„Promiň,“ řekl Harry Woodovi a rychle doběhl k místu, odkud slyšel to strašné volání o pomoc.
Přiběhl k onu místu a tam stáli tři Smrtijedi okolo nějaké dívky. Kousek od nich ležel Ron a byl v bezvědomí.
„Noreen,“ domyslel si Harry, „Voldemort už po ní jde.“
Rychle vběhl mezi ně a vytasil hůlku. Tři postavy v kápích se začaly strašně smát.
„Nechtě moji sestřenici na pokoji,“ křičel z plna hrdla. Noreen se na něj nechápavě koukla.
Smrtijedi se nepřestali smát, jeden z nich se Harryho zeptal: „A ty si myslíš, že nám v tom zabráníš ?? Pán chce její hlavu,“ posmíval se.
V ten moment se ale ostatní dva Smrtijedi přestali smát a koukali na Harryho ruce. Třetí smrtijed to neviděl. Jeden z jeho přátel do něj drcl, aby se taky podíval a hned mu sklaplo.
Harryho ruce byly najednou obklopeny zlatou aurou. Harry nevěděl, co s tím má dělat, ale došlo mu, že to bude nejspíš ta jeho nová moc. Co má jen dělat ? Co teď ? První, co ho napadlo bylo, že na ně ty zlaté paprsky vyšle, a tak taky udělal. Mávl rukama a všichni tři smrtijedi byli náhle nehybní. Zůstali stát přesně tak, jak dosud stáli a tvářili se přesně tak, jak před deseti vteřinami.
„Pojď, rychle!!“ chytl Noreen za ruku a táhl ji pryč. Popadli Rona, který se mezitím vzbudil a celý úkaz pozoroval. Všichni utekli do bezpečné vzdálenosti mezi lidi. Šli ke Třem košťatům, kde byla u stolu Hermiona s Ginny.
„Co-co to bylo Harry ?“ ptal se Ron a Noreen současně.
„Já, já nevím. Zřejmě ta má nová moc .. já, já jsem je zmrazil. Viděli jste ? Ani se nehnuli,“ Harry pořád koukal na své dlaně a nemohl tomu uvěřit. Takže tohle byla ta jeho moc. Uměl zastavovat čas ??
„Tvá nová moc ? Co to má..“
„Později ti to vysvětlím Rone, ale teď pššt,“ naléhal Harry, protože došli právě ke stolu, kde děvčata seděla.
Všichni tři, udýchaní, si sedli.
„Co se děje ?“ ptala se šokovaná Hermiona.
„Totiž..napadli nás..teda mě Smrtijedi.,.“ odpověděla rychle Noreen, „ale nechápu proč..“
„Cože ??“ Hermiona byla ještě ve větším šoku, „Stalo se vám něco ?“
„Ne,“ opáčil Harry, „ale já vím, proč tě napadli Noreen, ale tady to nemůžeme řešit. Počkáme ve škole.“
„Myslím, že mi toho budeš muset vysvětlit trochu víc Harry,“ Noreen těžce popadala dech.
Hermiona z toho nerozuměla ani slovu.
Hned jakmile se vrátili zpět do Bradavic, všichni čtyři šli do učebny Formulí, kde skoro nikdo nechodí. Jen páry, které si dávají rande, ale po dnešních Prasinkách zde asi nikdo nepřijde…tím si byli skoro jistí.
„Tak prosím. Jako první mi můžeš vysvětlit, co znamenal ten výkřik: ¢Nechte mojí sestřenici na pokoji!¢ ?“ Noreen stáhla ruce v bok.
„Totiž.. díky Ronovi,“ Noreen teď hodila pohledem na Rona a ten se skrčil, „jsem zjistil, že se tvá matka jmenovala Kathleen Evansová,“ začal Harry.
„No a co ?“ vyzvídala Noreen.
„No, připadalo mi to velice divné, protože má matka se jmenovala Lily Evansová. Tak jsem se ptal lidí, kteří chodili na tuhle školu, jestli ji neznali a… ano, znali ji. Nebyli si jistí, jestli má co dočinění s mou matkou, ale když jsem pak našel fotografii ze svatby svých rodičů, tak tam tvá matka byla. Byla ti neskutečně podobná. Poznali ji. Zjistil jsem, že tvá máma byla sestřenice té mojí..“
Na Noreen bylo vidět, že je dojatá, „Ach Harry,“ objala ho, „já mám bratrance ?“ Tekly ji po tváři slzy, „To je skvělé!“
Harry byl poněkud vyveden z míry, protože čekal, že po něm začne křičet, proč jí to neřekl, tohle opravdu nečekal. Cítil se naprosto skvěle. Skoro, jako by objímal vlastní mámu. Objímal součást sebe sama. Měl před sebou svou sestřenici.
ach ………………….no ne já chci taky zastavit čas
Kdo by, nechtěl:))
to je kráááááááááááááááássssssnnnnnnnnnááááááá povídka
ehm..mno nic
To je dobrý, to je jako v Čarodějkách, jak Piper mrazí :))))
jj..tu moc jsem si propůjčila z Čarodějek..tuhle Harryho ano, ale přísahám, že ten zbytek ne, protože když jsem tohle psala, ještě se u nás ani nevysílaly řady s Paige..
ach….to je romantické!!vlasně…moc ne
.Proč Harry neumí myšlenkama vyrábět peníze??:( ale být mrazič není tež špatné…pak může pracovat v mrazírnách a…:) je to great!!ale očekávám odpověď na ty peníze…
:))))))
No, s těmi penězi…třeba někdy příště :))) Třeba až se najde pátý dědic Mr.Proppera 🙂