1 part

Tohle léto bylo nejhorší ze všech v Harryho životě. Chodil jako tělo bez duše, pokud tedy chodil.. a to jen tehdy, když potřeboval na malou stranu.

Pořád mu to nedocházelo, jeho kmotr, osoba, kterou měl na světě nejvíc rád, zemřel. Zemřel..když zachraňoval jeho! Harry cítil, že je to všechno jeho vina. Mohla za to jen a jen on! Kdyby se naučil to pitomé Uzavírání mysli, Sirius by byl ještě naživu. Navíc by byl zproštěn obvinění, protože konečně Popletal uznal, že je Voldemort zpět a Sirius zemřel v boji proti němu. Nakonec mu byl posmrtně udělen Merlinův řád 1. třídy, který teď jako jediná památka, visel v Harryho pokoji na zdi. Neustále na něj s pocitem viny hleděl. Siriusovo jméno bylo očištěno. Co vlastně z toho života měl? Udělal školu, pak ztratil nejlepší přátelé, vlastní rodina ho zavrhla, poté ho poslali nespravedlivě do Azkabanu, kde trávil dvanáct let..a jakmile utekl, musel se skoro tři roky skrývat jako uprchlík..nic z toho neměl..a nakonec.Harry se bál jen pomyslet, nakonec umřel.

Nyní se všude o Siriusovi Blackovi mluvilo jako o hrdinovi, ne jako o vrahovi. Přesto se toho kmotr nedožil, nedožil se očištění svého jména, po čem tak dlouho usiloval. Je mrtvý. Mrtvý! Ta slova v Harryho hlavě zněla hrozně. Už nikdy si se Siriusem nepromluví, už nikdy mu nebude vyprávět, jaký byl jeho táta. Nikdy mu nepošle blahopřání a už nikdy neuvidí stejného černého huňatého psa, ve kterého se jeho kmotr přeměňoval. Teď na něj všechno dolehlo. Najednou byly Harryho oči plné obrovských slz. Je pryč, pryč.. už ho nikdy nespatří. Harryho obličej byl během chvíle celý mokrý. Otočil hlavu do polštáře, nechtěl, aby jeho hlasité vzlyky někdo v domě slyšel. A přesto chtěl do celého světa vyřvat, jak moc trpí.

Když se otočil, omylem vrazil do stolku, na kterém měl obrovské fotoalbum, které se převrhlo a na zemi, jako naschvál, se otevřelo na stránku, kde byla fotografie Siriuse zamlada. Byl tam tehdy tak šťastný. Bylo to na svatbě Harryho rodičů. Z fotky se na něj všichni usmívali, Sirius s Jamesem nejvíc. Oba byli plni života. Proč, proč?!?

Proč všichni jeho příbuzní, které měl rád, mu umřeli? Po tak dlouhém trápení s Dursleyovými našel Siriuse a on ho taky opustil. Tak proč?? Za všechno mohl Harry. Za smrt rodičů i za smrt Siriuse. Celou dobu si myslela, že za všechno mohl Voldemort. Ale byl na omylu. To Harryho to byla vina. Kvůli němu Voldemort zabil jeho rodiče, kvůli němu přepadl Sirius do toho oblouku, Sirius ho přece přišel zachránit. Harry dělal jednu blbost za druhou a myslel si, že je to správné. Nechal se přelstít a kvůli tomu obětoval svého milovaného kmotra.

Proč ho všichni milovaní opouští? Proč jim musel přinést takovou smůlu? Kdyby nebyl Harry tak hloupý, Sirius by za něj nepoložil život. Neumřel by. Byli by spolu a on už by nemusel snášet Dursleyovi. Další slza mu skápla do alba, nad které se sklonil. Tentokrát na Harryho otce.

Harry se celé léto zavíral v pokoji a odmítal komunikovat. Skoro nic nejedl, výrazně zhubl. Dokonce si ani neukousl z dortu, který mu poslala Hermiona k šestnáctým narozeninám. Neodpověděl žádnému ze svých kamarádů, na žádný dopis. Naprosto se odtrhl od okolního světa. Utápěl se sám se svou bolestí. Dokonce i členové z Fénixova řádu poslali Harrymu k šestnáctinám dárek. Neměl však vůbec náladu slavit nějaké blbé narozeniny, co to oproti smrti znamená? Vůbec nic! Nemusel by tu vůbec být. Nemusel se svých narozenin dožít, kdyby ho Sirius nepřišel zachránit. Kdyby se neobětoval.

V tu chvíli do pokoje vletěla Hedvika a v zobáku měla dopis. Byl od Řádu. Psalo se v něm, že si ho za týden vyzvednou. V tu chvíli mu bylo jedno, jestli někam pojede nebo jestli zůstane. Dokonce ani do Bradavic se tak netěšil jako dřív. Zato loni touto dobou by dal cokoliv, aby odtud vypadnul.

Celý týden se dál utápěl ve svém utrpení, smutku a melancholii. Když jednou někdo zazvonil na Dursleyovi a chtěl Harryho Pottera.

„Tady žádný Harry Potter nebydlí, pane,“ rozčiloval se strýc Vernon. Ta podivínská cháska si dovolila přijít k nim do domu, hlavními dveřmi a ke všemu v těch svých nemožných hábitech, „ihned odejděte nebo zavolám policii.“

„Drž hubu ty pokrytče jeden! Tebe si moc dobře pamatuji z nádraží a moc dobře si pamatuji, kde Harry bydlí,“ Harry v hlase poznal Alastora Moodyho, ale byl tam s ním ještě někdo. Podle hlasu, který po chvíli promluvil pochopil, že to nejspíš bude Tonksová.

Oba se během chvíle vkradli dovnitř a podle řevu strýce Vernona Harry poznal, že je nepustil dobrovolně.

„Já mu sbalím věci, ty běž pro Harryho Alastore,“ Tonksová mávla hůlkou a Harryho věci z přístěnku se začaly neupraveně skladovat do kufru, který připravila.

Moody se mezitím dobyl k Harrymu do pokoje. Byl zamčený: „Alohomora,“ dveře se rozletěly dokořán. Moody uviděl Harryho, jak nehybně leží na posteli, v ruce drží album fotek a nevnímaje hledí do stropu.