5/8

Pro Tanyu bylo pomyšlení na Kláru bolestivé, ale všechno mu řekla. Po chvíli jí došlo, vždyť on tam přece nebyl, nebyl v tom vlaku. Jak to může vědět ?

Sirius se usmál a aniž by jí odpověděl, pravil: „Myslím, že na nás Remus dole čeká,“ a odešel. Táňa to nechápala, ale následovala ho. Je tohle taky nějaká kouzelnická moc, třeba jí četl myšlenky nebo tak něco? Nebo mu všechno Remus řekl?

Během večera jim Táňa všechno zopakovala, všechno Siriusovi řekla.

„Jistě, Wayne Raddle chodil do Bradavic, pamatuji si. Ale je zvláštní, že jsi všechno přežila,“ pak se Sirius otočil na Remuse, „nemyslíš, že přežila kvůli něčemu jako Harry?“

„To je možné.“

„Nemáš někde na těle nějakou neobvyklou jizvu Tanyo? Nějakou, která má podivný tvar?“ zajímal se Sirius. Přejela ho šokovaným pohledem. Co to proboha po ní chce?

„Ne, no.. možná ano, ale to mám z domů, s bráchou jsme si jednou hráli a rozbili jsme takovou skleněnou vitrínu,“ odmlčela se, vlastně si nikdy nebyla jistá tím, jestli tu jizvu má od té doby. Sirius kroutil hlavou.

„Ukaž!“

Co?“ pomyslela si, jestli mu náhodou nepřeskočilo. Chvíli jen prkenně stála.

„Neboj se,“ doplnil ho Remus, „jen nám ukaž tu tvou jizvu, prosím,“ usmál se takovým způsobem, že ji přesvědčil. Odhrnula tedy část svého oblečení, aby jí bylo vidět na bok, kde měla jizvu. Oba se na ní upřeně podívali.

„Tohle určitě nemá ze střepů,“ usoudil nakonec Sirius, „tohle způsobilo nějaké zlé kouzlo. Lépe řečeno, tohle ti způsobilo ochranné kouzlo, které tě bránilo před tou nejhorší kletbou. A chápu, proč tam nemáš blesk jako Harry,“ odmlčel se, „protože tě tehdy nenapadl Voldemort, ale jen jeho bezvýznamný Smrtijed, který, jak předpokládám díky tomu přišel o život.“

„Ostatní Smrtijedi museli určitě zahladit stopy a tělo odstranili. Soudím, že po tom, co se stalo, pak raději utekli,“ Remus se jí upřeně zadíval do očí.

„A já zase soudím,“ skočil mu do řeči Sirius, „že Voldemortovi kumpáni pak raději řekli, že jsi mrtvá, poněvadž o tobě neví.“

„Teoreticky bys měla tu ochranu ještě mít. Nejspíš ti ji dala matka. Stejně jako Harrymu, předtím, než umřela.“

„A proč tu ochranu tedy nedala i mému bratrovi? Proč jen mně?“ vztekala se Tanya.

„Nejspíš to nestihla. Určitě měla důvod,“ konejšil jí Tichošlápek.

„No,“ konstatoval tiše Remus, „ať je to tak či tak, teď se musíme zaměřit na tebe. S učením začneme hned zítra, dobře? Ale už je pozdě, měla by sis jít odpočinout.“

„Doprovodím tě,“ vstal Sirius.

„Podívej Morgan,“ zaskočilo jí to, „mohu ti tak říkat? Takhle se kdysi jmenovala jedna mocná čarodějka a já věřím, že ty se to taky brzy naučíš. Každý ti říká Tanyo, já chci být originální. Budu ti říkat Morgan, jako Morgan La Fay.“

Vykulila oči: „Ona vážně existovala? Neříkej mi, že žil i Merlin?“

„No jistě, že žil, byl to jeden z prvních kouzelníků a Morgan taky.“

„Fakt? Já jsem akorát o nich viděla fiktivní historické filmy..“

„Jistě. Mudlové nevěří, že kdysi žili a my se také snažíme dál utajovat náš svět. Podívej, budeš si dlouho zvykat. Je tolik věcí, které nebudeš znát ani za několik let, pokud nejsi v tomto světě odmalička. Harry se ještě teď pořád některým věcem diví, a to už je v tomto světě pět let a má dost velký přehled. Bude trvat nějaký ten rok, než se naučíš základní kouzla všech oborů, lektvary, než se se vším seznámíš apod. Jelikož nechodíš do Bradavic, tak to bude těžké. Ale v září můžeš nastoupit do prvního ročníku,“ usmál se, „ale už tě nebudu otravovat, dobrou noc.“ Políbil jí opět na ruku a odkráčel.

Nemohla usnout. Bylo toho na ní moc. Představovala si, jak to asi kdysi bylo s jejíma rodičema, jak asi vypadá její děda. Byla ochuzena o tolik věcí. Uvažovala nad tou školou, o které Sirius mluvil. Půlka jejího já byla smutná, ale ta druhá byla šťastná. Nemohla se dočkat zítřka, až se konečně začne učit ta kouzla.

„Výborně,“ chválil jí Remus, „vždyť tobě jde všechno samo od ruky. Je to neuvěřitelné, zvládáš i kouzla druhého ročníku. A teď schválně, jestli si je pamatuješ,“ vyzval ji, aby mu zopakovala úplně všechno, co jí dnes Remus naučil, a nejen dnes. Byl už večer. Vyjmenovala úplně všechno, na nic nezapomněla. Připadala si velice zvláštně, protože tak dobře jí nikdy nic ve škole nešlo a už vůbec si nikdy nic tak dobře nepamatovala. Bylo to jako její skrytý talent, byly to vlohy. A proč vlastně ne, když je vnučkou nejobávanějšího kouzelníka?

„Dobrá, myslím, že dnes jsme tě toho naučili dost,“ usmál se. Tanya si odskočila.

Remus se naklonil k Siriusovi: „Ta holka to má v sobě. Taky ti naskakuje husí kůže z toho, jak neuvěřitelně rychle se všechno učí a jak to všechno zvládá na první pokus? Vyzkoušel jsem na ní kouzlo, které se obyčejně učí až v pátém ročníku a ona ho zvládla levou zadní.“

„Ani mi nepovídej, Remusi. Takovou moc jsem ještě u nikoho neviděl. Myslím, že i Bradavice by ji byly krátké. Učíme ji už týden a ona za tu dobu nic nezapomněla a to jsme toho vyzkoušeli tolik. Dá se říct, že už je na úrovni třeťáka. Z toho nekouká nic dobrého.“

„Tichošlápku, to děvče se nám může hodit na boj proti Voldemortovi, pokud může mít takovou moc jako on, proč jí to nenaučit a nevyužít toho. Je fakt dobrá.“

„Tohle musíme říct Brumbálovi, měl by to vědět.“

Čas plynul, minuly dva měsíce, Tanya překvapovala Remuse a Siriuse víc a víc. Byla neskutečně dobrá. Po těchto pár měsících už by si mohla dát souboj s Harrym nebo s jeho vrstevníky. Byla tak dobrá, až to Remuse strašilo ve snech. Neměl stání, klidně by jednou mohla konkurovat samotnému Voldemortovi, krev se nedala zapřít. Sirius měl naopak jiný názor. To děvče obdivoval víc a víc. Byla nejen velice hezká, ale hrozně inteligentní a učenlivá. Měl strach, strach z toho, že k ní začíná něco cítit.