Když se kácí pes, lítají řízky…

Ne, vůbec se nesnažím parodovat jistý titulek, co si o mně myslíte? (Jen to nejhorší? No proto, už jsem se lekla, že si snad o mně někdo dělá iluze…)
Tak jsem se zabřehla do přemýšlení(ano, i já to občas zvládám, sice jsou to litry krve a potu, ale co bych pro své čtenáře neudělala) o životnosti brouka mozkožrouta(který u mnohých řve hlady).
Všude kolem je teď kauza Autorský klub. Zdá se mi, že plno lidí dělá z komára velblouda – holt když se kácí pes, lítají řízky :D, no tak nás Standa vyhodil. Potřebujete AK k tomu, abyste mohli poklidně žít dál?

Ano, nebylo to zrovna košér a Standou použitá slova se příliš nehodila, taky se mě to v první moment dotklo, ale je třeba se na celou věc podívat i z druhé stránky.
Představte si, že máte pod sebou chod blogu a k tomu navíc ještě chod autorského klubu. Řešíte reporty, píšete články a zavádíte pravidla. Deus ex machina?
Ale prd, velebnosti.
Představa, že máte tolik pravomocí a s nimi spojené i povinnosti a zodpovědnost – není to žádná legrace. A když musíte jednat s blbcem, tak vám to taky dvakrát nezvedne náladu, protože dvě věci jsou nekonečné – vesmír a lidská blbost a jak řekl Albert Einstein: „Tím prvním si nejsem jist…“
Není to zrovna f-ce, kterou bych Standovi záviděla, protože je velmi nevděčné jednat s blogaři a ruku na srdce, my mu to taky dvakrát neusnadňujeme. Pořád si na něco stěžujeme, pořád máme připomínky, neustále se nám něco nelíbí – a kdo to ve výsledku všechno schytá? Standa. I když k mnohým věcem přijde jako slepý k houslím.
Vezměte si třeba chod blogu – myšleno střev blogu. To, že vám nejdou editory článků, že máte problémy s rubrikami – to opravdu není jeho vina. Pokud jste za ty roky ještě nepochopili, že Standa je pouze tzv. tiskový mluvčí, jen pán s kladivem na čarodějnice v zátiší a tyhle vymoženosti mají na svědomí vývojáři, tak je třeba si to teď uvědomit.
A pokud chcete nadávat jim, prvně se zamyslete nad sebou. Dokázali byste jen zpola to, co oni pro vás udělali? Navíc během poměrně krátké doby.
Navíc programování není snadná záležitost. Kratochvíle. Jsou to hodiny, dny, týdny, měsíce, někdy i roky práce. A když se chce člověk ostatním zavděčit, akorát za to dostane deku. Jsme nevděční.
Uvědomili jste si, jakými změnami k lepšímu blog.cz za posledních šest let prošel? Že nemá konkurenta na českém trhu?
Neříkám, že blog.cz je dokonalé místo – i já proti němu mám pár výhrad, jen mám soudnost, ale opravdu mezi českými blogy nenajdete blog, který by vám nabízel to, co blog.cz.
Mám svůj blog ráda, je to už pěkná stařešina a proto k němu mám svůj citový vztah a nevzdám se ho a proto mu odpouštím i jeho nedostatky, neboť já jich mám taky přehršel. A lidé, kteří mají citový vztah ke mně, mi je taktéž odpouštějí.
Jsme zmlsaní a chceme víc a chceme to dokonalé. Ale měli byste už konečně pochopit, že nikdo a nic není dokonalé. Jen iluze jsou.
Navíc – buďte si jistí, že tím, že Standa většinu z klubu vyhodil, si přidělal ještě větší starost a práci. Pokud chcete nějakou kompenzaci a jste pomstychtiví, tak teď je namístě se pousmát, protože upřímně – Standa si tím lidově řečeno akorát tak nasral na hlavu.
Ale nemůžeme se mu divit. Když začít znovu, tak od píky a s čistým trestním rejstříkem.
Neschvaluji všechny jeho činy a slova, ale dokážu ho pochopit a nemůžu se na něj za to zlobit.
Dokázala bych se na jeho místě zachovat jinak? To člověk neví.
Třeba bych jednala zrovna tak. A zrovna tak bych si myslela, že je to nejlepší možné řešení.
Vaše odpravená pleva 😀

15 komentáře “Když se kácí pes, lítají řízky…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..