1. kapitola

Byl den jako každý jiný, každé dítě z něj mohlo mít radost , avšak pro Harryho to byl jen další ze dnů, které odškrtával na svém odpočítávadle. „Kdy už konečně skončí léto ?“ říkával si Harry každým dnem. Harry byl velice zvláštní, nejen tím, že oplýval zvláštními schopnostmi, ale hlavně tím, že si jako jeden z mála přál, aby už byla škola. Za poslední roky totiž poznal, že je více doma v Bradavicích, než na Zobí ulici s Dursleyovými. V Bradavicích měl hodně přátel, ale také nepřátel. Ještě čtyři dny a bude Harrymu patnáct let. Ještě dva roky a bude z něj zletilý kouzelník.

Za celé léto neměl co dělat, většinu času ho však teta Petunie zahrnovala úkoly. Jednou měl natřít plot, jednou zase posekat trávník, zamést chodník, ostříhat keře, vysát koberec v celém domě. Jindy připravoval snídani, chodil nakupovat a umýval auto. Vždycky se něco našlo. Když měl Harry volnou chvilku pro sebe, vždycky se začetl do knížek o Famfrpálu nebo si opakoval, co se naučil ve škole. Letos měli žáci povoleno provozovat kouzla, protože po loňské události, kdy povstal Lord Voldemort už nebylo nikde bezpečno. Vždycky, když ho Dudley zlobil, tak mu Harry pohrozil, že mu znovu vykouzlí prasečí ocásek, a aby mu to ještě nebylo líto, tak mu dodá párek uší. Nikdy mu bratránek nevěřil, ale když Harry začal Abraka dabra, Hokus pokus..Dudleyho jeho statečnost přešla a rychle vzal do zaječích.

Letos se to u Dursleových dalo lépe přežít. Hedvika si mohla létat, kam chtěla. Chodily mu dopisy od kamarádů a mohl si konečně ověřovat nová kouzla mávnutím hůlky. Měl však trápení a obavy. Kde teď asi je Voldemort a co asi dělá, komu se snaží ublížit a co na Harryho chystá? Předevčírem měl Harry zvláštní sen, opět ho pálila jeho jizva.

Zdálo se mu, že je někde v tmavé uzavřené místnosti. Uprostřed ní je židle a na židli sedí nějaká dívka s červenohnědými vlasy. Když k ní šel blíže, prohlídl si jí z blízka a ona se mu podívala do očí. Měla jasně smaragdově zelené oči jako Harry a jeho matka. Vlastně..dívka ji byla neobyčejně podobná. Měla stejné vlasy, akorát delší, byla velice krásná a křehká. Když se jí Harry chtěl dotknout, dívka zmizela. Namísto ní tam stál vysoký muž v kápi. Harryho začala strašně pálit jizva, najednou zaslechl ženský křik: „Harryho ne, jeho nezabíjej, vezmi si mě, Harryho nech být!!“ a náhle místnost zaplavilo zelené světlo, které moc dobře znal. Vyšlo z mužovi kápi, slyšel, jak sykavým hlasem říká: „Avada Kedavra„. Náhle se probudil celý zpocený a držel se za jizvu na čele, ve které cítil řezavou bolest. Tohle nebyl jediný sen, který se mu za celé léto zdál. Bylo jich víc a všechny byly děsivé.

Když přijel z Bradavic domů, tak se mu zdál sen tak živý. Byl na jakémsi hřbitově. Kolem dokola nikdo, ale když se Harry otočil, stál tam Cedric Diggory. Mluvili spolu a Cedric mu říkal, „Jak si mi to mohl udělat Harry, jak si mohl?“ Harry se snažil bránit, ale Cedric pokračoval: „Byl jsem k tobě vždycky fér, tak proč? Proč si mě nechal umřít? Je to tvá vina, ty za to můžeš Harry!! Jenom ty!„. Než se Harry ze sebe snažil něco vydat, Cedric byl tatam a Harry zůstal na hřbitově sám. Po chvíli se objevil Červíček a za ním hned na to Voldemort. Harrymu málem praskla hlava bolestí. „Uhni Červíčku,“ oslovil ho Voldemort. „Jistě můj pane, je jenom Váš,“ odpověděl a usmál se. „Tak, teď už mi neutečeš Pottere, nikdo tě nezachrání a už vůbec ne tvá mudlovská matka.“ Harry se snažil najít něco, čím by se bránil. Hledal po kapsách, ale hůlka nikde. Ruce se mu třásly strachem. On ZTRATIL HŮLKU..ne, něco horšího, jeho hůlku má VOLDEMORT. Domyslel si, když se koukl na lorda, který držel v ruce jeho hůlku. „Zajímavé, velice zajímavé. Jak to, že tebe, mého největšího soka, si vybrala právě tahle hůlka. Byl to osud?“ Harry jen polkl na sucho, v tom Voldemort pokračoval: „Ale nebudeme to prodlužovat Harry, sám víš, že už je čas, nebudu se zdržovat, naposled se nadechni a zavři oči. Tvůj konec se blíží!! Adava Kedavra !!“ zařval. Najednou se Harrymu podlomila kolena a on už nehnutě ležel na zemi.Necítil tělo, necítil nic..byl tam a byl mrtvý. Častokrát ho zahrnovaly podobné sny.

Byl den před jeho narozeninami. Věděl, že si ani strýc Vernon, ani teta Petunie nevzpomenou. Avšak byl velice překvapený toho dne. Když si odpoledne šel sednout na zahradu a trochu popřemýšlet, přišel ho otravovat Dudley : „Já vím, co je za den.“ Posmíval se mu bratránek, „já vím, že máš dnes narozeniny a nikdo si na tebe nevzpomene, cha cha,“ odcupital Dudley k televizi, protože zrovna začali dávat jeho oblíbený pořad. V tom však se odněkud vracela Hedvika a měla v zobáku několik dopisů. „To bude jistě od Rona, Hermiony a Hagrida a Siriuse, přejí mi k narozeninám,“ pomyslel si.A také, že se nemýlil. Otevřel první dopis a v něm stálo:

Ahoj Harry,

Přeji Ti všechno nejlepší k tvým patnáctinám. Jistě ti Dursleyovi ani nepopřáli, ale hlavně, že máš nás. Dárek Ti nejspíše přijde o něco později, protože je dost těžký a samotná Hedvika by ho neunesla. A jak se jinak máš Harry, všechno v pořádku? Nepotřebuješ nic? Nezdál se ti zase jeden z těch strašných snů? Víš, co jsem ti říkala Harry, pokud tě zase bude bolet ta jizva, tak napiš profesoru Brumbálovi, on ti jistě už poradí. Tak se opatruj a ještě jednou všechno nejlepší.

Hermiona

Už předem věděl, co v tom dopise bude, protože Hermiona si vždycky dělala starosti o Harryho zdraví, vždycky mu říkala, že pokud ho bude bolet jizva, má napsat Brumbálovi. Naopak Ron měl vždycky obavy: „A nemyslíš si, že je Ty-víš-kdo někde poblíž? Nemyslíš si, že tě chce zabít, viď?“ Oba byli jeho kamarádi už 4 roky a oba je znal natolik, že věděl dopředu, co mu řeknou.

Rozbalil další dopis a najednou si všiml, že k němu do okna letí nějaké tři sovy, a každá nese balíček. Pomyslel si, že to jistě budou sovy s dárky od jeho kamarádů. Otevřel dopis od Rona, ten poznal hned, poněvadž Ron neměl tak úhledné písmo jako Hermiona.

Ahoj Harry,

už ti přišel můj dárek? Doufám, že ano, že zase Errol někde nezkolabovala, protože to by mě dost mrzelo. Takže..všechno nejlepší k narozeninám. Už ti psala Hermiona ? Má poslední týden v srpnu přijet, takže, co říkáš Harry, nechtěl bys taky přijet? Mamka už se na tebe hrozně těší. Snaž se, pokud ti to Dursleyovi nedovolí, tak si pro tebe sami přijedeme. Zůstaneš u nás do konce prázdnin a zase půjdeme společně nakupovat do školy. Kdybys něco potřeboval, tak se ozvi.

Pa Ron