4. kapitola

Ráno se všichni naložili do aut, které objednal pan Weasley z Ministerstva kouzel. Když dojeli na nádraží, každý si vzal jeden vozík a naložil věci. Hermiona s Křivonožkou, Ron bez Prašivky, ale s Pašíkem (nebo Papušíkem?) a Harry s Hedvikou.
Když nastoupili do vlaku, měli kupé společně se Seamusem Finniganem, Deanem Thomasem a Nevillem Longbottomem. Všichni si převyprávěli zážitky z prázdnin.
„Ahoj Hagride,“ křičeli na velkého a objemného chlapíka, když dorazili do Bradavic.
„Čau děcka,“ zamával jim, “ prváci ke mně!!“
Do hradu je odvezl velký kočár táhnoucí cosi, co Harry neviděl, jako každý rok, teda, když nepočítal první rok, kdy jeli s Hagridem na loďkách a druhý rok, kdy se jim s Ronem uzavřela přepážka na nástupišti 9 a ¾ a letěli jejich autem Fordem Anglia.
Ve Vstupní síni bylo velice rušno. Konečně byl Harry ve svém živlu, byl doma. S Ronem a Hermionou se usadili ke stolu. Naproti uviděl Cho Changovou, tu krásnou dívku z Havraspáru. Měla oteklé, červené a uslzené oči. Byla nevyspaná a vypadala strašně, určitě se ještě nedostala ze smrti Cedrika. Bylo mu jí líto.
Byl čas na Slavnostní zařazování, profesorka McGonagallová přinesla starý Moudrý klobouk. Do síně pustili prvňáky.
Klobouk se dal do zpěvu, jako obvykle měl novou písničku jako každý rok.
Kdo nevěří, nechť dál spí,
Moudrý klobouk na vše odpoví.
Nevíš, co myslet si máš,
stačí, když na hlavu si mě dáš.
Já odpovím na tvé obavy.
A koukni se ti do hlavy.
Každý má jiné cíle,
pak to zjistíš během chvíle,
z jakého si těsta
a kudy povede tvá cesta.
Možná budeš v Nebelvíru,
tam hledají chrabrou sílu,
srdečnost a odvahu,
klid a rytířskou povahu.
Nebo chceš jít v Mrzimor,
poznám, že jsi čestný tvor,
máš mravnost a ochotu,
vždy přiložíš ruku k dílu.
Nebo tě čeká Havraspár,
tam nebylo lidí pár,
děláno pro bystrou hlavu,
najdeš zde čest a slávu.
Třeba budeš v Zmijozelu,
ti neštítí se použít svou sílu,
až přijde tvá chvíle,
dojdeš svého cíle.
Tak nasaď si mě na hlavu.
Dám volnost tvým nápadům.
Když Moudrý klobouk dozpíval, všichni zatleskali.
„Až přečtu vaše jméno, nasadíte si klobouk a sednete si na stoličku, aby vás zařadil,“ vysvětlila profesorka McGonagallová.
V tom si Harry všiml, že mezi prvňáky je jedna dívka, která rozhodně na jedenáct let nevypadá. Byla mu strašně povědomá, ale nemohl ji zařadit. Kde jen tu dívku viděl ?? Byl si jist, že ji určitě už někde potkal. Ale kde? Vždyť za celé léto nevytáhl paty, to musí být jen nějaká podoba, ale koho ??
To už profesorka vyvolávala jména.
„Abohton, Mark.“
Z řady vyklopýtal černovlasý chlapec s širokým úsměvem, nasadil si klobouk a během chvíle – „NEBELVÍR!“
„Bonncey, Wayne.“
„ZMIJOZEL!“ křikl klobouk, aniž by zaváhal.
„Botchethová, Debora,“ Na židličku si sedla drobná blondýnka s culíkama..chvilku sebou nervózně přemítala, ale po chvilce klobouk křikl -„HAVRASPÁR!“ Děvče si utíkalo sednou k havraspárskému stolu, Harry si všiml, že si sedla kousek od Cho. Dívka se vesele usadila a koukala na zařazování. Mezitím přišla ta chvíle, na kterou Harry celou dobu čekal.
„Harperová, Noreen,“ z davu se dopředu přiřítila vysoká rudovlasá dívka s hezkým obličejem. Ta, která jistě nejde do prvního ročníku. Ta dívka Harryho něčím přitahovala, ne svým hezkým obličejem, ale něco uvnitř mu říkalo, že se s ní musí seznámit, že ji zná už delší dobu. Ano, to jistě, vždyť mu byla povědomá. Profesorka McGonagallová jen dodala: „Slečna Harperová k nám přestupuje z Kruvalu, jde do pátého ročníku.“ Najednou se všichni otočili a sledovali, kam ji zařadí. Harry si všiml, že se dívají opravdu všichni. Dokonce i Draco Malfoy, který obřad moc nesleduje.

34 komentáře “4. kapitola

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..