59. kapitola

Praktická zkouška se konala ve dvou třídách. V jedné byli žáci do poloviny jedné abecedy a v druhé byli žáci od druhé poloviny abecedy.

K Harryho smůle byl v té první polovině, naštěstí s Hermionou, i když ho dost mrzelo, že v té druhé polovině byl Ron…sám. Vlastně nebyl až tak sám, byl tam s Deanem Thomasem. Jinak Seamus a Neville byli ve skupině s Harrym. No a taky samozřejmě Malfoy, což zjistil, jakmile došel a Malfoy měl několik jízlivých připomínek jak k němu a Hermioně, ale i k Nevillovi.

„Longbottome, ty tam ani nechoď, nemá cenu připravit je o tak drahocenný čas. Hned ve dveřích rozpoznají, že nemáš mozek!“ smál se Malfoy, Harry měl sto chutí dát mu pěstí do nosu, ale Hermiona ho zadržela. Ještě musela uklidnit Nevilla.

Zkouška měla dvě části, v první části měli odrazit kouzla štíty a odzbrojit soupeře a v druhé části se měli postavit bubákovi.

Harry věděl, co přijde.

Jakmile se postavil naproti truhle, ve které byl bubák ukryt, pevně stiskl hůlku. Předseda komise pomalinku truhlu otevřel a čekal, co se bude dít, a jaká že to příšera zase vyleze.

Jeho výraz v tváři však zkameněl, jakmile viděl Mozkomora, který pomalu stoupá do výšin, vykulil oči. Tohle by opravdu nikoho nenapadlo.

Harry nevěděl, čím začít, ale pro začátek by bylo lepší, aby na něj Mozkomor-bubák nepůsobil tak, jak obvykle působí. Nerad by se tu totiž svalil na zem a tím si zkazil celou svou zkoušku, vždyť v Obraně proti černé magii má na víc.

Napřáhl ruku a zakřičel: „Expecto patronum,“ všem přísedícím se zatajil dech. Sledovali, jak stříbrný jelen ladným krokem míří k Morkomorovi-bubákovi a jak ho odstrkuje do pozadí. Načež Harry znovu zakřičel: „Riddiculus,“ Mozkomor se chvíli zmítal, ale za chvíli měl na sobě růžový plášť a jeho konce pařátů, na kterých by asi měly být nehty, byly zmalovány do červena. Celá komise i s Harrym se hlasitě zasmáli. Bubák se po všech otáčel a předseda ho opět zavřel v truhle.

Komise zatleskala, předseda přistoupil k Harrymu, „to byla skvělá podívaná, to jsme tu ještě dnes neviděli. Vlastně..nejenom dnes, ale ještě nikdy. Opravdu skvělá práce, pane Pottere!“ Nevěřícně na něj hleděl, „Ještě jsem nepoznal patnáctiletého studenta, který by zvládl patrona. Kdo Vás to naučil?“

„Profesor Lupin, ve třetím ročníku!“

„Ve třetím? Páni. Takový potenciál. Opravdu skvělé, Pottere. Můžete jít..a pošlete prosím dalšího, děkuji.“

Harry si byl jist, že na porotu udělal neuvěřitelný dojem, měl z toho opravdu dobrý pocit. Připojil se k Hermioně, která už u vedlejší třídy čekala na Rona.

„Tak co, Harry?“

„Paráda..“

„Ukázal si jim patrona, viď?“ uhodla Hermiona situaci, Harry už jim dávno řekl, že se jeho bubák proměňuje v Mozkomora.

„Jo, a hned na to Riddiculus.“

„Tak to máš v kapse,“ usmála se a pogratulovala mu.

Harry věděl stejně dobře jako ona, že po tom, co tam předvedl, ho nemůžou oznámkovat jinak, než A. Ale to se dozví až po prázdninách. Znal pravidla, vždycky se zkoušky OVCE a NKÚ sdělují dopisem až o prázdninách. Vždycky to říkal Brumbál na konci roku.

Po chvíli vyšel Ron, sdělil jim své zážitky a společně se přesunuli do nebelvírské věže, kde Harry opět narazil na Ginny, která se na něj mile usmála.

Ach Ginny, kdybys věděla. Ale ty nejevíš ani zájem, nemá cenu ti něco říkat. Heh..kluka, tak trochu, Harry ani nezpozoroval, že se mračí, moc rád bych toho holomka viděl. Aspoň už vím jistě, nejevíš zájem. Já blbec!