Harry krčil obočí a zavřel oči. Ta bolest byla k nevydržení. Voldemort šel blíž a blíž, přibližoval se. Vyhrnul si rukáv a položil svou dlaň na Harryho čelo: „Ubližžuje ti to, Harry? To je mi opravdu líto!“ Jeho hlas zněl najednou hlubší. Jako by to předtím bylo jen představení, byla to předehra. Teď přišla na řadu hlavní scéna, hlavní zápletka. Smrt.
Voldemort namířil hůlkou na Harryho čelo a chystal se vyřknout onu poslední kletbu v Harryho životě.
„Ava…„
„Nééééé!“ Hermiona se mezitím stačila Vzbudit. Snažila se vstát ze země, načež Voldemort obrátil hůlku opačným směrem a chystal se kletbou zasáhnout ji.
„To neee!“ Zařval Aladar… a chystal se k pohybu.
„Avada Kedavra!“
Než však stačilo kouzlo zasáhnou právoplatnou oběť, vrhl se Aladar k Hermioně a skočil před ni, aby ji odstrčil. Původní plán se však nepovedl. Kletba zasáhla cíl. Nebyla jím však Hermiona, ale …Aladar.
Kolem dokola se linulo zelené světlo. Zelené jedovaté světlo, které značilo, že právě život vyprchal.
Hermiona ležela na zemi a na ní Aladar.
„Aladare!“ Drcla do něj. „Aladare, slyšíš?“ Věděla, co to znamená. „To neeeee! Aladare,“ brečela jak jen jí to dech povolil, štkala, až to drásalo srdce, „ty nejsi mrtvý! Nemůžeš být! Vzbuď se, to jsem já, Hermiona! No tak…to nééé…miláčku!“ Slzy jí tekly proudem, oči měla černé od řasenky, která se smývala proudem obrovských a trpkých slz.
„Ty hajzle! Chcípni!“ Otočila se na Voldemorta. Aniž by přemýšlela, co dělá, postavila se na nohy, sebrala veškerou sílu a vrhla se na Voldemorta. Skočila mu po krku a mlátila ho, kam dosáhla: „Nenávidím tě, nenávidím každý atom tvého těla, ty zasraný hajzle!“
„Hermiono, ne!“ Vedle ní stála Noreen a oči měla taky plné slz. „Nedělej to, prosím!“ Klekla do kolen.
Harry nebyl sto ze sebe nic vydat. Byl tak šokovaný, že ani nebyl schopný se pohnout.
Voldemort Hermionu chytl za vlasy a stáhl ji k zemi: „Tohle ssi neměla dělat, hnussná mudlovská ššmejdko! Za to zaplatíšš!“ Namířil jí hůlkou mezi oči.
„Tak dělej,“ zavrčela, „zabij mě, smrade, hade.. dělej!!“ Zařvala hystericky, až si přihlížející Smrtijedi zakryli uši. „Tak na co čekáš, ty hajzle! Udělej to, stejně, jako si to chtěl před chvílí udělat! Zabij mě!!“
Noreen nebyl schopná nic udělat, nic říct. V hlubokém a sebezničujícím pláči se utápěla na zemi u Aladarova těla a sledovala přitom, jak se Hermiona snaží o sebevraždu.
„Harry, udělej něco!“ Noreen úplně zapomněla, že by mohla situaci nějak zachránit svou mocí, ale zřejmě na tom byla stejně jako Harry, ani nevěděla jak. „Udělej něco,“ zavzlykala znovu a prosila Harryho.
Harry se najednou vzpamatoval a uvědomil si, co provedl. Kvůli němu Aladar přišel o život. Zavedl všechny sem. Zavedl své kamarády do tohoto pekla, na jistou smrt. Zavedl je do říše ďábla, ale tohle nechtěl. Byla to jeho vina. Ale nechtěl to. To ne, už nesmí nikdo umřít, to je příliš vysoká cena za to, aby byl Tichošlápek na svobodě.
„Ne,“ špitl, „to ne, promiň Tichošlápku, promiň mi to,“ oči se mu taktéž plnily slanou vodou. Zvedl ruce do výše a aniž by věděl, jak to vlastně udělal. Začaly se kolem nich objevovat zlaté jiskřičky. Jiskřičky, které se měnily v jiskry… které byly čím dál větší a větší. Tak velké, až se najednou kolem Harryho rukou objevila zlatá aura. Už moc dobře věděl, jak na to. Věděl, co udělal posledně a věděl, co má udělat teď. Zaslal zlaté jiskry do místa, kde stáli Smrtijedi, ale to ještě nekončilo. Hned potom namířil svoje dlaně na Voldemorta, který to nečekal. Nestačil vyřknout kletbu, kterou Hermioně slíbil. Podíval se naposledy na Harryho a Harry zaslal zlatavý vánek jeho směrem. Viděl, jak se k němu blíží, oba dva to viděli. Bylo to jako zpomalený film, ale něco tu nehrálo…, než k Voldemortovi zlatá zář doletěla, byl pryč. Přemístil se.
„To ne!“ Zaklel Harry. Voldemort mu unikl. Mohl ho chytit, konečně ho mohl dostat a dokázat Ministerstvu a kouzelnickému světu, že není blázen, a že Voldemort opravdu žije. Ale nepovedlo se to.
Hermiona padla k zemi a znovu se rozbrečela jako dítě. Harry se podíval na Noreen, která mezitím objímala mrtvé tělo Aladara.
Ale to, co se v dalším okamžiku stalo, to by nikdo z nich nečekal.
Odněkud zaznělo hlasité PRÁSK! Někdo se přemístil. A ten někdo nebyl nikdo jiný, než… Brumbál.
„Pane profesore,“ vydala ze sebe zlomená Hermiona.
„Slečno Grangerová, slečno Harperová,“ ohlédnul situaci, „Harry,“ v očích se mu zračilo zděšení a obdiv zároveň, když se ohlédl na zmražené a zároveň chycené Smrtijedy, mezi kterými byl i Červíček.
„Co se tady stalo?“ Zeptal se Brumbál.
„Pane..já…já,“ sklopil hlavu Harry, „jak jste se..“
„…dozvěděl? Jednoduše, pan Filch slyšel v kabinetě profesorky Diggoryové kravál, ale dveře byly zapečetěny kouzlem, přes které nemohl přejít, a tak mě požádal o pomoc. Když jsme se dostali dovnitř, všiml jsem si rozprášeného prášku Letaxu kolem krbu. Někdo jím cestoval. Jsou metody, kterými se dá zjistit, kam ona poslední osoba cestovala. Jak jsem také z posledních zdrojů zjistil, tvá postel byla dnes prázdná, stejně tak i pana Weasleyho a slečny Grangerové. Předpokládal jsem, že to budou vaše obvyklé noční toulky, ale místo, kam jste se přemístili Letaxem, mě vyděsilo… a tak jsem zde.“
Harry vložil obličej do dlaní a začal zpytovat svědomí.
„Je to všechno má vina, pane. Chtěl jsem dopadnou Petra Pettigrewa. Oni tu neměli být, chtěl jsem jít původně sám, ale nenechali mě jít samotného..“
„… jako každý správný přítel.“
„Ale objevil se on, Voldemort.“
„Voldemort byl zde?“
„Ano. Byl tady. A chtěl nás zabít.. a… a… tady,“ ukázal vyděšeně směrem k tělu Aladara.
Brumbál jen mlčky pohleděl směrem k místu, kde Aladar ležel. Sklopil víčka a bez řečí šel ke krbu, vhodil do něj prášek Letax a s někým v něm mluvil. Harry nemohl vědět s kým, protože Brumbálova hlava zmizela v krbu a nešlo slyšet jediného slůvka, načež se postavil a podruhé vhodil do krbu prášek a zopakoval to samé. Potřetí taktéž.
Po chvíli krbem vstoupily dvě skupinky lidí. Jedna, jak Harry poznal, byla skupina zdravotníků od Svatého Munga. Poznal je díky tomu, že byl v loňském roce v nemocnici sám osobně.
Naložili Aladarovo tělo na nosítka a zmizeli zase v obrovském krbu.
Druhá skupinka lidí se zajímala o zmražené Smrtijedy. Brumbál dal zřejmě vědět i Ministerstvu kouzel a Bystrozorům, poněvadž po chvíli krbem vstoupil i sám ministr kouzel, Kornelius Popletal.
Brumbál přistoupil k Harrymu: „Měli byste se vrátit. Já to tu s ministrem dořeším.“
„Ale pane,“ bránil se Harry.
„Běž Harry. Vem slečnu Grangerovou a ostatní své přítele do Bradavic. Myslím, že bude všichni potřebovat Uklidňovací lektvar. Madam Pomfreyová už tam na vás čeká.“
„Ale..“
„Neprotestuj Harry a běž!“
Nedalo se jinak. Harry musel poslechnout Brumbála. Naposledy se na něj podíval a zeptal se: „Pane, co teď bude s nimi..“
„Půjdou do Azkabanu, jestli se nemýlím,“ Harry s Brumbálových očích uviděl to známé něco, ten vítězoslavný pohled.
„To tedy znamená, že Sirius…“
„Že Sirius je volný,“ usmál se mile Brumbál a kývl na Harryho, který pochopil, že už opravdu mají jít.
Vzal kolem ramen zničenou Hermionu a Noreen pomohla vzbouzejícímu se Ronovi.
Všichni čtyři postupně vstoupili do krbu a přemístili se do školní ošetřovny, kde už opodál čekala madam Pomfreyová.
Suprový (jako vždy)!!! Vážně nevím, co říct, akorát je škodam že Aladar umřel. Jsem ráda, že je Sirius volný. Patří mezi mé nej. postavy!!!
🙂 Aaaa, ty už si všude 🙂 Tady si chodíš číst díly dopředu či co? .) Heh, dneska jsem je tu dala…
skvělý
Frea: děkuji mockrát! 🙂
tak to je husty. uz jenom kuli siriusovi, protoze je to moje nejoblibenejsi postava. fakt super!!!
))
Taktéž :)) SIRIUS (nejen na bradavický) HRAD!
Je mi líto Aladara ale má smůlu neměl se vtírat že? ne sranda super povídka
:))))
Kde ty napady beres
tohle mi nezabralo moc času přemýšlením.. ani to nijak zázračný nápad nebyl.. prostě to nějak vyplynulo ze situace 🙂
Pokud tomu dobře rozumim, tak je teď novou dědičkou ta Marina, Aladarova sestra, ne
rozumíš velice správně 🙂
co je tu k smíchu? 🙂
to má znamenat jako že je to v poho
tak to je krutýýýýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!!
3koda že umřel Aldík, byl to sympaťák….
Škoda že umřel Aldík, byl to sympaťák….
jj…a na hp.cz jsem u něj měla fotografii..přesně podle popisu 🙂
Jééé, kde
?
to tam asi už nebude..na potterharry.info …najdeš si Povídky našich čtenářů ..Blanch: Dědicové mágů(je to někde dole v seznamu).. a já nevím, ve které je to kapitole. Tam má ta povídka jen 32 kapitol, protože jsem to nemusela dělit jako tady. Takže..tam, kde se Aladar prvně mihne, tam by to mělo být, ale vážně ti nepovím, kde přesně to je, páč to nevím..
Kéž by to tak napsala i Rowla…to vysvobození Siriuse……On má totiž v 5 umřít :(((((((
ach jo…chudák aladin :)))
On v pětce umřel 🙂
Taky litutju Aladara, ale co Lucius?? Bude teď v Azkabanu :((( Chudák..
pěknýýý…ale nemusela jsi nechat aladara (?) umřít…chudina hermiona