1. kapitola – neberte nás příliš vážně :))
Atmosféra houstla. Všude kolem se rozprostírala černočerná tma, nebylo vidět, ani co by obyčejný člověk se zdravými končetinami, kamenem dohodil. Nevěstilo to nic dobrého. Prostor zahalil zvláštní pach. Dech se zkracoval a srdce nepřetržitě bilo. Vzduchem pluly kotouče nazelenalé mlhy. Hrobové ticho byl úhlavní nepřítel.
Ono zlověstné místo se nazývalo – čajovna!
„Slečno, slečno,“ hrozivou tmu proťal dívčí hlas. „Můžeme si objednat dýmku?“
Přibližně pětadvacetiletá dívka s úsměvem od ucha k uchu přistoupila ke svým zákazníkům. „A máte už vybráno jakou?“
„Meruňku, kdybychom mohli,“ ozval se mladík sedící podél zdi obložené bambusem. „Pitomej bambus,“ zaskřeholil, když ho jeden výstupek píchl do žeber.
„My taky máme bambus, ale v sobě,“ zaznělo odkudsi od vedle a dva dívčí hlasy se rozesmály.
„Ten náš je lepší,“ doplnil ještě jeden dívčí hlas a dodal: „A my bychom chtěly taky dýmku, pokud možno, mentolovou.“ Obsluha kývla hlavou.
„Prosím tě, já si na chvilku odskočím, mohla bys dodělat tu druhou objednávku? Stůl číslo 13, dvě holky, chtěly mentolovou dýmku,“ dívka z obsluhy koukla na svou společnici, jež byla mírně dezorientovaná a od jejíhož stolu se linul příhodně štiplavý pach nazelenalého dýmu.
„Jo, jasně, Verčo, já to zařídím.“
A co se Murphy nezařídí, to nemá.
Když se slečna-Verča vrátila do přípravného kumbálu, byl prázdný.
Na stole stála dýmka. „Díky Zuzano,“ křikla a uchopila skleněnou dýmku do náruče.
„Moc děkujeme,“ blonďatá zákaznice si nechala podat dýmku a položila ji na kulatý stolek. Uchopila do ruky šlauch a podala ho své společnici. „Tak ty první, Kláro, mladší má přednost, v těchto věcech určitě! Já už se nemám co učit, já už to znám,“ zazubila se.
„Tak tohle si nechám líbit,“ ujistila ji mladší kolegyně a potáhla si. Na chvíli ji obklopil oblak dýmu.
„Nepřijde ti, že má ten kouř divnou barvu?“ optala se kamarádky, když ji předala dýmku.
„Ty to v té tmě poznáš?“ opáčila ona a taky si důkladně potáhla.
„No já mám sice sedm dioptrií, ale tohle se nedá přehlédnout,“ na to mladší.
„No a já mám zase asi sedm v krvi, takže těžko říct,“ rozesmála se společnice s blonďatými vlasy, „tedy, ne, že by to bylo fyzicky proveditelné, ale u mě je všechno možné.“
Ulicí se nesl hlučný smích dvou osob, které byly všechno, jenom ne při smyslech. Všichni kolemjdoucí se po nich otáčeli a výmluvně pokyvovali hlavou. No jo, ta mládež… Vtom se před dvojicí vynořila – nebo si to alespoň myslely – hospoda.
„Hele, už jsme doma,“ houkla ta mladší.
„Tak to chce zapít,“ přidala se druhá.
„Home sweet home…“ zahuhlala přiopile kolegyně a obě se dopotácely dovnitř. V zakouřeném lokále obsadily volný stůl. Hned se u nich objevil číšník větší kapacity téměř než samotná hospoda.
„Dva bambusy,“ objednala starší dívčina. Hospodský vyvalil bulvy.
„Co prosím?“
„No to je taková rostlina, roste to v tropech..“ vysvětlila jedna z nich.
„A taky moc fajn pití,“ škytla na důkaz svých slov druhá.
„Tohle je hospoda, ne zahrádkářství,“ zavrčel netrpělivě číšník.
„Dones kofolu a víno a nemel,“ odsekla mladší. Pingl s nadávkami odkráčel k baru. Zanedlouho se vrátil i s objednávkou. Obě si ťukly a napily se na ex.
„Hej, nezdá se ti, že je tu moc velká tma?“ prohlásila mladší kolegyně.
„To bude tím, že máš zavřené oči,“ konstatovala celkem bystře (jestli se to v tomto stavu dá říct) starší. „Ale fakt je tma,“ dodala. Druhá začala v batohu lovit baterku. Jelikož je však opět obklopilo světlo, její práce byla marná.
***
„Abeforthe! Dva máslové ležáky!“ Ozvalo se zpoza rohu.
„Cože?“ Starší z dívek si jen matně uvědomovala, že slyší něco, co asi není normální. „Máslové ležáky? Tak buďto už mou krví protéká čirý líh nebo jsem se zbláznila.“
„Abeforthe? Taky jsi to slyšela?“ Rozesmála se brunetka.
Obě dvě se na sebe udiveně podívaly, načež se rozhlédly kolem sebe. Hospoda, v níž se nyní nacházely, nebyla ani z poloviny podobná té, do které původně vkročily.
***
„Víš, Siriusi, jenom proto, že ty máš každý týden novou holku, neznamená, že já ji musím mít taky. Lily Evansová je jen jedna a mě žádné jiné nezajímají!“
***
„Blanch!“ Tiše protne hluk v nevalném hostinci. Ne, že by ji bylo zrovna slyšet.
„Morgano?“ Oslovila ji druhá osoba familiérně její přezdívkou.
„Víš, co to znamená?“ Stále na sebe civěly a jejich podnapilý a prokouřený mozek sotva vnímal dění kolem. Je to pravda, To, co slyšely? Nebo jim zkrátka už nefunguje třmínek, kladívko či snad kovadlina v uchu? Potřebují promazat?
***
„No tak, Dvanácteráku. Vždyť víš, že tě Evansová nechce. Není už načase najít si jinou?“
„Tak už ho nech, Siriusi,“ do rozhovoru se vloží autoritativní hlas, v němž v rozporu s tónem hlasu však zazní trocha starostlivosti. „Ty bys nepoznal lásku, ani kdyby ti dala pěstí do nosu.“
„Moony, ty jsi jako vždy až příliš dospělý, se mi zdá!“ Opáčí naštvaně Sirius a zmlkne.
***
„Kolik jsme toho vypily?“ Ozve se stále vykuleně Blanch.
„Asi dost natolik, abychom měly takové halucinace!“ Podotkne znalecky Morgana.
„Mám chuť si jít se svou halucinací popovídat, ty ne?“ Zadeklamuje pobaveně starší dívka.
„Jistěže mám. Tak jdem ne?“ Obě vstaly od stolu a mírně kolíbavou chůzí zamířily přímo ke čtveřici sedící u vedlejšího stolu.
„Ty seš Sirius?“ ptá se Blanch jednoho z nich. Ten se na ni překvapeně otočí. Nejdříve ze všeho ji sjel pohledem od hlavy až k patě, a pak opáčil:
„Jak to víš?“
„Ty jseš tak slavnej, že už se o tobě píšou i knihy,“ na to Blanch s úsměvem.
„Co prosím?“ nechápal Sirius.
Vtom se ozvala Morgana. „Hele, nezbyla někomu ještě trocha alkoholu?“
„Teď je mi vše jasné,“ konstatoval Remus Lupin.
„Jo jasný jak měsíc za dne,“ odtušila ironicky Morgana. „A když už jsme u těch měsíců…“
„Co s nimi?“ na to Remus poněkud nesvůj.
„No já vím, že o úplňku trochu zvlčíš, ale nechtěl by ses projít?“ prohlásila s významným pomrkáním Morgan.
„Ona je totiž tak trochu sado masochistka,“ doplní ji Blanch i ironií v hlase.
„To už tak u gothicků bývá… No k věci,“ řekla Morgana. Nutno podotknout, že Pobertové je pozorovali veskrze nechápavě a poděšeně. „Když on je vlk v rouše beránčím,“ otočila se na Blanch. Obě propukly v hurónský smích, což Záškodníky ještě více utvrdilo v tom, že mají co do činění s pacienty z oddělení trvalá poškození způsobená zaklínadly.
Jakmile smích ustal, Blanch se zvědavě otočila na svou společnici. „To musela být ale dost silná tráva, což? Já teda nejsem zvyklá hulit, ale když nám ta slečna nevědomky přinesla tu dýmku, kdo by pohrdnul, přesto…takové halucinace,“ prstem ukázala na čtyři osoby sedící za stolem, „jsem ještě neměla.“
Ozve se čtyřhlasné nesouhlasné zamručení. „Připadáme ti snad jako halucinace?“ Ozve se jeden z nich a posune si brýle více ke kořeni nosu.
„Ticho,“ okřikne ho dívka a promne si spánky. „Ne, že bych stála o to se z toho rauše dostat, ale přece jenom je to divný…“
„Mně to teda vůbec nevadí,“ ozve se zboku Morgana, „my vlčí lidé jsme prokletí. Já měla vlky vždycky ráda a teď, když už mám jednoho po ruce, bych se z toho měla probouzet? Ani náhodou!“
„Hej!“ Ozval se černovlasý mladík s očima nebe před deštěm. „Vy se tu jako bavíte o nás?“
„Jo, o vás, bez vás a buď zticha, Blacku, nebyl jsi tázán a postavy z knížek si nemůžou vyskakovat! Stejně se říká, že pes, který štěká, nekouše!“
„O čem to proboha ta potrefená holka mluví?“
„O tobě, Siri, zdá se,“ rozesměje se napůl žertovně, napůl vyvedeně z míry, Remus.
„Já být tebou,“ ozve se po chvíli Morgana a významně se otočí na Remuse, „tak se taky moc neozývám, vy dva si nemáte vůbec co vyčítat, máme vás přečtené!“
„Víte co? Já si myslím, že je nejlepší čas k odchodu, stejně se po nás bude McGonagallová shánět, že jsme dlouho nevyvedli žádnou lumpárnu,“ ozve se obrýlený chlapec a odsune židli, načež se s odhozením několika galeonů na stůl, vydá ke dveřím.
Plavovlasý vlkodlak s ošuntělým hábitem se ještě naposledy na děvčata podívá, posléze následuje své kamarády, kteří už na něj čekají u východu.
„No moment, my takhle necháme upláchnout své halucinace? To jako vůbec!“
„Jdeme!“ Zavelela Morgana a se škodolibým úšklebkem popadne svůj batoh, který nechala u stolu, u něhož předtím seděly.
uááááááááááááá umííííírááááááám…. To je božíííííííííí :))))))))))))) Teda kolik ste toho v sobě měli, když ste to psali
? :)))))))))))
Jééé první comment
? že by
? :)))))))))))
Dopsaly jsme to před chvilkou :)) Všehovšudy má každá v sobě tak decinku, nic víc :))
hmmm teda nevím jestli věřím no… :)))) Ale každopádně je to fakt supa :))))))
Pochybuješ snad o mém slovu? *pokrčí rádoby naštvaně obočí*
Tak to je něco, jsi blázen, vážně, kdy bude pokračování?
)
na morganaehran.blog.cz to najdete taky.. Nejsem blázen..my jsme blázni 🙂
Jinak..ona tam vysvětluje, že pokračování se ve dvou jaksi píše hůř…
úžasný! ježiš já tam chci taky! vážně jen decinku?=))
ja chci taky…..a mám pocit, že podobnej komentář sem psala k tý druhý povídce (deja ecrit?)….ale teda jinak kapitola je to báječná…
vlastně ani to ne..měla jsem tu jen nějaký zbytek smíchaný s kofolou…
rychle daááál
Tak to bylo super, měla by k tobě chodit častěji
zase jsem se jednou pořádně pobavila
Pochybovat o slově ooooooo velké Blanch
:)))) o bych si nedovolila *výtlem*
my už tuto povídku s Klárou plánovaly strašně dlouho :))) Měly jsme kvůli tomu v pátek dýchánek, heh..ten trošku předčil naše očekávání, napsaly jsme…slušně řečeno..fekální hmotu… a na netu to nějak není ono, ale pořád to nevycházelo..dneska to byla jedna z těch náhod, které překvapí 🙂
nj, je vidět, že toho máš rozepsáno málo… :)))))))
ale je to každopádně zajímavý… btw, v týhle povídce chceš použít tu jistou větu, o které jsme se bavily na blogu? :)) já jen tak ze zvědavosti a jestli ji pak mám vyhlížet :))))
tak to je prostě úúúžasný!!sem se fakt válela smíchy. prosííím rychle napište pokráčko! :)))
Ach…nemám slov *s bohorovným výrazem mlátí hlavou o klávesnici*
Geri ano, v této :)))
Blánš, já tě přímo viděla. Ty hlášky jsou super. Fakt jsem se pobavila. A pokračovat můžete, aspoň jednou do měsíce, ať se mám na co těšít 🙂
Blánš, jsi na icq? bych od tebe potřebovala rychlou pomoc 😉
tak to je drsný :))) už se těším na další část :))))
Ženiální
(nic jiného mě nenapadlo).
Jejejej.. nechcete tam ještě jedu halucinující autorku? :0) Já bych se hlásila dobrovolně. :0D Si říkám, že by mě mohly takové halucinace taky občas oblažit svou přítomností. ;0)
Silwen jinak jsem ti psala ohledně nějakých povídek od Morgany na fan… jestli byste je nemohli přidat, chyby by tam mít neměla…betila jsem jí to.. a všechno je, jak má být…byla jsem u toho, když to vkládala..respektive, když jsem to s ní vkládala…
Noo, ono jde o to, že povídky by se měly vkládat (resp. schvalovat) podle času, kdy byly autorem vloženy. Tzn, že by se nemělo přeskakovat. Pokud Morganě děláš betu, tak ať napíše Chicky, která jí udělí automatické schvalování, což je výhodné jak pro adminky tak pro autory. ;0)
nejsi s Chicky v kontaktu? Ono šlo spíš jen o tyhle dvě povídky. Ale ok..teď už prostě dopředu víš, že je nemusíš kontrolovat..tedy..jedině ještě po mně 🙂 Aspoň to víte dopředu… trošku vám to ušetří práci..
moc často si nepíšeme.. Ale snad by to šlo zařídit. ;0) A jsem ráda, že mi ušetříš práci.. :0D
btw: už jsem tu kapitolku schválila.. :0D
ó, já zbožňuji tě Blanch, jak Remuse v dáli:))) vážně ti zas a znova děkuji..
sacre bleu:))) pitomá přezdívka
jako v te prezdivce
ME ty zbožňuješ Remuse v dáli? Já právě myslela, že čím blíže, tím lépe
:))
Silwen za ME děkuji…jsi moc hodná… *protekčně si mne ruce* :))))
nj zatím je v dáli:)) počkej ař bude v blízce bude litovat:))) já nikoliv:)))
a já děkuji taky za ME:) opravdu z celého jejího chorého srdce.
Áááá já to zase čtu už po sedmííííí. Blanch já tě zabiju, protože mě zabije matka… Zase sem na netu celej den :))))))
já aj noc
wow
je hele! smysluplný koment! já sice taky jiný neumím, ale nu což…
Haide nesváděj to na mě, Morgana to psala se mnou :)))
Jinak..dneska už bude nějaká další "jenom moje" povídka/kapitola 🙂 Úspěšně mám půlku napsanou 🙂
Hey, to je teda … hodně bláznivý, úřesto ale skvělý ×)
Njn taky pravda… Takže Morgan jako ty za to můžeš taky, že mě moje milovaná maminka zabije jo
:)))))))
Úžasný
Bezva
)
no když sem to sado maso proč by mi to mělo vadit?
chjop….. :))))))
ME 🙂 já furt říkám, že jsi sadomasochistka 🙂 Takže to tam přímo sedlo :)))
copak protestuji?:))) já neříkám, že nejsem:))) Lupínek bude mít zážitky:))) *ďábelský smích a promnutí rukou, jež neznačí nic dobrého*
Taky nic neříkám :))
Lupínek 🙂 Chudák chips…čipsa… heh..jsem je momentálně přejmenovala..to není Sirius, Remus a James(Petra prostě vynechám)..to jsou čipsy :))) třipsi:)) Kdžy Lupin může být lupínek chipsa, tak oni budou čipsy 🙂 Ježiši, sjem se do toho zamotala :)))
:))
zajímavé, já právě chipsy jím:)))))))
já mám chuť na čipsy!..Teda, vlastně na Chipsy.. Blanch ty mě pleteš!
Tak pak na tom nic zajímavého není :))) ME. Nic neobvyklého, už víme, odkud ten smrad z psího lejna vane…
Am :)))))
vrr..doma nemame ani čipsy ani chipsy..jen pitomý tatranky… čert aby to vzal..to je na ocas toto… nu nic zvedám packu na pozdrav a mizím do postýlky;)
to je skvělý!!!
Fakt úžasný,doufám,že další bude co nejdřív!!
Fakt jsem se nasmála,je to vtipně napsaný. Jste úžasné :o))
no, my se budeme snažit..ME má ke mně přijet ve čtvrtek do pátku, tak něco snad sepíšeme 🙂
to si piš:))) a že jsme toho napsali docela dost, což?.)))
:)))) Tolik jsem toho snad nikdy za dva dny nenapsala 🙂
ani já snad ne:))) i když… u mě je to spekulativní:))) s mou chronickou psavostí:)))
Super. Tohle se vám vážně povedlo. Hned jdu na další kapču.
Bomba,bomba,bomba!!!
Vlastně ne, hotová exploze. Praskám smíchy. Jen tak dál Morgano a Blanch 
děkuji oběma jménem obou autorek:)