Nebudete tomu věřit, ale já dneska dostala chuť na napsání další kapitoly k Třinácté komnatě, poté, co jsem vložila tu předešlou starší :)))
No, tak tady ji máte. Po strašně dlouhé době něco, co není slash ani náhodou :))) (Ale co není, může být…hehhh….ne, kecám..)
No, tak tady ji máte. Po strašně dlouhé době něco, co není slash ani náhodou :))) (Ale co není, může být…hehhh….ne, kecám..)
+++
Byl konec prosince a prostory školy začínala zdobit jinovatka. Sem tam napadl nějaký poprašek, ale většinu času foukal chladný vítr nebo jej i místy doprovázely průtrže mračen.
Počasí jako by se domluvilo s ponurou náladou na hradě a doprovázelo její atmosféru.
Nepěkné počasí jakoby vykreslovalo pocity všech studentů na hradě, kteří nejenže byli ochuzeni o spousty radovánek v podobě koníčků a procházek po hradě, ale zároveň v nich nedávné události vzbuzovaly strach.
Harry stále podezíral ze všeho Malfoye a do svých představ zasvětil i své dva nejlepší kamarády.
Hermiona byla celou dobu proti, že nic takového by Malfoy nezvládl. Ačkoliv se jevil jako dost schopný kouzelník, přesto byl ještě příliš nízkého potenciálu, aby něco takového zvládl a zároveň i ututlal. Všichni jej znali a věděli, že on by se tím dokonce i nenápadně vychloubal.
Harry se nenechal ošálit naivními představami své kamarádky a Ron byl také na jeho straně. Neměli sice žádné důkazy, ale Harry se zařekl, že se pokusí Malfoye načapat při něčem nekalém.
V první týden v prosinci se konal výlet do Prasinek.
Od té doby se nic zvláštního neudálo a na škole opět zavládl mírný klid, ačkoliv všechna opatření byla stále aktuální a žádný student nesměl sám vycházet ze školy nebo se procházet po jejích chodbách. Podmínky byly sice zmírněny, ale ne příliš.
Když se trio soukalo do autobusu, který je měl odvést do Prasinek, na zadním prostorném sedadle už na ně čekal Tichošlápek.
„Siriusi, co tady děláš?“ Optal se zvědavě Harry a jeho kmotr se na něj zářivě usmál.
„Myslíš, že tě jen tak nechám potulovat na místě, kde by tě kdokoliv mohl napadnout? Málo mě znáš, Harry,“ opáčil nevzrušeně a protáhnul ruce.
„Ne, že by mě netěšilo, že jdeš s námi, samozřejmě s tebou rád trávím každou volnou chvíli,“ začal se vymlouvat, „ale nemusíš mě hlídat, já se o sebe umím postarat sám.“
„Já to neberu jako nutnost, strašně rád se k vám přidám, v Prasinkách jsem nebyl ani nepamatuji…“ pohlédl do těch zelených očí a když už se Harry nadechoval k další odpovědi, která mu najednou uvízla v hrdle, pokračoval, „nebo máš jiný názor, Harry?“
„Ne,“ odseknul popuzeně a posadil se vedle svého kmotra.
Hermiona, jež zdobil tvář pobavený úsměv, se usadila o řadu před ně a vedle ní se posadil Ron.
Harry hleděl na studenty vcházející do autobusu a když spatřil u vchodu Ginny, zvedl se a rty rozšířil v úsměv, který hned pohasl, když si všiml další persóny hned za ní, která k jeho neblahosti jede taky.
Kluk, kterého viděl tehdy před vchodem a kterého vídal občas na snídaních a večeřích, jinak jako by snad ani neexistoval. Zatím na něj ani jednou nenarazil na koleji, což mu bylo převelice divné, ale dodneška by si na to ani nevzpomněl. Úplně vypustil, že ten tu ještě pořád někde je. A když viděl, jak jde hned za Ginny, zatnul ruce v pěst, až mu na nich zbělaly klouby.
Jeho vlastní hrdost mu nedovolila, aby se Ginny na něj kdykoliv zeptal, a tak si časem zvykl dělat, že vlastně neexistuje. Teď jej zajímalo, jak se jeho milovaná Ginny zachová. Zda přišla s ním nebo mu přijde naproti.
Když vyšla poslední schůdek, na tváři se jí zhostil úsměv. Oči se jí rozšířily radosti, když na samém konci autobusu spatřila Harryho, který ji pozoruje.
Přistoupila k němu a něžně ho líbla na rty, věděla, že je přitom všichni pozorují, byť je mezi nimi i jejich dospělý přítel a profesor – Sirius Black.
„Asi budu zvracet,“ zaznělo odkudsi zepředu a Harry v tom hlase rozpoznal otravného Malfoye.
„Ty drž hubu, Malfoyi, tvoje nevymáchaná huba neokusila nic lepšího než přísavky bradavické olihně,“ neudržel se Ron a projevil se víc nahlas, než měl v plánu.
Blonďatý princ byl v tu ránu na nohou a plahočil se skrze uličku až k nim.
„Cos to řekl, Weasley? Zopakuj to!“
„Když seš hluchej, Malfoyi, tak to nemá smysl!“ Prohlásil znovu flegmaticky a otočil se k Hermioně, která stále sledovala počínání Zmijozeláka.
„Moc se nenaparuj, ty chudáku, pro tu tvou chudobu ti nezbývá nic jiného, než nadbíhat téhle mudlovské šmejdce, jiná by ti totiž nikdy nedala, nemáš ji co nabídnout…a ani prachy na to nemáš…“
„Tak to by už stačilo, pánové,“ Sirius měl dlouho s nimi trpělivost, ale jakmile to už zašlo do těchto mezí, zvedl se a dal najevo, že je stále přítomen, jak si totiž stačil všimnout, mladý Malfoy ho nějak nebral na vědomí.
Přesně, jak si myslel. Ten kluk se najednou zarazil a spočinul pohledem na svém profesorovi.
„Teď se rozejděte, pane Malfoyi, než vaši koleji seberu body,“ Ron se uchechtnul, „a tobě taky, Ronalde Weasley, nezapomínej, že jsem stále váš profesor,“ Ron hned přestal a Malfoy propaloval Blacka nenávistným pohledem. „Můžete jít,“ pokynul mu Sirius rukou.
Malfoy přes zuby nenávistně procedil, „Ano, pane!“ Obrátil se na podpatku a odešel zpátky na své místo v předních sedadlech.
Harry celou dobu danou situaci pozoroval v obětí Ginny. Nakonec sledoval Malfoyova záda, jak se vzteky vzdalují. Teď více, než kdy dřív se chtěl přesvědčit o tom, zda má všechny ty nekalosti v malíku právě jeho zažitý rival.
Usadil se znovu vedle Siria a Ginny se posadila vedle něj.
„Chyběla si mi,“ pohladil ji po tváři a znovu políbil něžně na rty.
Dívka se rozesmála, „Vždyť jsme se neviděli asi jen hodinu.“
„I tak je to až příliš, chtěl bych tě mít pořád u sebe, Gin,“ odtrhnul se, podíval se jí do očí a opřel se zády o opěradlo. Ginny s ním, majíc jeho ruku ovinutou kolem ramen a druhou vloženou na jejím stehně.
Sirius pár chvilku pozoroval a zasteskl si. Jak dlouho tomu bylo, kdy měl naposledy možnost do někoho investovat city? Možná, že to opravdu bylo až kdysi na škole. Poté ani neměl možnost, když byl zavřený v Azkabanu.
Autobus se rozjel.
***
V Prasinkách už byl dávno sníh. Bylo to neuvěřitelné. Ačkoliv byla tato vesnička vzdálena od Bradavic opravdový kousek, tady už zavládlo bílé veselí.
Když se studenti vynořili z autobusu, ihned se jali koulovat a stavět sněhuláky. Zprvu úplně zapomněli, že by si první měli vyřídit obchůzky a jejich rozvernost převládla nad jejich rozumem.
Ale nebezpečí číhalo všude, a proto měl Harry oči na šťopkách. Majetnicky uchopil Ginninu ruku a společně se svými přáteli a kmotrem vyrazili vstříc obchodům.
Sirius, ačkoliv měl Harry dojem, že to dělá velice nerad, se na chvilku omluvil, že si potřebuje něco zařídit.
Harry s Ginny se tedy rozhodli, že ruku v ruce zajdou do nejbližší kavárny a dají si bílou kávu na zahřátí. Podnik madam Pacinkové Harry Ginny vyvrátil už v začátcích, protože tam by ho nedostala ani pod výhružkami.
Nakonec zalezli k madam Jahodníkové a nikým nerušeni se usadili do lavic za účelem tokání.
Ron zůstal stát jako kůl v plotě a hleděl na Hermionu. Chvíli mlčky stáli, až nakonec spatřil v její tváři neskonalou radost.
Velice jej zajímalo, co ve tváři této dívky vzbuzuje takové nadšení, ale když ho chytla za ruku a táhla s sebou k nejbližšímu knihkupectví, pochopil. Ale bohužel s ní její nadšení nesdílel.
Když už byli kousek od obchodu, Ron táhnouc Hermionou do někoho nechtěně vrazil.
„Promiň,“ omluvil se ihned, aniž by pohlédl do tváře osobě, které patřila jeho omluva. Vzhlédnul a jednou spatřil temné dlouhé černé vlasy, se kterými si pohrával vítr a oči jako dva švábi, které se upíraly na něj.
Polknul. „Já, omlouvám se…nechtěl jsem,“ zopakoval znovu.
Hermiona si všimla jeho zaujetí a prohlásila, že jde dovnitř, ale to už nějak Ron nevnímal, protože před ním stál někdo, kdo si jeho pozornost vyžadoval víc.
Když za Hermionou zapadly dveře, osoba promluvila, „V pořádku, omluva se přijímá,“ usmála se černovlasá dívka a utáhla si šálu s barvami zmijozelské koleje.
„Jsem rád, že se nezlobíš, to u vás…není zvykem…“ nevěděl, jak jí vysvětlit, že ho udivuje její jednání.
„U nás? Jak to myslíš?“ Opáčila zvědavě, ale nijak se neurazila.
„No, u vás..u Zmijozelských, nebývá zvykem, že by někdo z vás přijal omluvu, většina Zmijozeláků by na mě spíš vyslala nějakou kletbu,“ zrudnul, když si uvědomil, že s touhle dívkou, kteoru rozhodně musel v duchu nazvat krásnou, konverzuje už déle než pět minut a ani jednou se u toho nezadrhnul.
„Takhle to myslíš. No,“ zamyslela se, „my nejsme všichni stejní. Mimochodem, omlouvám se za Draca Malfoye, on je trochu…“
„…debil?“ Zkusil napomoci Ron, když chvilku uvažovala, jak svého spolužáka nazvat.
Na tváři se jí vynořil úsměv, „To někdy možná taky. Ale jinak je dost prudérní a impulzivní…“
„Nepovídej,“ usmál se Ron, aniž by tušil, co to první slovo znamená. „Ale ty se jinak nemáš přece proč omlouvat, to on byl protivný, přece jenom, je to Malfoy, je pořád protivný…“
Přikývla, aby dala najevo svůj souhlas. „Ty jsi tedy Ronald Weasley, že?“ Uhodila nečekaně a Ron se dmul pýchou, že znala jeho jméno.
„Jo. Totiž ano… a ty jsi ta nová…“
„Beatrice Gabestoneová,“ podávala mu svou ruku a on ji přijal, ale nebyl by to Ron Weasley, aby do toho doteku, který by spíš měl být v nádechu gentlemanství, přespříliš chlapáctví a nezatřásl s ní jako se stromem, z něhož ne a ne spadnout hrušky.
I to mlčky přešla a jala se dál zpovídat svého nového kamaráda. „Jsi tu sám?“
„Ne, vlastně..teď už jo,“ otočil se kolem sebe, tváře stejně rudé jako jeho vlasy, „všichni se na mě vybodli.“
„Nechtěl bys někam zajít? Taky jsem tady sama, i když se Draco zdá být někdy fajn, přece jenom s ním nemusím být pořád, občas je na zabití.“
„Chápu,“ rozhodl se ulehčit konverzaci a nezačal o tom, co si o tom plavovlasém zmetkovi myslí on.
Beatrice se zavěsila překvapenému Ronovu za loket a společně vyšli vstříc jemné sněhové vánici…
***
Vteřiny míjely minuty, minuty pro změnu hodiny a čas utekl tak rychle jako protéká voda korytem.
Harry s Ginny strávili v kavárně nádherné chvíle, kdy si vyměňovali vášnivé polibky a věnovali svým tělům vzájemné dotyky a kdy jejich mysl splynula v jedno. Harry úplně z hlavy vypustil, že se chtěl tentokrát Ginny zeptat na toho cizince krasavce, protože nyní měl plnou hlavu jiných věcí. Jeho srdce plálo neutuchající láskou a jeho rty nadále toužily po dalších vášnivých polibcích.
Miloval, když mohl proplétat své prsty s Ginninými dlouhými vlasy a když mohl nechat svou ruku klesnout na její boky a mírně je třít. Kdyby měl ještě více odvahy, kterou teď momentálně neměl, ačkoliv by ji jako správný Nebelvír měl mít, nechal by své dlaně putovat výše na Ginnina ňadra. Věděl, že jsou spolu už poměrně dlouho, aby mohl udělat tento první krok, ale nevěděl, jak by se na to tvářila ona, a tak se pokoušel nad tím vůbec nepřemýšlet.
Když chvíli před odjezdem za nimi přišel Sirius, teprve tehdy si Harry uvědomil, že byl celé hodiny pryč. Ale už z jeho pohledu poznal, že se nemá na nic ptát, a tak to nedělal.
„Vypadáš naštvaně,“ poznamenal jenom a myslel, že tímto debata skončí, ale Sirius se kupodivu na udičku chytil a vyklopil to všechno sám, protože jak bylo znatatelně vidět, vřelo to v něm.
„To ta ženská!“ vyhodil rukama a plácl sebou na sedačku naproti páru.
„Která ženská?“ Optala se tentokrát zvídavě rusovlasá dívka a Sirius zakroutil nevěřícně hlavou, hledě přitom do stolu.
„Ta vědma, co v Bradavicích učí, já ji prostě nemůžu vystát! Myslí si, že sežrala všechnu moudrost světa! Je to jen namyšlená siréna, myslí si, že když je vědma a má tu moc, tak že ji všichni budou zobat z ruky, ale to spletla, protože já ji mám akorát tak po krk, a to mám tu „čest“ ji znát teprve pár měsíců,“ odpověděl vyčerpaně profesor Black.
„Klid, Tichošlápku,“ usmál se pobaveně Harry a zároveň zdvihl jedno obočí. Co mu asi ta milá osoba mohla udělat, že má jeho kmotr na ni takovou averzi? Nedalo mu to, aby se nezeptal. „Co se stalo?“
„Před nosem mi vyfoukla parahled, ačkoliv nebyla vůbec na řadě, já už nějakou dobu hledal přesně takový, ona mě předběhla a dovolila si mi vmést do obličeje, že jistě uznám za vhodné, že osobě s jejími schopnostmi bude jistě prospěšnější.“
„Parahled? Co to je?“ Ginny vyslovila nahlas přesně ten dotaz, který měl už její přítel na jazyku.
„Parahled je něco jako věštecká koule, s tím rozdílem, že není ze skla a ukazuje různé paralelní dimenze našeho světa. Víte, existuje na tisíce paralelních světů tomu našemu, kde jsem třeba já nebo vy, ale úplně jiní… Parahled je hrozně vzácný a málokdo ho sežene. Přál jsem si ho celý život a teď, když jsem měl tu možnost ho konečně někde najít, ona mi ho vyfoukne, nána pitomá!“ slovil ji výrazem hodným akorát tak puberťáka. Přestal se úplně ovládat.
„Chápete, co se všechno skýtá v takovém parahledu? Je to unikát. Existuje jich na světě jen pár stovek. Už dávno v minulosti mágové, kteří založili Bradavice, zjistili, že existuje nějaká možnost, jak se lze dostat do nějakého paralelního vesmíru a tak vytvořili právě parahled. Mám dojem, že je to dílo samotné Helgy z Mrzimoru, která viděla budoucnost a do těchto dimenzí se údajně dostala.“
„Takže ty se chceš dostat do nějakého paralelního vesmíru?“ otázal se přitrouble Harry, doposud netuše, že nějaké vesmíry jiných světů existují a upřímně ho to nadchlo.
„Ne, nevím, jak bych to udělal, ale od toho jsou parahledy. Od doby mágů nikdo nepřišel na to, jak se tam dostat, ale můžeme tyto světy pozorovat, učit se z nich a brát inspirace. Tebe by nezajímalo vidět sám sebe třeba v jiném světě?“
„Určitě ano,“ přitakal Harry a byl více než zaujatý těmito parahledy. Vůbec se divil, že o nich ještě nikdy neslyšel.
„Jsou vzácné,“ zopakoval Sirius, “ a taky pěkně drahé, jejich cena je téměř nevyčíslitelná. A když mám konečně možnost, po tolika letech tužby a přání, tak mi ho ona pod nosem vyfoukne!“ vzdychnul a složil si obličej do dlaní.
„To je mi líto. Bylo by zajímavé vidět třeba sám sebe, jak studuji v Havraspáru…“
„…a chodíš s Cho Changovou,“ doplnila ho jen tak mimochodem Ginny, hrajíc ji na rtech pobavení.
„S tou?“ Ohradil se dotčeně Chlapec, který přežil, „S tou už nikdy víc!“
„Asi bychom měli jít,“ řekla nakonec Ginny, když se podívala skrze skleněné vstupní dveře ven. „Všichni se začínají shlukovat u autobusu.“
„Máš pravdu,“ souhlasil Sirius, stále ve tváři zklamaný výraz. Oblékl si dlouhý černý hábit a společně s Harrym a jeho dívkou vyšel ven, kde se už většina studentů snažila dostat do autobusu.
Haha to byl dnes ode me rozumny tah…zajít na nett pred odjezdem do prace.. Za odmenu 1. koment!!! No jo vsichni maji prazdniny, tak vyspavaji… ****zavidik*
Super:) Bylo by fajn, kdybys měla tu chuť psát nové kapitolky častěji;)
Možná, že občas jo, záleží na náladě..včera byla..tak nevím, nedokážu to odhadnout…
šmarjá, já už nevim, o čem to bylo… teď abych si to přečet znova 🙂
:))))))))))))))) Já si to po sobě taky musela číst znovu, abych navázala :))))
No, skoro vůbec si nepamatuju, co se dělo v předchozích kapitolách a v téhle jsem docela tápala, ale to neva
. Líbila se mi.
no já si to myslela, že si to nikdo pamatovat nebude :))
Dobrý
Spřátelíš ?
Spřátelíš
?
nezlob se, ale já nespřáteluji.
krásné stránečky. Co dodat? Tleskám! 😉
Máš opravdu super blog!
AHOJ…ZABYVAME SE PREKLADEM KNIHY HARRY POTTER A RELIKVIE SMRTI, SEDMÝ DÍL… POKUD MÁTE ZÁJEM, NAVŠTIVTE NAŠE STRÁNKY. PŘEKLAD JE NEOFICIÁLNÍ, JSME POUZE AMATÉRKY
Má smysl to překládat, když už existují asi tři překlady? A u každého je nejméně 13 kapitol? U jednoho dokonce už někde kolem dvacítky? Je to zbytečnost.
Jsem zpět
+++
:)))moc hezké:))))
Jo…jo…já mám každou chvíli záchvaty smíchu z té úžasné kapitoly AI kde jistý student používá místo inkoustu džem:)
Prihláste sa do súťaže o naj Blog! AJ ty máš šancu vyhrať!KAŽDÝ má šancu vyhrať!
sakra já u vědmu nenávdim tohle dělat siriuskovi..tsssssss to bude určitě nějaká podvodnice co neni vědma
piš dá dál dál dál …………………………………………………………………………………………..I HATE SLASH 
Loool taky si mrtě nic nepamatuju=) Ale jo, něco jo=) Supa=)
Blanch už jsi odjela? Jestli jsi tady ještě, tak mi někde písni to heslo k tomu layi. Nejradši na icq. Na chat asi nepříjdeš, co? Tak to pošli na icq, ať si to můžu nastavit. Je moc krásnej, už se na něj těším:o)
Blanch: tak jsem mluvila s jedním čuprmenem přes PC… a nějak došlo na layouty…. ja to muj dobrý kamarád a tak jsem si řekla, že mu ukážu tento layoutek, který jsi dělala na svůj blog a ještě na shonen… Říkal že to máš moc pěkné..
nejdřív si myslel že jsi kluk ale to je detail 
no prostě hlavní je, že se mu to mocky libilo :)))) máš od něj pochvalu
Blanch ja te asi sezeru samou laskou k tehle povidce. Super kapitolka a uz aby byla dalsi!
Po hooodně dlouhé době krásná kapča. Fakt se ti povedla Blanch.
Doufám jen,že další bude co nejdřív,a taky,že se už brzy dozvím kdo je ten neznámý chlapec :o)))
Náš moc pěknej blog. Přijďte se někdo kouknout taky na můj. Je o hudbě a mám 30 seconds to mars, avril, aguilera, gwen stefani, fall out boy, rihanna, justin timberlake, shakira, nelly furtado a spoustu dalších! Tak mi tam prosím zanechte komentář!
sutaz o nej blog zacala
Blanch, mrkni se do mého g-booku, mám tam na tebe otázku (prosbu).
Blanch, mrkni se ke mně, je to supík bleskajda! 😛
Tímto prohlášením dávám na vědomí, že jsem napsala Alcohol inwardly 6 při smyslech, nikoli pod vlivem kletby imperius. Očekávám vaše nálety a pohledy s *avadou*…ještě že jsem nikde nezveřejnila dresu 🙂
🙂 🙂 🙂
http://www.necekej.wz.cz/
Máte rádi Piráty z Karibiku?? Jestli jo, tak se jukni na můůj blog a zjistíš, co ještě nevííš!!! A klidně napiš svůj názor!! Budu ráda…achooj xD
Zvu vás na soutěž o nej blog.zajděte na gaius.blog.cz a najděte článek:je můj blog dobrý?Otevřete ho a do komentáře napište,že chcete soutěžit!
na mim blogu je bleskovka
Nosici už tam běžím 🙂
To nemůžeš, pan hrabě nedal odkaz :((
no právě 🙂 Tím víc je to protkané tajemnem 🙂
No jo, ale co když to zrovna byla nějaká supr čupr bleskowka :(((
Nosici, ty se mi nějak ozvi, něco pro Tebe mám.
To by mě hrozně mrzelo…*cyník*
Sorry,ze ti to posilam. posilam to hlavne ze strachu. tento dopis pochazi z venezuely byl vyslam aby zmenil tvuj zivot a udelal te stastnejsi.posli tento dopis 20 lidem do 96 hodin.zmeny se dockas do 5 dnu.alena Kovarikova ktera tento dopis poslala 22 lidem vyhrala v losovani automobil.erik prazak ktery tomuto dopisu neuveril do 5 dnu dostalrakovinu a zemrel.TAK CO POSLES TENTO MAGICKY DOPIS?RADIM TI ANO,JAKO JSEM TO UDELALA JA
………………………………………………………………………………………………………………………………………….
řetězovky to víš:)
Ahoj, mě asi trefí… Nebyla sem tu pár týdnů ( promiň Blanch), přijdu sem a hle je tu kapitola, na kterou čekám měsíce! Fakt si mě potěšila a doufáám, že čas od času napíšeš nějaký
Nejhorší je, že si to vůbec nepamatuju,komnatu možná, ale Dědice už minimálně