4. kapitola – Úplné zatmění

Vážení…tak jsem už doma 🙂
Přináším vám s Morganou novou kapitolu té naší potrefené pokusné povídky :)))
Neberte to nijak vážně..představte si, kdybyste se dostali do situace jako my a žili v domnění, že máte halucinace a věděli jste, že všechno kolem jsou jen vaše „myšky“, taky byste se odvázali, no ne? :))
++++

Poté co dějiny čar a kouzel skončily a třída se vyprázdnila, obě povídkářky se vydaly s davem na další hodinu. K jejich nezměrnému potěšení zjistily, že ačkoliv se James a Petr od této skupiny studentů odpojili, jejich vyvolení jdou pořád před nimi. Netrvalo to dlouho a už stály před jakousi učebnou. A hned jak se její dveře otevřely a studenti se nahrnuli dovnitř, činily se obě dívky sednout si co nejblíže Rema a Siriuse. Ti, jen co je uzřeli, tiše zaúpěli. Blanch a Morgana se usadily těsně za nimi. Dva z pobertů se rozhlédli po okolí, jestli není někde volné místo, ale Murphy si tentokrát zasedl na ně (konečně taky na někoho jiného). Tentokrát povídkářky Murphymu děkovaly. To už hodina začala. Před katedrou stála a vykládala látku neznámá mladá čarodějka, která tu zjevně nebyla dlouho.
„Reme,“ zašveholí Morgana směr vpřed. Ozve se tiché zasténání. „Ještě nemáš proč sténat….“
„Chudák, je mi ho docela líto,“ ozve se Blanch.
„Prosím tě… Jsou horší věci, než se navážet do knižní postavy,“ mávne rukou Ehran.
„Sakra, co furt máte s těmi knižními postavami?“ otočí se popuzeně Sirius.
„Zatím nic, Sirie, bohužel,“ odpoví mu plavovláska. „V Temné cestě osudu si byl mnohem sdílnější,“ řekne si spíš pro sebe.
„Cože?“ Zeptá se poněkud otráveně. „Až budeme v Prasinkách,“ otočí se na Remuse, „připomeň mi, že si mám koupit anglicko-ženský a žensko-anglický slovník. Buďto je to fakt přírodní blondýnka nebo já jsem Kerberos…“
„No, nejsi daleko od pravdy, Blacku, což?“ Potutelně se zašklebí dívka. Sirius se na ni podezřívavě podívá. Opět se otočí na kamaráda, „Nezdá se ti, jako by ty dvě měly něco za lubem?“
„Jo, přivést nás do Svatého Munga..“ opáčí vlkodlak.
„My víme, kam bychom vás chtěly přivést,“ doplní jej Morgana rozverně.
„Jak se tomu slovu říká, teď si nemůžu z toho množství vybrat… do rauše? Do milostného ráje a opojení? Do extáze? Do…“
„…postele?“ Doplní ji Morgana.
„To taky,“ usměje se znovu plavovláska a pronikavým pohledem se podívá na Siria, který zvládá vnitřní boj sám se sebou. Dívat se té potrefené huse do očí a vyhrát tak nad ní a ukázat jí, že na něj prostě nemá…nebo se raději nedívat vůbec, protože by z toho mohl mít bolení hlavy ještě zítra večer.
„Nesvlíkej mě očima, Sirie,“ zaculí se Blanch. „Ještě není po dvacáté druhé hodině.“
„Tak špatný vkus nemám,“ oplatí ji bohém.
„Ale já vím, že mě chceš, tak si to konečně přiznej, samým vzrušením stahuješ ocas mezi nohy,“ dodá ještě Blanch a Black nechápavě polkne. „A v budoucnu probereme, který je ten správný…“ mrkne na něj ještě a v tu chvíli se Sirius raději otočí zpět.
A nebyla by to Morgana Ehran, aby taky nepřispěla svou špetkou do mlýna… nebo do klína?
„Reme? Můžu ti říct pohádku?“ laškovně se otáže vlkodlaka. Remus na ni stočí pohled s výrazem – In omnia paratus.
„Třeba tu o té červené Karkulce a o tom vlkovi…“ potutelně se usměje a pokračuje: „Ty budeš vlk a já Karkulka.“
„V Prasinkách pak Morganě koupíme jasně červený hábit, aby jí to nebylo líto… i když, bez něj by to asi bylo lepší, což? Drahá kolegyně?“ Otočí se starší dívka na kamarádku.
„Jo jo, s tebou být moc oblečená nechci,“ prohodí směrem k Removi. Ten se po vzoru kamaráda taky pro jistotu otočí.
Sotva bylo pár minut ticho, Blanch se znuděně podívala z okna, po jehož rámech stékaly kapky. Mračna byla stažená a schylovalo se k další průtrži.
„To je počasí, že bys ani psa nevyhnal!“ Poznamená ledabyle. „Viď, Sirie?“
„Co tím chceš k sakru říct?“ Otočí se znovu černovlasý mladík, jehož oči mají stejný odstín jako ona obloha.
„Právě, že bych ani tebe ven nevyhnala! Kdo pak má sušit ten kožich!“ Usměje se a tentokrát to Sirius nevydrží a drcne do svého spolužáka. „Mně se tohle nelíbí.“
„Mně se taky nelíbí…“
„Ale nám se líbíte,“ zazní unisono ze rtů dvou dívek.
Nebelvírský bohém se nenechá vyrušit a pokračuje, „Co to všechno znamená? Ty narážky, proč se soustředíte na nás? Co to pořád melete? Odkud jste utekly..ze Svatého Munga? Z kterého oddělení? Ať vím, kam mám poslat sovu! Tohle už nemá obdoby…“
„Pes, který štěká nekouše, znáš to přísloví?“ Otáže se bezvýznamně Blanch a Sirius Black ještě více zrudne. „Nedělej psí kusy a zmlkni, mám ten dojem, že si vzbudil moc pozornosti,“ zatoká nevinně Blanch. Morgana po jejím boku jen dodá, „To víte, máme vás přečtené! A proč se soustředíme a vás? Vlk k vlkovi sedá.“
Tentokrát se už k odpovědi nadechoval onen vlk. „Proč tohle děláte? Udělali jsme vám něco? Co na nás sakra vidíte? Co na mě vidíš?“ Otočí se nad Morganinou nymfomanií.
Ona odvětí: „Když ty seš tak sexy… Ty kruhy pod očima, bledá kůže, šrámy po celým těle, vychrtlý tělo a…“
Po antilupinovském vzoru praštil pěstí do stolu a zvýšil hlas, „Prosím tě, mlč už!“
„Potrefené husy…“ dodá Sirius Black..
„Zakejhaly, to je špatně..hodilo by se víc, že potrefený pes zaštěkal a potrefený vlk zavyl… sveřepí šakali zavile vyli…“ zamyslí se Blanch a tváří se navýsost pobaveně.
„My už toho máme dost!“ Rozkřiknou se najednou a obě dívky vypuknou v hurónský smích.
V tentýž moment se před lavicemi čtveřice objevila vysoká štíhlá postava. Profesorka Studia mudlů. „Co se to tady děje?“
„My si jen vyměňujeme názory,“ zašveholí pobaveně blondýna a ještě stále popadá dech z předešlého smíchu. Dva ze záškodníků se stále tvářili nabubřele a obočí měli stažené do nepěkných grimas.
„Je mi líto, že vás ruším, ale pokud jste si nevšimli, tak je hodina,“ zvýšila profesorka nebezpečně hlas. „Odebírám každému z vás pět bodů a za tohle si všichni čtyři dnes večer vysloužíte školní trest!“
„Jupí!“ Vypískne přešťastně tmavovláska a znovu se usměje.
„A kdo vy dvě vlastně jste?“ Otočí se na děvčata s otazníky v očích. „Nikdy dříve jsem vás tu neviděla..“
„My jsme vlastně učební pomůcky,“ dodá jen tak mimoděk Morgana Ehran a loktem vrazí do kolegyně, ta rozhodně přikývne.
Profesorka položí své dlaně na jejich lavici, „Mám vám odebrat dalších deset bodů?“
„Můžete to zkusit,“ připojí se starší ze „studentek“.
„Když vám to udělá radost,“ doplní ji ještě ta druhá.
„No dobře,“ ukončí to náhle Blanch, když vidí vražedný pohled v ženiných očích, „jsme zde vlastně jen na nějaký ten týden, jsme na výměnném pobytu,“ oznámila, protože ji nic jiného nenapadlo.
„Kdo lže, ten krade, do Pekla se hrabe?!“ pošeptá ji Morgan.
„Oprava, já už se z pekla vyhrabala… zapomněla si že jsem satanovo dítko?“ připomene plavovláska.
„Pokud jste na výměnném pobytu, měla bych o tom něco vědět,“ praví uštěpačně vyučující.
„My jsme přijely včera,“ vysvětlí Blanch.
„Jo a už natropili víc katastrof, než my,“ zamumlá dost hlasitě Remus.
„Děkujeme, je nám ctí,“ odvětí jednohlasně dívčiny.
„Nechte té debaty, pořád je hodina. V osm večer budete všichni čtyři čekat před mým kabinetem. Já už si nějaký trest vymyslím,“ sdělí jim profesorka. Remus a Sirius se tvářili jako boží umučení a propalovali původkyně svého neštěstí vražednými pohledy.
„No co, vy už máte v trestech praxi, neříkejte, že ne, jeden navíc vás nemůže rozhodit,“ odtuší starší z děvčat.
„To je jako by nás dali zavřít do ohrady s chimérami,“ řekne Tichošlápkovi kamarád.
„Je v tom nějaký rozdíl?“ namítne Sirius znechuceně.
„No chiméry nejsou tak sexy jako my, což? Navíc my nemáme ocas…“ nadhodí s ironií ji vlastní Blanch.
„Zajímalo by mě, jaký má Remus ocas… myslíš, že je stejně dlouhý a chlupatý jako ten vlčí?“ ptá se Morgana pohotově. Vůbec se nepozastavila nad tím, že Remus sedí před ní a naprázdno otvírá a zavírá pusu, jak je zděšen a pohoršen.
„Tohle si spolu vyřídíme v soukromí,“ nadhodí dotčeně a tváří se nechápavě. Opravdu znamenají všechny ty narážky to, co si myslí? Tuší tyhle dvě něco o jeho prokletí?
„Já myslím, že nebude proti,“ dodá pobaveně blonďatá dívka s šedýma očima a její kamarádka jen dodá….
„Taky mám s tebou hodně vyřizování v soukromí,“ zastrčí si tmavý pramen vlasů za ucho a zatváří se nevině.
„Že já raději nemlčel,“ zaúpí Lupin.
„Měl by sis dávat bacha na to, co říkáš,“ oznámí mu taktéž Sirius. „Mlčeti zlato, mluviti stříbro..znáš to…“
„Stříbro?“ Zazní dvojhlasně a tmavovlasý hoch se pleskne přes čelo.
„Reme, vyklop to…když se jedná o stříbro a o mluvení..to je přece tvoje parketa…“
„Já raději linoleum…“ odpoví zaraženě. „Tahle debata prostě nemá smysl,“ na truc se otočí a před káravým zrakem, jímž čtveřici opět obdařila profesorka studia mudlů, raději uhne a zarytě hledí do lavice. Sirius Black, sedící vedle něj, po stejném vzoru udělal totéž.
„No dobře, my už mlčíme,“ špitne rádoby dotčeně jedna z povídkářek a posune si brýle více ke kořeni nosu.
***
Když dorazili všichni čtyři, nezávisle na sobě, ke kabinetu mladé profesorky, bylo několik minut před osmou.
„Tak co, jak se těšíte na trest?“ zeptá se Morgana.
„Strašně,“ zavrčí Tichošlápek ironicky.
„Já taky… ovšem ironie stranou. Konečně si budeme moc všechno vyříkat v tom soukromí,“ dodá bruneta a laškovně zamrká na Rema. Ten jen protočí oči v sloup.
„Trochu života do toho umíraní,“ prohodí optimisticky Blanch s potutelným úsměvem. „Na umírání máš ještě času dost, Siriusi Blacku, nejméně osmnáct let…“
„Co to zase plácáš?“ ohradí se Tichošlápek zděšeně.
„Já neplácám, copak jsem ryba? Ale já bych si plácla… dovolil bys mi to?“ zamrká plavovláska na Blacka a ten raději o krok ustoupí.
„Kam se poděla tvá nebelvírská odvaha, Blacku?“ pokračuje Blanch.
„Vyšla si na procházku kolem bradavického jezera,“ odsekne uštěpačně nebelvírský playboy.
„A můžu ji doprovodit?“ otáže se šedooká dívka.
„No, když to nebude se mnou, proč ne..“ nadhodí Black.
„No s tebou jedině, to se ví,“ opáčí starší z dívek.
„Jen přes mou mrtvolu,“ odsekne nasupeně.
„Na to taky dojde,“ ujistí ho Blanch. „Ale zatím to budeš muset nějak přežít.“
Morgana, jež celou dobu pozorovala svého vyvoleného, si všimla, že se právě drbe na hlavě.
„Copak, Reme, chytils blechy?“ optá se ho zelenooké stvoření. „Já vím, že to v Chroptící chýši není žádný med, trochu tam profukuje…“ Lupin ji pozoruje veskrze nechápavě. „Zahřívá tě kožíšek dostatečně? Abys mi nenastydl…“ Remus lupin se modlil ke všem svatým, ať už se objeví profesorka studia mudlů. A hle – kde se vzala, tu se vzala, ve dveřích stála ona profesorka….
Mezitím si však dva záškodníci vyměnili dost rozhozené pohledy. Jak může vědět o Chroptící chýši?

174 komentáře “4. kapitola – Úplné zatmění

Napsat komentář: Morgana Ehran Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..