52. kapitola

Profesorka McGonagallová stála uprostřed místnosti, chvíli co chvíli překračovala z jednoho rohu na druhý. V místnosti bylo ticho, všechny páté ročníky teď seděly u lavic a do formuláře, který jim byl rozdán, zapisovali veškeré své zájmy ohledně budoucna. Dostaly do ruk formuláře, které se týkaly volby povolání a tím pádem i následujících let vyučovacích hodin, kterým se budou věnovat.

V prvním bodě měli zapsat, čím by chtěli být a proč. V dalších bodech se měli rozepsat o tom, co o dané profesi ví a popřípadě, co by se chtěli ještě dozvědět.

Když všichni odklonili hlavy a odložili pera, profesorka všechny dotazníky vysbírala se slovy: „V následujícím týdnu budou vaše dotazníky zhodnoceny, ke každému bude připsáno hodnocení a případné návrhy ke zlepšení realizace, či zlepšení vašich známek, na stole máte několik letáků, které si můžete vzít,“ pokynula rukou, „jsou tam veškeré informace, které by vás mohly zajímat. Je zde několik letáků ohledně profesí okolo léčitelství, účetnictví v kouzelnických bankách, profesorství, bystrozorství, ale taky práce týkající se mudlovských vztahů, Ministerstva kouzel. Práce Zaklínačů, Odeklínačů, ale i jiné obory, jako kouzelnické podnikatelství a podobně. Pořádně si všechno prostudujte. Kdyby někdo na poslední chvíli změnil názor, nechť za mnou zajde, pokud budete mít nějaké problémy nebo nebudete něčemu rozumět, víte, kde mě najít, takže pro dnešek vás pustím. Během několika dní byste měli dotazníky obdržet zpět. Přeju hezký den,“ sebrala veškerá lejstra a odešla.

Letáky nechala ležet na stole a všichni studenti se na ně postupně chodili dívat.

Harry věděl, ke které hromádce jít. Už v dáli viděl třpytivý nápis: Chcete se stát bystrozorem?

Došel ke stolu a uzmul jeden z letáků. Docela dost studentů si přišlo pro stejný letáček. Holt to bude pěkná pranice, pokud se mu naskytne stát se bystrozorem, bude se muset velice snažit, aby mezi tolika lidmi vyniknul.

Harry šel s přáteli po chodbě rovnou na večeři. Noreen se držela Rona za ruku a Aladar Hermiony. Harry začínal mít v poslední době víc a víc pocit, že je páté kolo u vozu. Tohle přece nejde. Tak holku už sice měl, i když to byla Cho, ale cítil se tak nějak…zaostalý.

Ron už s Noreen chodil skoro rok, Harry to v životě s žádnou holkou nevydržel tak dlouho, vlastně s žádnou, Cho byla ta jediná..no a kdo by to s ní tak dlouho vydržel? Sám se divil Cedrikovi, jaké měl nervy, v duchu ho obdivoval.

Hermiona s Aladarem vypadala zase hodně zamilovaně, zdálo se, že na Viktora Kruma už dávno zapomněla. Šlo na ní poznat, že měla oči jen pro vysokého mladíka ze sedmého ročníku. Aladar vypadal úplně stejně jako ona. Harry jim tu lásku záviděl, záviděl všem čtyřem jejich vztahy, nechtěl si to přiznat, ale taky by měl rád holku, které by mohl darovat modré z nebe.

A pak se otočil. Myšlenky se propojily s jinými, Ginny stála na rohu vstupu, kam zrovna mířili. Proboha, je tady! Hluboce polknul, jeho srdce bilo jako o život. Zdálo se, že si ho zatím Ginny nevšimla, protože se vybavovala s nějakým klukem, kterého vlastně ani Harry v životě neviděl. Co to je za blbečka? Proč se s ní vlastně vybavuje? Proč ona se s ním vybavuje? No..no..tohle..a proč se tak směje, sakra..nesměj se. Ginny, to určitě nebylo vtipný…no to snad nemyslí vážně, on..on ji pohladil ruku. V Harrym se strhával vnitřní boj, přihlížel, jak nějaký student, podle lemu hábitu poznal, že byl z Havraspáru, stejně jako Cho a Aladar, se snažil Ginny zalíbit. Tak tohle už je moc, nemyslíš chlapečku? Vypadal, že bude tak stejně starý jako Ginny. Měl černé havraní vlasy a tmavé uhrančivé oči. Harry v něm viděl soka, musel uznat, že je velice pohledný..a No toto! Dej ty pracky od ní pryč!

Když se Ron otočil, všiml si, kam Harry hledí. Nepostřehl jeho zaujatost nad jeho vnitřní žárlivostí, a jeho nasupený pohled mířící k nim, ale hlavně postřehl, že jeho malá sestra koketuje s nějakým přitroublým usmrkancem.

Ron pustil Noreen a s rudým výrazem v tváři vyrazil za ní. Harryho to trochu zaskočilo, má být rád nebo by se měl zastydět, že dal vlastně Ronovi podnět k tomu, aby si jich všiml? Zkousl ret, ale pak se usmál, jen mu dej, Rone, pořádně mu vypráskej kožich!! Ani nepostřehl, že ho se zaujetím pozoruje Noreen. Úsměv na tváři mu ihned zmrznul.

Zatímco Ron teď nějakým zázrakem dokázal, že pohledný mladíček zmizel někde v mrákotách a jeho sestřička teď na něj byla pořádně nasupená, což dala hodně najevo hlavně tím, že mu zabušila pěstmi na hrudník, a pak naškrobeně utekla do Slavnostní síně na večeři, Noreen dala Harrymu ruku přes ramena a zašeptala: „Líbí se ti, viď?“

„A to jako kdo?“ snažil se ze sebe udělat hlupáka, ale moc to na ni neplatilo.

„No tak, Harry, nedělej se. Vidím, jak na ní visíš očima. Užíráš se vztekem a žárlivostí. Já to poznám!“

„Nevím, o čem to mluvíš, Noreen,“ zatvářil se rádoby nechápavě.

„Harry! Tak dost. Já to nikomu říkat nebudu, neboj, a už hlavně ne Ronovi, bratránku, ale Gin se ti prostě líbí. Měl by sis dávat větší pozor na to, jak ji pozoruješ. Hltáš ji přímo pohledem!“

„No dovol,“ ohradil se Harry, ale mírně se přitom usmíval, „jo, přiznávám, že je hezká, vždyť je to naše Gin, ale že bych ji takhle hltal, to ne. Jen mě trochu zaskočilo..“

„..že si našla kluka?“

„Ona si nenašla kluka!!!“ zvýšil Harry hlas tak, že se po něm Hermiona s Aladarem obrátili.

Noreen se škodolibě usmála: „Tak, to říkej holubům na střeše, že ji nehltáš, Harry! Z tohohle se už nevykroutíš!“

Harry musel uznat, že se chytil do vlastní pasti. A sakra. Ale aspoň měl jistotu, že to Noreen nebude nikde roztrubovat, „díky, Noreen,“ zašeptal, když se Ron vracel k nim, „budu ti vděčný, když pomlčíš!“ Noreen už stačila jen kývnout, protože Ron už byl zase u nich a chytl ji za pas.