„A máme to za sebou. Je to v kapse!“ radoval se Ron.
„Angelina se vrhla na Harryho, „jsme první, Harry, máme pohár. Je náš,“ vlepila mu pusu.
Harry se otočil za sebe a uviděl Cho, která smlouvala s madame Hoochovou. Téměř křičela, že to není fér, že by se zápas měl opakovat, protože měli neočekaváné technické problémy a tím pádem bylo jasné, že Nebelvír vyhraje.
„Co tím myslí, to je přece blbost, nebylo to jen o košťatech, ale i o tom, jak kdo hraje…hele Harry, uklidni si ji.. nebo se neudržím,“ obrátil se Fred na Cho.
„To je pravda, kdyby Ron měl zlomené koště, taky bychom se na to neodvolávali. Hráli bychom tak, ať mu nikdo žádný gól dát nemůže, ne ? Co to je za chování tohle to!“ zvýšila Katie hlas.
Harry ani nedutal. Věděl, že spoluhráči mají pravdu, ale nemohl tam jít a ponížit dívku, kterou má rád.
„Já vyžaduji, aby byl zápas anulován. Tohle přece nejde, byli jsme oslabeni a tím pádem bylo přece jasné, že nemůžeme hrát na sto procent!“ rozčilovala se Cho.
„Slečno Changová, jste kapitánkou družstva, musíte předpokládat, že se tohle může stát a je to váš problém, že jste se nepostarali pořádně o svá košťata. Výsledky anulovány nebudou. Nebelvír poctivě vyhrál!“
„No toto !! To je nehorázné..,“ nikdo z jejího týmu nebyl tak zpružen jako ona. Všichni jakoby cítili, že nehráli úplně nejlíp, jen ona si to nenechala vymluvit.
„Prosím tě, pojď Harry, nech ji, ať se vyvzteká, vyhráli jsme právem. Zpovídat se jí nemusíš,“ tahal ho Ron do budovy, „nechci ti nic říkal hochu, ale ta holka neumí prohrávat a přiznat chybu.“
„Hm,“ Harry se otočil a šel. Na zádech přitom cítil nasupený pohled Cho, která ho viděla odcházet a zuřila při tom.
V nebelvírské místnosti se naplno slavilo. Fred s Georgem zašli tajnou chodbou do Prasinek pro několik máslových ležáků. Do místnosti vstoupila Hermiona a s širokým úsměvem přiběhla k Ronovi a Harrymu.
„Gratuluji, je to úžasné kluci. Nebelvír opět získal famfrpálový pohár.“
Chvíli zmlkla a nadhodila vážný výraz, „Už jsi mluvil s Cho, Harry ?“
„Ne.. proč, měl bych ?“
„No to víš, že bys měl.. chápu, jak se musí cítit. Právě prohrála pro ní rozhodující zápas a ke všemu… s tebou. Myslíš, že tohle nestojí aspoň za zmínku? Měl by sis s ní promluvit.ů
„Prosím tě, Hermiono, nech toho. Copak si neviděla, jak se tam vztekala? Rozhodně by za ní Harry neměl chodit. Ještě by po něm řvala, že je to jeho chyba,“ zareagoval hned Ron.
„Ano viděla, Rone, ale Cho se cítí dotčena, vás by neštvalo, kdybyste prohráli zápas kvůli zlomenému koštěti?“
„Štvalo, ale my bychom určitě neprohráli zápas kvůli zlomenému koštěti, tohle vůbec není o koštěti. Oni prostě hráli jako ponocní a to si ta holka nedokáže přiznat,“ zvýšil hlas Ron, „promiň, Harry,“ otočil se na něj, „prohráli, protože hráli špatně. Zbytek jejího týmu to věděl, jen ona si to nepřipustila. Prohráli by, i kdyby měl Fin dál svoje koště. A my bychom se určitě neponížili tím, že bychom kvůli tomu vyžadovali nový zápas. Vzpamatuj se Hermiono!“
„Ale, má na to právo..,“ bránila se Hermiona.
„Hermiono, promiň, ale ty o famfrpálu vůbec nic nevíš.“
„Ne, to máš pravdu, Rone,“ vztekla se Hermiona, „to nevím, ale vím, co jsou to city a hrdost a myslím, že by se za ní prostě měl Harry jít podívat.“
„Stoooop, nehádejte se už do pr… , nemyslíte, že bych si to měl rozhodnout já sám ???!“ Harryho už to věčné hádání rozčilovalo, nejen, že se tu vlastně celou dobu bavili o něm, ale navíc se má slavit a ne soucítit s protihráči.
„Promiň Harry, já jen…omlouvám se,“ zpytovala svědomí Hermiona.
„Promiň mi to, kamaráde. Víš co, měli bychom slavit.“
„Taky si myslím!“
Do rána bylo v nebelvírské věži rušno, téměř nikdo nešel spát. Až na ně kolem páté hodiny ranní přišla profesorka McGonagallová: „Chápu, že z toho máte radost, já také, ale nechtěli byste už toho nechat ??“
no jo hermiona je do rona zamilovaná….. dle mého
:))
Musí spolu chodit!!!!!!!!!
100pro že spolu budou chodit!!!! Pokud se jim něco nestane…:(((
tssss….tak zas má otázka_podle čeho soudíte??já bych si to přála…vlasně si to přeju od Kamene mudrců,ale…jak si můžete být tak jistí…no nic…zdravím-Pajuš