12. kapitola – Rána od přítele

Sirius si ulevil. Když hned ráno dostal do rukou svůj rozvrh hodin, zjistil, že opravdu pro něj budou pondělky šťastné dny, poněvadž je nebude trávit s Morisnovou. Bůh ho vyslyšel a splnil mu jeho přání mít po neděli docela příjemný den. Když se podíval pozorněji, zjistil, že pondělek bude opravdu jednoduchý. Nejen, že měli z celého týdne nejméně hodin, ale také měli ty nejjednodušší předměty, teda kromě nudné Astronomie, která se ale ovšem dala jakž takž přežít, stále lepší, než Historie kouzel. I tak byla profesorka Kasonová mnohem hezčí, než profesor Binns, který dokáže unudit už jen svým pohledem. Je to taková stará, funící a potící se lemra.

Jediné, co Siriuse, ale hlavně Jamese, zamrzelo, že už letos neměli Létání. Místo toho jim přibyla hodina Astronomie a hodina Kouzelnické a magické kultury a literatury. Co to je ? Nějaká novinka?

James se zřejmě zrovinka díval na totéž, poněvadž Siriusovu myšlenku tak nějak pověděl nahlas: „Kouzelnická literatura? Proboha, to tam budeme číst Denního věštce nebo poslouchat Beatles či co?“

„Tohle vymysleli letos, protože druháci ani vyšší ročníky to loni neměli..“

„Zřejmě k tomu mají nějaký důvod, nemyslíte, že v tom budou ty události, které se děly v létě?“ tentokrát se do toho vložil i Remus

„Jaké události máš na mysli Remusi?“ zeptal se James a Sirius najednou

„Copak vy nečtete noviny?“

„Nám je dvanáct Remusi, my se zajímáme o jiné věci..a kdy taky, v létě jsme byli stanovat..,“ popichoval ho Sirius

„Jistě, ale ty články začaly vycházet už začátkem léta..no, spíš koncem roku..“

„Nechtěl bys nám už konečně říct, Remusi, o čem to tu vlastně mluvíš? Co se děje?“ rozčiloval se už James, jak pořád omývali téma už nějakých pár minut, ale stále se nedozvěděli jádro pudla.

„Nevědomost je krásná,“ vzdychl Remus, „na Ministerstvu kouzel je poprask, Velká kouzelnická rada se pomalu rozpadá, lidé odcházejí, ale jediný, kdo zůstává a stále do všeho mluví je chlápek, který si říká lord Voldemort. Nevím proč, ale lidi se ho bojí.. snaží se zlegalizovat zákon a nepřijímání mudlovských studentů do kouzelnických škol. Chce z kouzelnického světa vymýtit všechny děti mudlovských a polomudlovských rodičů..všechny poloviční čaroděje z nečistých kouzelnických rodin..“

„Tak to bude oblíbenec mé matky..už ji vidím.. můžu nejspíš s čistým svědomím říct, že se zrovna toto léto platonicky zamilovala,“ neodpustil si Sirius sarkastickou poznámku, „už si určitě koupila Herkules nebo Kanagon, aby si mohla nalepit plakát nad svou postel.“ (Poznámku o lepidlech jsem si prostě nemohla odpustit J)

Remus mezitím pokračoval: „Několik lidí, kteří nebyli čistokrevní, podivuhodně zmizelo..nikdo neví, kde jsou a pár lidí z Ministerstva, kteří už ovšem odešli, říká, že v tom má prsty právě Voldemort.. k moci se dostal někdo, kdo tam nemá co dělat… na druhou stranu si získal přízeň mnoha čistokrevných rodin..“

„To je hnus!“ zaklel James. „Teď musí mít Zmijozelská kolej pěknou radost. A co teprve Morisnová, bába jedovatá..“

„Myslím, že se teď každý nečistokrevný student na této škole musí obávat..jediný, kdo pevně proti Lordu Voldemortovi bojuje je Brumbál.. podal ve Starostolci stížnost a odmítá zákon zlegalizovat s tím, že je plno mudlovských studentů, kteří mají navrch nad těmi čistokrevnými a jsou mnohem nadanější..“

„V tom má pravdu,“ přikývl James, „Brumbál je skvělej chlap. On nedovolí, aby někdo tuhle školu takto zřídil..představte si, kolik by tu potom bylo studentů… dobrá polovička!“

Z rozhovoru je vyrušila pošta. Byli už dávno po snídani a sovy se začaly slétat ke svým doručovatelům. James v dálce spatřil hustě opeřeného výra, který patřil jeho rodičům. Měl v drápech balíček.

„Aa.. Sofokle, co mi to neseš?“

„Sofokles? Tak se jmenuje váš pták?“ Sirius významně zdvihl obočí… „Hm…vítečné jméno pro sovu, jen co je pravda!“

„Hele, nech si to,“ usmál se James a hodil po Siriusovi kus papíru, ve kterém bylo zabaleno úplně nové zlatočerné pero, kalamář s černým inkoustem a několik čokoládových žabek.

Sirius se škodolibě zašklebil a papír po něm zmuchlaný hodil zpátky, James na vlastní kůži pocítil, že není jen skrčený, ale taky mokrý.. Sirius ho totiž nenápadně stihl namočit do dýňové šťávy. Oběma chlapcům bylo jasné, že tohle si James nenechá líbit. Vzal první, co mu přišlo pod ruce a mrštil to po něm zpátky.

„Ovesné vločky jsou dobré na pleť, Tichošlápku,“ zasmál se James, věděl, že přestřelil a rychle utekl ze síně s šíleným smíchem.

„No počkej,“ řval za ním se smíchem na tváři Sirius, „to si vypiješ!“ Načež Jamese cosi zabrzdilo, spíše kdosi. Nevědomky vrazil do rusovlasé dívky, která ho hned první večer zaujala. Srazil ji na zem.

Dívka byla zaskočena, ale po chvíli vstala, a otřepala se: „Nemůžeš dávat, sakra pozor?“

„Promiň, já jsem nechtěl..já …já,“ koukal do jejích očí. Byly tak nádherné. Zelené jak brčál, tak hluboké a upřímné. Mohl se v nich ztratit. Po chvíli si uvědomil, že moc civí, „já jsem James Potter,“ podal ji ruku.

„Na to jsem se ale vůbec neptala,“ ošila se dívka, ale nakonec se nuceně usmála a ruku přijala, „Lily Evansová.“

Lily, tak nádherné jméno, pomyslel si James. Jako pro anděla. Tak čisté… jako lilie. Přesně na ni sedělo.

„V prvním ročníku, co?“ James ji nechtěl nechat odejít, ne teď, když s ní mohl prohodit pár slov.

„Jak jinak,“ tenhle kluk ji připadal trochu otravný, „promiň, ale necháš mě už projít? Ještě jsem nebyla na snídani.“

„Jasně, promiň,“ odskočil James a díval se za ní, jak ladným krokem jde k nebelvírskému stolu. V povzdálí viděl, jak ho Sirius i Remus sledují. Pak mu došlo, že by měl rychle zmizet, poté, co viděl, jak se Sirius zvedá.

James si opatrně sedl vedle svého kamaráda, kterému už na očích viděl, že chystá nějakou boudu. Koneckonců, nečekal, že se tak lehce vzdá. Sirius je prostě Black, tvrdošíjný a vytrvalý. A taky musí mít poslední slovo, z čehož vyplývá, že i pomstu musí vykonat jako poslední. Tiše na Jamese zamlaskal a mrkl pravým okem. James už byl psychicky na pomstu připraven, ale opravdu se bál toho, co si na něj Tichošlápek vymyslel.

„Letos bych s vámi chtěl probrat Odzbrojovací a Obranná kouzla, vím, že je to učivo vyšších ročníků, ale jsem přesvědčen o tom, že je lepší se jim naučit dříve a raději je déle procvičit, než kdybyste se dostali do situace, kdy byste se nemohli nijak bránit.. Tato zaklínadla a kouzla vám mohou v některých situacích zachránit i život.. a zrovna v dnešní době je to obzvlášť velice důležité,“ pro Jamese a Siriuse to bylo, jako by jim někdo dal zadarmo sud bomb hnojůvek..koukli se radostně na sebe, měli obrovskou radost, že takhle pokročí a konečně se budou učit něco složitějšího a důležitějšího, už tak jim hodiny připadaly příliš jednoduché…

Brumbál však zněl ustaraně, jakoby tím chtěl něco říct. V dnešní době je to obzvlášť velice důležité. Co tím myslel.. strategický průnik Voldemorta do Velké rady? Tohle dělalo klukům starosti, Brumbál pro ně byl člověk, který si se vším dokázal poradit a všechno zvládl levou zadní, proč ho tahle titěrnost takhle trápila? Vždyť Voldemort přece nemá šanci proniknout s tímhle výnosem až do Bradavic.

Celá hodina proběhla v mírné chmuru. Brumbál nebyl tak energický jako jindy, dokonce odešel o pět minut dříve se slovy, že musí ještě něco důležitého a neodkladného zařídit. Celá třída na něj vyjeveně koukala. I houf mrzimorských studentů si všiml, že se něco děje. Tohle chování dal Brumbálovi nějaký podnět.

„To bylo divný, nemyslíte?“ Remus se odtrhl od knih a hloubavě si prohlížel své kamarády.

„To bylo fakt divný,“ Sirius nejspíš zapomněl na svůj pomstychtivý plán proti Jamesovi.

„Co myslíte, že tím myslel? Že je obrana obzvlášť v dnešní době důležitá?“ James pocítil vlnu strachu, která se mu usadila v žilách.

„Nemám ponětí, nechme to být, stojí mi z toho chlupy na těle,“ otřásl se Sirius a zašátral pro něco do svého batohu.

„Taky mi běhá mráz po zádech. Ale je to pěkný zvrat, Odzbrojovací a Obranná kouzla se myslím učí až ve čtvrtém ročníku, to nebude jen tak,“ James prostě chtěl slyšel uklidnění od svých kamarádů. Jinak z toho bude celý den nesvůj. Ale ani jeden ho nepodpořil. Všichni, i Petr, se tvářili jako na popravě. Jako by jim právě někdo dal pořádnou ránu bičem. Téma raději utnuli.

Sirius ho přerušil z přemýšlení: „A teď ta slibovaná odměna,“ v ruce měl schovanou hromadu nějakých tvrdších papírků. James po chvíli zjistil, že jsou to nějaké fotky, „omluvte mě na chvíli pánové,“ zaculil se na Jamese Tichošlápek a odkráčel do neznáma.

„Co má ten holobrádek zalubem?“ Jamesovy rozevřené oči se za brýlemi dvakrát zvětšily. Rozběhl se za ním, rozhodnut, že ho bude sledovat. Ale po chvíli to vzdal, protože mu nějak podivně unikl.

James vzdychl, „No nic, co teď máme?“ nakoukl do rozvrhu, který u snídaně dostal, ale než se stačil podívat, Remus mi oznámil, že následuje Přeměňování.

„Tak co, kde ses toulal?“ snažil se James, z udýchaného Siriuse sedícího vedle něj, vyzvědět, co provedl. Určitě to nebylo nic hezkého, protože se Sirius strašně smál a nic neříkal.

„No tak, Tichošlápku! Žes nikde nevěšel moje fotky, jak…,“ Sirius se začal ještě famózněji smát, „ne, to jsi neudělal, viď, že ne? Siriusi, že ne?!?“ chytil ho James za košili a tvářil se přitom ustrašeně.

Jejich rozhovor utla profesorka McGonagallová, „a teď, pokud mi Potter a Black dovolí, bych vám chtěla sdělit, co po vás letos budu vyžadovat. Za prvé, podle nového nařízení, se naučíte mnohem obtížnějším přeměnám, než na jaké jste dosud byli zvyklí. Bude to velice těžké a málokdo z vás to zvládne na sto procent, ale je to bohužel nutné. Musíte být připraveni na nynější dobu!“

„Probůh, o čem to všichni mluví?“ kvikl Petr. Nejen on byl teď mnohem vystrašenější než po hodině Obrany proti černé magii. James i Sirius ztichli jako hrob a svorně poslouchali každé slovo profesorky McGonagallové: „Jak jistě většina z vás ví, v posledních měsících se událo několik nemilých věcí, které nám komplikují situaci, takže jsme nuceni vás za krátkou chvíli naučit co nejvíce kouzel, která by vám mohla být prospěšná.“

Z první lavice vpravo se ozvalo: „Paní profesorko, souvisí to..no..Vy-víte-s-kým?“

„Ano, slečno Cortneyová, souvisí to právě s ním,“ z dívky vyšel ustrašený sten, „ale nemusíte mít obavy, Vy i ostatní Vaši nečistokrevní spolužáci jsou zde v bezpečí,“ tímhle dodatkem profesorka aspoň trochu třídu uklidnila, i když to nebylo o moc lepší, “ a za druhé se naučíte rozeznávat přeměny jak lidské, tak i přeměny věcí způsobeny jinou osobou. Bude to mnohem náročnější, než na co jste byli zvyklí.“

„Tohle byl vážně divný den,“ James už si nemohl pomoci, „všichni nás upozorňovali na riziko, co nás venku čeká..na dnešní nebezpečnou dobu a co všechno se musíme naučit, takže mě to ani nebude tak těšit, že budeme konečně probírat něco pořádného.“

„Máš pravdu kamaráde,“ poznamenal trpce Sirius, „tak jsem se na to těšil..ale za takovýchhle podmínek,“ sklopil hlavu.

Když vešli do nebelvírské věže, James strnul hrůzou. Sedělo a stálo tam plno studentů, hlavně studentek, Nebelvíru a strašlivě se hihňali.

Hned nato James zjistil čemu. Po zdech a stropech byla vyvěšena jeho namnožená fotka, kterou v létě Sirius fotil. Byl na ní jen James ukazujíc svůj obnažený zadek. James nebyl sto nic říct. Stál stále strnule na jednom místě a koukal dokola. Jeho fotka tvořila přímo svatyni. Jeho fotky byly všude, zvětšené, malé, střední..jako plakáty.

„Tichošlápku, to nemyslíš vážně, žes po společenské místnosti rozvěsil zrovna tuhle fotku!“ stál tam zaražený, měl sucho v puse a nemohl se hnout. Desítky studentů, které stály kolem něj, se mu smály.

„Copak myslíš, že jsem troškař?“

„Cože?“ tohle Jamese dostalo ještě víc. Musel se posadit na křeslo u ohniště, tohle už prostě neustál, „kam si to ještě pověsil?“

„Samozřejmě to zůstane jen mezi nebelvírskými studenty..nebo spíš studentkami,“ rozesmál se Black, „poprosil jsem Andromedu, aby to rozvěsila do dívčích komnat.“

„To nemyslíš vážně!“ zvýšil James hlas, téměř křičel, „zbláznil ses?“

Po chvíli vešla do společenské místnosti Lily Evansová, dívka, která Jamese tolik zaujala. James vytřeštil oči a zrudl jako rak. Tohle prostě neukryje.

Lily se porozhlédla po místnosti a nakrčila nos: „Tohle je trapné,“ dívka, která ji následovala, ta, která Siriusovi vrtala hlavou, a která na hlavě měla ty drdoly se pousmála. Lily spěchem zašla do svých komnat a z dálky bylo slyšet jak nadává. James zaslechl něco jako „kdo to tu dal?“ „taková prasárna,“ tohle bylo moc silný kafe. Tohle Tichošlápek přehnal. Ztrapnil ho před jedinou dívkou, která ho kdy zajímala.. teď si o něm bude kdo ví co myslet. Bylo by mu jedno, že to viděla celá nebelvírská kolej, ale ona ne, nevěděl proč, ale zrovna před ní se cítil nejhůř.

Dívka s dredy stále stála namístě. Rozhlížela se pořád dokola kolem, James zachytil její usměvavý pohled, prošla kolem něj: „Máš hezkou prdýlku, Pottere!“ zazubila se a zmizla ve stejném pokoji, kam před chvíli šla Lily. Odkud ho mohla znát? Že by se Lily zmiňovala?

James se zničený otočil na Siriuse: „Tohle jsem si nezasloužil,“ zklamaný odešel do pokoje. Kolem postele si zahrnul závěsy a rozhodl se celý den schovávat a s nikým nepromluvit.

Remus se soucitně za ním díval, „tohle si vážně přehnal, Siriusi, tohle by bylo moc i na Snapea..“

Sirius se takhle provinile ještě v životě necítil. Remus mu naznačil značnou dávku opovržení. Sirius se pleskl do čela, co když s ním teď jeho nejlepší kamarád nebude mluvit? Zase se zachoval jako hloupý Black. Proč ho tohle příjmení a tyhle geny musí doprovázet na každém rohu? Proč? Vytáhl hůlku a jedním mávnutím sundal všechny fotografie ze zdí. Posbíral je a v krbu je spálil. Poté se sebral a odešel. Nemohl se na sebe dívat. Co to jenom udělal!

Růžová dáma nebyla o moc milejší: „Kam zase jdeš, před chvílí si šel dovnitř.. to je otrava tohle..člověka nenechají ani vyspat!“

Sirius chtěl prohodit něco o tom, že k člověku má hodně daleko..ale dnes už poranil dost citlivých duší. Bylo mu z něj samotného zle. Omluvil se zmizel za kamenným rohem.