou umře.. a najednou..z ničeho nic, ze dne na den..se to tak zhoršilo, že už nás nepřišel ani přivítat, když jsme přijeli domů..byl plný vody a už mu nepracovala játra a díval se na nás těma psíma očima a věděl, že je s ním konec, protože jako to psi dělají, když je s nimi konec, on se šel schovat pod stůl, abychom na něj nedosáhli, aby tam mohl v klidu umřít.. naši ho vzali na veterinu, ale jen na prohlídku, a pak přijeli s tím, že mu doktorka dala injekci.. umíral otci v náručí a ještě, když přijeli, tak nezapomenu na poslední slova, která na mě otec zakřičel do pokoje: "Pojď se s ním rozloučit, dokud je teplej!" Jenže když jsem k němu přišla, už byl v euforii, sice mu ještě srdíčko tlouklo, ale nevnímal, byl úplně mimo.. nestihla jsem se s ním rozloučit a to mě dodneška strašně žere.
Táta mu tehdy udělal rakev ze dřeva a brečel u toho jako malý kluk a furt říkal: "Boruško, tak brzy! Boruško!" s maminou jsme stály u něj a brečely jako nikdy.. ani na pohřbu jsem toli knebrečwla a že jsem byla fakt na plno pohřbech.. na deseti určitě.. v posledních dvou letech
jo to naší babi taky umčel pejsek.byl prostě už moc starej,ale nám babi bylo líto tak sme jí koupily novýho.
jinak blanch ta povídka se menuje pikový král protože hráli prší?
je to super co si napsala tesim se na pokracovani!
ježiši, až ted¨jsem si uvědomila jaká tobude hrůza, máme totiž tři psy….
Já jsem nebyla u toho, když ho ten hajzl zajel. On byl s mamkou a tátou na procházce, a já v tý době byla s kamarádkama venku. Viděla jsem tátu, jak běží pro auto, a ještě jsem křičela, kam běží. Pak mi nějaká spolužačka řekla, že nějaký auto zajelo buď mámu, nebo Vilíka. V tu chvíli jsem se modlila, aby si vymýšlela. Pak jsem jen čekala, až přijedou rodiče. Pamatuju si, jak jsme jen seděly před domem, a mlčky čekaly. Pak přijelo auto, a já jsem viděla mámu jak brečí. V tu chvíli se mi zdálo, že se směje. Rozradostněná, že se nikomu nic nestalo, jsem šla k auto, a pak jsem si uvědomila, že něco není v pořádku. Takřka hned jsem začala brečet. Nemohla, nechtěla jsem tomu uvěřit. Pořád jsem si říkala, že je to jen zlý sen, že se probudím, a všechno bude v pořádku. Pořád si vzpomínám, jak jsme jen seděli v kuchyni, a ani jsme neplakali. Už to nešlo. Pak jsme vzali nějakou krabici, dali do ní Vilíka a jeho nejoblíbenějšího plyšáka (lvíček ze Lvího krále), a zakopali ho u jednoho stromku… Nikdo jsme nemluvili, jen mlčky hleděli na tátu, jak zakopává tu malinkou rakvičku. Pamatuju si, že mi jen proudili slzy po tvářích. Pak jsem se zavřela do pokoje, a nevyšla ven až do večera. Jen jsem brečela a koukala na jeho fotky. Nic víc… I po tak dlouhý době se nemůžu na ty fotky podívat. Pořád to bolí. Věřím, že tě žere, že jsi se nemohla rozloučit. Mysli na to, že je mu už dobře. Nic ho nebolí. Je s maminkou a tatínkem, a nic zlýho už ho nepotká. Pevně věřím, že se s Vilíkem ještě setkám. Taky tomu věř. Je to útěcha. Sice malá, ale je.
Vijush na to přijdeš sama, proč se to tak jmenuje :))
My jsme našemu borečkovi dali do té rakve jeho oblíbenou peřinku a nedohryzaný kostičky a jeho balonek a několik růží..ty yo.. no je to děs..Já se taky na fotky nemůžu dívat, stačí deset sekund a zas ejako bych byla v minulosti a celé si to zažila znovu.
No já, nepřestávám slintat. Další kapitolůůůůůůůů!!!! Please!
.)
To je mi líto Blanch.
moc se tesim na dalsi dil ….doufam ze bude co v nejkratsi dobe
……tohle bylo proste uzasny !! strasne se tesim na dalsi 
Jak si tu tak čtu ty komentáře.Tak vám musím taky něco říct.Měli jsme kočku.Takovou šedou jak stříbrnou.Byla otrávená a čekala kotatka.A přes cestu jak šla večer k nám od sousedů tak ji někdo srazil.Čekala kotatka a někdo ji srazil.A to ještě odpoledne zamnou přišla a lísala se.JKako by to věděla a chtěla se rozloučit.To ho dne sme byli u těch sousedů opékat a ona si tam utíkala po zahradě.Vím,že by už dlouho asi nevydržela ale aspon mohla mít kotátka.Brečela jsem,když mi to máma řekla.Snad nikdy jsem nebrečela na pořbu kromě toho kdy jsem byla ještě menčí a brečela jsem nad Lízinkou.Tak se jmenovala.Její bratr,už je taky po smrti.To byli dva nejlepší mazlíčci.
no jo…ti mazlíčci dají někdy víc zabrat než nějaký pohřeb..ale víš, jak to je. Ty je bereš jako člena rodiny, jsou s tebou celý život a vidíš je každý den..jako sourozence, rodiče apod.
Lidi, kteří nikdy neměli domácího mazlíčka, tak to nikdy nepochopí. Nesnáším takový ty řeči, že to byl jen pes, tak proč tak brečíš… :((( takový lidi bych praštila… nikdy to nepochopí…
já taky..
No krásný…
Hezký teprve jsem přijela ze Slovenska a tahle povídka mně překvapila:))
Hezkýýýýýýýýýýýýýýýý kdy je pokráčko?
netuším ani já 🙂
ahojky, chcete vyhrát vonavku zadarmo? stačí se zaregistrovat na http://www.lovetrap.cz a zadat můj kod 5TUVU, dík moc, stačí, když se tam zaregistrujete a sezenete deset slečen, která se tam zaregistrují a vyplní zase váš kod, a pak .. vonavka je vase .. no?
Advanced Financial Services- [URL]http://bilibond.tripod.com/advanced-financial-services.html[/URL]; 5d5e1752f11c54cd <a href="http://umapers.erosfreehost.com/nuclear-medicine-technologist-salary.html">Nuclear Medicine Technologist Salary</a>
teď se mi líbilo, jak jsi popsala Ginny:)
Ginny si umí poradit ze Severusem.