50. kapitola

Dnes je čekaly opět jejich oblíbené Lektvary.

Snape byl v poslední doby nevrlejší, než kdy jindy, když Neville roztavil už několikátý kotlík v tomto roce, Snape už to s nervy nevydržel, „Vrtáku jeden. Šestý kotlík, šestý kotlík..chlapče, to má Vaše babička bezedný měšec a devítimístné konto ve Švýcarsku, nebo Váš strýc snad vlastní továrnu na kotlíky?“ Neville tiše kňučel, nepovedený rádoby lektvar mu stékal na botu, která se tavila, ale přese všechno neměl odvahu se vůbec pohnout, Snape po něm ječel, „Vy si nebalíte kufry, když jedete do školy, Vy si přibalujete vagón kotlíků navíc! Hlupáku, zmizte..,“ zakřičel, „padejte na ošetřovnu, už s Vámi nemám nervy,“ mávl hůlkou a Nevillův kotlík náhled zmizel i s jeho obsahem, který vypálil v podlaze díru.

„Blbec,“ lamentoval Ron, když mířili společně na oběd, „klidně ho tam nechal stát a řval po něm, když viděl, jak ho ty nohy bolí.“

Hermiona nic neřekla, ale dle jejího výrazu v tváři bylo vidět, že je jí Nevilla strašně líto. Měla ho ráda, chudák byl jen trošku nemotorný a díky Snapeově zášti byl ještě víc nervózní. Téměř nikdo jeho hodiny neměl rád.

Harry se rozhodl, že je v hodná doba na to, říct kamarádům něco, čemu by se aspoň trochu zasmáli, situace to vyžadovala.

Mírně se usmál: „Hlavně, že byl Snape zamilovaný do mámy!“

„Cože?“ Ron i Hermiona se zastavili.

„Jak slyšíte, Sirius mi tehdy v Prasinkách říkal, jak se přetvářel. Celou dobu maminku nazýval mudlovskou šmejdkou a byl na ní hnusný, ale v sedmém ročníku zjistili, že ji celou tu dobu tajně miloval.“

„To jako fakt?“ na Ronově výrazu se rýsoval škodolibý úsměv. Hermionu to taky trochu rozesmálo.

„No fakt, asi proto mě nesnáší ještě víc, než je zdrávo. Nejen, že jsem syn jeho největšího soka, ale taky syn jeho tajné lásky,“ Harry se přímo bavil tím, jak jim to vykládal. Ron hltal každé jeho slovo a čím dál víc se usmíval.

„Tak to je vodvaz, Snape a mudlovská studentka, ke všemu tvoje máma. Máš ještě něco, čím by si mě rozesmál? I když dneska už pochybuju, že se naskytne něco lepšího, než je tohle. To asi nerozchodím.“

Ron se dobrou další hodinu ještě smál a neustále se Harryho na něco vyptával, jako by tomu nemohl uvěřit. Harry jim také řekl, že jeho táta mohl být chytačem v národním famfrpálovém týmu, ale že už byla tehdy krize a Voldemort ho potom zavraždil. Ron i Hermiona se tvářili uznale. Věděli, že Harry by to jednou také mohl dotáhnout tak daleko. Hlavně Ron se tvářil uznale, od doby, co byl ve famfrpálovém týmu, tak se ho všechno okolo něj hrozně týkalo a i za Harryho se strašně nadmul pýchou. Kdyby jeho táta žil, tak by znal nejlepšího famfpálového chytače v Anglii. Byl by slavný, kdo ví, jestli by na něj měl i Viktor Krum.

„A míč má Stebbins, nahrává Bonesové, a Bonesová kličkuje, zdá se, že zmijozelský chytač má nějaké menší problémy. Místo, aby dával pozor, dohaduje se se svým spoluhráčem, opravdu netuším, jak se jmenuje..ale je ho opravdu dobře vidět..zdá se, že je prostorově výrazný…“

„Jordane!“

„Promiňte, paní profesorko,“ jako obvykle nedbal jejích pokynů. Snape se dvě řady za ním mírně vztekal. Takhle nazývat jeho studenty, prostorově výraznými.

„A v hřišti se něco děje, Harperová zřejmě uviděla Zlatonku. Ano, už ji vidím, něco se třpytí dole u brankových tyčí. A Malfoy Harperovou hned následuje, zdá se, že tam dole propuká menší boj…au, Harperová, tohle si nenech líbit!“ křičel Jordan, zatímco Snape se usmíval, když Draco zatáhl Noreen za vlasy. Tentokrát ho Minerva McGonagallová neokřikla. Postavila se a začala křičet, že to je faul.

Madame Hoochová zastavila hru: „Tohle je neslýchané, atakovat protihráče, Malfoyi!“ Ale Draco měl zřejmě jiný záměr, nejen, že chtěl Noreen ublížit, ale hlavě nechtěl, aby Zlatonku chytila. A povedlo se. Zlatonka odletěla kdo ví kam.

„Trestné střílení pro Mrzimor!“

Lee Jordan se opět, po rozhodnutí madame Hoochové, uchopil mikrofonu, „a Bonesová bere do rukou Camrál, letí k brankovišti..a nááádhera..obkličkovala kolem zmijozelského brankáře a je to gól! 70: 40 pro Mrzimor. Jen tak dál!“

„Kolikrát Vám mám opakoval, Jordane, že máte být nestranný?!“

„To mi jen tak uklouzlo, paní profesorko!“

Harry seděl na tribuně s Ronem a Hermionou, která držela za ruku Aladara. Ron už se celkem smířil s tím, že jim Hermiona zatajila její vztah k Aladarovi. Dokonce se tvářil, že jim to přeje.

Draco Malfoy létal za Noreen jako štěnice, nespustil ji z očí.

„No tak, miláčku, nandej mu to. Ty na to máš!“ křičel Ron.

Harry se usmíval: „Malfoy ví, že na ni nemá, protože se jí pořád drží jako klíště!“

„Tohle je napínavá hra. Velectěné obecenstvo, připomínám, že toto závěrečné utkání rozhodně o konečném umístění. Zatím je na prvním místě, jak jinak, Nebelvír. Ale pokud se jednomu z týmů podaří vyhrát téměř o tři sta bodů, může se posunout na první místo. Což je ale málo pravděpodobné,“ dodal ironicky Lee Jordan, profesorka McGonagallová ani necekla, „dnešní vítěz rozhodne, kdo obsadí druhé místo. Bude to Mrzimor nebo Zmijozel? A zdá se…oo ano, Harperová obelstila Malfoye…“

„..krásně Noreen, broučku, jen do toho,“ křičel Ron.

„… Malfoy zmaten zůstal strnule stát na druhé straně brankovišti..a je rozhodnuto. Tohle se mu stalo osudovým, poněvadž mrzimorská chytačka Noreen Harperová chytila Zlatonku. Mrzimor vítězí 230:50! A tím pádem se posouvá na druhé místo, hned za Nebelvír. Zmijozel se letos musí smířit s třetí pozicí,“ zaznělo trochu posměšně. Všichni hráči se slétli k zemi. Malfoy naštvaně mrsknul s koštětem o zem a začal sprostě nadávat: „Tupci, pitomci, to neumíte hrát lépe?“ neuznával svou chybu, naopak všechno svalil na své spoluhráče, kteří si nedovolili odporovat.

„Musím poprosit všechny nebelvírské hráče, aby si přišli vyzvednou famfrpálový pohár!“ ječel radostně Lee Jordan, „Všichni ti gratulujeme, Nebelvíre!“