„Měla jsem pravdu,“ hlesla potěšeně Hermiona, „podívejte se tady,“ otočila k nim knihu.
„Marina, Aladar a Curtis Hudsonovi.“
„Podívej, kam jejich rodokmen vede,“ ukázala prstem Hermiona.
„Rowena z Havraspáru. Matka, Dianne Hudsonová-Briardová, zemřela před několika lety, ona byla dědičkou.“
„To znamená, že posledními žijícími dědici jsou tihle tři,“ prohlásil koncovatě Ron.
„Omyl, Rone. Dědicem může být jen jeden. A to ten nejstarší. Čili..,“vzala si knihu zpět, „Curtis Hudson.“
„Ten asi těžko,“ vložil se do toho Harry.
„Proč myslíš, Harry?“
„Koukni, Hermiono, co je k němu napsáno.“
„Nezdědil po matce kouzelnické vlohy, pracuje se svým mudlovským otcem ve firmě..“
„Takže?“
„Takže to znamená, Rone. Že dědicem bude nejspíš Marina,“ koukla do knihy, „nechápu, proč tu nejsou u Aladara data..co, když je starší on?“
„To musíme zjistit sami.“
„A jak..,“ ptal se přihlouple Ron.
„No, zajdeme za Marinou. Jak jednoduché.“
Rona Hermionina odpověď donutila ke kyselému úculu: „Vidíš, to by mě nikdy nenapadlo!“
„Říkala jsi, že chodí do druhého ročníku ?“ otočil se na Hermionu Harry.
„No, aspoň dva druháci se o ní bavili, takže nejspíš jo.“
Bylo už pozdě večer, Harry vrátil knihu do police, protože už je madame Princeová hnala ven z knihovny.
Došli do nebelvírské věže.
„Už je pozdě, půjdu spát, ale hned zítra musíme najít Marinu Hudsonovou. Dobrou noc, pánové.“
„Jsme na dobré cestě, Rone. Cítím to. Už brzy..“
„To bude Ty-víš-kdo koukat,“ třásl se trochu Ronovi hlas.
„Pojď, jdem spát, zítra je taky den.“
Harry zvedl hlavu. První, co uviděl, když otevřel oči, byly Ronovy mandle. Zíval tak, že by docela klidně mohl sníst Paní Norissovou jako jednohubku, pomyslel si Harry. Ne, že by to bylo na škodu.
První hodinu je čekaly Magické formule, uběhlo to jako voda. Celý den, Harry měl úterý rád, protože neměli moc dlouhé vyučování a měli jen Formule, dvouhodinovku Přeměňování a po obědě dvouhodinovku Bylinkářství.
Dnes v Bylinkářství drtili kořen Asfodelu, jak profesorka Prýtová nezapomněla podotknout, do lektvaru pro profesora Snapea. Což Harryho zas tak netěšilo. Kdyby to dopředu nevěděl, pracovalo by se mu líp. Aspoň si užili legraci s Noreen, která s nimi měla Bylinkářství.
„Proboha, to vypadá jako… no, ty víš, co chci říct, Harry, viď?“ držela si nos.
Harry moc dobře věděl, co myslí: „Fuuuj, jak tě to mohlo jen napadnout, ještě, že už máme po obědě.“
„No nevím jak ty, Harry, ale dneska..kdo ví, co nám ti skřítci dali najíst, protože mi to přijde nějak povědomě podobné tomuto..“
„Ježíši, neblbni Rone. Já chci ještě dneska přežít den v klidu,“ culila se Noreen s pokrčeným obočím a chytla ho za ruku. Ron však v tomhle gestu pocítil něhu, takže si nevšiml, že mu vlastně kousky kořene rozmazává po dlani. Harry se jen tiše smál, než to Ronovi došlo a málem vysypal na Noreen všechno, co měl po ruce, dokud ho Hermiona nezastavila.
he…
he…. hheeee…….hezký
:))
Nastěnku chci za ženu Ha,Ha,Ha,Ha,Ha:))
Ty jsi málem spáchala vraždu…s tou jednohubkou Norrisovou….já jsem zrovna jedla jednohubku:) a di sem se ní nezadusila(mohlo se taky stát že spolknu to párátko);)
chudáku julie….
hm…Roník je něžné stvoření…:)
hm…, ty, Blanch, nepřekonáváš se náhodou?
ne, určitě ne..pokud jde o tohle, tak to už vůbec 🙂