32. kapitola

„Měli byste si dávat pozor,“ ukazoval na ně Sirius prstem se starostlivým výrazem, „už tu máme dva dědice. Už víte, kdo je ten třetí?“
„Ne,“ hlesl Harry, „ale rádi bychom to zjistili dřív, než Voldemort.“ Ron s Noreen se mírně polekali při vyslovení Voldemortovi jména.
„Nepouštěj se do ničeho nebezpečného Harry, jasný ?“ káral ho Sirius, „Už tak máš vždycky problémy.“
„Ty problémy si vyhledávají mě!“osopil se Harry, „Vím, že Voldemort se chce zbavit dědiců, ale nás nedostane. Na mě už to zkusil čtyřikrát a ještě se mu to nepovedlo. Nemám v plánu se zabít teď.“ Naštvaně si odfrkl, pak ale zpytoval svědomí a došlo mu, že by měl Siriusovi říct všechno, vždyť je to jeho kmotr a měl by to vědět. Přece měl původně v plánu, že mu to řekne.
„Totiž,“ otočil se zpět na něj, „ještě něco. Posledně, když byly Prasinky, po tom, cos mi všechno řekl, se něco stalo.“
„Co ?“ Sirius se na něj zvědavě a pronikavě podíval.
„Použil jsem svou moc.“
„Co tím chceš říct..použil ?“
Harry začal znovu s vysvětlováním. S tím, jak Noreen obklopili Smrtijedi a on ji zachránil tím, že použil svou moc. Zastavil čas.
„Takže umíš zastavovat čas,“ mnul si bradu. Chvíli mlčel, ale pak jako by do něj uhodilo „Víš, co se ti mohlo stát? Tohle bylo nebezpečný. Smrtijedi, teda. Měl si kliku, že se tvá moc zrovna projevila. Chápu, že jsi chtěl zachránit Noreen, ale mohl jsi být opatrnější. Obávám se, že Voldemort brzy zjistí, co se stalo. Má na to fantastické prostředky.“
Je pravda, že se Harry cítil trochu provinile, opravdu byl tehdy moc hrr. Ani nad tím neuvažoval a bez sebemenšího plánu tam prostě vletěl, aniž by věděl, že už má nějakou moc a že ji umí použít.
„No, budeme už muset jít,“ přerušila je Hermiona.
„Tak brzy ?“ Otočil se s prosíkem na ní Sirius.
„Brzy ?“ opáčila, „Jsme tu bezmála tři a půl hodiny, zanedlouho se budeme muset vrátit do školy.“
„Dobrá, rozumím,“ řekl poněkud sklesle. Bylo na něm vidět, jak moc rád Harryho viděl a jak moc rád byl mezi lidmi, mimo svůj domov.
„Budu ti průběžně psát, Siriusi,“ slíbil Harry.
„Tak se teda mějte mládeži,“ chytl Harryho za ruku, „a ty si dávej pořádný pozor a nepouštěj se do ničeho nebezpečného. Buď hezky hodný student a nenech se ničím unášet, jasný ? Voldemort tě má na mušce už dlouho a určitě ví, že budeš chtít ostatní dědice ochránit. Jistě už ví, že budeš ochraňovat Noreen. Myslím, že si zjistil pravdu. Tak si dávejte majzla,“ otočil se na Noreen, „oba dva. Jedině v Bradavicích budete v bezpečí, tak se moc neprocházejte kolem Zakázaného lesa,“ probodl Harryho pohledem, „jak tě znám! Dobrá,“ poplácal ho po ramenech. „Hodně štěstí Harry, Rone, Hermiono a Noreen.“
Jakmile se vrátili do školy, první místo, kam šli, byla knihovna. Blížila se devátá hodina večer, ale ani jednoho to neodradilo, aby se ještě na těch pár minut koukli do Starodávných kouzelnických rodů a hledal dál dědice.
„Už jsem unavená, půjdu spát. Budeme zítra pokračovat ?“zajímala se Noreen a Hermiona přikývla.
„Dobrá, tak tedy dobrou noc,“ políbila Rona a zmizela v chodbách

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

7 komentáře “32. kapitola

  1. Tsssss…a podle čeho jako soudíte??to by mě váážně zajímalo!!Chocholate je moc vymazaná na to,aby byla dědička…snad,ne??přemýšlejte trochu:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..