6. kapitola – Naprostý šok (2. část)

Publikováno 30. 12. 2005Od BlanchKategorie:+ Třináctá komnata

„Vítejte, vítejte jako každým rokem v novém školním roce, ačkoliv je to pro většinu z vás jedna z nejhezčích událostí, poněvadž setkání s přáteli se nedá s ničím porovnat, přesto bych vás chtěl všechny poprosit, abychom uctili společně památku dvěma úžasným osobám, které trávily svůj čas na této škole. První je slečna Noreen Harperová,“ Harrymu při vyslovení těchto slov poskočil žaludek a jakoby se mu v krku utvořil obrovský knedlík. Ron po jeho pravici nevypadal o nic lépe. „Někteří jste ji neznali, ale ti, kteří jste ji znali, jste věděli, jaká úžasná osobnost to byla. Žel bohu zemřela velice tragickou smrtí, jistě nebude žádnou novinkou, když vám prozradím, že viníkem není nikdo jiný než samotný lord Voldemort..“

Harry pevně stisknul ruce v pěst. `Žádný Voldemort, to Lucius Malfoy!´ Pomyslel si trpce a z obrovským opovržením se ohlédl na Draca Malfoye, který měl nyní ve tváři slastný výraz. Dívka vedle něj se tvářila neutrálně.

„..ano, už bylo načase, aby se kouzelnický svět dozvěděl, že je opravdu zpět v plné síle a vrátil se nám ztrpčovat život,“ jakoby Brumbál četl z dálky Harryho myšlenky, které ho v duchu prosily, aby už o Noreen nemluvil, poněvadž viděl, jak Ron vedle něj zelená, o Noreen už neřekl ani hlásku. „Dále je mi nesmírně líto, že vám všem musím oznámit, že profesorka Minerva McGonagallová zmizela. Doposud nebylo nalezeno její tělo, ale bohužel ve většině případů můžeme předpokládat, že byla usmrcena stejně jako slečna Harperová.“

Harryho jakoby začalo bodat tisíce nožů v žaludku. Hermiona vedle něj se zmohla jen na hlasité „Cože!?“ A Ron otevřel pusu dokořán. Halou se zprostilo ticho. Nikdo si nedovolil ani ceknout. Šelest, která ozvučovala místnost mírným štěbetáním, dávno utichla. Profesorka McGonagallová byla tak váženou osobností a tak respektovanou, že ani po její smrti nebyl nikdo s to cokoliv říci. Celou halou, dokonce i zmijozelskou kolejí, to otřáslo. Brumbál se tiše rozhlížel po studentech a očima nakonec spočinul na Harrym, který se tvářil, jako by se znovu dozvěděl, že je Noreen mrtvá. Natolik to s ním otřáslo, že mu namístě začaly po tváři stékat slzy. Profesorka McGonagallová, ředitelka jejich koleje. Žena, která jim věnovala svůj život, žena, které se mohl kdykoliv svěřit a které mohl důvěřovat. Žena, která se přičinila o to, že se Harry stál za posledních sto let nejmladším chytačem. Tahle úžasná žena byla nyní mrtvá. Nikdo nevěděl, zda je opravdu mrtvá, byla nezvěstná, ale Harry, stejně jako Brumbál, si byl jist, že ji zavraždil Voldemort.

Hermiona pofňukávala a tváře měla zvlhlé od slz, dokonce i Ronovy oči se zalily slanou vodou. Celý nebelvírský stůl jako by byl vyměněný. Všichni, až po Nevilla, Katii Belovou, Parvati, Seamuse, Colina i Denise Creeveyovy, zmlkli a na tváři se jim narýsoval výraz naprosté bezmoci a smutku. Harry na konci stolu viděl Levanduli, jak se zhroutila pod stůl a další dva studenti, které znal jen od vidění, ji museli pomáhat si znovu sednout.

„Ano,“ pokračoval Brumbál, „je to tak. Teď se navždy musíme rozloučit s těmito senzačními osobami, nechat je jít na věčnost.. Věřím, že nikdo z vás na ně nezapomene. Ačkoliv už tu nejsou s námi fyzicky, jejich duše bude s námi spojena navždy.“

„Ten Brumbál mluví, jako by byla McGonagallová už fakt mrtvá,“ štekl naštvaně Ron, od kterého Harry tuhle reakci vůbec nečekal.

„Má pravdu,“ utírala si jejich kamarádka slzy z očí, „buďme realisti, sám nevěříš tomu, že žije, Rone. Voldemort..nech toho..,“ dodala, když sebou při vyslovení Voldemortova jména škubnul, “ ji zneškodnil,“ při vyřčení posledního slova se zase rozvzlykala. „Je pryč, už se nevrátí!“

Ginny se bolestně schoulila do Harryho náruče a tiše štkala. Harry cítil, jak mu hábit smáčí slzami, ale přesto ji držel pevně a rukama objímal kolem ramen. Ačkoliv sám utrpět ztrátu, hladil ji po vlasech a byl rozhodnut, že se udrží a bude silný.

Po dlouhé odmlce se ujal slova opět Brumbál: „A teď zpět ke škole. Mohu s velkou radostí říci, že nás profesorský sbor byl posílen o další tři profesory. Prvním profesorem Obrany proti černé magii se stal Percy Weasley, “ sálem zašumělo hromadné „cože,“ když do síně vstoupil opožděně Ronův starší bratr. Ron se naštvaně zavrtěl na svém místě, vyměnil si s Ginny pohled, který jasně dával najevo, že ani jeden z nich o tom nevěděl. „Percy byl tak laskav, že se uvolil na místo profesora, mnozí z vás ho jistě znají ještě ze školy, tak pro vás nebude problém se s ním seznámit.“ Percy se honosně nesl až ke stolu, ani jednou se neohlédl, ani na Rona či Ginny, a jako páv se posadil vedle profesora Snapea, který se tvářil, jako by mu právě někdo dal sníst zkažená vejce.

„Dále bych vám chtěl představit náhradu za profesorku McGonagallovou. Bude učit Přeměňování a zároveň se stane ředitelem nebelvírské koleje. Ještě zde není, ale během několika minut by měl dorazit..,“ na chvilku se zadíval do obecenstva, načež se vstupní dveře, které mezitím Percy kouzlem zavřel, rozrazily a do haly vstoupil vysoký muž zahalený v černém plášti. Harry si ho pozorně prohlédl, chtěl vidět i do obličeje, ale neměl možnost, protože měl muž přes hlavu danou kápi a z boků mu trčely jen dlouhé černé vlasy. „Sirius Black, dámy a pánové!“ Dodal hrdě Brumbál

Tentokrát se neudržel Harry, „COŽE?!!!“ Zakřičel téměř přes celý sál. Bylo ho slyšet i u profesorského stolu. Sirius se nervózně zastavil, shodil kápi z hlavy a s úsměvem se otočil na Harryho. Chvilku zaváhal, ale nakonec se šel posadit vedle Brumbála, který se na Harryho pobaveně usmíval. Snape na konci stolu se podruhé zatvářil na výsost kysele, tentokrát o něco hůř, než když dorazil Percy. Bylo na něm vidět, jak nehorázně je podrážděn.

„Co to jako má být? Proč mi to neřekl??!!“ Krčil nasupeně obočí Tichošlápkův kmotřenec.

„To tajemství, které nám nechtěl říct,“ dodala ještě uslzená Ginny, „vzpomínáš, Harry. To je ono. Nepřišel Siriusovi v létě náhodou nějaký dopis?!“

„No jo, máš pravdu!“ Zakýval nevěřícně hlavou Harry. „Já to ale úplně ignoroval, nepřišlo mi to důležité. Ale proč mi to sakra neřekl!“ Osopil se. „Teď už chápu, proč mu táta říkal Tichošlápek, člověk s ním žije v jednom domě a vlastně o něm nic neví!“

„Zřejmě ti chtěl udělat radost nebo nechtěl přidělávat ještě další starosti,“ chlácholila ho Ginny.

„Nebo prostě nechtěl nebo nesměl mluvit o smrti profesorky McGonagallové,“ sklonila nad ně obličej Harryho střapatá kamarádka.

Ani jeden to dále už nekomentoval, protože Brumbál pokračoval ve svém projevu.

„Letos je mimořádný rok. Pro studenty od třetího ročníku byl totiž založen nový dobrovolný předmět. Starší studenti se samozřejmě mohou dodatečně přihlásit, pokud by měli zájem. Profesorka Alegra Grinhardová dorazí sice až koncem týdne, ale jistě jste zvědaví, co jsme pro vás připravili. Jelikož jsou časy zlé a lidé mají strach, myslím, že tato disciplína nikomu neuškodí. Verbální kouzlosloví bylo kdysi dávno na naší škole vyučováno. Ještě za dob Godricka Nebelvíra a ostatních zakladatelů. Směli se ho ale učit pouze čistokrevní studenti a jelikož se, jak jistě víte, Salazar Zmijozel nepohodl s Godrickem Nebelvírem, tato disciplína byla zrušena a nikdy nikoho nenapadlo ji obnovit. Já jsem však toho názoru, že nadešel vhodný čas, abychom u nás tento předmět znovu zavedli. Toto umění samozřejmě nedokáže ovládat každý, ne každý má na to hlavu a nervy, ale věřím, že mnohým z vás může pomoci k posílení vlastních schopností,“ očima přitom zabloudil k Harrymu. Pak jakoby výhybka v jeho hlavě přeskočila a téma stočil úplně jinam.

„Také chci opět všem zdůraznit, že vstup do Zapovězeného lesa je zakázán, dále mě pan Filch upozornil, že na nástěnce před vstupní síní vyvěsil pokyny a zákazy spojené s tímto hradem. Dejte si chutnat,“ třikrát zatleskal a usedl na své místo.

Do síně se opět vrátil ten obvyklý vzruch, přesto to u nebelvírského stolu vypadalo jako na smuteční hostině. Téměř nikdo neměl chuť jíst a dokonce ani Ron, který si vždycky stěžuje, jak je hladový, nic nepozřel. Všichni čtyři, i s Ginny, na sebe hleděli nevěřícně. Ani jeden z nich nevěděl, jestli je víc zaskočilo, že Obranu proti černé magii bude vyučovat Percy, nebo že hodin Přeměňování se ujal Sirius. Tolik informací najednou nebyl schopen pozřít.

Harry v duchu uvažoval, že to Verbální kouzlosloví by vůbec nebylo špatné. Co to asi obnáší? Zřejmě je u toho potřeba hodně mluvit nebo se snad budou učit nějaká nová, neznámá kouzla? Hrozně ho zajímalo, jak bude ta jejich nová profesorka vypadat.

„Prváci, ke mně,“ křičel letos pro změnu Harry. Hermiona se omluvila a šla rovnou do postele. Harry se uvolil, že prváky odvede na kolej sám, s Ginniným doprovodem. Mohli si mezitím vyměnit plno osobních názorů.