Netrvalo dlouho a hostinec s názvem Děravý kotel našly. Sice by je vůbec nenapadlo, že ona zdevastovaná a přímo odpudivá budova je vchod do kouzelnické ulice, ale budiž. Nejspíš vypadá schválně takto, aby u lidí nebudila pozornost. Beztak si stejně každý při pohledu na tu budovu řekne, že tam by v životě nešel. Opravdu to není zrovna lákavé místo.
Paní Evansová chytla svou dceru za ruku a vešla dovnitř. Pohled na lidi uvnitř ji přímo vylekal. V rohu seděla jakási žena s nosem velikým jako mravenečník. Za pultem byl starý hrbatý muž, který si ji podezřívavě prohlížel. Všichni uvnitř ztichli a ohlédli se na ně. Zřejmě tu nikoho takového nečekali. Paní Evansová, v modrém kostýmku, a její dcera v džínech a tričku, budily pozornost. Nikdo v místnosti totiž na sobě neměl tak křiklavé barvy a už vůbec ne oblečení podobné tomu jejich. Každý měl na sobě jakýsi plášť černé, zelené nebo rudé barvy, sem tam někdo měl na hlavě urban a na konci místnosti dokonce seděl jakýsi muž, nedal by se ani nazvat mužem, nýbrž obrem. Byl vysoký dvakrát tak jako paní Evansová, obličej měl plný vousů a hlava připomínala vrabčí hnízdo. Z transu ji vyrušil hospodský.
„Promiňte dámo, nespletla jste si lokál?“
„Promiňte?“ otočila se na něj, „Ne, ne, nespletla,“ pro jistotu se podívala na pergamen, na kterém zcela určitě stálo <i>Děravý kotel</i>, „já.. jdu s dcerou nakoupit věci do školy, ale tady..,“ porozhlédla se, „není žádný obchod.“
„Tak to máte pravdu,“ odfrkl si posměšně muž za pultem.
„Ale tady na tomhle pergamenu je návod, že máme jít tudy. Nevíte jak se dostanu na Příčnou ulici?“
Muž se plácl do čela, najednou si uvědomil, kde je zakopaný pes: „Aha, Bradavice?“ zeptal se tentokrát s podtónem slušnosti.
„A-ano.“
Lily ještě dodala: „Jsem čarodějka, heč!“
„To je moc hezké, malá. Tady všude kolem jsou různé čarodějky a kouzelníci,“ usmál se mile hospodský. Lily to zřejmě uchvátilo, začala se porozhlížet po lokále.
„Mohl byste mi poradit, jak se tam dostanu, prosím?“
„Ale jistě,“ muž odhodil na pult hadr a vyšel jí vstříc, „jste mudla, viďte?“
„Cože jsem?“
„Ale to nic, pojďte prosím za mnou.“
Paní Evansová a Lily muže následovaly. Vlezly do jakési skulinky, optimističtěji by se to dalo nazvat ulička, velké pět krát pět metrů. Na zemi se válela popelnice a opodál byly další dvě. Muž vytáhl z kapsy hůlku a poklepal na některé z cihel, ze kterých byla postavena zeď. Caroline užasle pozorovala mužova gesta. Zajímalo ji, co to vůbec dělá, ale než se stačila zeptat, její otázka byla zodpovězena jinak. Cihly se náhle začaly oddalovat od sebe. Tvořily jakýsi vchod či co. Během několika sekund se před nimi vytvořil válcovitý vstup do jakési ulice.
„Zde to máte, Příčná ulice. Přeji hodně štěstí!“ odporoučel se hospodský.
„Děkuji.. Lily, pojď.“
Lily byla unešená ze všech těch podivných věcí kolem. Lidé kolem byli zvláštní. Všechny obchody měla chuť navštívit. Nejvíc ji zaujal obchod s kouzelnickými nástroji. Byla tam jakási věc podobná houslím, jen na ní nebyly struny, ale jakési zlaté nitě.
„To jsou vílí vlasy, děvčátko,“ nějaká starší čarodějka, která teď stála vedle ní, si všimla jejího úžasu, „zní to pak víc nadpozemsky.“ Lily zamrkala, vílí vlasy? Chtěla by strašně poznat nějakou vílu. Pak ji ale matka odtáhla dál.
„Tohle nepotřebuješ, zlatíčko. Ty potřebuješ..hmm,“ koukla do pergamenu, „hábit. To je ono, pojď třeba sem,“ podívala se na obchod s názvem <i>Madame Malkinová/ Hábity pro každou příležitost</i>.
Hábit, který ji madame Malkinová spíchla, byl nádherný. Moc se Lily zamlouval.
Navštívili další a další obchody. Nejzajímavější to bylo ale, když ji pan Ollivander bral míry na to, aby ji mohl vybrat nějakou hůlku. Nakonec si odnesla hůlku dlouhou deset a čtvrt palce, z vrbového dřeva. Údajně to byla výborná hůlka na zaříkání, když s ní Lily mávla, úplně to zasvištělo. Byla na ni neskonale hrdá. Její první hůlka. Teď může čarovat a kouzlit. Přečte si doma všechny knížky, které ji máma koupila. Je to skvělé. Bude pilná studentka. Tolik ji to nadchlo, že už nemohla vydržet, kdy konečně skončí prázdniny. A to se nikdy netěšila na konec prázdnin. Netěšila se do školy, ale tentokrát to bylo naopak, nemohla se dočkat, až Bradavice pozná. Budou tam lidi jako je ona, všichni budou z tohohle úžasného kouzelnického světa. Bylo ji moc líto, že tohle místo nakonec musela opustit. Bylo to tu tak grandiózní. Věci se sami hýbaly, dokonce i kouzelnická zmrzlina byla mnohem lepší, než ta, kterou vyrábějí obyčejní lidé z města.
Na hlavě urban :oD
Ach jo, až jí závidím… :o(
Já závidím celému kouzelnickému světu 🙂
to nejsi sama která jí závidí
přesně, umět tak čarovat…
ach jo, umět tak čarovat……………8O))
jjj.moje řeč…
Jééé….vy mi navodíre chutě
)))
Mňam,mňam,mňam, užmi taky navádíte chutě.
super
Super…umět tak kouzlit…
chjo, vy máte takovou pravdu :o)
Jak jsem psala v 1/1..je to hezké..ten kdo to píše má nadání…to se musí uznat a to prosím neber jako chválu ale jako samozřejmost…ale něco ti poradím..ale nechci ti do toho mluvit…jak tam si povídajís tím mužem..dala bych tam kde co kdo mluví…zdá se mi to nesrtumitelné…ale jinak je to O.K.
Já nevím, ale mně přijde samozřejmé, kdo je kdo..jde to poznat
Jde to poznat. I když se nad tím musí člověk zamyslet.
je to moc dobry …jenom jak mohla jit na oxford kdyz ji bylo asi jen 12let?
Někdy si říkám, že je to skutečné, fakt super
Jj je tam Oxford.psala si že tam lily měla jít po prázkách stejně jako petunie..neva ale je to mocinko super máš mý uznání!
jo takhle..Oxford..no jo.
Oxford myšleno na střední školu do Oxfordu, ne na vysokou..copak si myslíte, že v Oxfordu je jen jediná škola a ke všemu jen výška..je to obrovské město, jsou tam střední školy…já tím myslela střední 🙂
jenom bych chtěla doplnit, že mudlové Děravý kotel nevidí….
krásný
Vidí Děravý kotel, ale ne jako Děravý kotel, pouze jako zchátralou budovu, je to tam tak napsáno…mám tu pasáž opsanou přímo z knihy….