17. kapitola – Tak je to tady 2/2

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Pikový král
No a tady hned máte druhou část.
„Co? TO NENÍ MOŽNÉ,“ vstal rázně z lavice na nohy a jeho obočí se jako obvykle spojilo v hustou linii černých sloupků.
„Je to složité. Ty nejsi vrah, i když si to hodně lidí dlouho myslelo. Já jsem ti svým způsobem vždycky věřila.“
„-díky.“
„Nemáš zač,“ usmála se na něj. Otevřela ústa a spustila. O době, kdy byla v pátém ročníku. O
Voldemortových Viteálech, o smrti Siriuse předchozího léta. O tom, jak se Brumbál snažil s Harrym najít všechny Viteály.O tom, kdy se Brumbál a Severus domluvili, nebo spíše, kdy Brumbál Severuse donutil, aby se s ním domluvil, že Severus bude za každou cenu lhát, hrát dvojroli špeha a aby si udržel své prvenství u Voldemorta za každou cenu, neboť to bude do budoucnosti výhodné. A o tom, jak svůj slib, který musel Brumbálovi dát, splnil a jak ho přede všemu na Brumbálovo přání musel zabít. Mluvila o tom, kdy se Harry s Fénixův řád utkali s Voldemortem. O skutečnosti, že i ona sama patřila mezi členy a bila se pro stranu dobra. Povídala o věcech, o místech…kdo všechno umřel, jaké jsou Voldemortovy Viteály a kde je lze najít. Nakonec mu řekla o všem, co s ním souviselo. Jak se s ním vlekla obžaloba u Starostolce, jak pravda vyšla najevo a on byl osvobozen ze spárů lží a intrik nadobro. Kdy dostal Merlinův řád první třídy a stal se národním hrdinou, přestože existovali lidé, kteří mu stále nevěřili. Pověděla mu všechno, co se stalo do doby, než se ocitla tady v jejich době. Strávili tak několik hodin a ani netušili, že čas tak rychle uběhl. Bylo už hodně pozdě, ale Ginny měla stále o čem mluvit.
„Myslím,“ řekla nakonec, „že to stačí,“ podívala se na něj zkroušeně. „Bylo prolito tolik krve, zemřelo plno nevinných lidí a proč? Protože jeden úžasný kluk nechal své ego napadnout neuvážeností čtyř puberťáků z nebelvírské koleje, kteří mu svůj jed vpíchli až do morku kostí. A taky do mozku. Prosím, Severusi, nemsti se, nikdy. Pomsta zase přináší další pomstu a plno nevinných lidí doplácí na chyby jiných. Viď, že se nestaneš smrtijedem?!“ do oka se jí vloudila jedna slaná slza, načež se spustila po tváři k jejím rtům a následovně skápla až do trávy.
Severus na ni smutně hleděl. Nelhaly. Ty oči neuměly lhát. Vážně jí uvěřil. Znal ji, ona by si nadarmo nic takového nevymýšlela. Nebelvírští jsou možná hrdí, tvrdohlaví, ale nelžou, jsou v jádru čestní a spravedliví. Ginny je toho důkazem, ona by tohle neudělala. Navíc, kde by vzala tak fantastický příběh? Musela by si ho připravovat celý rok a musela by čekat na vhodnou chvíli, kdy jej na něj vybafnout. Ne, ona nelže. Všechno, co řekla, je pravda.
Měl v krku knedlík. Měl plno otázek, přesto nevěděl, co říct, kterou začít. Nevěděl, zda to není jenom halucinace, ale něco na tom příběhu vážně bylo a přišlo mu to dokonce i známé. Věřil Ginny, teď už to věděl. Uvěřil jí každé slovo, které dnešní večer vyřkla. Všechno to do sebe vlastně zapadalo. Tohle by si nevymyslela ani ona, i když je velice inteligentní, ale proč by si něco takového vymýšlela? V jádru Severus věděl, že jsou takové věci možné.Cestování časy, ale najednou se zhrozil. Co když vlastně Ginny te´d změnila celou budoucnost? Už tím, že tu jenom je. Tím, že se dala s ním dohromady a hlavně tím, že mu to teď všechno řekla. On by jedině musel udělat znovu přesně to, co řekla. Slovo od slova, ale když už ví, jaké by to mělo následky, obracel se mu žaludek. Ne, tohle už by nikdy v životě udělat nemohl.
Když poslouchal, čí smrt způsobil, naskočila mu husí kůže. Brumbál byl pro něj vzor, i když to nikdy nepřiznal. Měl ho rád. Byl něco jako jeho děda, kterého nikdy nepoznal. A Lily? Tu kdysi miloval a je to báječná holka.
A naopak, když uslyšel, že obdržel Merlinův řád, poskočilo mu srdce. Za jakou cenu… měl z toho rozpolcené pocity. Cítil, jako by to ani nebyl on.
„Nad čím přemýšlíš, Severusi?“ proťala chvilkové ticho zrzavá dívka.
„Že vlastně ani nemám dotazy. Tohle, tohle je vážně neuvěřitelné,“ selhal mu na chvíli hlas, nevěděl, jak zareagovat, „vím, že je možné cestovat časem. Antibariérový poprašek není moc známý, ale já se o něm dočetl. Taky Obraceče času existují. Tohle není nemožné. Možná by nějaký mudla tvrdil, že je to blbost, ale my žijeme s kouzly, nic není nemožné. Já ti věřím, Ginny.“
„To jsem opravdu ráda, Seve,“ v očích posmutněla a on si toho všimnul.
„Co se děje?“
„Už nám nezbývá moc času. Já tě nechci pustit. Mám tě ráda. Pokud jsem už nezměnila budoucnost, tak se vrátím k sobě a tam najdu toho Bručouna Snapea, kterého každý nenávidí.“
„Já myslím ,že ne, Ginny,“ usmál se a pohladil ji po tváři, „tím, že si mi to všechno řekla, si už tu budoucnost změnila. Já budu teď vědět, čeho se mám vyvarovat. Dvacet let, nedvacet let, budeš mi hrozně chybět, ale budu na tebe čekat.“
„Co když ne, Severusi? Pro mě to bude moment, ale pro tebe čtvrtka života, nemůžeš nic slíbit.“
„Ale já ti to slibuji, ty moje dračice, slibuji, že na tebe počkám.“
Ginny se na něj dojatě podívala a po tváři ji stékaly slzy. „Miluji tě,“ řekla mu poprvé nahlas, aby ho ujistila, že to čekání bude stát za to a aby náhodou nezměnil názor.
„Já tebe taky,“ políbil ji na rty a přitisknul k sobě. Třásla se. Bylo už chladno a bylo pozdě, nedivil se, že je celá prochladlá. „Pojď do hradu, je tu zima.“
Přikývla, „Jen ještě chviličku počkej. Severusi, teď je na tobě, aby to všechno dobře dopadlo. Řekla jsem ti, kde jsou Voldemortovy Viteály a kde je najdeš. Řekla jsem ti všechno o Harrym. Pokud se Nikdy Harry nestane Vyvoleným a Neville taky ne, nebude existovat nikdo konkrétní, na kom bude závislý svět, aby ho zbavil všeho zla. Potom bude možné, aby Voldemorta zabil kdokoliv. Může z tebe být národní hrdina, jak si můžeš být jistý, že počkáš právě na mě, když se na tebe pak budou lepit fanynky…“
Severus se rozesmál, „protože si jediná osoba, kterou jsem kdy tak vášnivě miloval. Ani Lily pro mě tolik neznamenala. Změnila si mě. Já se v poslední době ani nepoznávám. Jsem jiný, cítím to na sobě a nestrpěl bych, kdyby na tebe sahal kdokoliv jiný.“
„Ach Severusi,“ řekla stejně dojatě. „Všechno je v tvých rukou. Je to na tobě.“
„Nezklamu tě, Ginny.“ Chytil ji za ruku a vedl do hradu.
***
Rok, který Ginny strávila v roce 1976 a 1977 byl odvlát větrem. Nastalo zkouškové období a Ginny zjistila, že se jí dřina a práce vyplatily.
Zkoušky OVCE byly téměř podobné zkouškám NKÚ, jen byly o něco složitější a rozsáhlejší a také více odborné, protože studenti už studovali předměty, kterým se budou v budoucnu zabývat. Zkoušky obsahovaly písemnou část, praktickou část a také ústní vědomostní část a pohotovostní a logickou část.
Ginny nevěděla, jak skončila, ale ze všech zkoušek měla velice dobrý pocit. Nejhůř by snad mohla mít Nad očekávání a doufala, že to tak i bude.
Brumbál jí sdělil, že jakmile dostane její výsledky OVCE, odešle je údajnému řediteli do roku 1999, tudíž přicestují hned zároveň s Ginny, takže na ně nebude muset čekat, jelikož ona bude cestovat do stejné doby.
Zkoušky byly za nimi a ona věděla, že se musí rozloučit. Se všemi.
Nikomu dalšímu už nic neřekla. Se Záškodníky se rozloučila a sdělila jim, že jede zpátky na Gibraltar a že asi bude cestovat, tudíž nemá cenu, aby jí psali. Lily řekla to samé. Zbýval jen Severus.
Měla už sbaleno a za necelou hodinu měla odcestovat do své doby.
Naposledy si utáhla řemínek na svém kufru a odtáhla ho na chodbu, před vstup do nebelvírské věže. Zarazila se. Někdo tam stál…
„Severusi,“ rozzářila se. „Přišel si se rozloučit!“
„No samozřejmě, přece bych tě nenechal odcestovat bez rozloučení. Taková doba!“ jeho hlas však zněl trochu zatrpkle. „Dej to sem, vezmu ti ten kufr,“ vyšli vstříc bradavickým chodbám až těsně k chrliči, který byl vstupem do Brumbálovy pracovny.
„Co se děje,“ zašeptala a pohladila ho po hřbetu ruky.
„Co by se dělo? Nic!“
„Za celou cestu si nepromluvil, já vím, že se něco děje!“
„To máš jedno, jenom nostalgie.“
„Chápu,“ ztuhla, i když mu to moc nevěřila, přesto měla ještě něco na srdci, co by mu chtěla říct. „Poslyš, je tu ještě něco, co bys asi měl udělat.“
„Co je to?“ zareagoval zvědavě
„Máš Myslánku?“
„Samozřejmě, když chodím na školu s Blackem a Potterem, potřebuju Myslánku. Některé..ehm..zážitky, si zrovna pamatovat nemusím.“
„Prosím tě, zbav se té zášti. Tohle nesmí dál pokračovat, víš, jaké to mělo následky!“
„Však já vím,“ dodal zostra, „ale na co mám mít Myslánku?“
„Brumbál mi říkal, že se mám odpoutat od všech vztahů, svazků a přátelství. Nikomu nic neříkat. Mám obavy, že vám všem bude chtít smazat paměť. A tobě obzvlášť, ví, že jsme spolu trávili nejvíc času. Myslím, že to tuší, že jsem ti něco aspoň při nejmenším naznačila.“
„Ano a co…aha..“došlo mu, o čem Ginny mluví.
„Uchovej si vzpomínku na mě, na všechno, co jsem ti řekla o budoucnosti nebo to zapomeneš, Brumbál ti určitě bude chtít vymazat paměť. Severusi, pro boha živého, zachovej si v myslí můj zjev, moje jméno…nechci, abys na mě zapomněl!“
„A co když to neudělám,“ zaznělo najednou a Ginny úplně ztuhla.
„Cože?“
„Co když to neudělám!“ tvrdil úplně vážně.
„To nemyslíš vážně, že ne?“
„Co když ano…“
„Severusi…“
„Co chceš po mně, Ginny. Já zachráním svět, budoucnost se změní a tvůj milovaný Harry zůstane živý, ke komu se vrátíš, hm?“ zazněl cynicky
„To nemyslíš vážně!“ prohlásila a hlas se jí chvěl.
„Myslím. Zapomeneš na mě, ve chvíli, kdy zjistíš, že ten malý Potter žije, vrhneš se mu kolem krku a já si utřu nos, na, vezmi si to!“ podal jí kufr, ani ji nepolíbil na rty a aniž by stačila Ginny jakkoliv zareagovat, zmizel na konci chodby, hned na to zabočil a už ho nebylo vidět, ani kousíček z jeho pláště.
Ginny stála ztuhle, ale jakmile zabočil, zničeně se zhroutila k zemi a začala hlasitě štkát.
Chrlič ze ní se odsunul a vedle něj stála vysoká štíhlá postava Albuse Brumbála.
„Je čas, slečno Weasleyová!“

137 komentáře “17. kapitola – Tak je to tady 2/2”

Napsat komentář: Antea Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..