„Bylo to docela jednoduché, nemyslíte ?“ mínila Hermiona jakmile se shlukli za dveřmi třídy, „Chtěla jsem tím říct, že jsem čekala mnohem zákeřnější otázky, ale bylo to jednodušší. Co jste napsali u otázky číslo dvacet osm, jaké jsou regenerační formule ? Já jsem tam samozřejmě připsala i kouzlo Reparo, ale nevím jistě, jestli..“
„Nech už toho Hermiono,“ žadonil Ron, „chceš, abychom se cítili ještě provinileji, než se cítíme ?“
„Patřilo by vám to, mohli jste se přece ..“
„Nechte toho vy dva!“ zarazil je Harry, „Už je to přece jedno.“
„Není to jedno, pokud chceš mít dobré známky z Formulí, Harry. Jsou velice důležité, budeš je určitě potřebovat v budoucnu, když….“
„Hermiono,“ řekla Harry falešně laskavým tónem, „tohle nebyly pravé zkoušky NKÚ, ještě budu mít spoustu možností si opravit jedinou známku, která se mi nepovedla.. jsou důležitější věci.“
„Ale..,“ namítla Hermiona, Ron ji však přerušil.
„Nezapomeň, Harry, že pro Hermionu nejsou důležitější věci, než učení a známky.“
„Jistěže jsou,“ spřáhla ho Hermiona vražedným pohledem, „ale myslím, že tohle bylo od vás nezodpovědné a můžete si za to sami.“
„Jistě Hermiono, ale už toho nech nebo přísahám, že .., “ nadechl se Harry, „že tě přestanu mít rád.“
„Dobrá, už mlčím..,“ pípla, „ale viděl si Noreen, taky se nenaučila a jak to zvládla, myslím, že se na to aspoň trošku koukla, přece jenom, když nám to říkala, tak asi trochu přeháněla…,“ Hermiona si dlouho ještě pro sebe drmolila o výkonu Noreen.
Však Harry ani Ron už jí neposlouchali. Ale Harryho to nutilo se zamyslet. Znovu. Jak je možné, že dostala Noreen tu nejlepší známku. Sám to viděl..i jejím obličeji viděl strach, obavy a zklamání, viděl, jak se tváří. Ona i on věděli, že to dopadne špatně, ale jak to, že…
„… samozřejmě má asi nadání a vlohy pro Formule, protože jinač by to přece bez učení nezvládla,“ dokončovala Hermiona.
„To mi právě nejde do hlavy!“
„Co Harry ?“ ptal se Ron i Hermiona současně.
„Musím si promluvit s Noreen.“
Právě kolem nich prošel Justin Finch-Fletchley s Hannah Abottovou a Susan Bonesovou a bavili se o tom, jak dopadla zkouška. Za nimi hned vyšla Noreen. Obličej měla plný překvapení a mířila na jinou hodinu.
„Počkej,“ volal za ní Harry „Noreen, stůj.“
Dívka se otočila. Věděla, co bude po ní Harry chtít.
Přiběhl k ní a Hermiona s Ronem vzápětí taky.
„Jak si to udělala?“ ptal se hned Harry.
„Co? Co udělala ?“ ptala se udiveně Hermiona a Ron taky čekal, až jim to všechno vysvětlí.
Ale ani jeden se k tomu neměl. Harry jen stál a čekal na odpověď a Noreen aniž by cokoliv vysvětlovala, prostě ze sebe vydala, „Nevím.“
„Jak nevíš, vždyť jsem to viděl. Viděl jsem, že tvůj pergamen je prázdný. Vím, že sama si věděla, že nemáš šanci, ale najednou …jak ti mohl …“
„Já nevím Harry,“ hlesla vzdechem Noreen, „prostě, prostě jsem věděla, že není žádná šance, abych měla aspoň přijatelnou, C. Jako kdybych se modlila k bohu. Začala jsem si přát, ať mě pochválí. Začala jsem si pro sebe říkat : ,ať to nevidí, kdyby to neviděl. Kdyby viděl, že mám všechno dobře. Kéž bych to měla všechno správně. Ať to mám správně!!´ A najednou mi řekl, že to mám výborné. Nechápala jsem, o čem mluví, ale jakmile mi ten pergamen vrátil, byl celý popsaný. Popsaný správnými odpověďmi.
Byl to můj rukopis, ale já to tam nenapsala. A když jsem se po chvilce koukla znovu, písmo se tak dlouho zesvětlovalo, až nakonec celé zmizlo a zase tam zůstalo jen to, co jsem doopravdy napsala já. Já tomu vážně nerozumím Harry.“
„Takže chceš říct,“ Hermiona mluvila temným nadpozemským hlasem, téměř jako profesorka Trelawneyová, až to Harryho vylekalo, „že ty jsi opravdu nevěděla nic, ale přesto to tam bylo nejdřív napsané a potom zase nebylo ?“
„Ano, přesně tak, ale jen tehdy, když jsem si to přála a když ten pergamen držel profesor Kratiknot.“
„To jsem z toho jelen,“ hudroval Ron. Harryho hned napadlo, že jelen být nemůže, poněvadž jediný jelen, kterého znal, byl jeho otec. Vlastně ani neznal.
„Taky tomu nerozumím, fakt ne..“
„Ale já ano,“ dodala jakoby nic Hermiona.
„Ano ?“ ztuhli všichni tři.
„Jistě, přece sis to přála, tak vroucně přála, že ..“
„Už vím, kam narážíš,“ skočil ji do řeči Harry. Však ani Ron, ani Noreen nechápali, o co tu běží, „no samozřejmě,“ pleskl se Harry do čela, „já si taky tehdy přál, tak strašně přál, aby ti Smrtijedi byli bezmocní, abych mohl Noreen zachránit. Proč mě to nenapadlo hned ?“
„Harry ?“ podívala se na něj tázavě Noreen, která pořád nechápala.
„Tehdy jsem přece použil svou moc Noreen. Tehdy, když jsem si to tak vroucně přál, tak se mi to splnilo. A ty teď, když sis přála tohle, tak se ti to splnilo.“
„Harry tím chce říct,“ dodala tiše Hermiona, „že tohle bude nejspíš tvá nová moc dědičky. Můžeš zřejmě měnit okolnosti podle toho, jak se ti to hodí. Podle toho, jak si to přeješ.“
„Přesně tak,“ přitakal Harry.
Ronovo obočí teď splynulo v jednu vodorovnou čáru a nejistě přikyvoval. „To je pravda, jak jinak bys to dokázala ? Tohle není obvyklá schopnost kouzelníků.“
Všichni tři teď na ni hleděli.
„Teda, to je..,“ hlesla, „to je, to je opravdu skvělé !“ vycenila zuby a smála se od ucha k uchu.
„To mi ale připomíná fakt, že jsi oklamala profesora Kratiknota, „zamračila se Hermiona „měla bys za ním zajít a říct mu pravdu. Tohle není fér.“
„Jsi zdravá Hermiono ?“ osopil se na ni Ron, „Každý normální člověk přece nepřijde přiznat chybu, když mu to tak perfektně vyšlo. Přece si nepůjde přepsat
výbornou na hroznou. To by byla vážně blázen. A přece nepoběží hned každému vyžvanit, že má svou moc, poněvadž je dědičkou Mrzimoru. To by nám moc nepomohlo, nemyslíš ? Navíc, víš, co by z toho mohla mít ?!“ chytl Noreen za ruku.
„Ale víš, jaká je to nespravedlnost vůči ostatním ?“ nadmula se Hermiona vztekem.
„Někdy je mi z té tvé čestnosti na zvracení, Hermiono,“ sebral se Ron a s Noreen odešel jiným směrem.
Harry tam zůstal stát s Hermionou, která teď po něm šlehala ty nejhorší pohledy, které dokázala. On si jí však vůbec nevšímal. Tak se ohlédla na Harryho.
„Co ty si o tom myslíš ?“
„Myslím, že je to skvělé, hodně nám to může pomoci,“ odpověděl, i když věděl, že na tohle se asi Hermiona neptá.
„Ne tohle, ty si nemyslíš, že by se měla jít omluvit ?!“
„Nech to být Hermiono. Vážně se motáš do něčeho, do čeho ti nic není. Zapomeň na to!“
Harryho zrovna napadlo, že kdyby vlastně chtěl, tak si také může pomoci svou mocí a klidně nemusel tu práci napsat tak špatně. Ale sám věděl, že by na to neměl žaludek, nemohl by tohle udělat. A kdyby se to dozvěděla Hermiona .., byl by s ním amen. U Noreen je to něco jiného, ona to přece neudělala schválně, ani si to neuvědomila.
Hermiona vypadala, že chce už už něco říct, ale na poslední chvíli si to zřejmě rozmyslela, protože naprázdno polkla. Za celou cestu na dvouhodinovku Přeměňování už nic neřekla. Vypadala, že nehodlá s nikým mluvit. Nikdo totiž neměl stejný názor jako ona.
no jo to jsem přece říkala to je ta její nová schopnost no ne
?… ja chci taky .fajn další kapitoly přečtun zítra dnes tu sedim víc jak 4 hodiny a ted je už vážně pozdě bude 12 hodin a jsem utahaná ale tyhle povídky me berou ale zadek mě bere taky takže se těším až si lehnu takže papa zítra hermiono Harry ronea noreen
:)) jj..máš recht, Cecilko
jj………………………………bych řekla
))
já to věděla!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
:)))))))
a já tež:)…možná…možná…má harry uple stejnou moc….vlasně takovou neurcitou.Prostě udělá,co se mu zrovna zachce…U těch smrtijedů chtěl moc zachránit Noreen a BUM!!zmrazil je…možná mají oba dva tuhle schopnost…no nic,dost s mými teoriemi…:)great:)a mimochodem to "a" ve větě "Hermiono," řekla Harry falešně laskavým tónem…tam náááádherně sedí:)já vim,že je to (asi) jen překlep,ale vyjímá se tam:)
žádný dědic nemá stejnou moc :))
ale to by si přece mohla přát at je voldemort mrtvy.ne:)))