„Ještě tu je šance, že bychom mohli vyhrát první místo,“ Harry právě procházel kolem Draca Malfoye, který se zrovna bavil se svými kamarády z družstva o famfrpálu, hnusně se na něj podíval, „nejsem o nic horší, než ten pitomej Potter!“
„Ale Draco, to bychom museli vyhrát o tři sta bodů. Na Nebelvír už bohužel nemáme,“ připojil se do rozhovoru student třetího ročníku, který právě prošel kolem nich a když slyšel, o čem se baví, tak se zastavil.
„Mlč, skrčku, tebe se nikdo na nic neptal!“ spřáhl ho Draco, „Tři sta, ne tři sta bodů, však my to ještě zařídíme, on Potterovi ještě spadne hřebínek!“ otočil se na Harryho, který si schválně vychutnával jejich rozhovor plný obav a pochybení.
„Aaa, tady si, Harry,“ právě se k němu připojila Hermiona, „co, že se tváříš tak spokojeně?“
„Ty jsi neslyšela to, co já, Hermiono,“ zaculil se Harry.
„A co jsi slyšel?“
„Ale to nic,“ sklapl pusu a obrátil se k jejímu obličeji, „chtěla si něco?“
„Ne..teda vlastně ano. Odpoledne máme schůzku s Aladarem Hudsonem, v sovinci.“
„Proboha, proč v sovinci?“ až teď se Harry přistihl, že téměř neposlouchá, ale scházet se zrovna v této oblasti mu přišla nenormální a primitivní.
„To aby nás náhodou někdo neslyšel.“
„Ale Hermiono, na hradě je plno míst, kde bychom se mohli sejít, aniž by nás někdo slyšel.“
„Já vím, Harry, ale tohle bude nejjistější.“
„A co když tam právě někdo půjde poslat sovu, hm? Nepřijde mu divné, že se tam z ničeho nic sejde pět lidí, jenom tak si pokecat?“
„Nebuď ironický, Harry. Nikdo tam nepřijde.“
„Kdo vlastně vymyslel tohle místo?“
„No, já a Aladar jsme se na tom shodli.“
„No vy si poslední dobou nějak rozumíte.“
„Ještě ty začínej, Harry. Jako bych neměla dost Rona.“
„Máš pravdu, promiň. A kde vlastně je ?“
„Kdo? Aladar?“
„Ne, Ron.“
„To vážně netuším, Harry. Nejspíš se bude někde cukrovat s Noreen. Však je znáš, nehnou se bez sebe ani na krok,“ usmála se a srovnala si knížky v rukách. Teprve teď si Harry všiml, že je má v rukách.
„Proč máš s sebou ty knihy, Hermiono. Vždyť už je dávno po vyučování.“
„Já vím, ale ještě jsem si chtěla něco najít v knihovně a..“
„No jistě, to by si nebyla ty!“
„Harry!!“ okřikla ho.
Harry vycenil zuby: „No co, au,“ Harrymu přiletěl pohlavek, „nebij mě, vždyť je to pravda.“
„Teď, když nemáš Cho, tak mi nahrazuješ Ronův suchý sarkasmus, viď?“
„O té holce mi ani nemluv,“ Harryho nálada rapidně klesla.
„Promiň. No,“ podívala se na hodinky, které měla schované v kapse, „musím jít rychle do té knihovny, než madame Pinceová zavře. Zatím se měj Harry.“
„Zatím Hermiono.“
Harry tu zůstal stát jako solný sloup. Jeho nejlepší kamarád si někde randí, jeho kamarádka nějak moc podezřele spěchala do knihovny. Přišla mu dost nervózní. A jeho tu nechala. Oba dva ho tu nechali. Už bylo načase, aby si hledal zábavu také i jinde. Není přece nemožné, aby se neuměl bavit i bez svých přátel. Taky tu nebudou vždy jen pro něj. A Harry se musí naučit hledat si zábavu i mezi ostatními. Když se však ohlédl k nebelvírskému stolu, stál totiž právě u vstupních dveří do slavnostní síně, kde se měla každou chvíli podávat večeře, v úvahu přišla jenom Ginny.
U stolu totiž téměř nikdo nebyl. Další známý obličej byl ten Nevillův, ale s ním si neměl o čem povídat. To už i ta Ginny, která do něj léta byla zamilovaná, mu přišla jako lepší řešení. A taky proč ne. Dlouho se nebavili. Už dlouho před ním nic neshodila, nevylila, nezničila. Docela mu tohle nervózní jednání chybělo. Ani nevěděl proč. Rozhodl se, že tam přece jenom zajde. Koneckonců to byla sestra jeho nejlepšího přítele.
„Ahoj Ginny,“ přisedl si k ní.
Ginny mírně zbledla: „Ahoj, Harry,“ v jejím hlase však byla cítit větší síla a odhodlání nic nezkazit.
„Jak se máš?“
Ginny se připitoměle usmála: „To ses přišel jenom zeptat, jak se mám?“ Harryho tahle reakce velice překvapila. Ginny byla nějaká jiná.. tohle by ta stará Ginny nikdy neřekla, ona by vlastně neřekla nic, jenom by tiše kníkla.
„No a proč ne?“
„Hm, mám se fajn..a ty?“
„Taky. Co děláš?“
Teď už Ginny vyprskla v smích: „Harry, přišla jsem se navečeřet. Ty zřejmě nemáš co dělat, viď?“
Tak tohle už vůbec nečekal, Ginny s ním jednala jako byl nějaký nečekaný host.
„Hm, no..vlastně ne,“ přiznal nakonec Harry.
„No, abych pravdu řekla, nepřišla jsem se jen najíst. Taky nemám co dělat. Hermiona odešla někam na rande, Ron je taky fuč..moje kamarádky z ročníku jsou taky mimo. Takže jsme dva, co neměli co dělat.“
Harry postřehl to divné slůvko..rande..Hermiona a rande? Vždyť mu tvrdila, že jde do knihovny!
„Cože? Počkej..Hermiona, že má rande?“
„No jasně, ty to nevíš?“
„No to teda nevím, mně říkala, že jde do knihovny.“
„To byla jen zástěrka, Harry.“
„No a s kým jako šla na to rande?“
„Ty už se chováš jako Ron,“ usmála se. To už bylo podruhé, co mu dneska někdo řekl, že se chová jako Ron. Věděl, jak to obě myslely a nechtěl se chovat jako on, ale byl hrozně zvědavý.
„Chápej, Ginny, mně je jedno, jestli Hermiona randí, ale …zajímá mě s kým,“ zamrkal, „no jsem zvědavý no,“ otočil hlavu bokem. Teď si pro změnu připadal tak nějak nervózní on. Proboha proč? Čím to bylo? Jak to, že na něj dneska Ginny působila tak zvláštně ?
no ne co s tou Ginny může bejt??
)) 
)))
No, co sní může bejt?
Nic s ní není ¨Harry se zamiloval….Ani se mu nedivim když jsou Ron a Hermiona pryč:)
JJ…gin a harry……
dit to rikam, další oběť… :)))
Mně připadá, že Potter je v týhle povídce suverénější a není takovej puťka, jak o něm píše Rowla..
cha!!divná kapitola,asi první,která se mi nelíbí…proč??je umělá…taková mi přijde…nepromyšlená…proč??je to tím,že sem začla psát??tak trošku??nebo proč…??haaafo otázek,smutné odpovědi…OMG já sem divná
on je taky i v pětce a šestce suverénější, že jo…člověk čím je starší, tím se vyvíjí..je to Vyvolený, neočekávám od něj, že bude ušlápnutý 🙂
A tohle byl jeden z důležitých zvratů pro budoucnost mezi těma dvěma :))) Takže poněkud důležitá část. Ale není to kapitola…je to jen část kapitoly.
Jinak…celá povídka je divná a nelíbí se mi…ty seš divná, že se ti nelíbí jen tahle část :))
twe oba harryho kamosi chodijou s zbyvajicima dedicama
voldy ae asi nema nikoho zhe?