4. kapitola – Snad za trest

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Pikový král
P.S.: za případné chyby se převelice omlouvám, už jsem moc unavená na to, abych si to po sobě přečetla. Chci vám udělat radost, tak tady to máte..prosím, vážně to příliš nezkoumejte. Jak se znám, bude tam plno překlepů a troufám si tvrdit, že i nějaké ty hrubky.
Ráno ji vzbudilo mírné zatřesení v ramennou.
„Vstávej, ospalko nebo nestihneme Lektvary!“
Ginny rozevřela víčka a hleděla do tváře samotné Lily. Rozhlédla se kolem a zjistila, že její dvě kamarádky už tady nejsou.
Lily pochopila a ihned zareagovala, „Šly už na snídani, aby si mohly vychutnat Siriuse, jak s tou svou elegancí upíjí z kalichu dýňovou šťávu. Neuvěřila bys, jak dlouho dokáží o takové titěrnosti mluvit. Vlastně ani nevím, jak ta pohádka skončila, protože jsem tehdy usnula během pěti minut. Pravda, je to lepší než uspávací tonikum,“ zazubila se.
Ginny roztáhla rty v široký úsměv, promnula si oči. Zatímco si Lily balila poslední věci do brašny, Ginny se šla umýt a upravit. Když se vrátila na pokoj oblečená a přichystaná, Lily už držela v ruce její tašku.
„Sbalila jsem ti věci, doufám, že to nevadí?“
„Ne, jsi hodná, už tak jdeme pozdě,“ odvětila Ginny.
***
Když dorazily na snídani, několik zvědavých očí si je prohlíželo, jak šouravým krokem míří k nebelvírskému stolu. Rozhodly se, že se tentokrát nasnídají spolu jen samy dvě a že určitě Lilyiným kamarádkám nebude vadit, když s nimi u stolu nebude sedět ta zmije, co jim opět odlákala Siriuse úžasného Blacka.
Když se usadily, kousek od nich, aniž by si toho všimly, se zvaly dva hlasité pískoty. Ginny se otočila za zdrojem toho vzruchu a přesně, jak předpokládala, byl to James a Sirius. Na Lilyiném výraze bylo poznat, že to zřejmě není žádná novinka a že ji takto častují každé ráno.
„Prostě si jich nevšímej, za chvilku se určitě přivtěří a budou vykládat, jak nám to náramně sluší!“ Zkonstatovala suše tónem, jako by si právě čichla k týden smradlavým ponožkám, dívajíc se přitom do svého poháru, kde zřejmě plavala nějaká moucha.
A jak Lily řekla, tak se stalo.
Neuběhlo ani deset minut a Potter s Blackem se připlazili přímo k místu, kde seděly. Každý si sedl k jedné z dívek a obdivně si ji prohlížel a těmi nejsladšími přívlastky polichotil jejímu vzhledu. Ginny se v duchu smála. Nikdy by neřekla, že se bude Sirius tak snažit. Kdyby tak věděla, s kým má tu čest.
Lily se jako obvykle tvářila kysele a odbývala Jamese jen tichým hmm a no. Ginny se rozhodla, že Siriuse přestane vnímat, přestože si teď na ukazováček kroutil její pramen vlasů. Opatrně se ohlídla na její spolubydlící, jak závistivě trnou o několik metrů dál. Jejich pohled jí připomněl, že vlastně Siria nechá, aby se jí dotýkal, přestože to nechce. Široce se usmála, přičemž Sirius jí úsměv oplatil, ačkoliv věděl, čím si ho zasloužil, a uchopila jeho ruku a prudce ji přirazila ke stolu.
„Ale no tak, Grangerová. Říkala si o úplňku a já sem se rozhodl si o úplňku udělat volno, jen kvůli tobě!“
„Ne, Siriusi!“
„Ty si ale říkala, že jedině o úplňku, neměla bys takhle podrážet lidi, nedělá to dobré jméno. Víš, co bych si pak o tobě mohl myslet?!“
„Já nevím,“ opáčila pobaveně Ginny, „třeba, že tě nechci?“
„Ale no tak,“ nenechal se odbýt Sirius a pokusil se znovu pohladit její vlasy, „vůbec mě neznáš. Pojď semnou na jedno rande a přísahám, že pokud se ti to nebude líbit, nechám tě na pokoji.“
Ginnin mozek zapracoval na plné obrátky. Možnost, že by se už konečně mohla zbavit Siriuse, aniž by mu vyhověla, byla mizivá. Když však jeho nabídku přijme a jednou s ním přežije nějaké to rande, třeba ji opravdu pak nechá na pokoji a ona se pak s klidem vrátí do normálu života. Teda v rámci možností. S klidem propluje tímto ročníkem, než Brumbál sežene ten prášek, co ji dokáže vrátit do její doby, nebude mít věčně za krkem dvě neukojené spolubydlící a jednoho, zřejmě asi taky neukojeného, bývalého kmotra její bývalé lásky.
„No tak dobře,“ rozhodla nakonec a Siriovi v očích zablýsklo. Zářivě se usmál. „Pokud mě ale tyhle dvě dřív zmasakrují, tak se nediv, pokud bych nepřišla,“ očima ukázala na své spolužačky a Sirius si odfrkl.
„Co?“ Zeptala se Ginny.
„Tyhle dvě, mám jich už plné zuby. Pořád je mám za zadkem. Někdy si říkám, proč je ještě nenapadlo mi nenalít do poháru nápoj lásky,“ propaloval je svým tajuplným pohledem a je to zřejmě uspokojovalo.
Ginny se hlasitě rozesmála.
„Co je?!“ Otázal se přihlouple Sirius, snaže se pochopit, čemu se jeho vyvolená směje.
„Ale nic, já jen..přesně tohle mě včera napadlo taky.“
„Ale no tak Evansová!“ Zazněl z protější strany stolu. „Jen jedinkrát, copak by ti to udělalo? Už skoro sedm let mě přehlížíš..“
„Ba naopak, Pottere, je tě vidět všude až moc a já jsem nerada středem pozornosti!“
„Přesto jsi! Jsi nadaná, krásná, inteligentní, myslíš si, že s těmito vlastnostmi zůstaneš v rohu jako šedá myška?“
„To asi ne, ale nerada bych byla středem pozornosti s tebou a teď, když dovolíš!“ Vrtla do něj loktem, čímž ho odstrčila od stolu, a podala si z mísy jablko.
„Tak domluveno?“ Otočil se naposledy Sirius na Ginny a ona s úsměvem přikývla. „Dvanácteráku, pojď, tady už jsme dokonali..“
„Jak kdo,“ řekl nakrknutě James a vyčítavě pohlédl na Lily, která se téměř pomstychtivě usmála a věnovala Ginny spiklenecký pohled.
***
Ginny následovala svou spolužačku do sklepení, kde se měly odehrát Lektvary. Sedala si vedle ní do druhé lavice.
„Proboha, proč sedíš zrovna tady?“
„Je to jedno z nejlepších míst!“
„Z nejlepších, říkáš?“ Rozhlídla se kolem a závistivě si prohlídla předposlední a poslední lavice, kde seděli čtyři Záškodníci. Sirius na ni zamrkal. Gin hned stočila pohled před sebe a to, co právě uviděla, jí zarazilo dech. Hleděla do těch nejčernějších vlasů, které kdy viděla. Na světle se blýskaly tak, že to vypadalo, jako by byly hrozně mastné. Když se však podívala blíž, zjistila, že trochu mastné jsou. Ihned poznala, o koho jde. Vůbec si nevzpomněla, že v tomto čase se s ním bude muset setkat také. Ano, byl to on. Snape!
„No nazdar,“ špitla si spíš pro sebe tak, aby ji nikdo neslyšel. „Ten mi tu scházel!“
Pohodlně se usadila do lavice a prohlížela si třídu. Byla přesně taková, jakou ji znávala ze svých hodin, kdy ji právě vyučoval zde přítomný Severus Snape.
Hodina se vlekla. Stejně jako se vlekly hodiny Lektvarů s Horáciem Křiklanem v její době. Nezapomněl se Ginny optat, zda není něco do rodiny s všemi známou rodinou Grangerů. Když mu však Ginny oponovala, že není, viděla, jak jeho nadšený výraz ve tváři chabne.
Přes časté mávání rukou její společnice a jejího spolužáka sedícího před ní, nestíhala ani pořádně vnímat výuku. `Probůh, kam jsem si to sedla? Mezi dva největší šprty!´ To jí mělo přece napadnout. Křiklan miloval Lily a stejně tak se i Snape nestal nadarmo profesorem Lektvarů.
Jakmile hodina skončila, pořádně si oddechla. Křiklan jí opravdu nechyběl. A Snape už vůbec. Jak jen mohla na toho ubožáka zapomenout? Trochu se její mysl zaradovala, když si uvědomila, že Pobertové kdysi Snapea šikanovali a nyní by mohla být svědkem toho, jak to vlastně dělali. Nakonec si uvědomila, že není hezké na takové věci myslet. Vždyť někomu přeje takovou špatnost. Zpytovala svědomí a sama sobě vynadala, že jí to vůbec napadlo. Ani si neuvědomila, že už jde dávno po chodbě.
„Au!“ Nějaký neohrabaný student do ní napral bokem a ona nestačila uhnout. A vůbec jej nenapadlo se omluvit a s klidem si kráčel dál. To ji rozčílilo ještě víc. „HEJ!“ Křikla za ním. Student se otočil a Ginny v něm spatřila svého bývalého profesora. „Říká se promiň!“ Zuřivost v ní stoupla ještě o stupínek výš, když se zatvářil tím svým typickým snapeovským výrazem. Její myšlenky se opět navrátily k šikaně. Ne, vůbec toho nelituje. Jen ať si ho Pobertové dál šikanují. Vždyť tenhle kluk nemá kouska vychování.
„Neotravuj!“ zasyčel a obrátil se se záměrem tuto chodbu co nejrychleji opustit
„Tak to prr, hošánku. Vrazil si do mě a já čekám omluvu!“
„Ani mě nehne, káčo!“ odplivnul si a šel dál. Ginny jej doběhla a popadla ho za rameno, načež ho obrátila obličejem k sobě.
„Ty si mi ale gentleman, chytráku. Severus Snape, nemýlím-li se. Potřeboval bys vyprášit kožich. Takhle se k dámě chovat nebudeš!“
„Ty?“ zašklebil se posměšně. „A dáma? Chceš mě rozesmát?!“ zakýval hlavou a svou dlaní sundal Ginninu ruku ze svého ramena. „A teď, když dovolíš, mám důležitější věci na práci, než se tu s tebou zahazovat, Grangerová.“
`Ale ale, nějak rychle si zapamatoval mé jméno.´
„Ty se mi hezky omluvíš..“
V ten moment se k Ginny připojil Sirius a James.
„Děje se tu něco?“ propíchl Tichošlápek Srabuse svým vyzývajícím pohledem.
„Ne, vůbec nic,“ přimhouřila oči Ginny propalujíc tak Severuse Snapea, který nasucho polknul. Moc dobře věděla, proč. Měl strach, protože byli v převaze, navíc se jí zastali samotní Záškodníci. „Tady Severus se mi jen chtěl omluvit, protože do mě vrazil,“ zkonstatovala suše a dále pohledem vyzývala viníka k omluvě.
„Promiň,“ zašeptal skoro neslyšně Snape.
„Cože? Neslyšela jsem.
„Promiň,“ sykl o něco hlasitěji.
„Eh..já jsem asi nahluchlá, vážně ti nerozumím, co si říkal?“ Zkoušela ho dál.
„SAKRA, OMLOUVÁM SE!“ Zaječel naštvaně a jeho obočí se v afektu spojilo v jednu hustou linii.
„Tak je to správně, Snape!“ zazubil se Black. „A teď si běž po svých!“ Severus nezahálel a ihned vzal nohy na ramena. Ginny se bez jediného slova začala hnout také. Ani jediným okem se neobrátila na Siriuse a dělala, že tam vůbec není. Okázale ho ignorovala.
„Ginny?“
Nic.
„Ginny? Slyšíš?“
Stále nic.
„No tak Ginny, já vím, že mě slyšíš. Já nejsem Snape, abych musel všechno třikrát opakovat.“
„A co když mi přijdete oba dva stejní?“ zavtipkovala a zastavila se, prohlížejíc si Siriovy duhovky.
„To nemyslíš vážně?“
„Ne, to opravdu nemyslím,“ zakřenila se, „co si chtěl?“
„Já jen, když jdeme stejnou cestou..“
„To jdou asi všichni z Nebelvíru..-“ skočila mu do řeči.
„..-to ano, ale my-..“
„..-jdeme taky stejnou cestou, to už si říkal, co dál?“
„Že bych tě doprovodil. Teď máme obranu. Nechtěla by sis sednou před nás? Sedíme vzadu a Lily sedí vepředu a před ní sedí Srabus. Nechápu proč, ale vždycky si sedají k sobě dopředu. To by mě asi zabilo.“
„No, děkuji ti za nabídku, Sirie, je opravdu lákavá, ale já tam Lily nenechám samotnou v zajetí mastnoty,“ odpověděla Ginny, leč s obrovským sebezapřením.
„Škoda, kdyby sis to rozmyslela..“
„Rozumím.“
Z obrany proti černé magii měli nějakého mladého profesora. Ginny se sni nedivila, že už v této době měli studenti každý rok jiného profesora z obrany. Zřejmě to prokletí trvalo už hodnou řádku desetiletí. Patrick Muray byl docela sympatický chlapík, jen si trošku šlapal po jazyku, což v mnohých řadách Zmijozelu vyvolávalo davový smích.
Na konci hodiny se rozhodl třídě dát do dvojit domácí úkol, který budou muset vypracovat společně a jelikož si naivně myslel, že je třeba tmelit vztahy Zmijozelu a Nebelvíru, které byly už nějaké to století na nože, vlastně spíše už od počátku existence školy, ve většině párů to bylo tak, že vybral jednoho studenta z Nebelvíru a jednoho ze Zmijozelu.
„Pan Black?“
„Anooo?“ Zeptal se se zatajeným dechem Sirius a strachy se třásl, koho mu přidělí.
„A Vandebra Worenová.“
„JO!“ odkudsi zezadu se ozval pískot. Obrovská radost.
Když se Ginny obrátila, aby zjistila, komu ten hlas patří, najednou se v ní obrátila vlna lítosti nad Tichošlápkem. Tohle si opravdu nezasloužil. Vandebra byla totiž jedna z Lilyiných kamarádek, které už léta usilovaly o Siriovu přízeň. Lily s lítostí v očích pohlédla na Siria, který si znechuceně zakrýval dlaněmi tvář. Ginny se mu ani nedivila. Chudák, tohle mu vážně nepřála.
„Potter James a Carmen Zabiniová,“ nahlásil další dvě jména. James a Carmen si vyměnili dva nenávistné pohledy a nafoukaně se zase od sebe odtrhli.
„Lupin Remus a Evansová Lily.“
„To není fér!“ zvolal James. „To vážně není fér, jak to, že ty máš Lily, Remusi a já musím být s tou zmijí,“ ztišil nasupeně hlas.
Profesor nahlásil několik dalších párů, mezi nimiž byl Petr Pettigrew v páru s Waldenem Macnairem. Ginny byla už jako na jehlách. Čekala, s kým skončí nakonec ona. Kdyby měla být s tou druhou potřeštěnou kamarádkou Lily a svou spolubydlící, asi by to bylo o dost jednodušší, ale při té absenci mozku v její hlavě, by to asi nevydržela.
„Ginny Grangerová..“
„Prosím, bože, prosím, ať to není ta slepice, prosím..,“ modlila se tiše, i když byla ateistka. „Kohokoliv jiného, jen ne tu kačenu..prosím.“
„-a Severus Snape!“ zazněl profesorův hlas podruhé.
„COŽE?!“ téměř vykřikla do celé třídy a Snape o řadu před ní na tom nebyl o moc lépe. Jen to nedával tak hlasitě najevo.
Ginny sjela po židli až skoro k zemi a začala hlavou bít o stůl. „Bože, jestli tam jsi, prosím tě, dej mi raději tu slepici, prosííííím! Tak sem to zase nemyslela.“

Severus Snape ani necekl, jen se obrátil v lavici a tím nejsnesitelnějším pohledem, jaký kdy dokázal a kterému by nedokázala čelit ani samotná profesorka přeměňování, Minerva McGonagallová, propíchl Ginny. Kdyby pohledy spalovaly, nezbyl by z ní ani popel.

128 komentáře “4. kapitola – Snad za trest”

Napsat komentář: slunenka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..