48. kapitola

Harry šel po chodbě zpátky do nebelvírské věže. Proboha, co to udělal? Vždyť to je sestra jeho nejlepšího kamaráda. On se líbal s Ginny. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Může si za to sám, to on ji o to poprosil. Ale ono se to nějak zvrhlo. Nevěděl, co si má myslet. Nejhorší bylo, že se mu to strašně líbilo. Nebylo to jako s Cho. Tohle bylo..víc..procítěné, víc vášnivé..a jemné.. bylo to..moc pěkné. Proboha, na co to myslím! To je Ginny, malá Ginny. Ronova sestra. Nemůžu se s ní jen tak líbat. Co mě to napadlo? Jsem blázen?! Proboha Gin, co jsme to udělali? Chytl se za rty a opřel se o zeď. Tohle se nemělo stát! Ale.. ne dost! Zapomeň na to, nemysli na to! Prostě se stalo!

Tantum veritas, vstoupil do místnosti, která byla plná lidí. U krbu, ve kterém ale nehořel oheň, seděli Fred s Georgem a Lee Jordanem. Vzadu u stolu seděl Neville a něco dopisoval. Na druhé straně se o něčem bavila Levandule s Parvati. Bylo tu rušno. Harry zamířil přímo do komnaty.

Ron tam ležel na posteli a koukal do blba. Má mu o tom Harry říct? Ne, nemůže. Přece jenom to byla jen pitomá pusa…ne, to nebyla pusa, jeho svědomí mu dělalo v hlavě bordel, ale nemůže svému kamarádovi říct, že se právě líbal s jeho sestrou. To nejde. Zapomeň na to, Harry!! Rozkázal si.

„Rone?“ zamával mu rukou před očima, „je ti něco?“

Ron se na něj podíval: „Už jsem v pořádku, to Hermiona, dožrala mě.“

„Jasně, já vím. Už jsem s ní mluvil.“

„A co říkala?“

„Vlastně ani neměla kdy co říct, nepustil jsem ji ke slovu,“ posadil se Harry vedle něj. Když se na něj podíval, měl strašné výčitky. V obličeji byl tak podobný Ginny. Proboha!!

„Tím líp. Zasloužila si to! Ať si to vyžere!“ pak se koukl na Harryho, který pro změnu teď koukal do prázdna.

„A co je s tebou?“

Harry se zarazil, podíval se na svého kamaráda, už, už se nadechoval, že něco řekne, ale na poslední chvíli si to rozmyslel, „ale nic,“ situaci zachránila Hedvika.

Harry přiskočil k oknu a nastavil Hedvice ruku. Nesla mu dopis. Vytrhl jí ho ze zobáku a pohladil ji po hlavě. Na znamení vděku ho klovla do prstu a odletěla zpět do sovince.

„To je od Siriuse,“ přiskočil Harry k Ronovi, rychle pročetl dopis „píše, že Sylvie Pettigrewová by měla žít v Londýně. Kdysi s Petrem, když mu umřeli rodiče, žili na Yelled square, poblíž Příčné ulice. To je perfektní. Ale prý neví, jestli je ještě naživu. Nikdo o ní léta neslyšel. Dokonce ani Petr o ní v posledních letech jejich přátelství nemluvil.“

„Aby taky mluvil, pokud už byl tehdy zrádce, tak by přece nemohl prozradit sídlo, kam by se popřípadě v budoucnu mohl ukrýt,“ Ron vyslovil právě nahlas to, co si Harry myslel taky.

„Přesně tak..a pokud tam není, ona tam stále může být a může vědět, kde je její bratr,“ kousl se Harry do rtu, „ale neunáhloval bych se, počkáme, až Hermioně odepíše Rita Holoubková, myslím, že ta nám toho zjistí víc. Navíc, Sirius by mi toho asi už víc neřekl, už tak mě zase z něčeho podezřívá.“

„Je stejný jako taťka,“ zabručel Ron.

„Mají o nás strach, ale my jim dokážeme, že ho mít nemusí!“

Ron se zatvářil kysele: „Říkám to nerad, ale měli bychom to říct Hermioně.“

Harry se usmál: „To máš pravdu, pojď, půjdeme ji najít.“

Když Harry s Ronem vyšli zpod obrazu Buclaté dámy, naskytoval se jim jeden nevídaný pohled.

„Co..,“ Harry Ronovi zakryl pusu: „Pššt, Rone. Nechci, aby o nás věděla, myslela by si, že ji šmírujeme.“

Za rohem, který byl nedaleko vstupu do nebelvírské věže stály dvě osoby.

Hermiona se držela o Aladarovy paže. On měl svoje ruce kolem jejího pasu a byl skloněný k ní. Nejspíš ji šeptal něco lechtivého, protože Hermiona zrudla a tiše se usmála. Pak následoval vášnivý a dlouhý polibek.

Pak se Aladar rozloučil, zamával a odešel někam do neznáma.

Harry stáhl Rona zpátky do nebelvírské společenské místnosti, „sakra, jde sem, pojď..a dělej, že si nic neviděl.“

„Proč Harry,“ zamračil se Ron, „tohle by měla vysvětlit.., a pak, že žádný její Aladar není..lhářka,“ vytrhl se z jeho stisku a šel Hermioně vstříc. Ta na něj vyjeveně hledala.

„Co to mělo znamenat?“ ukazoval směrem k místu, kde před chvíli ti dva stáli.

„O čem to mluvíš?“ snažila se vše Hermiona zamaskovat., ale bylo jí jasné, že na to už je pozdě. O jak byla pošetilá a nechala se od něj líbat přímo před její kolejí!

„Moc dobře víš, o čem mluvím. Proč si lhala? Tvrdila si, že žádný tvůj Aladar není…nebo si to snad neříkala?“ otočil se na Harryho, který se vyhrnul ven za nimi…Buclatá dáma už byla popuzená z toho, jak neustále někoho pouští dovnitř a zpět, „Tohle by taky mohla zapřít, tak si připrav svědectví,“ dodal kamarádovi.

„Ale no tak, Rone,“ snažila se ho utěšit Hermiona, „předtím ještě žádný můj Aladar nebyl..ale teď,“ začervenala se a sklonila hlavu k zemi.

„Chápeme,“ usmál se Harry a chytl Rona, který už na to neměl co říct.

„Takže ona tu ještě možná žije?“ Harry právě sděloval Hermioně informace, které obdržel od Siriuse.

„Ano, nejspíš ano. Teda já doufám, že ano. Jinak bychom nedopadli Červíčka, ne?“

„Doufejme v to, Harry, doufejme. Taky už může být dávno mrtvá.“

„Ano, dlouho o ní nikdo neslyšel..třeba ji Voldemort zabil,“ jako obvykle, když Harry vyslovil Voldemortovo jméno, Ron nadskočil.

„Všechno je možné, ale za zkoušku nic nedáme,“ usoudila Hermiona a zamyslela se, a jak se tam chceš dostat, Harry?“

Harry chvíli přemýšlel, věděl, že Přemisťování ze školy není možné, vlastně ani jeden z nich nebyl na to kvalifikován. Brumbál tehdy použil přenášedlo, ale to by trvalo věčně, než by jim ho Ministerstvo kouzel povolilo. A navíc, jak by asi vysvětlovali, že ho chtějí nasměrovat zrovna tam? Ne, tuhle myšlenku zavrhl. Pak se podíval na krb a trklo mu, no jasně, „co takhle Letaxem?“

„Ale Harry, k tomu potřebuješ, aby byl její krb připojen k Letaxové síti..na to potřebuješ pomoc od Ministerstva a navíc, ani nevíme, zda měla krb,“ kroutila hlavou Hermiona.

„A co Rita? Ta by nám mohla pomoci. Kdyby nechala její krb, teda pokud nějaký má, připojit k síti, nikomu by to podivné nepřišlo. Je novinářka a mohla by se na to vymluvit,“ Harry se usmíval nad hezky se vyvíjejícím plánem.

„To by možná šlo, pokusím se o to,“ sarkasticky se zašklebila, „ta bude mít ale radost.. tolik úkolů najednou. Ale počkám, až odepíše. Snad už to bude brzy.“

Ron ani nedutal. Jediným slovem se do debaty nepřidal a nepřičinil se o jediný nápad, ale v duchu se mu jejich nápad docela líbil. Nedal to však znát. Byl moc pyšný na to, aby s Hermionou promluvil do doby, než se mu omluví. Dneska už toho bylo prostě dost!