79. kapitola

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Dědicové mágů
„Tak zase konec roku,“ vzdychla Ginny, „to tak strašně letí.“
„Máš pravdu, ani jsem si tě neužil,“ usmál se Harry a nikoho kolem sebe nevnímal, jen Ginny.
„Přijedeš doufám zase na léto?“ Zašeptala Ginny.
„Tak to brr, sestřičko, už máš nekalé myšlenky?“ Nafoukl se Ron jako žába.
„Víš, čím mě pořád štveš, Ronalde?“ Zamračila se Ginny. „Tím, jak mě pořád hlídáš jako hlídací pes. Vůbec ti není nic do toho, jaké jsou moje myšlenky.“
„Ale..,“ než stačil cokoliv říct, skočila mu do řeči Hermiona.
„No tak, nech toho, aspoň teď, když se loučíme s Harry. Vy dva si to můžete nechat na doma.“
To bylo poprvé za poslední dobu, co Ron uznal, že má Hermiona pravdu a dál se nehádal.
„Tak já raději půjdu, napíšu ti, Harry,“ naposledy ho Ginny líbla na tvář a pomalu se na nádraží King´s Cross vrátila ke svým rodičům, kteří už se s Harrym stihli rozloučit.
Harry se otočil na Noreen, která prozatím neřekla ani slovo: „Doufám, že v létě uvidíme. Měla by si za mnou a za Siriusem přijet na prázdniny.“
„Přijedu, Harry. Neboj, přece si tě nenechám jen tak vzít, bratránku.“
„To jsem rád,“ usmál se a políbil ji na tvář.
„No,“ koukla se Noreen za Harryho, „už bych měla jít, támhle je moje teta.“
Harry si prohlídl postarší ženu s šedými vlasy, co drží károvanou staromódní kabelku a nevinně se na sestřenici usmál. „Tak hodně štěstí!“
„Tobě taky, bratranče!“ Naposledy se dotkla jeho ruky, políbila Rona něžně na rty, tak, aby toho teta co nejméně viděla, a odcupitala pryč.
„Tak jo,“ začervenal se Ron, „švagre,“ Harry se při této myšlence musel usmát, stejně tak i Ron s Hermionou, „doufám, že v to léto teda přijedeš? Noreen už potvrdila svou účast!“
„Že se tak můžeš ptát!“
„Jak to tedy bude s tím Siriusem?“ Zeptala se Hermiona. „Můžeš k němu jet až po těch dvou týdnech?“
„Ano,“ přitakal Harry. „Ale ty první dva týdny už to snad nějak přežiju.“
„Budeme ti psát,“ slíbila Hermiona.
„Mějte se krásně!“ Popřál jim Harry.
„Ty taky!“
„Harry, podívej!“ Otočila se Hermiona. Harry následoval úhel jejího pohledu. V místě, kam oba hleděli stála silueta muže v tmavém oblečení.
„Siriusi!“ Křikl Harry a běžel přímo k němu, následován svými přáteli.
„Ahoj Harry!“ Usmál se na důkaz pozdravu kývl i na Rona a Hermionu.
„Ty jsi přišel.“
„Samozřejmě, musím tvému strýčkovi a tetě pořádně domluvit, ať ví, jak se o tebe mají první dva týdny starat.“
„Ty o tom víš? Že se tak ptám!“
„No samozřejmě, Harry. A to, cos prováděl na Raddleově statku, to si spolu ještě vyřídíme!“
„No, tak my už půjdeme, měj se moc hezky Harry,“ loučila se s ním Hermiona a Rona chytla za paži a táhla ho pryč.
„Jo a oba dva musíte v létě přijet!“ Zamával na ně nakonec zrzek a následoval svou kamarádku.
„Budu ti toho muset tolik povyprávět!“ Usmál se Harry na svého kmotra. Byl šťastný, že tu může stát s ním, že je svobodný.
„Dobrý den, vy budete Dursleyovi!“ Podíval jim Sirius dvou dlaň, ale ani jeden z nich ji nepřijal, protože jim bylo jasné, že to zase bude někdo z té Harryho kouzelnické špíny.
„Dobrá, jak myslíte,“ vztáhl ruku zase zpět k sobě, „jmenuji se Sirius Black.“
„Sirius Black?“ Ve hlase strýce Vernona byl znát podtón strachu a obav. „Ten Harryho kmotr?“
„Ano, přesně ten!“
„A ten několikanásobný vrah,“ pousmál se Harry.
„Nech toho, Harry,“ obořil se na něj pobaveně kmotr, „toho už si mě snad zprostil, ne?“
„Promiň, Siriusi.“
„Jen jsem vám chtěl říct, že pokud se o Harryho nepostaráte tak, jak byste měli, vyřídím si to s vámi!“ Přiblížil svůj obličej k obličeji strýce Vernona a tvářil se přitom nerudně. Jeho husté černé obočí se spojilo v rozzlobenou linku a rty semknul, stejně, jako to dělávala profesorka McGonagallová, s úzkou linku. „Takže jsme domluveni! Harry mi bude psát a bude mě informovat!“
Strýc Vernon jen rozklepaně potřepal hlavou a raději nic neřekl. Na tetě Petunii bylo vidět, jak je pohoršena Siriusovými dlouhými vlasy a neupravenými vousy. To, že je to stále pěkný chlap, ji nic neříkalo, ba naopak, ještě ji to víc rozčilovalo. Harry ji už znal moc dobře na to, aby dokázal poznat, co si myslí. Nejraději by vzala do ruky nůžky a břitvu a celého ho oškubala, ať už na něm nevisí žádný zbytečný chlup.
Harry pobaveně sledoval celou situaci. Situaci, kdy strýc Vernon byl nakonec donucen přijmout Siriusovu dlaň a kdy teta Petunie byla nucena přislíbit, že se bude o Harryho starat jako o vlastního.
„Tak tedy sbohem, Harry. Uvidíme se za dva týdny. A hlavně mi piš, ať vím, jestli ti dva splní svůj slib!“
„Jasně, Tichošlápku! Budu. Už se na tebe moc těším!“
„Já taky,“ Sirius vzal Harryho dlaň a místo, aby s ní potřásl, tak ho přivinul k sobě a otcovsky ho objal.
THE END

73 komentáře “79. kapitola”

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..