„Dobrý den, profesore Lupine,“ pozdravili ho dva mladí kluci. Táňa si Lupina tázavě prohlédla. Nevypadal na profesora. Profesoři přece vydělávají dost peněz a nenosí tak ubohé oblečení. Táňa si ve svém koženém kompletu připadala vedle něj hrozně trapně. Prošli hospodou, aniž by se zastavili a mířili na druhý konec, k zadnímu vchodu.
„Co tu budeme dělat?“ rozhlédla se na několik pohozených popelnic v uličce dlouhé pět krát pět metrů. Remus neodpověděl. Vytáhl stejný klacek, co měli ti lidé v kápích a zaklepal na několik cihel na zdi. Táňa na něj hleděla s mírným zděšením, co když je jeden z nich, má přece ten klacek. Co to má všechno znamenat? Cihly se začaly hnout. Tak dlouho se protáčely, až vytvořily vstup do jakési ulice. Táňa nebyla schopna slova. Remus ji rukou naznačil, že má vstoupit.
„Vítejte na Příčné ulici. V kouzelnickém světě.“
„Kde???!!“ zvýšila podiveně hlas a stále hleděla na jeho hůlku, kterou držel v ruce.
„V kouzelnickém světě. Je načase, aby jste se dozvěděla pravdu. Vše, co jste už měla vědět dávno!“
„Co mám vědět, co tím myslíte?“
„Tykejme si,“ vyzval ji, „je načase, abys zjistila, čím tvoji rodiče byli a čím jsi i ty.“
„A čím jako měli být a co tohle všechno znamená? Jak jste.. jsi to udělal?“
Remus se na ní usmál: „To se ti teď pokusím vysvětlit. Pojď, posadíme se.“ Pořád na něj hleděla. Čekala, co z něj vypadne. Nemohla si nevšimnout té spousty divných lidí kolem a těch mnoha neobvyklých věcí. Stále čekala, že se probere z nějakého neuvěřitelného transu, ale ne.
„Nevím, jak začít,“ vzdychl Remus, „znal jsem jméno tvého otce, poněvadž celý kouzelnický svět znal a zná tvého dědu, otce tvého táty..“
„Takže můj děda je naživu?“ zaradovala se Táňa.
„Ano,“ zarazil ji, „ale moc se neraduj. Celý kouzelnický svět ho zná, protože je zlý. Moc zlý. Je to ten nejstrašnější černokněžník, který kdy existoval. Zatratil tvého otce, protože si vzal tvou matku a ta byla z mudlovské rodiny,“ to už bylo podruhé během dvou dnů, kdy Táňa zaslechla tohle podivné slovo a děsně ji štvalo, že neví, co to znamená, „byla čarodějka, ale tvoji prarodiče ne. Takže byla nečistá a to tvůj děda nesnese. Nenávidí nečistokrevné, a proto chtěl tvého otce a tvou rodinu zabít. Několik let je honil, ale nakonec se mu to bohužel podařilo. Proto si je nepoznala, zemřeli, když utíkali do Čech, ale jeho Smrtijedi vás našli a zavraždili je. To jsou ti muži v těch černých kápích,které si viděla. Jsou to služebníci tvého dědy, kteří jsou na straně zla a plní jeho úkoly.“
Táňa si vzpomněla na zelené světlo, které viděla před čtrnácti lety a které viděla u Kláry. Bylo totožné. Už to konečně zařadila do správného šuplíku, už věděla, odkud jí to bylo povědomé. Policie také řekla, že příčinu smrti u Kláry nenašly a máma jí přece říkala, že její rodiče také zemřeli jen tak..na nic.
„Jen nechápu, jak ty jsi ten útok přežila. Když někdo použije tu nejhorší kletbu, tak nikdo nepřežije. Teda..přežij jen jeden, ale to je jiný příběh,“ pokračoval Remus.
„Takže můj děda je padouch,“ sama si neuvědomovala, že Remus mluví o kletbách, černokněžnících a nějakých Smrtijedech, jen věděla jistě, že je to sprostý vrah. Je zlý a zabil jí bratra a rodiče.
„No ano. Zabil tisíce lidí. Je vážně mocný, proto nebyl nikdy dopaden, až pak mladý Harry Potter,“ vyprávěl jí Harryho příběh, vše, co se za celá léta stalo, co se dělo s Voldemortem. O jeho moci a jeho snahách, vše o jeho životě a životě Raddleových. Mluvil o Brumbálovi a lidech, kteří se mu postavili. Mluvili několik hodin.
„Takže já jsem..,“ pořád ničemu nemohla věřit.
„Čarodějka,“ doplnil ji.
„To je blbost, Remusi. Kdybych to po rodičích zdědila a byla čarodějka, jak ty říkáš… nemyslíš, že bych o tom věděla? Jsem úplně normální..až na no..“
Remus se usmál: „No? No..že by sis vzpomněla na něco neobvyklého? Neříkej mi, že jsi nikdy neudělala něco, co by sis nedokázala vysvětlit. Copak jsi nikdy neprovedla něco divného a nevěděla si jak? Nikdy se kolem tebe neděly zvláštní věci?“ pozvedl obočí. Zarazila se. Ani nemusela přemýšlet, vzpomněla si na hromadu divných věcí. To ale přece není možné. Kouzelnický svět přece neexistuje. Ale co ti lidé kolem, co ty podivnosti kolem? Co ty zážitky a vzpomínky? Všechno to zapadalo, přesto ale..
„Pořád mi nevěříš, viď? Na,“ podal ji svou hůlku, „mávni s ní. No tak, zkus to.“
Táňa s ní mávla. Na konci se hůlka zlatě rozsvítila a při mávnutí shodila protější židli. Strašně se lekla a ihned mu hůlku vrátila. Takže je to, je čarodějka.
„Ale co budu teď dělat?“ ptala se vyklepaně.
„Pro začátek bude dobré, když si vyměníš peníze, koupíš si vlastní hůlku a půjdeš semnou. Pro zavazadla ti pošlu, ubytuji tě jinde a mohl bych tě začít učit nějaká kouzla. Pojď,“ šli do banky. Poté do krámku pana Olivandera. Vyšli odtamtud bohatší o hůlku s pérem ptáka Fénixe, třináct palců dlouhou a z dubového dřeva. Táňa byla sice těmi všemi novinkami zaskočena, ale také byla svou novou totožností nadšená.
„Toto je dům mého přítele,“ ukazoval Remus prstem. Táňa však neviděla nic, jen velkou mezeru mezi domy.
„Na, přečti si to a mysli na to, co jsi právě četla,“ podal ji papírek na kterém byla napsáno Grimmauldovo náměstí 12.
Zavřela oči a myslela na onu adresu napsanou na papírku, i když nevěděla proč. Po chvíli je otevřela a před ní stál zchátralý dům s rezavou klikou. Vešli dovnitř, nikdo tam nebyl. Zašli dál. V kuchyni stála u plotny vysoká postava s dlouhými černými vlasy pod ramena.
„Ahoj Tichošlápku,“ přikročil k němu Remus. Byl to muž, otočil se a s úsměvem mu potřásl rukou. Pak přejel pohledem na Tanyu a strnul na ní očima.
„Tohle je Tanya Morgan Raddleová.“
Jakmile Tichošlápek uslyšel její jméno, se zamračeným výrazem se otočil na Remuse.
„Ano, Siriusi, je to vnučka Voldemorta, ale zdá se, že on o tom neví.“ Sirius nadzvedl obočí.
„A je na naší straně,“ dodal ještě Remus, „a však.. teprve nedávno se dozvěděla, že je čarodějka..lépe řečeno asi před hodinou, ode mě.“ Siriuse to velice překvapilo, ale přistoupil k ní, políbil jí ruku: „Já jsem Sirius Black.“
„Těší mě,“ zareagovala ihned, „říkejte mi Morgan, Táňo, Tanyo, jak chcete.“
„A ty mi zase tykej,“ usmál se, „kolik ti je let?“
„Devatenáct.“
„Hm, to máš co dohánět. Ty ji chceš učit Remusi?“ Otočil se zvědavě na přítele Sirius Black.
„Trefa Tichošlápku. My ji budeme učit,“ opravil ho Remus.
Sirius nic nenamítal, vzal si hůlku a vyzval Táňu, aby šla za ním.
„Tady tě uložím. Mimochodem, v tom vlaku si měla kamarádku, ne?“
Myslím, že ti to jde, nenech se ničím odradit, četl jsem sice jen kousek, ale potěšením můžu říct, že je to bomba, taky píšu příběh z kouzelnického světa, o českých chlapcích a s jiným dějem ale základ, jsko třeba hůlky, koleje a tak jsou vysvětlené a stejné
Jo tohle si měl na mysli :)))
No…já se neodrazuji ničím, však vidíš, kolik tu mám rubrik..povídek..ne ? :)) A to je polovinna :)))
Ale já jinak píšu většinou o Pobertech..a o tom, co by bylo kdyby..
jaj…polovina?a kde sou delší povídky…tahle je mnohem lepší než ty co sem četla před tím….:)
Ten příspěvek byl psát v srpnu, kdy zde ještě polovina byla..tohle už je všechno 🙂
Super super super! Fakt jen co jsem narazila na tvůj blog, nic jiného nedělám! jen čtu a čtu a čtu 🙂
:)) Tak to mě fakt moc těší, že se ti tu líbí 🙂
Tak teda myslím, že bych ti mně la říct pravdu,já totiž jsem si taky vymíšlela, skoro stejnej příběh, ten můj se taky odehrává na tenhle spůsob, ale já to mám trochu jiné, no troch teda moc jiné, moje hrdinka se jmenuje Eleanor a vymislela jsem si že je dcerou Siriuse Blecka a Eleonor Raddleové dcera Voldemorta.Ale Voldemor Eleanor miluje a udělal by pro ni cokoliv a kamarádí se z Harrym ,Hermionou a Ronem a oni otom ví kdo ve skutečnosti je , oni ji pomáhají ale to by jsme tu byli moc nadlouho právě teď čekám až dopíše Roulingová poslední díl, ikdyž uš vím jak to ukončím škoda že ti o tom nemohu říct víc, ale mohu tě ujistit že jsem to vymislela moc pěkně.:)))
.)))) Nemáš to náhodou na pottpovídkách? Mám dojem, že tam něco na tento způsob je..
to jsem já 🙂
Bohužel Nymphadoro, ne, já nemám žádné stránky a navíc to co si já vymíšlím, tak to je úplně jiný než má Blanch ,já tam mám výc citu a trochu víc propracovanější. Vmím je to , jak bych to řekla více tragické.:)))
🙂 Ale ty máš narozdíl ode mě asi kapitolovou povídku, ne? Tohle je jen delší jednorázovka..do jednorázovky nenacpěš vícero dějů..je to o jedné dějové linii..