17. kapitola – Nemalé problémy

James se podíval na pracovníka z Ministerstva kouzel. Hodiny kultury byly spíše politicky laděny. Remus měl pravdu, když tvrdil, že se budou bavit o lordu Voldemortovi, muži, jenž byl poslední dobou postrachem Rady Ministerstva kouzel a ministryni kouzel Milicent Bagnoldové.
Šířilo se taky, že se Voldemort snaží zmanipulovat i Starostolec, ve kterém byl největším hlavounem samotný Brumbál. Voldemort vůbec nebyl tím, co ze sebe dělal. Obracel čistokrevné kouzelníky proti nečistokrevným. Měl na Ministerstvu právo VETA a nechal vyhodit desítky vynikajících, avšak nečistokrevných pracovníků. Byl mnoha lidem trnem v oku. Shromažďoval kolem sebe pochybné skupinky lidí, kteří si začali říkat Smrtijedi. Podivná přezdívka pro lidi, kteří chtějí údajně prospět britské kouzelnické politice. Svět kouzel z nich začínal mít tak trochu strach. Tento muž, lord Voldemort, vůbec nechtěl rezolutně změnit situaci v Británii a zákoník kouzel, jak původně hlásal, ale naopak, chtěl ho zpřísnit. Diskriminoval mudlovské a polomudlovské kouzelníky a čarodějky. Všechny oklamal a kouzelníci si hřáli hada na hrudi. Nechali ho, aby se mezi ně vetřel a všechno ovládnul.
Ti, kteří mu podlehli, se stali jeho věrnými nohsledy, a ti, kterým se znelíbil, byli něčím potrestáni. Někteří pracovníci dokonce podivuhodně zmizeli z povrchu zemského.
Obyvatelstvo mu dokonce přestalo říkat lord Voldemort, nechuť k jeho činům mu zasloužila přezdívky jako byly Ty-víš-kdo nebo Pán Temna, Pán Zla, Temný pán a jiné. Nikdo si nebyl úplně jist jeho záměry, ale bylo jasné, že z toho nekoukalo nic pozitivního. Byl to silný soupeř, který se nenechal sesadit z trůnu. Každopádně politická situace v posledním roce dělala starosti nejen pracovníkům Ministerstva kouzel, ale i studentům, kteří v tom také neviděli nic dobré, až na zmijozelské, kteří byli pro to – vymítit všechny mudlovské šmejdy.
„Každý z vás dostane tuhle příručku,“ ukazoval muž, „je naší povinností, abychom vás upozornili na značná rizika, a abychom vás na to připravili.“
Sirius vzal do ruk brožuru s, podle Ministerstva kouzel, nejužitečnějšími obrannými kouzly a zaříkadly.
„Tohle mě má jako zachránit?“ Koukl dovnitř Sirius a prolistoval celou brožuru. Cynicky se usmál: „Už se vidím, jak bojuji se skupinou kouzelníků, kteří jsou nejlépe vycvičeni a půjdu na ně s kouzlem Mdloby na tebe, to je opravdu úžasná a spásná myšlenka. To by se mi vysmáli hned!“
Nastal večer. Dnes byl naštěstí pro kluky, naneštěstí pro vlkodlaky, úplněk, takže Remus musel jako obvykle zase jít pod, vedením madam Pomfreyové, pod vrbu Mlátičku do stavení Chroptící chýše. Zbylí tři kluci mohli volně dál plánovat. Tentokrát i s Petrem, který byl do jistého plánu zasvěcen už nějaký ten týden. Plánovali u nich v komnatě, poněvadž neexistovalo žádné ohrožení prozrazení.
„Takže chcete být tedy zvěromágové?“ Ujišťoval se už po několikáté Petr.
„A ty snad ne?“ Opáčil Sirius.
„Nooo,“ protáhl nosem pobaveně, „nebylo by to špatné… ale já na to nemám!“ Rezignoval a žuchnul sebou na postel.
„Neboj se, Péťo,“ uklidňoval ho Sirius, když viděl jeho bezradný výraz ve tváři, „ty se jím staneš taky. Jako, že se Sirius Black jmenuji!“
Petr se zatvářil pobaveně a vděčně zároveň. Ale, že tuhle věc řekl zrovna Sirius, od kterého by to nikdy nečekal.
„My ti pomůžeme, neměj strach! Času na to máme dost!“ Dodal James, když stále na Petrově tváři přečkávala nedůvěra v něco tak nesplnitelného.
„Proč mi podáváš tu knihu?“ Nechápal Jamesův čin Petr.
„Měl by sis vybrat, čím by si chtěl být!“
„A?“
„Co A? Tohle je encyklopedie zvířat.“
„Ale já vím, co chci být! Probírali jsme to už minule.“
„Vážně?“
„No jasně, chci být krysa!“
„Proboha, proč zrovna krysa?“ Divil se James.
„Protože jako něco tak malého, jako krysa, proklouznu všude. Můžu bez povšimnutí do kuchyně, do dívčích sprch..“
Sirius se rozesmál nad Petrovou vynalézavostí a Jamese to pobavilo taky. Vlastně na tom něco bylo.
„On má pravdu, Jamie,“ zaculil se Sirius, „potřebujeme někoho, kdo proklouzne všude. Říkal si, že k vrbě Mlátičce se dostaneme jedině tak, když ji znehybníme, a to dotykem jejího suku. A tohle je přímo skvělý plán. Petr jako krysa se vždycky může proplížit ke kmeni a vrbu znehybnit. Můžeme tak potom chodit za Remusem.“
„No to máš pravdu, Tichošlápku, to je fakt.“ Souhlasil James, načež se otočil na Petra. „Dobrá, Petře. Krysa se bude hodit.“
„Tak to jsem teda rád, že jste mi to odhlasovali, když žijeme v té diktatuře,“ zatvářil se Petr nerudně.
„No, no! Snad jsem neurazil tvou pýchu, Péťo?“
Petr netrpělivě zamlaskal, načež se rozesmál a plácl sebou po posteli. Do ruky vzal polštář a mrsknul ho po Siriusovi, který se jakoby probral z transu. Uvědomil si, co zrovna Petr udělal. Popadl nejbližší polštář a ránu mu oplatil.
Pravá polštářová válka mohla začít.
„Ahoj Evansová!“
„Zmiz Pottere!“
„Ale no tak, Evansová, nebuď na mě zlá.“
„Nejsem zlá, jen jsem z tebe unavená.“
„Tebe určitě unavuje ta nehynoucí a vášnivá láska ke mně.“
„No to víš, že jo, Pottere,“ žduchla do něj, „a teď, když dovolíš, miláčku, zase bych popošla dál, než mi pukne srdce soužením!“
„No jasně, nerad tě trápím, zlato.“
„Sklapni,“ propíchla ho pohledem a s výrazem podobným, jaký mívala profesorka McGonagallová, když byla pekelně naštvaná, odkráčela pryč.
„Ta ti to nandala,“ z dálky se k Jamesovi přibližoval Sirius.
„Aspoň mám koho otravovat na rozdíl od tebe, Tichošlápku. Měl by sis najít holku. Vždyť tu po tobě touží půlka ročníku,“
„Mě baby nezajímají, jsou to naivní slepice..“
„..Lily je jiná,“ řekl dotčeně James.
„Jo, ona možná jo. A ještě Tery. Ale teď se soustředím na něco jiného, Jamie!“ Zase ho chtěl vyprovokovat. Zazubil se: „A ty bys měl taky, abychom mohli Rema co nejdřív překvapit.“
„Nemysli si, že na to zapomínám, Siriusi.“
Profesorka McGonagallová právě vysvětlovala podstatu nějaké přeměny, ale nebyla nerušena. Čtveřicí rozverných studentů druhého nebelvírského ročníku. A hlavně ti dva, Potter a Black!
„Pottere, Blacku… co tam po sobě štěkáte?“
Oba dva chlapci se rozesmáli.
„To je psina,“ rozřechtal se James.
„Haf!“ Vyštěkl budoucí právoplatný pes alias Sirius.
„Nacvičuješ si to do budoucna?“ Zašeptal s úsměvem James.
Zase se rozesmáli.
„Co to tu provádíte vy dva za cirkus?“ Přistoupila profesorka k nim a hrbě vzpjala ruce na hrudník v kříž.
„Cirkus teprve začne,“ špitl Sirius k Jamesovi, „jen co bude přítomná jistá lesní zvěř a domácí mazlíčci.“ Poznámku za nimi pochopil i Petr a nenápadně se rozesmál. Remus se nesnažil ani chápat. Jednoduše to byla nesmyslnost, kterou vyplodil Tichošlápek. A zrovna Tichošlápek je ten typ, do vymýšlí blbiny, které nedávají smysl. Tak proč se trápit, proč nad tím dumat?
„Nemáte co dělat?“ V očích profesorky McGonagallové to pěkně jiskřilo. „Chováte se jako zvěř!“ Nepochopila, proč se ti dva zase začali hlasitě smát. Tentokrát se přidal ale i Pettigrew, od kterého by to rozhodně nečekala. Byl to takový tichý nemotorný student.
Remus si začal připadat jako páté kolo u vozu.
„Pane Blacku, pane Pottere, pokud se hned neutišíte a nezačnete se chovat jako lidé, tak budu nucena zadat vám školní trest!“
James potlačil vzlyky smíchu a podíval se na McGonagallovou, načež zase vyprskl smíchy a obrátil se na Siriuse.
Profesorčiny rty se semkly v úzkou přísnou tenkou linku.
„Odebírám Nebelvíru deset bodů, za každého z vás. A dnes v sedm hodin večer nastoupíte školní trest. Po hodině přijďte ke katedře, domluvíme se, co pro vás vymyslím,“ poodstoupila o několik lavic dál. Nakonec se na ně otočila a křikla: „A ticho tady bude!“
James si postěžoval: „Tak zase budeme uklízet poháry ve Slavnostní síni.“
„Zase, jo zase. Už mě to nebaví, nemohla by si vymyslet někdy i něco nového?“ Stěžoval si Sirius, když šli oba dva do Slavnostní síně a v rukách měli kýble s hadry a příslušnými pomůckami k úklidu.
„Jednou tu bude stát i pohár s mým jménem,“ zasnil se James a úplně ignoroval Siriusovu poznámku o změnách trestů.
„No jasně,“ neodpustil si Sirius a poklepal ho na lopatkách, „pohár největšího záškodníka!“
„Proč jen já? Nerad soukromničím a nejsem sobec… a ke všemu ty jsi můj nejlepší přítel, takže bych se o tento post a tebou rád podělil. Těžko říct, který z nás je větší záškodník.“
„To nemyslíš vážně? Já jsem úplně svatý!“ Kál se Sirius a tvářil se ublíženě.
„Jo, ty zrovna,“ hodil po něm prachovku, ale hned si ji zase vzal zpátky. „No, měli bychom to rychle uklidit. Máme ještě plno práce,“ mrknul James na Siriuse.
„Máš recht. Hurá do toho. Však už máme praxi!“
Bylo už hodně pozdě, když se vrátili zpět na svou kolej. Zamířili přímo do svých komnat a unavení se složili do svých postelí. Petr a Remus už dávno spali. Petr, ten řezal jako dřevorubec. Určitě ve snu klátil aspoň desátý strom, podle síly jeho chrápání. Remus se převaloval na posteli. Bylo několik dní po úplňku a měl na těle čerstvé rány, ale pomalu se hojily. Zase nabíral energii.
Tento den byl náročný. Nejenže museli oba dva vydrhnout všechny poháry ve Slavnostní síni, a že je jich tam požehnaně, když Bradavice fungují nějak od roku tisíc, ale také dostali plno úkolů, na které jim nakonec stejně nezbyl čas, což si uvědomovali. Ale byli moc vyčerpaní na to, aby teď vstali a zamířili s brky a pergameny rovnou ke stolečku a začali si dělat různé výpisky. Raději se na to pěkně vykvákli a oddali se spánku, vysílení a bez energie. Však si to zítra zase opíšou od Remuse, který to jistojistě má napsané. Ještě, že mají zítra první hodinu volnou a vyučování jim začíná až v deset hodin. Stihnou si to snad všechno opsat.

78 komentáře “17. kapitola – Nemalé problémy

Napsat komentář: Blanch Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..