2. kapitola – Kratochvílné kouzelnické kejkle

Publikováno Od BlanchKategorie:Nezařazené
Lidičky, nebudete tomu věřit, ale po roce jsem napsaa k této povídce druhou kapitolu. Tady je. Prosím, omluvte mé chyby, dopsala jsem ji právě teď a už nemám tu sílu to znovu kontrolovat 🙂 Díky za pochopení.
Kratochvílné kouzelnické kejkle
Rozhlížela se všude okolo. Všechno bylo přesně takové, jak to Rowlingová popsala v knihách. Nad ševcovstvím byly obrovské pohyblivé nůžky. Nad knihkupectvím visel nápis Krucánky a Kaňoury, na konci dlouhé ulice stála podivně pokřivená budova, Hether ji ihned poznala, Gringottovic banka.
Nemohla tomu uvěřit. Vážně nemohla. Nikdy v životě by ji nenapadlo, že tento svět opravdu existuje. Ale on vážně existuje! Jak o něm Rowlingová ví? Zná se snad s kouzelníky? Jak je možné, že napsala knihu o tomto světě? Svět magie a kouzel by neměl být prozrazen, neměl by tedy Kornelius Popletal, pokud je tedy doopravdy Ministrem kouzel, něco udělat? Neměl by vydání knihy Harryho Pottera zarazit? Vždyť to je Porušení zákazu o prozrazení kouzelnického světa! Jenže co na tom, když je Joanne Kathleen Rowlingová mudla? Jí se tyto zákony netýkají. Ale i tak, kouzelníci by proti tomu měli něco podniknout, co když někdo přesně takový, jako je Hether, se nakonec taky dozví, že Harry Potter není jen fantasy a není to žádná fikce, ale je to ve skutečnosti pravda! V tom případě by snad autorce těchto knih měli vymazat paměť, pokud se dozvěděla o kouzelnickém světě, není-liž pravda?!
Byla polovina července. Tolik lidí by tu v tuhle dobu nečekala, ale vlastně byl všední den a kouzelníci taky pracují. Na Příčné ulici je hodně co dělat. Kdyby byla čarodějka, zašívala by se tu každý den.
Procházela ulicí. Nikoho kolem neudivovalo, že má na sobě obyčejné mudlovské oblečení a né hábit. Vždyť studenti z Bradavic také nosí jen mudlovské oblečené, proč by se v létě oblíkali do hábitů.
Její zrak utkvěl ve vitríně tolik známého knihkupectví. Obludné obludárium.
„Takže Hagrid vážně učí podle této knížky, to je neskutečné. Jak to ale všechno Rowlingová ví? Stýká se snad denně s nějakým studentem školy, který ji to všechno převypráví?“ Zrak otočila k další knize s názvem Příručka mladého kouzelníka.
Neváhala dlouho, rozhodla se, že si tu knížku koupí, nemusela jí dlouho pozorovat. Až ji ukáže Dannymu, ten teprve bude koukat. Ale nejprve si musí zajít směnit peníze.
Šla po chodníku z dlažebních kostek. Všude kolem byly proudy lidí v křiklavých hábitech. Proti ní šel nějaký pán s prošedivělou bradkou svázanou do kužele. Na hlavě měl červenou buřinku s pérem páva a na sobě křiklavě oranžový hábit. Prohlížela si ho tak pozorně, že málem vrazila do dalšího podivína s bílým hábitem a puntíkovanými bambulkami na něm. Slušně se omluvila a šla dál.
V Gringottovic bance to bylo taky přesně takové, jaké si to vysnila a jak to ukázali také ve filmu.
Když u pultu požádala jednoho skřeta, aby jí rozměnil libry na galeony, domluvil jí, aby si založila menší bankovní účet pro příští transakce. Souhlasila, i když si dnes rozměnila pouhých deset liber. Byly to veškeré peníze, které u sebe měla.
Stále držela v ruce tašky, ve kterých měla nakoupené oblečení z dopoledne. Déšť už dávno ustál, ale boty měla stále od bláta.
Hrdě vyšla z banky a zamířila rovnou do knihkupectví, kde si koupila onu knihu. Nemohla tomu uvěřit. Držela v ruce opravdovou kouzelnickou knihu! Měla sto chutí si ji hned namístě přečíst. Věděla, že podle knih by tu někde mělo být zmrzlinářství Floreana Fortescuea. Rozhlížela se kolem, netrvalo to dlouho a už se usmívala na růžovobílý slunečník před malým zmrzlinářstvím.
Posadila se ke kulatému stolečku pro tři osoby. Objednala si specialitu týdne. Palačinky s jahodovou tříští a mraženou smetanou. Otevřela knihu a začala přejíždět očima z jednoho řádku na druhý.
Oči měla rozevřené dokořán a čočky doslova vykulené, jak knihu sjížděla rentgenovým pohledem. Během hodiny stačila přečíst třetinu knihy. Neuvěřitelné. Dočítala se, jak mávnout hůlkou při levitační formuli a jak odemykat zámky. Kdyby tak měla hůlku, kdyby tak uměla čarovat. Hned by si to vyzkoušela. Prostě by si ji zašla koupit a všechno, co se teď dočetla, ale co už většinou znala z knih Rowlingové, by vyzkoušela.
Jak by to asi vypadalo, kdyby si Hether zašla do prodejny k Ollivanderovi a chtěla hůlku. Jak by to probíhalo? Poznal by hned, že je mudla? Nebo by jí dal vyzkoušet nějaké hůlky a opravdu by si ji některá vybrala?
Ne! Hether zatřepala hlavou. Ne, to určitě ne. Prostě by tam pozkoušela několik hůlek, načež by pan Ollivander zjistil, že tam nemá Hether co dělat. Ještě by se tak proflákla, ne, to ne. To nemůže dopustit. Když už je jednou tady, nebude riskovat, že jí vymažou paměť.
Objednala si malinovou zmrzlinu a začetla se znovu do knihy. Bylo tam plno rad do domácnosti, rady pro změnu vzhledu.
Náhle jí však klesla čelist téměř k zemi, když v dáli uviděla osobu, o které by nikdy netvrdila, že ji potká. Je to vážně on? Ne, to není možné! Nebo opravdu? Který z nich?
Naproti ní právě přes ulici procházel zrzavý mladík. Byl sám, tudíž nedokázala určit, zda je to prostě jen přelud nebo opravdu patří do knihy. Vypadal jako typický Weasley a kdyby si měla konkrétně tipnout, který z nich, byl by to jeden z dvojčat. Byl totiž menší a podsaditější, vlasy měl typicky zrzavé, po tvářích pihy, úsměv od ucha k uchu, i když šel sám, světlé oči a jak si po chvíli všimla, na sobě měl svetr s písmenem. Právě ten svetr ji přiměl uvažovat nad tím, že by to opravdu mohl být jeden z nich. G. Velké G. Je to vážně George Weasley?
Rychle Floreanovi Fortescueaovi zaplatila danou částku za zmrzlinu a ujala se místa tajného agenta. Bude tu osobu sledovat až do míst, kam míří. Je jí jedno, kdyby se měla splést, prostě se musí přesvědčit o tom, zda se jí to jen zdá nebo George Weasley opravdu existuje. Třeba si Rowlingová některé z postav vymyslela a třeba si vymyslela i rodinu Weasleyů. Ale co Hagrid? Ten existuje, sama ho viděla a on ji pomohl se sem dostat. Proč by potom nemohl existovat i George s Fredem? A Ron.. vždyť přece viděla i Siriuse.
Najednou se zhrozila. Pokud tohle všechno kolem existuje, pokud je tahle osoba, kterou sleduje, opravdu George a pokud existuje i Sirius s Hagridem, může tedy existovat Pán zla. Naskočila jí husí kůže. Opravdu existuje Voldemort? Žije a trýzní kouzelnický svět a snaží se vymítit mudlovské šmejdy? Nervózně polkla. Kdyby na něj teď narazila, namístě by ji zabil.
V rychlostí, jakou šla, jí tašky šustily o boky, do kterých narážely. Boty měla smáčené od bahna a od vody a dopad jejích pat na šlapky bot způsobovaly jistý čvachtavý zvuk. Najednou se sledovaný mladík zastavil a otočil se za sebe.
„Ty mě sleduješ?!“ vypálil na ní bez servítek a pobaveně se přitom usmíval
„Já? Já..no..ne, já hledám jeden obchod..“
„Obchod..a jaký?!“ změřil si ji zvědavým pohledem a ona si nemohla nevšimnout, že pohledem jako rentgenem projel její postavu.
„Kratochvílné kouzelnické kejkle!“ prohlásila hrdě, i když nemohla tušit, zda tento „jejich“ obchod opravdu existuje.
„No né!“ žasl její společník. „To je náhoda, zrovna tam jdu, tak to tedy vítej, našim zákazníkům splníme každé přání!“
Tak to teda je on, musí to být on. Pokud tento obchod opravdu existuje a on říká, že „našim“ zákazníkům splníme každé přání.. doufám, že se nemýlím. V očích jí poskakovaly jiskřičky radosti. Na tvářích se jí vytvořily ďolíčky a cítila se nadmíru spokojeně.
„Promiň, že jsem se ještě nepředstavila, jsem Hether..“
„Já jsem Ge..“
„..George,“ doplnila ho, načež si přikryla rychle ústa.
„Jak to víš?“ otázal se jeden z dvojčat
„Totiž..jste hodně známí, já nejsem místní, ale hodně jsem o vás slyšela, váš obchod hodně prosperuje.“
„Ano, to máš pravdu, Hether. Sám se tomu divím, ale opravdu nám obchody jdou, den ode dne je to lepší,“ mnul si spokojeně bradu, „už jsme tady,“ poukázal na krámek, když k němu došli. Visela na něm obrovská cedule s názvem a za sklem byla reklama na nový neviditelný prášek. George si všiml, kam se Hether dívá a uvedl vše na pravou míru, Ten jsme s Fredem vynalezli nedávno, jde opravdu na dračku, studenti se po něm můžou utlouct,“ otevřel dveře, „tak tedy, dáma má přednost.“
„Díky Georgi,“ smála se a vstoupila dovnitř. Když se rozhlížela kolem, na rtech se jí rýsoval ohromný úsměv. Srdce jí poskočilo radostí a nemohla z toho všeho spustit zrak. Nemohla se na to vynadívat. Přejížděla očima každý kout, každé místečko, poličku. Nakonec zrakem spočinula na mladíkovi za pultem. Bylo to Georgovo na oko stejné dvojče a vesele se na ní a na bratra usmívalo.
„Georgi, tak co, máš?“ zakřičel na něj přes půlku obchodu, aniž by se na někoho ohlížel. Obchod byl plný mladých zákazníků, ale u pultu nebyl naštěstí nikdo.
„Jasně, že mám,“ George vložil ruku do kapsy a vyndal nějaký umolousaný balíček a ukázal ho bratrovi. Oba dva se na sebe zářivě usmáli.
„Teď Hether, když mě omluvíš, musím zpátky do práce, ty se tu porozhlédni a první věc, která ti padne do oka je tvoje, na můj účet,“ mrknul na ni a vytratil se za svým bratrem.
No paráda! Nejenže budu moct Dannymu ukázat tu knížku, ale taky mu přinesu něco přímo z krámku od Freda a George, to bude čumět!
Hether vydržela v krámku několik hodin, venku se pomalu začalo stmívat, bylo už pozdě, ona věděla, že už bude muset jít domů a bude muset vysvětlovat, kde celý den byla, ale nechtěla. Nechtělo se jí odejít. Nemohla odejít, bylo by to jako ztratit iluze, ztratit nalezeného příbuzného, po kterém jste tolik toužili. Jako ztratit nejoblíbenější hračku. Navíc věděla, že kdyby tu chtěla zajít někdy do budoucna, nebude se zde mít jak dostat. Musela proti tomu podniknout nějaká opatření.
„Georgi?“ zašla k pultu a zkusila prvního z bratrů. Nerozpoznala je, protože ve chvíli, kdy George vešel do obchodu, oblíknul si na sebe plášť obchodníka, stejný jako měl jeho bratr. Jeden z dvojčat zdvihl hlavu a usmál se na ni.
„Já jsem Fred, počkej, zavolám ti ho.“
„To bys byl moc hodný,“ zazubila se a sledovala, jak Fredova silueta mizí za závěsem, který vedl jistě do samého jádra obchodu, kde mají také sklad.
Po chvilce vylezl jeden z nich, ale stále si nebyla jistá, s kým vlastně mluví.
„Tak co, už sis vybrala?“ podle jeho tónu už jí bylo jasné, že je to George.
„Ne, totiž..,“ sklopila hlavu, „měla bych dotaz. Víš, já..už jsme ti říkala, že nejsem zdejší. Přijela jsem odjinud, z Francie a já neznám zdejší zvyky a nevím, jak se sem pořádně dostat. Vím, že se dá přes Děravý kotel, ale sama nevím, na jakou cihlu sáhnout a jestli je vlastně nutné na tu cihlu ukázat hůlkou.. existuje nějaký snadnější způsob, jak se sem dostat?“
„No, přemístit se sem můžeš, ale ne, pokud si někde v mudlovské čvtrti, vzbudilo by to zájem nechtěných očí. Pokud je o způsob, tak to jde ještě krbem. Ale otázkou je, do jakého krbu cestovat a jestli máš krb i ty.“
„To je vynikající nápad, krbem. Máme krb doma. Jen..“
„Copak?“ zeptal se zvědavě George
„Náš krb asi nebude připojen k Letaxové síti,“ začala opatrně a dávala si záležet, aby její výmysly zněly věrohodně, „ani nemáme doma Letax.“
George se začal smát.
„Co?“ Hether skrčila zvědavě a zároveň pobaveně obočí. George se tak krásně smál od srdce.
„To ej maličkost. S Fredem jsme vymysleli takový vylepšovák na tajné sítě, o kterých dodnes neví ani Ministerstvo kouzel. Ale dáváme ho jen těm nejvěrnějším zákazníkům..jak můžu vědět, že nás..“
„Čestný pionýrský!“ olízla si prst a postavila se do pozoru.
„Čestný co?“
„To neřeš, Georgi, prostě budu mlčet jako hrob. Řekni mi to, prosím, prosím,“ pak ji napadla další spásná myšlenka, „víš, já totiž..moc se za to stydím, jsi první v Británii, komu to říkám, ale já..nebudeš se mi doufám smát, já jsem totiž moták. Ani nevlastním hůlku.“
Georgeoův smích pohasl a zatvářil se vážně. „Nechám si to jen pro sebe, neboj. Nemyslím si, že je to prohřešek. Pojď,“ vyzval ji, aby si šla s ním sednou k bočnímu stolečku. V krámě už byl poslední zákazník, o kterého se staral Fred. „Vysvětlím ti celý postup a dostaneš ode mě ten zlepšovák, a jak jsem slíbil, tak je to na můj účet,“ zazubil se a očima se vpíjel do těch Hetheřiných a zračil se v nich jeho obvyklý lesk.
Hether domů odcházela už o něco klidnější a spokojenější. Ruce měla plné tašek. Vůbec jí nezajímalo, že má tašky plné oblečení, což by jí jindy uchvátilo, protože oblečení milovala a nákupy snad ještě víc, ale její hlava se myšlenkami stáčela k onomu zlepšováku a ke knize. Až to doma ukáže Dannymu, ten vyletí z kůže a bude příště chtít jít s ní. Pak jí došlo, že to asi nepůjde. Nemůže tam sebou tahat i svého bratra. To přece nejde. Kdyby na ně někdo přišel, už by nikdy neviděla kouzelnický svět.
Teď si musí honem rychle rozmyslet, co řekne doma. Koneckonců, byla celý den kdesi v trapu a nikomu nedala vědět. Danny věděl, že šla nakupovat, ale nákupy netrvají tak dlouho, i když ona obvykle nakupuje dlouho, přesto, obchody už byly několik hodin zavřené. Byla skoro úplná tma a ve městě se už málokdo zdržoval. Musí si honem rychle vymyslet nějakou vhodnou výmluvu. Něco, co jí domu uvěří a za co jí nesežerou zaživa, protože o sobě nedala vědět.
Nakonec se rozhodla pro svou nejobvyklejší výmluvu, která ji už tolikrát zachránila kůži. Zdržela se u své spolužačky, která bydlí na konci města. Doma nemají telefon, takže nemohla domů od nich zavolat. Její matka to sice přešla s nevolí, ale v duchu svou dceru proklínala, protože o ní měla strašný strach. Takhle se někde courat, a v noci!

106 komentáře “2. kapitola – Kratochvílné kouzelnické kejkle”

Napsat komentář: Genevieve Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..