15. kapitola – Předvánoční letargie

Publikováno Od BlanchKategorie:+ Třináctá komnata
Nejsem doma, tak jsem nastavila přidávání článků na dnešní datum. Přijedu nejdřív ve čtvrtek a to ještě není jisté. Tak si užijte tuto kapitolu
+++.

Poslední školní týden před vánočními prázdninami byl velice nabytý.
Harry s Ronem už museli pomalu vymýšlet, jaký lektvar nebo smradlavý utrejch uvaří do lektvarů, protože jejich ročníková práce brzy nabude platnosti. Po Vánocích jej totiž měli odevzdat a jim zbývaly už necelé tři týdny.
„Tyhle prostory nemám rád. Hele, co kdybychom vymysleli nějaký vlastní?“ Vymýšlel si Ron, když už dobrou půl druhou hodinou seděl otrávený nad učebnicí odvarů a lektvarů, kterou našli společně s Harrym v knihovně.
„Myslíš jako…že tam naházíme nějaké mordovníky, vlčí boby, nosorožčí rohy, přidáme marmeládu a odvar z bezinek a zalijeme škrobem z brambor, třikrát povaříme ve směru hodinových ručiček, pak to necháme týden odstát, a pak ho budeme v hodině lektvarů podávat jako moučník?“
„No třeba,“ usmál se nad nesmyslností té kombinace zrzek, „můžeme třeba tvrdit, že jsme uvařili jed.“
„Ke kterému nemáme protijed. Snape po nás bude chtít, abychom ho vyzkoušeli, Rone,“ usmál se pobaveně Harry, „nechci zemřít svou vlastní rukou, už jsem se dávno smířil s tím, že to třeba jednou bude ta Voldemortova,“ Ron se zatvářil nerudně, „ale tohle vážně nemám v plánu…“
„Nebuď tak pesimistický,“ prohlásil nevzrušeně a obrátil další stránku, „tak co uděláme,“ dodal ještě víc znechuceně než před chvílí. „Ještě můžeme zkusit variantu, že jsme ten lektvar vařili jen a jen pro Snape, tudíž by měl dostat prvotní právo ten úžasný odvar vyzkoušet.“
Harrymu zacukaly koutky, ale nakonec pokrčil rameny a jal se listovat v knize, kterou vyhrabal před chvílí on.
„Kdyby tu tak byla Hermiona…“ vzdychl si mladík s pihami na nose.
„Balí si, víš, že po prázdninách už jede pryč.“
„Je to stejně divné. Dokážeš si představit nevídat půl roku vedle sebe slečnu všechno-vím-všechno-znám-všude-jsem-byla-všechno-jsem-četla?“
Černovlasý Nebelvír se rozesmál, „Kdyby tě tak slyšela, ta by ti dala pár facek.“
„Já vím,“ připustil pobaveně jeho kamarád, „ale stejně to bude zvláštní, tak jsem si na ni zvykl, i přes letní prázdniny mi chybí. Nedokážu si představit, že tady s námi tak dlouho nebude a samozřejmě nám nebude pomáhat a psát úkoly,“ dodal ještě.
„Chudák Hermiona, kdyby tušila, jaké máš o ní mínění a jaké v ní vidíš hodnoty,“ prohrábl si Harry neposlušné vlasy a zastrčil si je za ucho.
Další půlhodina nepřinesla nic zajímavého. Harry už si byl téměř jist, že jim Snape zadal nadlidský úkol a záměrně, aby je pokořil a ukázal všem studentům, jací jsou tupci.
„Ahoj kluci,“ ozvalo se jim za zády a když se Harry s Ronem otočili spatřili párek dívek.
„Ahoj, Gin,“ natáhl se Potter ke své dívce a usadil si ji na klín, „ahoj, Marino,“ dodal ještě a kývl na plavovlasou dívku, která stála ještě před chvílí vedle ní.
Ron zůstal zírat s otevřenou pusou. Jako obvykle.
„Víš, Rone, přivádíš mě do rozpaků, když v tobě vyvolávám tento reflex, snad není dávivý,“ pousmála se havraspárská studentka a upozornila jej na jeho výraz v obličeji.
„Ehm, promiň,“ zrudnul zrzek, „dneska mi nějak není dobře,“ a složil se na rozevřenou knihu, maje ruce zkřížené a v nich schovaný obličej.
„Co se stalo?“ optala se znovu, obešla stůl a posadila se hned po Ronově pravici.
„Ale nic, jen už se asi dvě hodiny snažíme najít nějaký ucházející lektvar, který bychom byli schopní uvařit pro Snapea,“ nahlásil odevzdaně Harry a přitisknul se víc k Ginny, která mu omotala svou ruku kolem krku.
„Jestli chcete, můžu vám pomoci, já jsem byla na lektvary vždycky docela dobrá,“ prohlédla si Marina oba dva chlapce, kteří v obličeji vypadali opravdu zkroušeně. „Nemusím používat svou moc, abych pochopila, jak jste zoufalí,“ usmála se.
„Vážně?“ Ron ihned ožil a chytil Marinu za obě ruce, „vážně bys nám pomohla?“
„Když se Hermiona od vás distancovala, nic jiného vám asi nezbývá, než uprosit tady Marinu,“ podotkla s pobavením v očích Ronova mladší sestra.
„Ale jistě, moc ráda,“ podívala se na své ruce, které uvízly v těch mládencových, „tak se na některý den domluvíme a můžeme se někde sejít, dneska už to nemá cenu,“ nadhodila ještě sebevědomě a Harry koukal, jaká v ní za ty měsíce proběhla změna. Minulý rok to byla taková drobná zakřiknutá citlivka, ale teď? Ani se Ronovi nedivil, že pokaždé, když se ti dva setkají, má pusu otevřenou dokořán. On své překvapení skrýval lépe.
„Marino, miluju tě, asi bych ti to měl opakovat častěji, ale momentálně si ze mě udělala nešťastnějšího kluka na světě,“ poznamenal nadšeně Ron a všichni, až na Marinu, se rozesmáli. Ta v samém šoku stačila pouze zrudnout jako rak.
***
V hodinách přeměňování za ty měsíce značně pokročili.
Od přeměny jednotlivých vlasů se naučili změnit barvu i délku vlasů úplně, tedy téměř všichni. Mezi prvními tehdy byla samozřejmě Hermiona a Beatrice Gabestoneová, která, ač to Harry nechápal, dávala najevo vůči Tichošlápkovi jisté nesympatie. A nejenom on si toho všimnul.
Zbývalo už jen několik studentů, mezi nimiž byl Neville, Crabbe a Goyle nebo taky Parvati Pattilová, kteří tuto transformaci ještě příliš neovládali, ale Sirius na ně nijak netlačil, zatímco ostatní studenti už zkoušeli jiné proměny, těm pomalejším se rozhodl dát čas, který vyhovoval jim.
Parvati s Levandulí, které se zbožnou úctou k Siriovi vzhlížely, tím na každém rohu opěvovaly jeho dobromyslnost a zlaté srdce a nezapomněly nikdy přitom poznamenat, jak nádherný je to chlap.
Když se dokonce i Ronovi napotřetí povedlo změnit barvu svých očí na smaragdově zelenou, přesně takovou, jakou měl Harry, začal radostí výskat a Harry pochopil, že Sirius se na tenhle post přímo hodil.
Harry koncentroval veškeré své myšlenky do vyřčeného latinského dvojsloví a představil si sám sebe, jak má podlouhlé zrzavé vlasy a modré oči, stejně jako má Ron. Přemýšlel, zda by zvládl dvě přeměny najednou. Věděl, že to určitě musí jít, ale nikdy to nezkoušel. Doposud se snažili pouze měnit jednotlivé části jednu po druhé.
„Pars onis,“ zaburácel a soustředil se na obraz, který mu poskytla jeho mysl.
Když se Ron po Harrym zvědavě otočil, téměř vyskočil na židli. „Hej,“ žduchnul do svého kamaráda a rozesmál se, „neopič se, já jsem jedinečný!“ Ihned mu došlo, o co Harrymu šlo, protože jeho proměna se ihned zdařila.
To už si to Sirius šinul přímo k němu, na tváři spokojený úcul.
„Výborně, pane Pottere,“ zastavil se u něj, „sice jsem vám ještě nedával pokyn, abyste zkoušeli víc přeměn najednou, ale vidím, že už je načase, aby to vyzkoušeli všichni. Deset bodů pro Nebelvír,“ mrknul na něj a šel na pochůzku kolem třídy.
Hermiona, která po Harryho vzoru chtěla zkusit totéž, se jen naškrobila, protože její snaha přišla vniveč. Ať se snažila, jak chtěla, obě proměny ji zkrátka ještě nešly.
***
Na konci týdne, předposlední den školy před prázdninami, je čekal předmět, který, oproti předešlým létům, začal Harry silně nesnášet.
Obrana proti černé magii byla vždy jeho nejoblíbenějším předmětem, ale nyní měl averzi vždy, když se musel nutit do těch hodin chodit. Jak už Ron na začátku poznamenal, Percy byl opravdu jen žvanil, protože za celé dva a půl měsíce, co už byla škola, je téměř nic nenaučil. Pokud se zadařilo, tak čas od času zopakovali nějaká stará zaklínadla nebo se bavili o účincích jiných, ale Harryho dokonale rmoutilo, že se od té doby nic nového nenaučil, a tak se rozhodl, že Percy-Nepercy, začne obranu studovat při svém volnu sám. Když měl chvilku času, šel i s doprovodem Rona a Hermiony, do knihovny a začal si pročítat knihy. Učebnici obrany pro semináře a pokročilejší měl už dávno pročtenou a větší polovinu, o které se tam dočetl, znal stejně už z dřívějška. Na rozdíl od svých spolužáků měl větší výhodu v tom, že měl mnohem více znalostí v tomto oboru a tudíž toho znal více než ostatní, ale to mu nestačilo. Jak by se měl v budoucnosti ubránit proti Voldemortovi, když nemá šanci se nic nového naučit? To, co znal, mu připadalo nedostačující a když si představil, co umí ostatní, bylo mu téměř mdlo.
Percy byl packal, nic jiného jej nenapadalo.
Ve svých hodinách měl permanentní kravál, téměř nikdo jej neposlouchal a on si neuměl zjednat klid, trpěl nedostatkem autority a k jeho osobě bylo vysláno nepřeberné množství vtípků, kterým nemohl nijak zabránit, protože nikdy nepřišel na to, kdo je jejich autorem.
Získal si na škole pověst největšího trouby a nikomu ze studentů nepřirostl k srdci.
Pátek byl ve znamení verbálního kouzlosloví.
V ten den se Harry na Alegru Grinhardovou díval tak nějak jinak. Nemohl uvěřit tomu, že si tato mystická osoba počíná tak arogantně a samolibě. Co asi dělá se svým parahledem?
Když se mu ale na konci hodiny podařilo díky veršům pozvednout svůj papírek konečně do požadované výšky, úplně na své myšlenky zapomněl a její vřelý úsměv mu vlil do srdce radost.
Ron, kterému se to konečně podařilo už také, ačkoliv jeho smysl pro veršování byl stále na bodu mrazu, vypadal, jako by vyhrál zápas ve famfrpálu na mistrovství světa. Hermiona ho obdařila nějakými lichotkami a Ron, už tak rudý až za ušima, se nafoukl jako krocan.
***
Byl pátek večer. Harry hned v sobotu společně se Siriem měl jet k nim domů. Ron a jeho milovaná Ginny měli jet do štědrého večera do Doupěte, ale hned den poté měli přicestovat k nim, stejně jako Hermiona, která slíbila, že zbytek prázdnin stráví s nimi, jelikož hned po Silvestru už měla odjet do San Francisca.
Všichni, společně i s Marinou, která se v poslední době stala nedílnou součástí jejich party, a která jim pomohla pro Snapea uvařit lektvar neviditelnosti, se shlukli do místnosti, kterou před nějakým rokem našel Harry. Rozhodli se, že v komnatě nejvyšších potřeb všichni přespí a užijí si poslední společnou noc.
Místnost, ve které byli, byla středně velká. Uprostřed ní byl krb a v něm plál oheň. Podél zdí byly semišové pohovky ve vínové barvě a opodál byl bar, na němž se po každém vypití, objevovaly nové a nové sklenice plné máslového ležáku.
Komnata jim ještě nabídla poslední večeři, a pak už se jen oddávali společné zábavě, při níž Ron chrlil jeden sprostý vtip za druhým, Hermiona vyprávěla své nové poznatky ohledně posledních trávených měsíců na hradě a Harry s Ginny, zaklínění do sebe, jen v obětí naslouchali. Marina nespouštěla oči z Rona a po již několikátém máslovém ležáku, který ji mírně rozhoupal svět kolem, přestala ovládat svou moc a aniž by to sama chtěla, myšlenky a pocity všech kolem jí začaly zatemňovat mysl.
Hermiona byla cítit nervozitou a sálal z ní smutek. Ačkoliv se snažila tvářit vesele, nešlo nepoznat, že je smutná, protože její nitro přímo křičelo.
Ron byl plný veselé nálady a místy i sebevědomí, což Marinu trochu zarazilo, protože věděla, že on moc sebevědomí není, ačkoliv se snaží vyvolávat občas takové zdání.
Harry a Ginny, u těch nebylo třeba nic zmiňovat. Jejich pocity k ní vycházely vstříc nejvíc. V ovzduší nad nimi poletovala vášeň, touha, chtíč, ale hlavně hluboká oddanost a láska.
Najednou si uvědomila, jak je šťastná, že konečně někam patří. Neměla nikdy moc přátel, byla spíš samotářka a poté, co zemřel její bratr, to bylo ještě horší. Po její koleji se nějak rozkřiklo, že je dědičkou Roweny z Havraspáru a že je empatik. Všichni se jí začali stranit a ani vůči jejímu trápení neprojevili soustrast.
Když se začala více bavit s Ginny a tihle čtyři ji vzali mezi sebe, konečně se cítila správně. Poprvé za celý svůj život našla své místo a byla šťastná a její štěstí vyzařovalo přímo z jejích očí.
Místnost zahrnul hurónský smích, který následoval po jednom z dalších sprostých vtipů, na který si Ron vzpomněl. Ani puritánská Hermiona neodolala a rozesmála se.
Nakonec se řeč stočila do divokých vod. Zmijozelská kolej a její studenti.
„V Prasinkách jsem mluvil s Beatrice Gabestoneovou, přijde mi, že se tam vůbec nehodí…“ podotknul jen tak mezi řečí Ron a začervenal se.
Marina s Hermionou po něm střelily mírně nasupenými pohledy, ale ani jedna nedala hlasitě nic najevo. Nikdo jiný si toho nevšiml.
Harry dloubl do svého kamaráda pohledem, „Tos mi neřekl, že si s ní mluvil..“
„Mám ti říkat vše, co dělám, Harry? Tak zrovna před necelou hodinou jsem byl na velké straně…“
Harry i Ginny se rozesmáli. „No, toho mě můžeš ušetřit, ale něco tak důležitého jako je konverzace s holkou ze Zmijozelu, tos mi zatajovat nemusel,“ urazil se naoko pobaveně černovlasý mladík, ale dál už nic neříkal a vybídl pohledem svého kamaráda, aby pokračoval.
„Ona vůbec není špatná. Omluvila se mi za Malfoye a zjistil jsem, že do Zmijozelu se dostala jen kvůli svým předkům a že kdyby se dostala jinam, i když chtěla, tak by ji asi vyhodili z domu. Je docela vtipná a Malfoy už jí taky leze krkem..“
„No já nevím, Rone. Mně ta holka přijde divná,“ poznamenal Harry, „v jeden moment je taková a v druhý maková, čert aby se v ní vyznal…“
„Mýlíš se, Harry,“ snažil s eji ospravedlnit Ron, ale v ten moment se mezi jejich rozhovor připletla Hermiona.
„Má pravdu, Rone. Vzpomínáš si, jak tehdy vyjela po Siriovi v obraně? A jak se tváří v hodinách a na snídani…“
„No co, asi tehdy byla nějaká nervózní nebo se snaží udělat zdání, že do Zmijozelu patří.“
„Tobě se líbí,“ podotkla jednoduše Hermiona, „proto ji bráníš!“
Tenký led. Harrymu už bylo jasné, co bude zase následovat a příliš o to nestál.
Všiml si Mariny, která se jakoby uzavřela do sebe a vzdálila se na druhý konec sedačky.
„Proč musíš vždycky do všeho zatahovat to, že se mi někdo líbí, Hermiono, nechápu..“
„TAK DOST!“ Zvýšil Harry hlas, až sebou Ginny, která už měla zavřená víčka a podřimovala, škubla. „Než se vy dva zase začnete hádat, uvědomte si, že tu nejste sami. Sakra, budou vánoční svátky, mohli byste aspoň někdy zakopat válečnou sekeru? Popravdě už mě unavuje poslouchat ty vaše neustálé hádky!“
Oba dva jeho kamarádi se na něj zvědavě ohlédli a v ten samý moment zmlkli. Blondýnka na konci sofa sledovala Harryho s pobaveným úculem na rtech. Nakonec prohlásila, že by bylo vhodné jít spát.
Místnost ihned nabídla všem studentům postele, jen Harry s Ginny si vysloužili společné letiště.

Bylo už něco po druhé hodině ranní, když poslední člen party přimhouřil víčka, aby se ponořil do spárů noci.

62 komentáře “15. kapitola – Předvánoční letargie”

Napsat komentář: Heather Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..