„Posaď se, Harry!“ Brumbál stál k němu zády, ale stejně věděl, že je to on. Harry nic nenamítal a rovnou se posadil na křeslo z opačné strany Brumbálova stolu.
Brumbál dával Fawkesovi zrní. Po chvíli se otočil a přes své půlměsíčkové brýle kouknul Harrymu přímo do očí.
„Jistě tě potěší, když ti řeknu, že Ministerstvo kouzel vyslechlo pod vlivem Veritaséra pana Pettigrewa a poznalo pravdu, zrušilo pátrání po Siriusi Blackovi. Všichni Smrtijedi, nevyjímaje Petra byli posláni do Azkabanu. Sám Kornelius Popletal uznal svou chybu a Siriusovo jméno bylo očištěno.“
„To tedy znamená, že se můžu přestěhovat k němu,“ Harryho hlas byl plný radosti a spokojenosti.
„Ne tak úplně, Harry.“
„Jak to myslíte, pane?“
„Nemůžeš se k Siriusovi přestěhovat, dokud nebudeš zletilý, jinak by si tím porušil kouzlo, kterým tě opatřila tvá matka, když tě chránila. Do své zletilosti musíš bohužel zůstat se svou rodinou.“
„Ale Sirius je víc má rodina, než Dursleyovi!“ Zachmuřil se Harry.
„Je mi jasné, že to pro tebe není lehké. Dursleyovi jako rodiče neobstáli ani v desetině, ale bohužel je to tak. Dokud se tvá matka obětovala Harry… nechceš přece, aby to bylo nadarmo.“
„To ale znamená, že tam budu muset trčet další léto?“
„Ne, to opravdu ne,“ usmál se na něj mile Brumbál.
„Ne?“
„Jistěže ne, Harry. Stejně jako v minulých letech ses nezdržoval v Zobí ulici celé letní prázdniny, takže i letos postačí, abys stvrdil matčino ochranné kouzlo tím, že u tety a strýčka pobudeš jeden nebo dva týdny, hned poté můžeš jet a prázdniny k Siriusovi nebo k Weasleyovým, jak bude libo. Jen tě poprosím, už kvůli vlastní bezpečnosti, abys to ty první dva týdny u tety a strýčka vydržel. Nechceme přeci, aby se ti něco stalo.“
„Ano pane,“ klesl Harry bradou k zemi, bylo mu jasné, že bude muset ještě naposledy jet na Zobí ulici, ale hned po dvou týdnech se bude moci do konce léta nastěhovat k Siriusovi, a tak to bude muset udělat i za rok, dokud mu nebude sedmnáct let. Když nad tím tak uvažoval, nebylo to nejhorší, protože to byly jen dva týdny z osmi, což se ještě dalo nějak přežít. A hned potom si bude moct dělat co chce, i se svým kmotrem, kterého se nakonec povedlo osvobodit. I za cenu smrti přítele jeho nejlepší kamarádky. Hermiony.
Aladar byl opravdu statečný a byl to dobrý přítel. Za každou cenu Hermionu chránil a byl s ní. Díky němu je stále Hermiona naživu, což ji strašně trápí, protože ví, že zemřít měla ona.
„To je vlastně vše, co jsem ti chtěl říct, Harry,“ postavil se na nohy Brumbál a otcovsky poplácal Harryho po ramennou, „a pokud jde o pana Hudsona, není to tvá vina. Každý máme vlastní hlavu a máme volbu, Aladar si zvolil svou cestu i za cenu svého života. Nemusí tě to trápit. Jeho rodičům bylo vysvětleno, že zemřel za dobrou věc a rukou Voldemorta. Budou se sice dlouho trápit, ale čas to zase vyléčí. Každým dnem umírají lidé.“
„Ale ne tak mladí, jako byl on..“
„I takoví, Harry. Hudsonovi mohou být na svého syna pyšní, protože zemřel hrdinskou smrtí.“
„Ale je mu to na nic, protože už nežije. Byl jedním z dědiců.“
„Ano, to jistě byl, ale pokud se nemyslím, slečna Marina Hudsonová by měla převzít žezlo dědičky Roweny z Havraspáru a měla by získat novou moc.“
„Ano, tu už získala.“
„Opravdu?“ Pozdvihl Brumbál obočí.
„Ano, mluvila s námi. Nevyčítá mi jeho smrt, ale přesto jsem se cítil…“
„Vinný? To určitě chvíli budeš, Harry a chvíli to potrvá, ale nakonec ti dojde, že si nemohl nic dělat. I kdyby si to panu Hudsonovi zakázal, stejně by šel. Byl mnohem starší a zkušenější, než ty. Samozřejmě tím nechci shazovat tvé kvality a tvé nadání, protože ty jsi Harry opravdu nadaný a jsi jeden z mála, kteří oplývají nadáním, potenciálem a neskutečnou silou. Nemyslím tím teď jen tvou moc, ale i tvou vlastní sílu a to, co jsi doposud dokázal, nedokáže ani většina dospělých kouzelníků. Už pětkrát jsi bojoval s Voldemortem a pětkrát si přežil, tohle nedokáže kdejaký kouzelník. Ty, Harry, jsi vyvolený proto, aby si ho jednou porazil. Ty, spolu s ostatními dědici.“
Harry nechápal, kam tím Brumbál míří.
„Ale ať už by si udělal v tu chvíli cokoliv,“ dodal a navázal na prvotní myšlenku, „Aladar Hudson by si určitě nenechal rozkazovat od o dva roky mladšího studenta, zvlášť, když jeho dívka má riskovat život. I když to ani jeden z vás nečekal, že to tak dopadne…“
Harry se zvědavě ohlídl po Brumbálovi. Takže on ví, že Aladar chodil s Hermionou? No samozřejmě, vždyť se tím netajili, všude chodili spolu..
Jakoby mu Brumbál četl myšlenky a odpověděl za něj: „Ano, vím, že slečna Grangerová byla přítelkyní Aladara Hudsona, Harry. Pokud tedy myslíš na tohle…“
„Jak jste věděl…?“
„Na co myslíš? Dokážu si představit, co se teď honí tvou hlavou,“ řekl bodře, „taky mi kdysi bylo patnáct let. Sice už je to pěkné století,“ usmál se, „ale stále si na to vzpomínám, jako by to bylo dnes,“ zasnil se, ale nakonec se vrátil do reality. „Měl bys jít a užít si poslední chvíle trávené ve škole, Harry.“
„Děkuji profesore.“
„Nemáš zač, Harry.“
„Nashledanou.“
„Přeji ti pěkné léto!“
„Vám taky!“
copak? 🙂
nic vše je ok
)))
🙂 už nevíš, co psát, co, když se tak směješ 🙂
.))))))skvělý!! ale cítim že to nebude až takovej happy end, njn to sem celá já=)))
Krása!!!
Ahoj,přihlaš se do soutěže o nej blog na mém blogu!Přihlaš se podle instrukcí v rubrice:Soutěž o nejhezčí blog
Nebo si chceš spřátelit blogy? T
Pokračování(od 7.komentáře):Tak mi napiš do rubriky Spřátelené blogy…
Pa A Díky