„Néééé..“
„Ale ano Harry..a teď necháme mluvit jeho, co říkáš?“
Postava dala ruce v bok: „Harry, proč si mě neposlechl. Na co myslíš, že jsem ti dal to dvousměrné zrcátko, Harry, je to všechno tvá vina. Můžeš si sám za to, jak trpíš.. já už trpěl dost..zabil si mě..“
„Ne to není pravda,“ křičel Harry..oči měl zalité slzami.
„Ale ano, Harry,“ doplnil ho Voldemort, „pročpak si nepoužil to zrcátko? Jsi neschopný, ani si nedokázal pomoci svému kmotrovi. Kvůli tobě zemřel..a ty to víš. Vím, že to víš…“
„…má pravdu Harry, je to tvá vina..kvůli tobě bude teď Voldemort silnější, ztratil si mě, nadobro,“ hlesl Sirius, „už si nemám co říct… Rodiče by na tebe nebyli hrdí, zklamal si je. Zklamal si nás všechny. Nebyl si schopný se naučit ani Uzavírání..sbohem..navždy.“
„Neeee,“ Harry klečel na kolenou, jeho kmotr přece není takový, „to je lež!!“ křičel po Voldemortovi, když Siriusova silueta náhle zmizela, „vymyslel sis to, Sirius by mi tohle nikdy neudělal. Byl to čestný a spravedlivý člověk.“
„A tohle obvinění nebylo spravedlivé?“ zasmál se Voldemort..Harry věděl, že je na tom kus pravdy. Neměl už co říct..
„Tak se tedy utrap, máš nad čím přemýšlet..postupně tě zničím!“ Místnost se zatměla a Voldemortovy červené oči byly v tu ránu pryč. Harry zůstal sám na pospas svého svědomí a svých myšlenek.
„Néééé,“ tentokrát křičel nahlas.
„Harry ..vzbuď se, vstávej, Harry. To je jen sen,“ třásl s ním Ron. Vzbudil všechny na patře, protože se u něj v pokoji najednou objevila Hermiona, Ginny i dvojčata. Připadal si tak hloupě!
„To nic..to byl jen hrozný sen,“ usmál se Harry, „běžte zase spát. Ráno brzo vstáváte.“
„Bylo by lepší, kdybys použil ten Hermionin lapač snů,“ usoudil nakonec Ron.
Nakonec všichni odešli do svých pokojů, ale Harry už nemohl usnout. Schoulil se do klubíčka a tiše vzlykal, aby ho Ron neslyšel.
Když si ráno balil, vzpomněl si na něco ve svém snu, co mu utkvělo v hlavě, ne proto, že by se cítil vinen, ale protože cítil, že tahle věc, na kterou zapomněl ještě bude mít smysl.
„Kde sakra je to zrcátko,“ přehraboval se, teď už v poskládaných věcech, které opět rozhodil, tohle byla další věc, kterou si jako Siriusovu památku nechal, i když byla na dvě části, „tady je,“ nevěděl, co ho k tomu nutí, ale někde uvnitř cítil, že by to měl udělat. Když to zkoušel posledně, nefungovalo. Pro svou potřebu to ale teď chtěl zkusit znovu, vnitřní hlásek mu našeptával, že je to zbytečné, ale nedalo mu to a zkusil to znovu. Po pěti minutách hledění na svůj odraz to chtěl vzdát. Je praštěný, když si myslí, že to bude fungovat. Navíc, když je to zrcátko rozbité.
Když však zrcátko odhodil mezi oblečení zpátky do kufru, zjevil se tam na pár vteřin nějaký obličej. Siriusův obličej.
„To není možné!“ Srdce mu tlouklo radostí, ale nakonec usoudil, že buď musí být to zrcátko svou rozbitostí nefunkční, anebo má prostě a jednoduše halucinace. Nebylo by to poprvé. Sirius je přece mrtvý. Muselo se mu to jen zdát. Odložil jej a dál si ho už nevšímal. Byl by ještě zklamanější, kdyby si dělal plané naděje.
Následující den už všichni čtyři seděli v bradavickém expresním vlaku. Harry tiše seděl u okna a všichni ostatní se bavili o NKÚ. V létě jim totiž přišly dopisy o zkouškách.
Harrymu náhle došlo, že nejspíš dopis z Bradavic ještě nerozdělal. Vytáhl ze zavazadlového prostoru svůj kufr a rozevřel ho. Někde na spodu musel mít schované dopisy. Našel ho. Byl tam. Přesně ona obálka s erbem Bradavic. Všichni na něj zvědavě koukali.
Harry dopis otevřel, chvíli četl a pak se široce usmál, nejvíc za poslední dobu.
„Tak co?“ naléhala Hermiona, byla ze všech nejvíce napnutá.
„Mám čtrnáct NKÚ, prý mám vynikající předpoklady stát se Bystrozorem.“
„To je úžasné, Harry,“ usmála se Hermiona, “ já jich mám jen sedmnáct. Sice to není takové, jaké jsem si to představovala, ale..“
„..není takové, jaké sis to představovala? Hermiono, kape ti na maják? Sedmnáct NKÚ, to je skoro ze všeho,“ zakabonil se Ron.
„Rone, je mi líto, že ty jich máš jen dvanáct..“
„..mně to bohatě stačí! Nejsem jako ty!“
„Nechte toho, vy dva,“ Harry a Ginny vykřikli zároveň.
Když vlak dojel do konečné stanice a oni se v kočárech dopravili na hrad(Harry opět viděl Thestrály), Brumbál ho poprosil, aby zašel do jeho pracovny.
„Dříve, než se vrátíš do Vstupní síně, chtěl bych tě upozornit, že se letos budeš muset naučit Nitrobranu, „Harryho pomyšlení na to, že bude zase trávit čas se Snapem, ho moc netěšilo, ale z omylu ho ïhned vyvedl Brumbál, „samozřejmě se toho letos ujmu já. Vím, že to loni nebyl dobrý nápad, dát dohromady dvě osoby, které se nemohly vystát,“ uvědomil si svou chybu.“
Harry už se zvedl ze židle, chtěl odejít, ale Brumbál ho ještě zarazil: „Také tam na tebe čeká velké překvapení. Pojď, půjdeme se na to spolu podívat,“ Harry sice nechápal, co tím naznačuje, ale byl moc zvědavý, co tím myslí.
Aniž by Harry pohlédl k učitelskému stolu(neměl chuť vidět Snapea), sedl si naproti Rona a Hermiony, k učitelskému stolu zády. Oba dva na něj vyjeveně hleděli.
„Co je?“ tvářili se opravdu divně. Ron jen ukázal prstem a Hermiona dodala: „Nevím, jak je to možné, Harry, ale…,“ Harry se podíval ve směru Ronova prstu. Mířil k učitelskému stolu. Harry tomu nemohl uvěřit. Cože? To je absurdní. To přece nejde! U stolu seděl chlap, který vypadal na chlup stejně jako jeho mrtvý kmotr. Ne, to byl určitě Sirius, protože Harrymu zamával.
Harrym projela vlna štěstí a neskonalé blaženosti, měl chuť se přímo namístě rozbrečet radostí. Ale pak si uvědomil, že kolem něj jsou stovky studentů a hlavně by nechtěl ze sebe dělat citlivku před Malfoyem, který mu jasně dával najevo, že mu oplatí to, že jeho otce poslali do Azkabanu.
Tak tohle je překvapení, o kterém Brumbál mluvil, to je ta zlepšená nálada, kterou zmínila Tonksová. Ale proč mu to nikdo neřekl? Jak je možné, že jeho kmotr žije? A co vůbec dělá u učitelského stolu? Snad tu nebude učit?
„Vítejte v novém školním roce,“ to už Brumbál začínal svou obvyklou řeč, V první řadě vám všem chci představit nového profesora Obrany proti černé magii, Siriuse Blacka,“ síní se rozlehl hukot. Ze všech stran Harry slyšel narážky na jeho kmotra, „Slyšeli jste to? Sirius Black? Není to ten očištěný vrah?“ „Jo to je on, vyznamenali ho Merlinovým řádem první třídy,“ „Parvati, vidíš ho, ten je tak krásný,“ Harry na Levanduli vytřeštil oči, proboha! „Nemá být mrtvý?“ „Prý se zaměstnancům Odboru záhad podařilo vyřešit otázku kamenného oblouku nebo co,“ jak to, že lidi kolem Harryho tohle všechno ví, ale on neměl o ničem ani páru?! Jistě, když celé léto nevnímal svět kolem sebe a vůbec se neobtěžoval ani odebírat Denního věštce.
Harry byl moc šťastný, že je Sirius naživu, ale tohle všechno mu bude muset vysvětlit. Proč ho celé léto nechal, aby se trápil, aby si kladl vinu a byl celý zničený? Proč ho v tom všichni z Řádu nechali? Ale pak mu nejspíš odpověď došla, no jistě. Voldemort se přece stále může dostat do mé hlavy a ví, že Sirius je pro mě důležitá osoba, pro kterou bych obětoval život. Řád nemohl dopustit, aby se Voldemort dozvěděl, že Sirius zase žije. Je to přece pro ně určitá výhoda. Voldemort by mě mohl takhle opět nějak přinutit, abych mu vyšel vstříc a udělal další chybu. Jsem k ničemu. Brumbál a ostatní mi raději nic neříkali, protože jsem neschopný. Pomyslel si. Tady ve škole už jsem lépe chráněn a Siriuse mám přímo před očima.
Věděl, že to všichni mysleli s ním dobře, ale trochu jim to zazlíval. Přesto byl strašně rád, že už se dál nemusí trápit. Sirius je zpět a v plné síle!
Je to sice trochu sentimentalne, no aj tak veeeeeeeeeelmi krasne… ZBOZNUJEM SIRIUSA BLACKA!!!
No jo, to já taky 🙂
Bývám trochu sentimentální, někdy až hodně tragická..
plosím, POKRAČOVÁNÍ!!!!!!!!!!!!! Je to fakt bomba!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
:)) K tomu pokračování neplánuji… to bylo napsáno spíš z nudy..
Chtělo by to pokračování je to dobrá povídka ale zajímá mě co bude dál
:))) Já toho mám teď tolik rozpracovaného, že do tohohle se mi poštět nechci :)) Možná, až nebudu mít plno nápadů a nebudu mít co psát, tak jednou ..napíšu pokračování 🙂
pokračování plosim plosi plosim moc nechtěla bys semnou spolupracovat zakládám novou internetovou stránku
Heh, to už bych asi nestíhala… dělám si teď taky stránky, teď ještě tohle.. a k tomu psaní.
O čem to chystáš? I když, to je mi asi jasný… ale co by to obnášelo? :)))
No jestli nebude chtít Rowlingová napsat 8. díl, ráda si přečtu od tebe…
:)) Díky. Já ho jednou určitě ráda napíšu, jak se znám 🙂
Je to fakt krása, vážně a upřímě POKRAČOVAT !!!!
V tomhle vážně a upřímně nebudu, promiň :)) To byl jen takový úlet z nudy..
Ale sakramentsky dobrej úlet:))
heh..no nevím, je to takové nudné, řekla bych…
Ale není! je to SUPER.Fakt ÚŽASNÝ!
a hrozně staré, musím dodat 🙂
Já nevim, líbí se mi, jak píšeš, jak používáš jazyk a tak vůbec,ale už sem toho tady od tebe četla víc a nemůžu úplně souhlasit s ostatníma, co tě tak chválí. Promiň za tu krirku, ale všechny ty povídky mi příjdou na jedno brdo, pořád to stejné, teď nejde úplně o nápady, ty oceňuju, ale o různý úseky toho "vedlejšího", a stylistický prvky, takže i když by to mohlo být díky právě těm nápadům vždycky zajímavý, tak mě to po chvilce přestane bavit a říkám si…sakra, vždyť tohle už jsem četla!…na Rowlingové se mi taky líbí, že píše s citem, z tvých povídek necítím vůbec žádný emoce, promiň…prostě to tak vidím…
udělala jsi mi šílenou radost s tím siriusem.prosím pošli mi na můj e-mail nějákej jeho obrázek.prosíííím
Wer: mám tady v galerii Pobertové obrázky..
Ver: Ale já tam city vkládám, holt to asi neumím jako paní Rowling.. to je smůla no
jééé to je super
no, mně se ani nezdá..
SUPEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEER! Jako všechny tvoje povídky!!!
všechny nejsou super..vlastně mě tak napadá, jestli aspoń jedna je super..hmm..zamyslím se…ne, není 🙂
Škoda že to byl jen úlet z nudy… Fakt se to začalo rozjíždět a zrovna v tom nejlepším konec… Bůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů
asi tu povídku stejně smažu, je tu totiž zbytečně..je úplně zbytečná..
No tak tomu jsem teda vůbec nerozumněla,vždyť přece umřel.
to měla být původně kapitolovka, ale paxem si to rozmyslela a dopisovat ji nebudu..proto takový divný konec a vůbec..
Mám v tom krapítek zmatek, ale jinak je to fajn
)))
Tohle měl být začátek kapitolovky, kteoru jsem nedopsala.. ze které jsem udělala matoucí jednorázovku 🙂
hezký ,ale nemyslim si že by ho takhle nechali trpět auž vůbec ne Sirius,ale má to dobrej konec.
Ale i tak je to moc dobrý… lehce nečekanej, ale zato mooooooooooooooooooc krásnej závěr :-*
_ _
(.) (.)
L
\______/
sorry za ten předchozí vzkaz, rochu nepovedenej smajlík
:))) Naopak povedený, originální..ještě nikdo mi tu nic takového nenapsal 🙂
Tak to věřim, on to měl být smajl, ale ten blbej blog, mi posunul nos, a obočí… 🙁