Předem upozorňuji, že v textu je poněkud nechutná vsuvka. Pro slabší povahy doporučuji raději nečíst. Je označena, jak na začátku, tak i na konci, hvězdičkou*.
„Cože?“ Harry v sobě tu otázku nezadusil. Musel říct nahlas to, co se mu právě honilo hlavou.
Voldemort se na něj otočil: „Ano Harry, sslyššíššš sssprávně, Sssylvie Pettigrewová je mou věrnou a oklamala vásss.“
„Rašple stará,“ ulevil si Ron, „já jsem věděl, že ji nemáme věřit.“
Voldemort se rozesmál tím svým sykavým ledovým smíchem: „Ale uvěřili jsste, a proto jsste tady!“
„Zrádkyně, zmije jedna!“ Zakřičela Noreen, která byla na začátku této mise zasvěcena do děje.
„Ty budeššš Noreen, viď?“ Otcovsky na ni pohleděl a svou slizkou rukou se dotknul jejích vlasů, „jissstě, moc dobře ssi pamatuji na tvou matku i otce. Bohužel mussseli odejít z tohoto sssvěta, překážželi mi,“ v očích mu zablýskalo a medově se usmál, „ale ty sssi mi nějak unikla a měl bych to napravit. Lord Voldemort nerad dělá chyby!“
„Ty hade!“ Začala křičet a mlátit ho do zahaleného těla v černém plášti. „Nenávidím tě, zničil si mi život.“
„Ach ano,“ povzdechl si, „to byly čassy. Je to moje hobby, jen sse zzeptej Harryho,“ vycenil na ni své jedové hadí zuby a mírně se natočil na Harryho házejícího ten nejvraživější pohled, který kdy dokázal ze sebe vydat.
„Ale nebudeme sse užž zzdržoval,“ jeho tvář byla najednou kamenná, „přejdeme k tomu, proč jsste tady. Přejdeme..“
„Tak k čemu? My se tě nebojíme,“ hrál Harry o čas a snažil se mezitím něco vymyslet, nějaký plán na záchranu nebo aspoň obranu, „jsi zbabělec. Myslíš si, že bychom ti mohli ublížit, že jsi nám vzal hůlky? Máš z nás strach, protože jsme proti tobě. Tři dědicové proti jednomu!“
„V jednom mášš pravdu, Pottere, ublížit bysste mi mohli. A já to nehodlám rissskovat!“ Zasyčel.
„Ale to není fér!“ Zakřičela Hermiona.
„Já jsssem nebyl nikdy fér,“ znechuceně se na ni podíval. „Nejssem Brumbál, abych hrál podle pravidel!“
„Jsi jen slizký had, který má naděláno v kalhotách, protože ho ohrožují tři ostatní dědicové a nevíš, co si máš počít, ty lotře!“ Tentokrát se ozval Aladar. Ale to přepískl.
„Crucio!“ Zahřměl Voldemort a Aladar se svíjel bolestí na zemi. Držel se křečovitě za břicho, jakoby mu do břicha bodalo tisíc nožů. Nedalo se to vydržet a bolest se stále víc a víc stupňovala.
„Nééééé!“ Hermiona k němu padla na zem se slzami v očích: „Nechte toho!“
„Jak ssi přeješšš,“ falešně se usmál a Aladar upadl zpocený do Hermioniny náruče a vyděšeně na Voldemorta hleděl.
„Tak sse mi líbíššš, chlapče…boj sse mě!“
„Nebojím se tě!“ Oplatil mu zpátky Aladar a postavil se z posledních sil na nohy. „Tak buď už konečně chlap, nebo co to vlastně si, a postavme se jako dva soupeři, hůlkou proti hůlce!“
„To ne, Aladare!“ Chytala ho za hábit Hermiona.
„Vynikající nápad, myssslíššš, že na mě vyzraješššš, chlapečku? Bláhový!“ Otočil se kolem sebe a rozkázal, aby Smrtijedi udělali větší odstup, dokolečka kolem nich.
„A tak to, čemu jsssem celou dobu předcházzel sse nakonec přece ssstane. Tři dědicové ssstojí proti jednomu. Jako zza dob Ssssalazzara proti těm třem nevděčníkům. Ale nemějte ssstrach, mládežžži,“ rozevřel nadpozemsky své červené hadí oči, „tentokrát vyhraje Zmijozzzel!!“ Načež namířil hůlku na Rona a Hermionu a omráčil je. Jejich těla se sesula prudce k zemi a přitom si Harry všiml, jak se Ron uhodil hlavou o kliku dveří, u kterých celou dobu stál. Až se vzbudí, bude ho pěkně bolet hlava… ne, Harry, teď není vhodná doba na vtipkování. Jen mě udivuje, že je Voldemort jen omráčil, proč je nezabil?
Voldemort se podíval na nehybná těla: „Je to jen náššš boj!“
Harry nervózně pohleděl na svou sestřenici a na přítele své nejlepší kamarádky. V obou se zračil strach. Oni dva ještě nikdy nestáli tváří v tvář samotnému Pánovi zla.
„Copak, copak, Harry, ssssnad nejsssi nervózzzní,“ Harry si teprve teď uvědomil, že se k němu Voldemort přibližuje blíž a blíž. Jizva na čele ho pálila jako nikdy, bolest se rozléhala celým jeho čelem, celou hlavou. Bylo to nesnesitelné. Cítil, jak mu na čele raší kapky potu, bolestí nedokázal pořádně ani přemýšlet. Myslel si, že se mu každou chvíli hlava rozskočí, že praskne a rozletí se do všech stran.
*(Kdo na to nemá žaludek, nechť nečte.) Obsah lebky se rozletí všemi směry, doprava, doleva.. Smrtijedům zastře zrak… potřísní hábity krví a mozkomíšním mokem. Stěny dostanou nádech barvy mozkové kůry a v místnosti se začne linout pach mršiny Harryho těla. Pach smrti a vnitřností, pach hniloby, jenž nutí ke mdlobám. * A tak padne slavný Lord Voldemort. Harry Potter byl předurčen k tomu, aby ho zničil. Jakou si zvolí metodu, je už na něm. A pokud to má být takto, nechť se stane. Lord Voldemort se urdousí pachem Potterova mrtvolného těla.
eh…to je nářez
vážně? Spíš je to trapas 🙂
dobrý, znám horší a člověk se nemusí ani rozepsat…
eeeeeeeeeee.vůbec tomu nerozumím:/
ježiši…
Blanch: Ty seš ale číslo..
no jo, přiznávám se, že jsem se spíš u toho bavila a psala to s mírnou ironií a sarkasmem :)))
Já nevim, ale já jsem u toho dostávala spíš záchvat smíchu… Ale já jsem sadista, takže mě neberte vážně… (((:
:)) však já jsem si taky dělala spíš prdel…je to takovým stylem napsáno..pokud bych chtěla být morbidní vážně..zřejmě by to znělo jinak..tohle ani nezní vážně :))
Velmi vtipné
Málem jsem spadla ze židle (dík jdu večeřet, dostala jsem chuť na ovesnou kaši, kdo ví proč) 
:)))) Jsi stejně úchylná jako já 🙂
He, právě čtu tuhle povídku a u téhle kapitoly na začátku jsme se zastavila… sem si říkala ježíši co tam popíše
a pak když jsem to četla jsem se mlátila smíchy 
pardon asi to je nechutný ale horzně vtipný 
jinak super povídka… opovaž se zabít Siriuse