Harry stále nechápal, co se tu děje. Takže on..on je předurčen k tomu, aby chránil nevinné? V ten den, kdy to zjistil, měl získat nějakou moc ? Ale jakou, vždyť se ještě nijak neprojevila.
„Ale jakou moc ?“ Vyřknul nahlas otázku, která se mu honila hlavou.
„To nevím Harry. Ale každý z rodu Godricka Nebelvíra má jinou. Tvůj otec se to dozvěděl, když mu bylo patnáct a tobě je teď taky patnáct.“
„Jakou moc měl táta ?“
„Uměl léčit,“ koukl na Harryho a všiml si jeho výrazu, který znamenal překvapení, „ano, měl léčivou moc. Dokázal vyléčit smrtelné choroby, ale bohužel nedokázal vzkřísit mrtvé. Dokázal také dodávat sílu a energii, ale nemohl to aplikovat na sobě. Takže si myslím, že ty svou moc na sebe také nemůžeš užít..“
To bylo na Harryho spoustu informací.
„Ale já nevím, jakou mám moc. Zdá se, že se ještě nedostavila..,“ odporoval Harry, kterému to pořád nedocházelo. Myslel si, že je to nějaký omyl.
„James to poprvé zjistil, když někomu nechtěně pomohl. Bylo to asi měsíc poté, co se dozvěděl, že je dědicem Godricka Nebelvíra. Také nevěděl, jakou má moc, až tehdy, když jedna naše spolužačka, Jamesova spoluhráčka, si při famfrpálu zlomila ruku. James se ji jen dotknul a náhle bylo vše v pořádku. Nevěděli jsme, co se děje, ale Brumbál tehdy Jamesovi řekl, že to bude nejspíš jeho nová moc. Že má dar léčit..ale on ani nevěděl, jak to udělal. Trvalo to nějakou dobu, než se to naučil. Od té doby to zkoušel na více lidech a vždy se to povedlo. Takže si myslím, že to zjistíš, až bude někdo v nebezpečí nebo bude potřebovat pomoc,“ takový vážný výraz Harry na Siriusovi viděl zřídkakdy.
„Takže to vlastně může být cokoliv a můžu to zjistit kdykoliv ?“ Harry věděl, že to tak nejspíš bude, ale raději se zeptal.
„Ano, přesně tak. Teď už jen musíš čekat,“ Sirius se na něj usmál, „to ještě není vše,co bych ti dnes chtěl říct. Říkal jsem ti také, že by ses měl něco dozvědět o tvých rodičích. Není to nic vážného, ale máš na to právo. Myslím, že od Dursleyových se to nikdy nedozvíš.“
Dursleyových ? Proč Sirius zmínil zrovna je ? Pomyslel si Harry. Copak o tom ví také ?? Ani by se nedivil. Neřekli mu spoustu věcí. Dokonce ani to, že je čarodějem. Vyzývavě se podíval na Siriuse.
„Totiž, tvá teta Petunie.. Lily nebyla sama, kdo zdědil kouzelnické geny. I když byli tvá babička s dědou mudlové, tak obě jejich dcery zdědily něco po předcích. Nejspíš vůbec nevíš, že tvá teta Petunie také chodila do Bradavic ?“ koukl na Harryho. Ten tomu vůbec nerozuměl. Cože to ? Slyšel opravdu dobře ? Jeho teta je čarodějka ?? Sirius ho trošku vyvedl z míry.
„Nebyla úplně čarodějka. Byla moták. Vůbec jí to nešlo a v druhém ročníku školu opustila. Proto Lily tak strašně nenáviděla. Nenáviděla ji pro to, že byla lepší než ona samotná. Lily byla jedna z nejlepších studentek a měla fakt nadání, jenže Petunii to vůbec nešlo… nikdy se s tím nesmířila. Myslím, že to dodneška neví ani tvůj strýc Vernon.“
Tak tohle by Harry opravdu nečekal. Tak proto taková nenávist ke všem kouzelníkům a čarodějkám, proto nemohla vystát nic, co by se týkalo čar a kouzel a kouzelnického světa.
„Ne-nevím, co na to říct. Tím jsi mi opravdu vyrazil dech,“ takový zmatek Harry v hlavě snad ještě neměl, ale když mu Sirius řekl, že má pro něj ještě další informace, raději se na to posadil.
„Víš, jak byl tvůj táta dobrý ve famfrpálu, taky, že jsi to zdědil po něm. No ale v té době ho chtěli do anglického národního týmu jako chytače. James byl šťastný, o tomhle celý život snil. Chtěl se stát národním hráčem, jenomže nakonec to musel pustit, protože doba si to nevyžadovala. V té době už totiž vraždil Voldemort a moc dobře víš, jak měl na Jamese nalíčeno. Nemohl se mu takto ukazovat na očích. Propásl svou životní šanci a litoval toho, jenomže musel. Jenže dlouho nelitoval, protože .. však ty víš. Díky té kryse Petrovi je nakonec Voldemort našel a.. a zabil,“ Sirius sklonil hlavu a rukama si prohrábl vlasy. Harry taky sklopil oči.
„A jak se vlastně táta s mámou dali dohromady?“ změnil rychle téma. Jeho kmotr se usmál: „Bylo to zvláštní. James po Lily vždycky pokukoval, ale Lily ho nesnášela. Je pravda, že jsme se s Jamesem hrozně vytahovali a neustále dělali Snapeovi naschvály. Lily si myslela, že James je jen tupý, namyšlený a odporný hráč famfrpálu. Že mu to leze na mozek. James se od té doby změnil, protože mu to tvá matka jednou vpálila do obličeje. Oni dva byli jako kočka a myš. Museli se zamilovat, protože co se škádlívá, to se rádo mívá. Znáš to.
My a Snape, to bylo něco jako teď ty a ten kluk od Malfoye. Strašně jsme se nenáviděli a věčně jsme na sebe útočili a Lily ho vždycky bránila, i když ji Snape nadával do mudlovských šmejdek. Dělal, že ji nesnáší a nikdy nechtěl, aby se ho dotkla, ale v posledním ročníku jsme se dozvěděli, že ji celou tu dobu Snape miloval. Odporný co ?“ zkřivil úsměv.
Harry se naprosto zarazil. Po chvíli vybuchl v obrovský smích. Takže on, ten odporný, slizký, uřvaný, mstivý, nespravedlivý a naprosto nechutný Snape miloval jeho matku ?
„Proto mě nesnáší..,“ smál se Harry.
„Jo, ale taky proto, že jsi syn Jamese Pottera. A ten mu jednou zachránil život, ale vlastně ho nenáviděl už tehdy, protože chodil s Lily,“ mínil Sirius.
Teda, pomyslel si. Tolik informací Harry snad ještě nikdy nezískal. Než tohle všechno poví Ronovi a Hermioně, bude to trvat celý večer, protože jak si povšiml, když se koukl na hodinky, byl tu už dvě a půl hodiny.
„No a teď to můžeš říct svým přátelům, jestli jsi na to připraven. Nechtěl jsem, aby to slyšeli zároveň s tebou, protože nevím, jestli jsi jim už řekl o tom, že jsi dědicem Nebelvíra a protože nevím, zda se na to cítíš, aby o takových choulostivých věcech věděli,“ poplácal Harryho po zádech.
„Díky Siriusi. Já už si nějak poradím,“ usmál se. Teď už chápal, proč o tom všichni mlčeli. Bylo jasné, že v jedenácti letech přece nemohl chránit nevinné, i když se sám vlastně postavil Voldemortovi. Ale proč mu to vlastně Brumbál neřekl loni, po poháru tří škol, vždyť tehdy už byl dost připravený. Ne zrovna málo toho zažil. Zrovna on.
Pak už si se Siriusem povídali o všem možném. Harry mu řekl, že Ron chodí s jeho sestřenicí a že on má taky děvče, Cho. Nakonec se rozloučili a Harry šel hledat Rona s Hermionou.
Chodil všude možně, ale nikde je nenašel. Cestou však narazil na Olivera. Olivera Wooda.
On si ho nevšiml, ale Harry do něj vrazil.
„Ahoj Woode!“
„Nazdar Harry!“ Radoval se chlapec, „Slyšel jsem, že jsi kapitánem družstva. Gratuluji,“ sršel neuvěřitelnou energií a optimismem, „a jak to jde. Jak se cítíš jako nový kapitán ?“
„Jde to. Je pravda, že je to těžké břemeno, hlavně s Fredem a Georgem, kteří mi neustále připomínají, že jsem jako ty,“ smál se Harry.
„Takže taky tak fanatický ?“ Dodal se smíchem Oliver, „Aspoň víš, jak jsem se cítil.“
„No.. vlastně jo. Ale zatím jsme neprohráli žádný zápas. Už si slyšel, kdo je nový brankář?“
„Jasně. Ron. Další Weasley v týmu. Slyšel jsem, že je dobrý. Před chvílí jsem totiž potkal Angelinu. Jsem rád, že vás zase vidím.“
„No a co ty teď děláš Olivere ?“ zajímal se Harry. Zajímalo ho, co nakonec dělá takový dobrý hráč famfrpálu.
„Já hraju famfrpál,“ usmíval se dál Oliver, „jsem brankář Puddlemerských spojenců, ale to jsem ti myslím už loni říkal.“
„Opravdu ? Jo, ano..,“ Harry nebyl moc překvapen, ale rozhodně mu to přál, „a jak se ti tam líbí ?“
„Jde to. Jsem opravdu rád, že to tak dopadlo, protože …“
„AAAAAAAAAAAAAAAHHH POMOOOOOOOOOC, OOHHPP.“
Nedořekl to, protože v tu chvíli bylo slyšet odněkud strašný jekot. Někdo vyděšeně křičel, byl to nějaký známý hlas. Někdo byl v nesnázích a chtěl pomoct…z úzkých.
AAAAAAA to snad ne!!!!
Ty to spojujes s Čarodějkama!!!!!
Kdepak, tohle bylo napsané ještě dřív, než u nás Čarodějky dávali… nebo spíš dřív, než sjem je viděla, to je jen náhoda.. Ale naštvalo mě to, protože to právě hodně lidí k tomu přirovnávalo a mě to děsně vytáčelo…
Jinak, moc léčiteltví je u Čarodějek zkopírovaná, ta vznikla v knížkách už dávno dřív.. i ve filmech.. tu mám odjinud… Ale počkej, co má za moc Harry..to mě vytočilo..protože to z Čarodějek není
Nesmí s ezapomínat na fakt, že tahle povídka je 4 roky stará!
Dobrý Chci se zeptat, v jedné povídce myslím čistící lektvar píšeš, že Sirius šel za Jamesem s tím okem protože ho tam někdo píchl, on šel za ním aby mu ho james uzdravil?Jinak super
ne, jen tak..to byl prostě jen vtip.. to je jen náhoda…
Aha tak to jo
bjavooooo to jsem nečekalaa
Moc pěkné.
tak to je mazéééééééééc
Takový nečekaný konec..
"AAAAAAAAAAAAAAAHHH POMOOOOOOOOOC, OOHHPP."…trochu nepřirozený výkřik to-OOHHPP,ne??
no,mi to neva,ale skoro se to ani nedá vyslovit…natož zakřičet
…je to great!!Harry bude mít určitě něakou naprosto šílenou schopnost jako…vyrábět peníze 
!!omg!!asi taky začnu psát povídky;):)jinak…great!!
OOOHHPP není výkřik..to je zvuk nastiňující čin, když ti někdo dá přes pusu ruku :))) ..není to slovo…ty křičíš a někdo tě chce umlčet 🙂