„Myslím, že už mám těch informací za dnešek dost,“ zašeptal si pro sebe. Zavřel knihu, vrátil ji na původní místo a šel rovnou do postele, poněvadž venku už byla dávno tma. Jen se divil, že ho už dávno nevyhodila zdejší knihovnice Madame Pinceová.
Nasadil si brýle, u postele měl hromádku. Sice menší, než míval Ron, ale presto z ní měl obrovskou radost. První dárek, který rozbalil, byl od Dursleyových. Byla v něm stará rozbitá propiska, která navíc vůbec nepsala. Na co by mu stejně byla, když ve škole psali brky. Další dárek byl od Siriuse. Velice ho vyrušil, poslal mu myslánku. Myslí si Sirius, že mám mnoho starostí ? Honilo se mu hlavou. Ale po chvíli uznal, že má pravdu, vlastně se mu už dlouho hodila, potřeboval by se některých vzpomínek zbavit, jen se musí někoho zeptat, jak se to dělá. Hned ho napadl Brumbál. V jeho vzpomínkách se dokonce jednou ztratil. Mohl by mu poradit. Navíc by s ním potřeboval mluvit. Když se chtěl podívat na další dárek, vyrušil ho Ron.
Vypadal smutně. Nejspíš už rozbalil Harryho dárek. A taky, že ano. Ron držel v ruce knihu Nejslavnější famfrpáloví brankáři všech dob(a jejich zážitky).
„Ehm, Harry, chtěl bych se omluvit,“ začal, „byl jsem hlupák, odpusť mi prosím,“ Ron byl rudý až za ušima, jako obvykle. Harry nechtěl, aby to bylo ještě horší a navíc byl rád, že se jeho kamarád s ním opět baví, tak raději nic nenamítal. Oba se usmáli a Ron už se s ním dělil o poslední zážitky. Předal Harrymu dárek. Pytlík s čokoládovými žabkami. Harry byl zase šťastný.
Hermiona mu poslala Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, nějaké cukroví a jako obvykle nějakou knížku o Famfrpálu. Od Hagrida dostal zmenšený model Hipogryffa, kterého když se dotknul, tak obletěl pokoj a zase přistál na stolku, plus nějaké to jeho tvrdé cukroví, které mu škodilo na zuby a po kterém si vždycky aspoň jeden zub zlomil. Od paní Weasleyové jako obvykle dostal smaragdově zelený svetr s písmenem H.(„Jednoho krásného dne se těším, až mamce vysvětlím, že hnědou nenávidím,“ vztekal se Ron, když opět obdržel svůj obvyklý Weasleyovský svetr).
Harry Ronovi vylíčil vše, co zažil s Cho a Ron vypadal, že to velice rád poslouchá.
„Když jsme u toho Rone, co ty a Noreen ?“Teprve teď Harrymu došlo, že stále neřekl, jak je to s ním a s Noreen.
„No, jde to velice dobře. Dala mi tohle, podívej,“ ukázal na modrý kámen pověšený na kůži, který mu visel na krku. „Dodává sílu a přináší štěstí,“ usmál se od ucha k uchu.
„Víš Rone, musím ti něco důležitého říct,“ spustil Harry, už bylo načase, aby mu všechno vylíčil. Ron zůstal stát, jako přimražený.
„Takže ty chceš říct, že moje Noreen je tvá sestřenice ?“ vyvalil oči.
„Ano, asi to tak je.“
„No to je senzace Harry, to znamená, že budeš můj příbuzný,“ ušklíbl se Ron.
„To je to s vámi tak vážné ?“
„No, jde to pomaličku, ale vypadá to slibně,“ Ron vypadal opravdu šťastně a Harryho to těšilo.
„Hele Harry, ale ona by to měla taky vědět,“ usoudil nakonec Ron.
„Taky si myslím, ale nech mě, abych ji to řekl ve správnou chvíli.“
Hermiona už byla zpět. Nevěřila vlastním očím, když ji u školy čekali oba dva společně.
„Tak vy už jste se konečně usmířili? To jsem opravdu ráda,“ objala je a všichni tři šli do Slavnostní síně na oběd.
Když vešli do místnosti, uviděl u havraspárského stolu Cho. Seděla tam s kamarádkami, všimla si Harryho, usmála se a zamávala. Hermiona zatím nic nevěděla, tak jen koukla s pozvednutým obočím na Harryho. „Vysvětlím ti to pak,Hermiono.“ Harry mávnutí opětoval a šel si sednout. Ron se také porozhlídnul, ale Noreen zatím v síni nebyla.
„Chjo,“ povzdechnul si a Harry ho poplácal na zádech.
Když odcházeli, Harry se na chvíli omluvil a šel za Cho, která se teď v houfu kamarádek nejspíš vracela zpět do své koleje.
„Ehm..Cho, mohla bys na chvilku?“
Pětice kamarádek se jen zahihňala a pokračovala dál, zatímco Cho se usmívajíc hrnula k Harrymu.
„Ahoj,“ políbila ho na tvář. Tohle nečekal. Ale aby si Cho nevšimla, že Harry znervózněl, rychle to zamluvil, „něco tu pro tebe mám,“ podával ji dárek, který koupil.
„Ach Harry, je mi trapně, já jsem ti nic nestihla koupit, je mi to vážně líto.“
„To nevadí,“ usmál se, „otevři to.“
Dívka otevřela krabičku, podívala se na Harryho, do krabičky, zase na Harryho a zase do krabičky. Nejspíš nevěděla, co říct, „Je nádherný,“ odmlčela se ..
„D-dě-děkuji,“ vykoktala a vrhla se na Harryho. Harry tohle nečekal. Cho ho opět políbila, ale tentokrát nad nimi nebylo žádné jmelí. Udělala to z vlastní iniciativy.
„Nechtěla bys třeba večer zase zopakovat tu procházku?“ ptal se nesměle Harry
„Jistěže, už se těším,“ oči ji zajiskřily, vlepila mu menší pusu a odutíkala za kamarádkami, které už byly dávno za rohem.
Jéééééééééééé!
tvoje reakce jsou fakt skvělé :)) Pokaždé jsem zvěadvá, co najdu tentokrát 🙂
no to je bájo…..já chci taky řetízek na koštěti ………….eh …………………teda opačně koště na řetízku..
No jo, to výš, nejsem moc výřečné dítko:)
jupííííííííííííííí
Helesika:řetízek na koštěti by taky nebyl špatný:)
:))))
to je sladkýýýýýýýýýýýý…
supeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeer
sladký??omg!!šílený výraz!!!blebleble!!Je to veeeeelká zrada,že se to Chocholate líbí!!Chocholate je divná,narozdíl od těhdle povídek,které sou great:)
.))))) hezká přezdívka..máš na ni copyright? 🙂
jako Chocholate,nebo Pajuš ;)??určitě na pajuš…je to mooooc pěkné méno,sem na něj pyšná
…na Chocholate,ne…klidně ji používejte jak chcete,ale hlavně ne v romantických věcech s Harrym(nebo Ronem!!!!!!!to už vůbec ne!!)protože já jí nefandím…je to mačoslav(ka)