43. kapitola

„V kolik si říkala, že máme sraz?“ otočil se nakvašeně Ron na Hermionu

„Ve tři hodiny.“

„Tak kde sakra je?“

„Rone, ještě nejsou tři,“ sjela Hermiona svého kamaráda, „je za deset tři.“

„No, to si mi to dala..“

„Přestaň,“ zamračila se Hermiona a dala ruce v bok. Harry už už chtěl něco udělat, protože čekal, že ti dva se zase do sebe pustí, jako obvykle, ale v tu chvíli právě klaply dveře od sovince. Aladar byl zde. Na všechny se perlivě usmál, ale na Hermionu nejvíce, jak bylo hned zřejmé. Ron zrudnul až za ušima. Harry do něj drcl, protože na něm bylo až příliš vidět, jak je nakvašený.

„No vidíš,“ obořila se Hermiona na Rona, „je tady. Ještě nějaká připomínka?“

„Ne,“ Ron vydechl jako rozzuřený býk a měl ruce zaťaté v pěsti.

„Čekali jste dlouho?“

„A-..,“ Ronovo ano zaznělo do ztracena, když mu Hermiona přidupla levou nohu.

„To víš, že ne.. řeklo se ve tři, jsi tu brzy..,“ Harry nevěřil té Hermionině vlídnosti a něžnosti, kterou při rozhovoru s Aladarem užívala.

„Vy taky, Mio..“

Jak jí to řekl? Pomyslel si Harry. Otázku, kterou si položil, si nejspíš stejně tak kladl Ron, dle jeho výrazu šlo poznat, že vůbec neví, jak na tuhle přezdívku přišel: „Mio?“ šeptl Harrymu a krčil přitom obočí. Harry nadzvedl ramena na důkaz stejné nevědomosti. Chvilku je nechali, ať si vyříkají, co chtějí, protože oba vypadali, že si toho mají spoustu co říct.

„Odkdy si tak rozumí?“ kývl Ron směrem k páru

„Netuším,“ zalhal Harry. Kdyby Ronovi řekl pravdu, zabil by ho. Protože mu to celou dobu zatajoval.. a on vlastně ani o tom s Hermionou nemluvil.Navíc to věděl jen druhým dnem. Řekla mu to Ginny. A vlastně, je to věc Hermiony a rovnou by mohl včera nechat Hermionu, ať se z oné situace před Ronem vykroutí sama. Ale sám věděl, jak by Ron reagoval a taktéž uvažoval i dnes. Nemohli si teď dovolit, aby se Ron ještě víc rozzuřil. Raději bude dělat mrtvého brouka.

„Hm..hm..,“ zachrčel Ron jako náznak, že už to ti dva přehánějí..

Hermiona se zasekla a se zamračeným obočím se na něj otočila: „Ano, Rone?“

„Na co ještě čekáme?“

„Na Noreen,“ hlesla Hermiona a zase se od něj odvrátila.

No jistě, plácl se Harry v duchu do hlavy. Taky si celou dobu říkal, proč už dávno nezačali. Ronův výraz v obličeji vypovídal stejné myšlenky.

„Aha,“ špitl, aby ho Hermiona neslyšela a mírně se usmál a začervenal, „to mi nedošlo.“

„Mně taky ne,“ smál se Harry.

TŘÍSK.

„Proboha Noreen,“ zvýšila Hermiona hlas, „chceš, aby o nás všichni věděli?!“

„Když tak budeš řvát, Hermino, tak už o nás všichni určitě vědět budou.“ Ron se rozřechtal a políbil Noreen, nejen na důkaz lásky, ale taky jako odměnu za to, že tak neskonale shodila Hermionu. Hermiona se nafoukla jako páv.

„No,“ skočil do situace Harry, bylo lepší to honem rychle zamluvit, neboť v téhle místnosti panovala velice napjatá atmosféra, každou chvíli by se do sebe mohli pustit, „tak můžeme začít, ne?“

„Máš pravdu, Harry,“ propíchla Hermiona pohledem usmívající se Noreen, „smyslem téhle schůzky je, abychom se lépe poznali.“

„Myslím, že ty už se s nikým poznávat nemusíš, znáte se až příliš dobře se mi zdá,“ neodpustil si Ron tuhle ironickou poznámku.

Hermiona se podívala pohledem tygra, jež by nejraději rozkouskoval a roztrhal svou oběť, „kvůli mně tu nejsme!“

„Výborně, tak to klidně můžeš odejít, viď?“ usmál se nevinně Ron

„No skvělé! Pokud máš nějaké připomínky, Rone, můžeš odejít ty!“

„Sama si říkala, že..“

„…nechte toho vy dva, už zase. Neumíte aspoň chvíli složit válečné zbraně?“ utnul to Harry a otočil se na Noreen, která se tiše bavila. Musel uznat, že ze začátku mu přišlo taky trochu směšné, jak na sebe ti dva každou chvíli útočí, ale teď už toho měl plné zuby. Dělali to pořád a na každém kroku. Někdo by si řekl, že jsou snad manželé. Harry se nad touto myšlenkou musel tiše pousmát, oni a manželé.. o svatební noci by se sežrali, místo vztahu by doma provozovali krutou válku.

„Aladare, tohle je má sestřenice Noreen. Je dědičkou Helgy z Mrzimoru,“ představoval je Harry.

Aladar na ni užasle pohlédl: „Ahoj, těší mě,“ podal ji gentlemansky ruku.

„A tohle,“ ukázal Harry na Aladara, mluvil k Noreen, „je dědic Roweny z Havraspáru.“

„Tak už jsme se představili a můžeme jít k věci..,“ skočil jim do toho Ron, „ehm, co je vlastně cílem dnešní schůzky?“