11. kapitola – Soukromý večírek

---

Čtveřice nebelvírských studentů vkročila do obrovské místnosti, která se podobala spíše nějakému přijímacímu sálu, který vedl na smyšlený ples.. Místnost byla prostorná a v každém rohu se nacházela dvě polstrovaná sofa se semišovým potahem. Zem byla z parket. Přímo naproti nim hořel krb. V zrcadlech, která visela na zdech, se odrážely plamínky. Bylo zde útulno a ne příliš chladno, ani příliš horko.

Ginny nevěřícně koukala kolem sebe Ještě neviděla tuto komnatu, aby se proměnila v takovou halu plnou předmětů, o kterých vždy jen snila.

Posadila se do pohodlného sofa a v tentýž moment se před ní objevil kulatý stůl, na němž byly jednohubky, chlebíčky a šampaňské.

Opravdu si připadala jako v pohádce. Je tohle opravdu možné nebo se jí to jen zdá? Ministerstvo vždy pořádalo plesy na počest svátků, ale ona nikdy na žádném nebyla. Vypadala všechny plesy obdobně jako tento? Pokud ano, mrzelo ji, o co přicházela.

James se odněkud objevil s gramofonem v ruce. „Myslím, že tohle se bude hodit,“ zazubil se a položil jej na stolek. Uchopil jehlici a zapíchl ji na kraj gramofonové desky. Hudba začala hrát.

„Smím prosit?“ uklonil se své milé a uchopil ji za ruku bílou jako porcelán. Nesměle kývla a začervenala se.

Sirius neudělal po vzoru to samé jako jeho přítel. Posadil se vedle Ginny a začal si ji prohlížet.

„Co?“ nevydržela Ginny už po chvíli to ticho.

„Dneska si vážně moc krásná, sluší ti to.“

„Děkuji.“

„Chtěl jsem využít příležitosti, zda by si semnou nechtěla jít zítra do Prasinek. James jde s Lily, Remus, ten už..ehm, něco má a Petr odjel. Nemám tam s kým jít,“ posmutněl.

Ginny si uvědomila, že ona sama vlastně taky ne a chtěla tam ještě nakoupit dárky pro něj a pro Lily. Aniž by déle přemýšlela, souhlasně přikývla.

„Vážně?“ ozval se nevěřícně Sirius, jako by snad teď vyzradila své nejtajnější tajemství.

„Jasně, víš, já taky nemám s kým jít. Ve škole se téměř s nikým nebavím…“

„A co Snape,“ zazněl jízlivě.

„Co s ním jako má být? Jen jsme spolu dělali úkol do obrany, pokud si všimneš, sotva ho na chodbě zastavuju a ptám se ho, jestli už sehnal svůj bezoár do nového lektvaru. Vždy, když ho vidím, radostně k němu přiběhnu, obejmu ho a s polibkem na tvář se ho zeptám, jaký měl den,“ zavtipkovala Gin a Siriuse to trochu uklidnilo.

„Já si opravdu myslel, že mezi vámi něco bylo,“ zakřenil se.

„Neblázni, je ze Zmijozelu, nemůžeme se vystát, ostatně, toho sis snad všimnul u Křiklana, ne?“

„Promiň,“ odkašlala si, „dodatečně se omlouvám.“

„Ale byla to přemrštěná reakce, stálo ti to za to, aby si zítra musel jít na trest se Snapem?“ reagovala mírně podrážděně zrzka.

„Abych pravdu řekl, stálo, kvůli tobě bych mu klidně zlomil obě hnáty a dokonce bych mu umyl i vlasy!“ zazněl odhodlaně. „Navíc, ty mi to určitě předtím v Prasinkách vynahradíš,“ mrknul na ni.

Ginny se zhluboka nadechla a spustila: „Nečekej, že ti budu vděčná za to, co si udělal! A už vůbec nemám v plánu ti nic vynahrazovat, já jdu do Prasinek, abych mohla Lily koupit dárek!“ zasyčela zlostně. „Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít sám a já půjdu taky sama!“

Sirius ztichl.

„Tak jsem to nemyslel, já..zapomeň na to,“ oslnivě se usmál a čekal, že tím vše ospravedlní. „Zítra mě nesmíš nechat na holičkách, ještě by se na mě přilepila nějaká…“

„…a tobě by to strašně vadilo,“ rozesmála se pobaveně dívka s oříškovými kukadly.

„Ty mě pořád máš za…“

„…sukničkáře, správně. Ale zatím ses uvedl takto a nic se nezměnilo,“ řekla rozhodně.

„Já se změnil, tys mě změnila.“

„To si jen namlouváš, Siriusi.“

„Ne, vážně, Ginny,“ sklonil se k ní, čekaje, že dostane facku, přesto s chutí to aspoň zkusit, a políbil ji na rty.

Žádná facka nepřilétla, ale odtrhla se a vyděšeně na něj hleděla. Sirius neváhal, uchopil jí svou rukou za krk a přitáhl si ji k sobě znovu, blíž a následovně se vpil svými rty do těch jejích. Tentokrát se neodtrhla, možná proto, že jí to nedovolil, možná proto, že se jí to líbilo, poněvadž se po chvíli nechala líbat a postupně se k němu přidávala.

Večer uběhl jako voda, blížila se půlnoční hodina a Ginny věděla, že musí rychle zmizet. Když se nenápadně táhla ke dveřím, Sirius jí zatarasil cestu. Nenápadně mrkla na Lily, která původně měla v plánu totéž.

„Kam bys chtěla jít, Ginevro?“ řekl sladce a jí se téměř zatočila hlava. Načež sebou zatřepala, aby se probrala. Ona přece není jedna z těch jeho holek, co po něm prahnout. Její srdce nehárá po tomto proutníkovi a už vůbec se jí nemotá hlava, když na ní mluví tak sladce, přestože Ginevro jí nikdo, kromě profesorů, neřekl už celou věčnost. Tak co to teď mělo znamenat?

„Já, musím jít, je pozdě,“ řekla jednoduše.

James celou ukázku sledoval: „Bylo by lepší tady přespat, Ginny. Stejně nás teď nikdo nebude hledat, jsou vánoční svátky a všichni jsou pryč a navíc, mohl by tě chytit Filch, měla bys vážně problém.“

„A jak je možné, že vás nikdy nikdo nechytí, ačkoliv cloumáte po škole skoro pořád a i později?“ dala Ginny ruce v bok a oba dva si prohlížela.

Mladíci se po sobě ohlédli a v očích jim zablýskalo. „Naše tajemství,“ zaznělo dvojhlasně.

„Já jdu, je mi to jedno…pokud nepůjdu, tak budu ehm… méně oděná,“ poslední dvě slova zašeptala, aby jí nikdo neslyšel.

„Co budeš?“ zeptal se udiveně obrýlený chlapec a přitisknul si Lily víc k sobě.

„Hele…,“ začala dívka s pihovatým nosem.

„Nevymlouvej se, dneska spíš tady, nepustím tě. Pokud máš sílu, přemož mě, ale já ze dveří dobrovolně neuhnu.“

„Říká ti něco netopýří kletba, Siriusi Blacku?“ zpod sukně vykasala satén a pod ním vytáhla přivázanou hůlku.

„Eh,“ usmál se nervózně Sirius. „Kámo, ta holka mi chce zřejmě ublížit,“ zachechtal se.

„Co je k smíchu?“

„Jen, že tady ti to asi moc nepomůže, stejně. Dveře jsou začarovány kouzlem a alohomorou je neotevřeš.“

„Ty darebáku,“ Ginny se musela smát, měl to opravdu geniálně promyšlené. Nikdy neměl v plánu ji pustit zpátky na kolej. „Vy dva,“ ukázala na ně hůlkou, „vy jste to měli předem domluvené!“ Obrátila se na svou kamarádku s prosbou v očích, „Lily…“

„Já se to taky dozvěděla teprve teď, ale, nic se nestane, když nepůjdeme na kolej. Já Jamesovi věřím.“

Ginny se zarazila. „Ale ty víš, co se stane,“ a grimasou naznačila na své šaty.

„To nebude nic hrozného,“ usmála se Lily, „šaty jako šaty.“

„O čem to ty dvě mluví?“ vložil se do toho černovlasý chlapec s očima jako šedá mračna.

„Netuším,“ sledoval je dvanácterák.

„Bude mi zima,“ ignorovala oba chlapce Ginny a zatvářila se nesouhlasně.

Lily se zaculila, „Sirius je gentleman, půjčí ti svůj hábit.“

Ginny spráskla ruce podél těla. Ta Lily už se snad zbláznila. Je ve společnosti Jamese Pottera teprve takovou chvíli a už chytá jeho nápady a moresy.

„Lily!“ zavrčela nešťastně Ginny. „A kde chcete spát?“

Sirius se dotknul Ginnina ramene a otočil s ní směrem na východ, kde spatřila podivné dveře. Klidně by se vsadila, že ještě před chvílí tam nebyly.

„Tak dobrá!“ rezignovala. „Ale já jsem už unavená a chci jít spát!“ chytila dveře za kliku a vešla dovnitř. Před ní se rozprostírala chodbička se dvěmi dalšími dveřmi. Bylo to spletité. Jedny byly nalevo a jedny napravo. Měly mosazné kliky z doby renesanční a dveře byly načervenalé, jistě z višňového dřeva.

„Vyber si, které chceš,“ zašeptal jí svůdně do ucha Sirius, až jí naskočila husí kůže. Dlaně jí zkříženě automaticky vzlétly na její ramena, když se pod tíhou zimnice otřásla.

„Je v tom nějaký rozdíl?“ zeptala se prostě

„Netuším, nebyl jsem tam a tato komnata si dělá, co se jí zlíbí,“ škodolibě se usmál.

„Ale někdo z vás to musel v mysli navrhnout, jinak by to tu nebylo.“

„Ptej se svého dobrodince,“ zaznělo z druhého pokoje z pohovky. James se smál.

Ginny už jistě věděla, jak to dopadne. Lily bude spát s Jamesem a ona se Siriusem, jako by snad už tohle od začátku vnitřně netušila, absolutně se jí to vymklo z rukou. Tiše zaklela.

Otevřela dveře nalevo a koukla dovnitř. Další místnost byla poměrně prostorná. Uprostřed stála obrovská postel pro dva a vedle ní plál v krbu oheň. `Jak typicky romantické, myslí si, že jsem jedna z těch jeho fuchtlí, kterou by snad na tohle nalákal? Chce hrát hru? Má ji mít! ´

„Fajn, je to tu útulné, jdu spát,“ zavřela za sebou. Sirius se užuž chystal hned za ní vejít, když v tom za dveřmi zaslechl.

„Colloportus!“

„Ne!“ zakřičel bezbranně. „Gin, zlato, to mi nemůže udělat, kde budu spát já?“

„V salónu je pohovek dost, ty sukničkáři jeden. Myslel sis, že ti na to skočím? Dobře ti tak!“ odfrkla si. Z vedlejšího sálu zazněly dva pobavené hlasy, které se následovně hlasitě rozesmály.

Ginny uvnitř místnosti se taky začala smát. Bylo jí líto, že by měl Sirius spát sám na tom polstrovaném sofa, ačkoliv vypadalo sebevíc pohodlně, člověk by se na něm nevyspal. Přesto, mohl si za to sám.

Uložila se do postele. Ve chvíli, kdy na sebe stahovala deku, uslyšela tiché PUK. Když přivírala víčka, ucítila, že její nádherné šaty jsou už dávno v tahu a že tu právě leží ve svých letních šatech na ramínka.

`Byl to rozhodně zajímavý večer, Sirius je fakt roztomilý, jak se snaží, ale je to prase. Ale Snape už potřeboval proplesknout, dobře mu tak, neměl mě urážet. Já jsem mu nikdy nic neudělala. Ať si teď trpí, nesnáším ho, holomka. Bude se mi stýskat po těch nádherných šatech, ale kdykoliv si je budu chtít vzít…poprosím Lily, aby mi řekla znovu to zaklínadlo,´Ginny se spokojeně usmívala. Byla s dnešním dnem velice spokojená, užila si ho.

Pak bezmyšlenkovitě zavřela oči a během několika minut usnula.

***

Když ráno vstávala, v krbu už oheň nehořel. Potichounku otevřela již odemčené dveře a nakoukla do další místnosti. Do sálu.

Sirius ležel na dvou přisunutých pohovkách, pod hlavou měl polštář a přes sebe přetáhnutý svůj hábit. Spal.

Ginny se potichounku zahihňala. Pro něj to byla jistě noc plná vášní. Proplula zpět do chodby, která dělila její pokoj s tím, kde spala Lily a James. Tiše na pravé dveře zaťukala.

„Lily?“ špitla.

„Hmm?“ ozvalo se zevnitř.

„Jdu na kolej, nebude ti to vadit?“

Zevnitř se ozvalo ospalé zamručení, které zrzka pochopila jako souhlas.

Po špičkách, s botami v ruce, se proplížila kolem Siriuse, který se ale bohužel stačil mezitím vzbudit.

„Ginny?“ promnul si ospale oči.

„Čau,“ ani se neotočila a snažila se otevřít dveře. Bez úspěchu. „Sakra,“ zaklela.

Uslyšela za sebou dušený smích.

„Moc vtipné!“ dala si ruce v kříž a začala špičkou nohy plácat o zem.

Sirius si najednou něco uvědomil, Ginny vypadala jinak. Měla holá ramena, šaty sotva nad kolena. Sledoval její štíhlé nohy, zvláště tu jedna, která sebou zlostně zmítala.

„Jak si to udělala, ty šaty…“

„Kouzlo,“ pravila suše. „A teď mi řekni, jak se odtud dostanu.“

„Stačí říct heslo,“ provokoval mladík.

„Jaké heslo?“

„Takové, jaké jsem včera zvolil,“ usmíval se stále víc od ucha k uchu.

„Řekni mi ho.“

„Něco za něco.“

„Proboha,“ zakňučela bezradně dívka. „Ty mě jednou zničíš. Co chceš?“

„Polibek,“ začal si prohlížet konečky svých vlasů, jako by právě řekl něco tak samozřejmého a vůbec se na ni nepodíval.

Ginny k němu přistoupila a sedla si vedle něj. „Vyděrači,“ políbila ho na tvář a usmála se.

„Hmm, tohle jsem nemyslel!“ obrátil na ni vážně svůj zrak

„Vím, co si myslel, ale špatně si to definoval,“ odpověděla s naprostou vážností.

„Tady,“ ukázal na své rty a začal je špulit.

Dívka s vlasy jako nebe při západu slunce se začala hrozně smát. Musela uznat, že ten kluk má něco v palici a je vynalézavý. Ale dvakrát příjemná ji tato situace nebyla.

Sklonila se k jeho rtům a políbila je. Čekala, že ji už nepustí a rozhodla se, že to riskne.

Mladík ji chytil za pas a přitáhl si ji blíž, načež ji celou uchopil a svalil pod sebe na sofa. Ginny neměla ani šanci protestovat. Byl přece jenom silnější a rychlejší. Odhrnul jí vlasy z čela a druhou rukou putoval po jejím boku. Svými rty přitom slíbával pachuť dnešního dne z těch jejích.

Když se odtrhli, aby se nadechli, Ginny nevzrušeně prohlásila: „A teď mě můžeš pustit, svou odplatu si dostal.“ Odvrátila svou tvář bokem, aby ji nemohl znovu políbit, čímž by překazil její šance ještě cokoliv říct či se snad dostat z jeho sevření. Už tak to bylo těžké.

„To mě mrzí, že to bereš jako odplatu,“ naštvaně ji pustil a nechal ji dojít až ke dveřím. Heslo zní Srabus,“ sklopil poraženě zrak k zemi a už se po ní ani jedinkrát neotočil. Složil rezignovaně dlaně do sebe a opřel se o opěradlo jedné ze sametových pohovek.

Ginny otvírala dveře a ve chvíli, kdy je chtěla zase zavřít, jej oslovila. Chvíli mlčela. Nereagoval, snad si tím chtěl něco dokázat, snad v protest nebo byl prostě natolik zklamaný. Nedokázala odhadnout, jaký mladý Sirius Black, kterého v této realitě poznala, vlastně je. Jestli to opravdu myslí vážně nebo jestli je ona pro něj další kůň v dostihu. Podíval se přímo na ni a ona se usmála. „Možná, neberu, zlato,“ použila přízvisko, kterým ji celý večer nazýval, mírně u toho zrudla a hned následovně za sebou uzavřela dveře a utíkala co nejrychleji pryč, aby ji už nezastihl a nemohl nijak zareagovat. Nikdy by si nemyslela, že je něčeho takového schopna, připadala si trapně, ale něco uvnitř jí říkalo, že udělala dobře.

Sirius strnule hleděl na dveře, ve kterých právě před chvílí byla jeho vyvolená. Na tváři se mu začínal rýsovat úsměv a jeho oči zase získaly ten neuvěřitelný blackovský lesk.