3. část

„Ano, tati.“
Kluci se otočili a následováni Harrym si vlezli zpět dovnitř.
„Jamie už spí, oproti tobě, jak předpokládám..?“ obrátil se na syna.
„Já nevím, víš, že do dívčích komnat se nedostaneme..“zamračil se nakvašeně, „ale řekl bych, že ano.“
„No, tak dobrou noc pánové. Přeji sladké sny.“ Všichni tři byli nuceni jít do svých komnat.
Po chvilce se vrátila Hermiona.
„Představ si to, jak je ta holka ulhaná. Bylo mi to hned jasné. Nechápu, proč takhle mrhá časem. Jsou se Siriusem nejlepší z ročníku a tohle..“
„Hermiono,“ skočil jí do řeči, „a jací jsme byli my?“
Hermiona se usmála, „Já vím, proto jsem ji nesebrala žádné body. Moje svědomí si semnou často pohrává.“ Posadili se na křesla ke krbu a celou noc probírali své mládí. Vzpomínali na školní léta a na to, když byl s nimi ještě Ron. Byla to noc plná sentimentálních, melancholických, ale i pozitivních pocitů.
„Dobrý den, profesore,“ míjel Harry Snape, který i po padesátce vypadal stále mladý a svěží. Jeho kouzelnický původ mu dovoloval vypadat stále na čtyřicet. Téměř vůbec se za tu dobu nezměnil. Jen jeho vztah s Harrym se změnil. Mnoho se toho událo a oba byli nuceni si při boji proti Voldemortovi věřit a sblížilo je to.
„Dobré ráno, kolego,“ častoval Harryho Snape tímto titulem. I když se stále tvářil zarputile a nesnesitelně, uvnitř oba věděli, jak to mezi nimi ve skutečnosti je, i když ho oslovoval s nechutí v hlase.
Byla sobota, Harryho syn měl zrovna trénink, jako on i jeho otec, zdědil jako by z generace na generaci, post chytače. Harry byl na něj neuvěřitelně pyšný a chodil se na jeho tréninky dívat. Sirius byl však ve věku, kdy mu tahle otcova pozornost hrozně vadila. Když byl malý, rád si s tátou hrával a vymýšleli spolu ptákoviny. Harry ho sám učil létat na koštěti. Ale teď už byl jeho syn v pubertě a každý ví, že děti v tomhle věku se za své rodiče stydí. Harry si to neuvědomoval, protože sám své rodiče nepoznal a Sirius neměl tu odvahu to svému otci říct.
Když trénink skončil, tak jako se jako obvykle šel podívat na svou ženu.
Stál u krbu, vzal si do ruky prášek Letax.
„Grimmauldovo náměstí 12!“
Ocitl se v obrovské chodbě, která už dávno změnila vzhled. Za těch několik let si to tu Harry s Ginny zvelebili. Celý dům rekonstruovali a dokonce se jim i nějakým kouzlem povedlo sundat ze zdi obraz paní Blackové, Siriusovi matky. Hrálo to tu pastelovými barvami, všude byly fotky jejich dětí. Nikde nebyl žádný prach, všude bylo čisto. Kolem stěn stál moderní nábytek a z celého domu vyzařovala jakási veselá a pozitivní nálada.
„Ahoj miláčku,“ šinula si to k němu Ginny a políbila ho.. Moc jí to slušelo. Měla vlasy až po pas, na hlavě čelenku a její hubené tělo lemovaly tmavé zvonové džíny a černý dlouhý hábit v podobě letního kabátku.
„Ahoj Gin, kde je Artur?“
„Je venku se sousedovic Borisem..“
„A ty někam jdeš?“ prohlídl si jí Harry.
„Ne, drahoušku. Právě jsem přišla z ministerstva, Percy měl nějaký problém a nutně mě tam potřeboval. Někdy si připadám, že jsem víc ministryní kouzel já, než on.“
„Ty jsi hlavně ministryní mého srdce,“ líbnul ji sladce na rty, „moc pracuješ.“

14 komentáře “3. část

Napsat komentář: blesková Cornelie Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..