7. kapitola – Mnoholičný lektvar

Ráno, k Ronově nevoli, všichni tři zjistili, že mají společně Obranu proti černé magii, ve které se dostali na studium OVCE.

„Co všechno máte za předměty?“ Oslovil své kamarády Harry, když se díval do svého rozvrhu, který čítal celkově pouze čtyři předměty, přesto měl rozvrh plný hodin.

„No, já mám Kouzelné Formule, Obranu proti černé magii, Bylinkářství, Přeměňování, Starodávné runy a uvažovala jsem, že..“

„Hermiono, ty nemáš Lektvary?“ Ron se na ni osopil jakoby provedla něco nehorázného.

„Ne, Rone, nemám..“

„To není fér,“ zaskuhral, načež se obrátil na Harryho, „ty snad ano, viď že jo, Harry?“

„Jo, já jo, Rone.. bohužel.“

„To má někdo štěstí, Hermiono,“ povzdechnul si a závistivě si kamarádku prohlédl, „jak tak koukám, Harry,“ nakouknul mu Ron do rozvrhu, „máme stejné semináře.“

„Taky jsem uvažovala, že bych se přihlásila do toho Verbálního kouzlosloví, může to být zajímavé, nemyslíte?“

„Proboha, Hermiono..ty děláš všechno pro to, abys toho měla co nejvíc,“ postěžoval si Ron.

„No, taky jsem nad tím uvažoval, docela by mě to zajímalo..“

„Ty taky, Harry? Vy dva jste se proti mně spikli!“

„Ale ty tam nemusíš chodit, Rone!“ Spřáhla ho Hermiona dotčeně.

„Co si myslíš, že budu trhat partu?“

„Rone,“ zakývala nevěřícně hlavou.

„Hermiono,“ oplatil ji.

„Harry!“ Oba dva se po Harrym ohlédli. „No co, jste mě zazdili,“ pokrčil rameny.

První hodinu měli Ron a Harry volno. Hermiona mezitím měla první hodinu Starodávné runy, ale hned druhou hodinu měli všichni tři společně Obranu proti černé magii.

„Dobrý den, třído, pro ty, co mě ještě neznají.. jsem Percy Ignatius Weasley…“

„A taky velký žvanil!“ Špitl Ron směrem k Harrymu.

„… a budu zde pro letošní rok učit Obranu proti černé magii pro pokročilé.“

Harry odněkud zaslechl dva tiché hlasy, jak si o Percym vyprávějí.

„Slyšela jsem, že Brumbál nemohl sehnat učitele Obrany, a tak ho sem dosadilo Ministerstvo..“

„No, něco na tom určitě bude! Podívej se na něj, je to teprve zelenáč. Vzpomínám si na něj, když byl ještě ve škole. Pořád někoho sekýroval!“

Harry ty dvě dívky, co se spolu bavily, pozoroval, jedna byla z Havraspáru a jedna z Mrzimoru. Jednu z nich poznal, byla to sestra Parvati Pattilové, její dvojče, Padma. Snažil se vzpomenout si na tu druhou, jestli ji zná, vždyť jsou obě dvě ve stejném ročníku, ale nic, pusto prázdno. Její tvář mu nic neříkala.

Bylo to jiné, než v předchozích letech. Kdysi tu chodili všichni jeho studenti, ale letos tu nebyl ani Neville. Byli tu jen vybraní studenti, kteří se rozhodli studovat nějaký obor, pro který je potřeba Obrany proti černé magii.

Harry se přistihl, že vůbec nevnímá Percyho výklad. Ale nebyl jediný, když se rozhlédl po třídě, zjistil, že ho nevnímá skoro nikdo. Všichni, až na Hermionu dělali něco užitečnějšího, než bylo poslouchat Ronova bratra. Ernie MacMillan z Mrzimoru hrál s Hannah Abbotovou kouzelnického Tchoříka, Draco Malfoy, který k Harryho smůle postoupil do semináře taky, se vybavoval s tou novou dívkou, která přibyla do jejich koleje. Tvářil se přitom jako pěkný nádiva a jak to tak vypadalo, snažil se jí asi pěkně zalíbit.

„Koukám, že mají všichni o tento předmět zájem, co?“ Nahnul se k Ronovi, který byl opřený loktem o lavici a usínal.

Po chvíli byl ve třídě takový kravál, že i Percy se rozhodl s tím něco udělat.

„Hm..hmm..“ Nic.

„Ehm, ehm,“ pokusil se znovu a zadíval se do třídy. „Třído.. mohli byste se zklidnit? Předpokládal jsem..“

„Tak to si předpokládal blbě, Weasley, táhni jinam, tady nemáš co dělat!“

„Pozor na jazyk Malfoyi, odebírám Zmijozelu dvacet bodů a nebudeš na mě drzí!“

„Kdo ti dovolil mi tykat?“ Ohradil se Malfoy a nadmul se přitom jako ropucha.

„A kdo dovolil tobě mi tykat? Já jsem profesor, jestli sis toho nevšimnul!“ Zvýšil Percy hlas, ale stejně nepřekřičel kravál ve třídě.

„Tak to byl nějaký omyl, zřejmě už nemělo Ministerstvo na skladě žádné lidi, ty jsi až na posledním místě, to byla asi pěkně velká krize, když zvolili tebe. Taková pakáž..celá tvá rodina..“

„Tak dost,“ zařval Rona přiřítil se k Malfoyovi, připraven dát mu jednu do nosu. „Zopakuj to ty hade!“ Zařval na něj a chytil ho za límec.

Hermiona a Harry se rychle zvedli a šli Rona odtáhnout pryč, než z toho bude mít nějaké problémy.

„Ještě jednou se opovaž říkat něco tak nechutného o mé rodině a rozbiju ti hubu!“ Napřahoval se Ron, když v tom ho Harry chytil za rukáv a Hermiona za druhou ruku a táhli ho pryč.

„DOST!“ Zakřičel z plna hrdla Percy naprosto znechucen tím, co se tu právě odehrálo.

„Vám Malfoyi,“ začal mu vykat, „uděluji školní trest! Za vaše nechutné chování a vám,“ otočil se na bratra, „odebírám..odebírám Nebelvíru deset bodů!“

„Za co? Vždyť jsem jen bránil naši rodinu, ty jsi..“

„Za neuvážené chování, Ronalde Weasley. A od dnešního dne jsem pro vás profesor, rozumíte?!“

„Ano!“ Vyprsknul naštvaně Ron a když se od něj Percy vzdálil, zrudl a poslal na jeho adresu několik nadávek. „Pitomec, idiot, to už i ta obrovská vodní obluda, co máme v jezeře, by Obranu odučila líp!“

„Klid Rone, to bude dobré, uvidíš..“

„Nebude, Hermiono, copak nevidíš, jak to tu vypadá?!“

Harry ještě uslyšel od Malfoyova stolu několik připomínek, jako že až se jeho otec dozví, co tu učí za pakáž, bude si stěžovat a že tahle škola upadá, když v ní učí taková chamraď. Snažil se Rona držet co nejdále od Malfoye, ještě by to uslyšel a opravdu mu dal jednu do zubu.

Harry musel připustit, že tu opravdu nikdy není nuda. Hned první hodina v tomto roce a málem se tu strhne rvačka. Ale musel souhlasit s Ronem. Nebude to dobré. Harry se celé léto nejvíc těšil na to, jak bude probíhat Obrana proti černé magii. Tento předmět měl ze všech nejvíc rád a teď tohle. S Percym to byl vážně neuvážený krok. Není schopný si sjednat autoritu a po dnešku si byl Harry jistý, že si na něj bude každý dovolovat mnohem víc.

Další hodinu se od nich Hermiona zase oddělila, protože je čekaly tolik oblíbené Lektvary, které k Ronově a Harryho smůle Hermiona neměla.

„Tak to jsem teda zvědavý, jak letos ty Lektvary zvládneme. Říkám ti to na rovinu Harry, bez Hermiony jsem ztracený!“

Harry přikývl, byl na tom úplně stejně. Nedokázal si představit, jak to letos uhraje, aby vůbec prolezl, aby udělal vůbec OVCE, bez Hermiony je to téměř nemožné. Jeho sen se pomalu rozplýval v dáli. Bez OVCE z Lektvarů se nikdy nestane kvalifikovaným Bystrozorem. Bez Hermioniny pomoci se nikdy nestane tím, čím si vždycky přál být. Jestli ho někdo neosvítí, Snape mu to letos pěkně natře.

Šli po kamenné chodbě přímo do sklepení, do učebny, kde vždycky mívali Lektvary. Před dveřmi už stál hlouček lidí. Mezi nimi Harry poznal Seamuse a Levanduli Brownovou, spolužáky z Nebelvíru. Kromě toho se do tohoto semináře dostal taky Malfoy, Snapeův miláček a oblíbenec, s tím Harry už dávno počítal. Když se na něj ohlédl, zjistil, že ta Beatrice, ta holka, co tu je nová, je opět s ním. Malfoy neustupoval ve své taktice si ji získat. Vypadalo to však, že ho ta holka úplně ignoruje. Malfoy do ní všemožně hučel a snažil se udělat dojem, ale ona jen přikyvovala. Harrymu bylo hned jasné, že vůbec neví, o čem Malfoy mluví, protože se dívala úplně jinam a když po ní žádal odpověď, musel na sebe víc upozornit.

„Chudák!“ Zkonstatoval Ron, když si všiml, kam se Harry dívá. „Malfoy ji nedá pokoj!“

„No, to je všeobecně známé, že se Malfoy snaží udělat dojem. Ale ona vypadá, že je jí to úplně jedno.“

„No, mně by to bylo taky jedno,“ neodtrhnul od ní oči Ron.

„Jo, ale ty nejsi šestnáctiletá pohledná spolužačka ze Zmijozelu.

„Myslíš, že je stejná jako oni?“ Spustil náhle Harryho kamarád.

„Jak to myslíš? Kdo oni?“

„No jestli je stejná jako všichni ze Zmijozelu. Vypadá docela mile.“

„Jo, až nezvykle mile.“

„Co proti ní pořád máš, Harry!“ Otočil se na něj naštvaně.

„A co ty s ní pořád máš, Rone?!“

Než však stačil kdokoliv z nich odpovědět, zpoza rohu se přiřítila osoba zahalená v černém plášti a v rukách držela tác s tuctem flakónků.

Velice chudá skupinka studentů se vřítila do učebny. Když si všichni posedali, učebna byla najednou taková prázdná. Byla tu třetina studentů z celkového počtu, na který byl Harry zvyklý. Zřejmě se jich moc do semináře Lektvarů nedostalo. Tím horší to bylo pro Harryho, protože už tu není Neville, na kterém se Snape přiživoval. Bylo mu jasné, že i Snape se musel hodně divit, když zjistil, že Harry postoupil do jeho semináře. A také si byl jist, že tímto začíná Harrym peklo. Protože je ve skupině lidí, kteří Lektvary zvládají a kteří nejsou jako Neville, který všechno zkazí. Tímto Harrymu začne teror, protože si byl jist, že on a Ron budou nejhoršími členy této skupinky lidí. Ještě k nim dokázal okrajově připočítat Seamuse a Levanduli, protože jsou oba dva z Nebelvíru, ale žádný nebyl tak na výsluní Snapeova žebříčku v oblíbenosti studentů jako Harry. Mohl si být jist, že jeho Snape na pokoji rozhodně nenechá.

„Nečekejte, že si letos budeme hrát tak, jako v minulých letech. Dnešním dnem pro vás začíná boj o to, kdo přežije a kdo nepřežije..“

„Mluví, jako bychom si měli podřezat hrdla, co myslíš, Harry?“

„..to také,“ odmlčel se Snape a pronikavě pohlédl na Rona. „Odebírám Nebelvíru deset bodů za vaši neskonalou drzost přerušovat můj úvod do letošních hodin. Nezvykejte si, pane Weasley, že budu vždy tak dobrotivý, příště to bude víc,“ otočil se zpět ke katedře, „a teď k práci. Na tabuli máte první lektvar, který letos vyrobíte. Každý z vás bude hezky dbát o to, aby byl jeho postup správný. Pokud přistihnu někoho, jak kape do kotlíku jen o jedinou kapičku víc morfózní tříště, vyhodím ho z učebny a má nedostatečnou. Je vám to všem jasné?“ Pohoršeně se ohlédl na Harryho, jako by to snad zrovna od něj čekal. „Až budete mít lektvar hotový, přijdete si každý pro jeden flakónek, které jsou začarované proti podvádění,“ zatvářil se lišácky Snape, „takže bych vám radil dělat vše poctivě. Můžete začít!“ Poodstoupil k tabuli se záměrem rozevřít ji, aby si každý mohl přečíst návod k výrobě.

Harry měl podivný pocit, že to, co na té tabuli najde, ho moc nepotěší. Věděl, že letos budou Lektvary o hodně těžší a to, co budou muset uvařit, bude o hodně složitější, ale předpokládal, že aspoň první hodinu by mohli dostat něco, co by snad mohl Harry zvládnout. I když si byl jist, že Snape na jeho lektvaru určitě najde něco špatného, i kdyby ho měl celý dobře a určitě si vymyslí něco, za co by ho z té hodiny mohl vyloučit.

Snape úplně rozevřel tabuli.

„Mnoholičný lektvar!“ Zaradoval se Ron. „To přece známe!“

„Jo,“ sklopil Harry oči ke kotlíku, „jenže ten kdysi dělala Hermiona, vzpomínáš? Nemám absolutní představu, jak ho uvařit správně, je velice obtížný.“

„Ach jo,“ Ronova radost byla tatam. „Kdyby tu tak byla Hermiona.“

„Jo, kdyby..“

Kupodivu a díky bohu pro Harryho, Snape celou hodinu neceknul ani slovo. Jen tiše obcházel kotlíky všech zúčastněných. Zdálo se, jako by snad všichni měli lektvar v pořádku, protože se Snape rozhodl nikoho nevyhodit.

`A nebo si chce vychutnat to, že ty, kteří ten lektvar nezvládnou, bude moct pořádně seřvat a potupit.´

Harry vzdychl. Kouknul do Ronova kotlíku a naprosto se zděsil. Jeho lektvar měl šedivou až skoro zelenou barvu, zatímco ten Ronův měl odstín spíše fialové.

„Rone?“

„Jo?“

„Kdo z nás má ten lektvar blbě?“ Byl poněkud nervózní, protože si nevzpomínal, jakou barvu ten Hermionin lektvar před lety měl. Jen si vzpomínal na ten pocti přeměny. Snape jim neřekl, do jaké barvy by se měl ten Mnoholičný lektvar zbarvit.

„Jo, kamaráde..,“ kouknul k Harrymu do kotlíku, „to raději nechci vědět.“

„Hm, řekl bych, že ho máme blbě oba dva.“

„Já jsem říkal, že letos v Lektvarech proletím. Příští rok s tímto seminářem končím,“ podotknul velice smířlivě Ron.

„Přece bys mě tu nenechal samotného?“ Zděsil se Harry.

„Ty si dáváš takové naděje, Harry?“ Špitl pobaveně jeho kamarád.

„No, máš pravdu,“ sklonil se nad svůj kotlík a snažil se vnímat nějakou vůni, která by mu aspoň trochu připomněla zážitek z druhého ročníku. Ale nic. Lektvar neměl žádnou vůni. Sám si nebyl jistý, co právě uvařil.

V tu chvíli se za nimi objevil Snape a zkontroloval oba jejich kotlíky. Chvilku jen mlčky přihlížel a Harry si nervózně skousnul ret, když po chvíli Snape hlasitě a posměšně podotknul: „Myslím, že bychom to měli vyzkoušet. Každý si svůj lektvar vyzkouší na sobě samotném, abychom se ujistili, zda ho uvařil správně.“

`Senza,´ poznamenal v duchu Harry. Bylo mu jasné, už věděl, na co Snape naráží. Věděl, že má ten lektvar špatně a taky mu bylo jasné, že ho Snape nenávidí, ale že by ho chtěl přímo tady přede všemi zneškodnit? To se mu nechtělo líbit. Nedošlo mu přitom, že dnes by ještě lektvar nepůsobil, jelikož se připravuje celý měsíc. Tohle je jen první fáze.

Naštěstí pro něj i pro Rona už to nestihli a nakonec udělali to, co jim nařídil na začátku hodiny. Slili trochu lektvaru každý do svého flakónku a odevzdali. Harry při odchodu cítil na sobě káravý pohled. Ale už mu to bylo jedno, hlavně chtěl být odtud rychle pryč. Dvě hodiny lektvarů hned po sobě mu bohatě stačily.