2. kapitola – Prostě Severus

Zřejmě tam nějaké drobné chybičky budou, četla jsem to po sobě jen jednou, tak mě kdyžtak upozorněte, prosím. Díky moc.

—————————————————————————————–
Po prozkoumání několika chodeb zjistila, že je někde v třetím patře. Ty obrazy se s ní bavily. Dokonce i duchové.
Po nenadálém střetnutím s Šedivou dámou byla ujištěna, že stačí sejít po schodech úplně dolů a dojde do vstupní síně, kde se právě zařazují první ročníky do kolejí. Přičemž si uvědomila, že ten skřítek musel ke svému kouzlu přidat i ingredienci navíc. Všem a všemu tady rozuměla, zřejmě to bylo nějaké kouzlo, ale přišlo jí, jako by všichni kolem ní mluvili česky, přestože by to zřejmě mělo být naopak. Ale třeba to byl jen dojem a ona, aniž by si to víc uvědomovala, mluvila plynně anglicky.
Po schodech dolů… no moment. Po těch schodech dolů? Po pohyblivém schodišti? Nevede dolů třeba jiná cesta?
Byla si jistá, že ona s jejím štěstí se zasekne někde v mezipatře a schody jí nakonec dovedou někam úplně mimo do šestého patra. Kupříkladu.
Odněkud od vedle se ozval šplíchavý zvuk. Nastražila uši, aby se přesvědčila, že se jí to nezdálo. A opravdu ne. Zase někde slyšela téct vodu. Zase, jako by se někdo brodil kalužemi.
No jistě! Třetí patro! Jak na to mohla zapomenout? Znala knížky tak detailně. Ve třetím patře přece kraluje Ufňukaná Uršula ve své dívčí koupelně, která je zároveň vchodem do Tajemné komnaty, kde určitě ještě v této době sídlí bazilišek.
Pořád tomu nemohla uvěřit. Ona je v Bradavicích. Opravdových a nefalšovaných Bradavicích. Kolem poletují duchové, na obrazech se hýbou postavičky a kousek od ní se hýbou schody.
Slavnostní večeře! Došlo jí. Je začátek roku a ona přichází o tu nejslavnostnější chvíli v celém školním roce.
Rychle naběhla na schody, absolutně ignorujíc, že by se s ní mohly přesunout úplně někam jinak.
Díky bohu jí štěstí přálo a za celou dobu její výpravy se ani jediný schod nehnul.
Seskočila z posledního schůdku a rychle utíkala, co jí nohy stačily přesně tou cestou, na kterou ji navedla Šedivá dáma, duch havraspárské koleje.
***
Když dorazila před vstupní halu a slavnostní síň, oddechla si. Brána ke vstupu byla otevřená a proudy různých studentů vycházely tam i zpátky, tudíž nebude hrozit, že její příchod bude tak nápadný.
Opatrně vešla dovnitř. Rozhlédla se kolem sebe. Nikdo nevnímal její příchod. Detailně prozkoumala všechny čtyři stoly, až nakonec zrakem spočinula na tom nejdůležitějším. Na zmijozelském.
Přejížděla studenty po dvou a hledala tu správnou osobu, k níž by si nenápadně mohla přisednout.
Netušila, jak Severus vypadá doopravdy. V knize byl sice popisován, ale jen její představivost jí dovolila ho vidět takového, jakého ho chtěla.
Ve filmech ho ztvárnil Alan Rickman, charismatický herec se sex-appealem, kterému se podařilo vystihnout Severusovu podstatu. Ale co když Severus Snape doopravdy není tak úžasný, tak charismatický, sexy a přitažlivý, jakého jej vnímala? Co když je Severus Snape opravdu jen umaštěný, vyhublý žalobníček z bělostnou pletí a křivým orlím nosem? Ale takového studenta přece nemůže přehlédnout. Někde tu musí být.
Jela postupně od jednoho konce ke druhému, a pak se zastavila. Našla jej! To musel být on! To nemohl být nikdo jiný! A vůbec jí nezklamalo, jaké měl vzezření. Ba naopak, přišel jí ještě mnohem přitažlivější, než byl popisován v knihách. Předčil její očekávání, její sny.
Samozřejmě všechny popisky na něj seděly, ale byl to on – Severus jízlivý Snape. Severus s havraními vlasy po ramena, s aristokratickým nosem a bledou kůží. Shrbený se svěšenými rameny. Poměrně vyššího vzrůstu, ale s žádnou muskulaturou. S inteligencí vyvyšující se nade všechny. S tenkými rty staženými ve vodorovnou linii a s černavým obočím zvýrazňujícím jeho černé oči.
To byl její Severus. Byl jedním slovem – DOKONALÝ!
Spokojeně se pro sebe usmála a ladným rádoby svůdným krokem se připlížila až těsně k němu. Trochu jí pobuřovalo, že přičemž ona si všimla jeho, on ji okázale ignoroval a její ladná a svůdná chůze přicházela vniveč.
Na okamžik se před ním zastavila.
Vůbec ji neudivovalo, že je kolem něj tolik volna. Věděla podle knih, že nebyl příliš oblíbený a že nevyhledával společnost.
„Ehm…“
Vzhlédl. Znuděně zdvihl obočí, prohlédl si ji a zase stočil hlavu ke stolu.
Trochu jí to vyvedlo z míry. Takhle ji ignorovat!
Zatímco ostatní večeřeli, Severus Snape měl pod rukou nějakou zajímavou knihu a byl až příliš zaujatý jejími řádky, než by zpozoroval, že si Kateřina sedla přímo naproti něj.
„Co to čteš?“ dorážela na něj.
Severus se na ni znovu podíval. Věnoval jí jeden z jeho – podle knihy – typicky Snapeovsky ledových pohledů, založil si stránku a zaklapl naštvaně knihu.
Dívku zamrazilo v zádech a něco v ní se radostně zakroutilo. Je to Severus, určitě je to Severus! Tenhle pohled umí jedině on! Kdyby ještě stála, určitě by se ji pod tíhou jeho pohledu podlomila kolena.
„Máš na srdci něco konkrétního?“ zavrčel. „Nebo si mě přišla otravovat záměrně, abych už i tak měl zkažený první večer?“
„Promiň, já jsem tě nechtěla naštvat!“ V tu chvíli si uvědomila, že to neznělo moc zmijozelsky. Zmijozeláci se přece nikdy neomlouvají.
„Tak to bys měla zase jít!“ opáčil jedovatě, ale mělo to opačný účinek. Místo, aby to dívku rozzlobilo, tak se spíš roztouženě zakřenila. „Sakra, co po mně chceš?“
„Snape! Nebuď labuť! Já jsem tu nová, prostě jsem si neměla kam sednou a tady bylo místo!“
„Když jsi tu nová, odkud znáš moje jméno?!“
„Já-já.. slyšela jsem ho. Když jsem šla ke stolu, někdo se o tobě zmínil.“
„Tak zmínil, povídáš?!“ prohlédl si ji nedůvěřivě a jeho ostříží zrak propíchl ten její.
„Jo, co je na tom špatného? Prostě nejsem hluchá!“ v rozporu s tím, jak naštvaně zněl její hlas, její tvář o ní vypovídala úplně něco jiného. Byla unešená. Přímo v sedmém nebi. Seděla naproti přímo svému idolu a vedla s ním konverzaci. Pokud se tomu tedy dalo říkat konverzace.
„Jak už jsem řekla,“ nenechala se ani na chvíli přerušit, „jsem tady nová. Přestoupila jsem
z ee…tu školu stejně neznáš,“ odfrkla si pobaveně, nepomyslela, že by si měla vymyslet nějaký plán. Počítala s tím, že Severus jistě nebude znát všechny z jeho koleje, ale až zjistí, že je ze stejného ročníku, jistě pojme podezření, musí si rychle vymyslet nějakou „minulost“ a kde doteď trávila svůj čas. Znovu se nadechla a pokračovala, „A neznám to tu. Nevím, jak se dostanu do sklepení. Nevím, kde si mám vyzvednou věci, kde všechno mám. Nevím, kudy do ředitelny. Ředitel se mnou jistě bude chtít mluvit. Neorientuji se tu.
Bradavice jsou obrovské a záludné, pomohl bys mi, až tady skončíme? Potřebuji se dostat do ředitelny, a pak zpátky na kolej. Jistě ti neuškodí trocha té kolejní solidarity, Snape. Jak se vlastně jmenuješ jménem?“ dělala, že nezná jeho křestní jméno.
„Co je ti po tom. Prostě jsem Snape a víc se nestarej! A pokud jde o tu službičku,“ zatvářil se škodolibě a na tváři se mu rýsoval jízlivý úcul, „nic nedělám zadarmo.“
„Ok, Snape. Tak co za to chceš?!“ V ten moment už si naivně myslela, kdo ví, co jí nenabídne, začínala sebou kroutit. Jako správná Zmijozelačka přece musí dělat dojem sebevědomé holky, musí vypadat jako koketa, jako člen tak zvané party. Je to zmijozelský kodex. Zmijozelská čest. Jsou to prastaré základy téhle nádherně prohnilé koleje.
„Neboj se, však já si to ve správný čas nějak vyberu.“
„V naturáliích?“ Nadhodila tajemně, ale v ten moment se Severus začal dávit až mu pleť na tvářích začínala rudnout. Naštěstí ne dlouho.
„Jsi praštěná, ženská? Dej mi pokoj!“ Sprásknul rukama na knihu, až to hlasitě plesklo.
Věděla, že to musí rychle napravit. „To byl žert, Snape. Nemáš vůbec žádný smysl pro humor. Samozřejmě, že ode mě můžeš čekat revanš. Pokud to bude v mých silách,“ napodobila jeho jízlivý úšklebek a zařadila se tak už s určitostí mezi zmijozelské studenty.
Nakonec měl Brumbál jako vždy nějaký proslov a následovně ukončil hostinu. Veškeré studentstvo se začínalo odebírat do svých komnat.
Ze čtyř různých částí haly se ozývalo : „Prváci za mnou.“
Kateřina se otočila k nebelvírskému stolu a ihned podle hlasitého smíchu a záplavě nezbedných černých vlasů mezi studenty rozpoznala čtyři známé mladíky, kteří si nechávali říkat Pobertové. Snažili se tam komusi nalít na hlavu džus a James Potter se jako obvykle tvářil arogantně a povýšeně a křičel cosi na jednu zrzavou dívku.
S vidinou, že se třeba Severusovi zalíbí s notnou dávkou znechucení pronesla: „Idioti!“
„Konečně jsme v něčem za jedno. Tak pojď…eh…“
„Kateřina!“
„Proboha, kdo ti dal tak pitomý jméno, to snad ani neexistuje!“
„Nesnaž se, Snape, není anglické!“
„Mně je to jedno, jmenuj se třeba Sněhurka, ale hlavně už nezdržuj a pojď, nemám na tebe celý den!“ Odsekl podrážděně.
„Ty mi teda přeješ,“ zasmála se nad jeho reakcí. „Jak si můžeš dovolovat srovnávat moje neobyčejně krásné jméno s tou pobledlou nánou?!“ V duchu se pochválila za tak typicky zmijozelskou frází. Ano, tady se jí určitě bude líbit. Tady totiž bude moci dát průchod svému ironickému já a zahlcovat ovzduší pichlavými poznámkami. Na tohle si člověk rychle zvykne. Jaké je to pro změnu být zlý? A být zlý společně se Severusem Snapem?
„Nemel a pojď!“ drápl ji za lem hábitu a násilně ji vlekl kamsi ke vstupním dveřím skrze davy studentů….
To byl celý Severus Snape. Za každých okolností něžný a jemný s kouskem citu a pochopení. Vždy ochotný pomáhat a zavděčit se. Ironicky myšleno, samozřejmě.
Kateřina pochopila, že s ním to nebude žádná procházka růžovou zahradou, vlastně to tušila od začátku, ale až teprve teď jí došlo, že to bude hodně velká fuška a bude to chtít hromadu sebezapírání, podlézání a vnucování se, jinak ji Snape nebude nikdy schopný přijmout.
Moc dobře z knih ví, jak reaguje na uznání a obdiv a že to vždy pohladí jeho pošramocené ego. Věděla, jak na něj, ale to ho zprvu musí jako „poznat“, protože v tomto světě ho vidí poprvé v životě a nikdy o něm neslyšela. A v tomto světě neví, jaký Severus Snape je. V tomto světě to bude chtít trochu plánovitosti, přímých záměrů a cílevědomosti. Ale hlavně to bude chtít činy!
Severusi Snapee, těš se, protože Kateřina Loeblová si nenechá tuhle šanci utéct!

184 komentáře “2. kapitola – Prostě Severus

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..