12. kapitola – Garderoba Severuse Snapea

Sirius se převalil na bok a otřel se nohou o nohu druhé osoby. Přehodil přes ni ruku a líbl ji lehce na tvář. Spala tak sladce. Byla jak porcelánová panenka, křehká a sametově hebká. Bylo chladno, a tak ji přikryl víc peřinou a přitulil se blíž k ní, otírajíc tak své nahé tělo o to její. Nevědomky se mu ve spánku schoulila do náruče a zadečkem se otřela o partie, které se nečekaně vzrušily. Znovu ji políbil, tentokrát na ústa. Chtěl ji probudit, měl v plánu ji probudit, i když mohly být tak asi tři hodiny ráno.
Lily hýbla s víčky a nakrčeně otevřela oči, které ihned upřela na Siriuse.
„Co se děje?“
Sirius se usmál: „Nic beruško, jen jsem neodolal tomu, abych tě políbil.“
Lily se celá obrátila tělem k němu a s úsměvem ho pohladila po tváři. Přikrčil oči. Znovu je otevřel a shýbl se k ní. Chvíli ji hleděl do očí, načež ji vášnivě políbil. Poddala se. Věděl, že to zabere. Měl na ni takovou chuť, i když to je teprve pár hodin, kdy se mu naposledy oddala.
Zabořil své ruce do jejího klína a nenápadně ji masíroval nohy. Pomaličku sjížděl rukou výš a výš, až se dostal k místu, kde měl původně zamířeno. Mezi její nohy. Lily utekl tichý sten. Sirius moc dobře věděl, že se jí to líbí, a tak pokračoval. Zajel prsty hluboko do jejího klína, ale nezapomínal přitom druhou rukou hladit její ňadra a rty líbat kůži po celém jejím těle.
Měla oči zavřené, hlavu shýbala dozadu a zarývala ji hluboko do polštáře. Zrychlil se jí dech a ani už nemělo cenu zavírat ústa, protože by to s dechem nezvládla.
Sirius cítil, jak jeho prsty pokrývá teplá lepkavá hmota. Cítil, že se Lily blíží ke svému vrcholu, a tak přidal do rychlosti. Lily hluboce vzdychla a vykřikla jeho jméno. Umlčel ji polibkem.
Jakmile ucítil, že je dokonáno, vytáhl svou ruku a začal se věnovat jiným partiím jejího těla. Hladově se na něj podívala. Vypadala jako liška, která loví svou kořist.
Sirius se usmál a nedbal jejího přání. Jen ať se chvilku povaří, aspoň si odpočine a další orgasmus si prožije vášnivěji a s větším nasazením.
Laskal její krk. Něžně jí přejížděl jazykem po tepně a prsty přitom hladil její boky. Chutnala tak sladce a voněla jako první jarní kvítí. Nemohl se jí nabažit. Byla tak dokonalá, tak skvělá. Sám se divil tomu, že si ho taky vybrala.
Rukama uchopil její tvář a svým jazykem přejel přes její horní ret. Poté přitiskl jemně své rty k těm jejím a lehounkým dotekem ji polechtal, načež se rozesmála. Polibek mu opětovala, tentokrát mnohem vášnivěji a prudčeji. Chtěla ho, moc ho chtěla a on to moc dobře věděl. Ale chtěl ji nechat povařit se ve své vlastní šťávě, ať ví jaké to je. Tentokrát bude šílet ona z něj a ne on z ní, jak to tak často bývávalo. Doháněla ho k šílenství a on se choval jako by neměl rozum.
Provokativně přejel ukazováčkem po její bradavce a hned na to ji jazykem olízl kolem dokola. Zatřásla se a vzrušením pískla. Její ruka klesala dolů. Níž a níž, až nahmatala cosi tvrdého a vzrušeného. Něco, co mělo být už dávno v ní.
Sirius se nuceně zaškaredil. V duchu se ale strašně smál její touze.
Lily smutně zakňourala, ale to ho nezlomilo. Jen zakýval hlavou.
I přes jeho protesty uchopila tu věc do svých rukou a začala přes ní přejíždět nahoru a dolů. Přitlačila. Věděla, že takhle už se dlouho Sirius nebude protivit a splní její přání.
Sirius úplně přestal cokoliv dělat a jen slastně přivřel oči. Na tváři se Lily rýsoval vítězný úsměv. Zrychlila tempo. Naho a dolů. Znova a ještě, až cítila, že už se do oné části jeho těla nahromadilo tolik krve, že se to pro něj stává neúnosné a ona věděla, co musí udělat. Chytla ho a ukázala mu cestu. Pomalinku a něžně do ní vnikal, až prudce přirazil. Lily hekla. Pomalu se stáhl zpět a znovu přirazil. Takhle to udělal několikrát, až začal zvyšovat tempo.
„Ještě,“ žadonila Lily, „rychleji… rychleji!“
Sirius s radostí splnil její přání. Jeho dech se s následující námahou zrychloval. Nedokázal se pořádně nadechnout. Přirážel víc a víc, rychleji a rychleji. Tak rychle, až to začalo být neúnosné. Slastná bolest se mísila se vzrušením. Udělal ještě několik tahů a když se ujistil, že Lily už je opět na vrcholu svých sil a vzrušeně volá jeho jméno, což znamenalo, že dosáhla svého orgasmu, tak nechal pomalu vyplynout ten svůj.
Cítila, jak se její tělo plní teplým semenem a že ho nebylo málo.
Pomaličku ho z ní vyndal a udýchaný se svalil na bok vedle ní.
„Teda, Siriusi, to… to bylo… úžasné!“ Lily se držela za hrudník a dýchala stejně rychle jako on.
Otočil se k ní a svými rty se přisál k jejím rtům. Jazykem dráždil ten její. Na jeho i jejím těle rašil studený pot. Pot obrovské námahy a práce.
Odtrhl se od ní.
„Teda, teď jsem musela spálit veškeré dnešní… vlastně včerejší jídlo,“ zahihňala se Lily.
„To jo,“ přitakal ještě skoro přidušený Sirius.
„Jsi vážně úžasný milenec, Siriusi. Jsem ráda, že tě mám!“
Sirius se rozesmál: „Já taky, Lily. Můžeme být rádi, že jsou Vánoce a všechny tvé kamarádky naštěstí odjeli na Vánoce domů.“
„Jo to jo.“
„A proč si taky nejela?“
Lily si ho zkoumavě prohlídla: „Proč myslíš, zlato?“
„Aha! Nymfomanko! Ty nemáš nikdy dost,“ zazubil se na ni.
„Heh, že to říkáš zrovna ty, ty zvíře!“
Oba dva se rozesmáli a zachumlaní v náručí znovu usnuli.
„Nevypadáš moc vyspaný, Tichošlápku,“ culil se na něj Remus, který na Vánoce zůstal ve škole taky. James odjel na Vánoce k rodičům a oni dva tak mohli v klidu zůstat v Bradavicích spolu a nerušeně se kamarádit. Bez toho, že by je mohl někdo načapat nebo že by na jejich přátelství mohl James jakýmkoliv způsobem přijít.
„No…,“ protahoval Sirius, „to opravdu nejsem.“
„Tak divoška ti dává asi fest zabrat, co?“
„Nech toho! Jak to o ni mluvíš?“ Sirius se snažil tvářit jako že ho to nerozesmálo, ale moc dlouho to nevydržel, protože se po chvíli rozesmál.
„A kde teď vlastně je?“
„Šla do sovince, poslat rodičům dárky k Vánocům.“
„Aha.“ Hlesl Remus. „Nezapomeň, Siriusi, že po Vánocích, až tu bude plno studentů, tě čeká ještě jeden milý úkol,“ zatvářil se hloubavě a velice inteligentně a povrchně.
„No jo, no jo. Vždyť já jsem nezapomněl.“
„Co ti vadí takový úkol, když máš Lily a můžeš si užívat divokého sexu?!“
„Náměsíčníku!“ Zahřměl Sirius a pořádně ho okřikl.
„No co? Není to pravda?“
„Nemusíš to tu tak vyřvávat. To to můžeš rovnou nechat vytisknout v Denním věštci,“ zaťukal si Sirius na čelo. „A navíc, já nemám Lily jen na sex. Miluju ji.“
„A už si jí to řekl?“
Chvíli byla pauza. Sirius se nervózně chytil za bradu, na které rašily černé vousy. Vlasy mu přitom elegantně padaly do očí, které lemovaly tmavé a dlouhé řasy. Jeho oči byly nejčastějším podnětem k tomu, aby ho oslovovaly cizí holky a zvaly ho na rande, které ale v poslední době pokaždé odmítal. Asi jim bylo jedno, že chodí s Lily, což se v posledním týdnu dozvěděla snad už celá škola. Nevyjímaje Severuse Snapea, Petra Pettigrewa a hlavně, nevyjímaje Jamese Pottera, který tímto ještě víc na Siriuse zanevřel a na každém krok mu dával najevo, jak moc ho nenávidí.
„Hm, ještě ne,“ klesl hlavou víc k zemi.
„Ne?“ Podíval se na něj ohromeně Remus. „No, vlastně se ani nedivím, vždyť jste spolu teprve týden. Ale i tak. Nechápu, jak si dřív nemohla nevšimnout toho, jak moc ji máš rád. A taky nechápu, jak ty sis nemohl všimnout toho, jak na tebe neskutečně žárlí a jak ti dělá naschvály. Jste stvořeni jeden pro druhého!“
„Vážně si to myslíš?“ Sirius zahnal ty vtíravé myšlenky, které se mu draly tam z hlouby jeho hlavy. Myšlenky typu: ale ona byla stvořena pro Jamese a James pro ni. Oni dva jsou ti, kteří by měli být spolu. Jen ještě rok. Přikrčil obočí. Dokud ještě nenadešel jejich čas, tak si ji pořádně užiju. Bude jen moje a nikomu ji nedám. Ani Jamesovi. Promiň můj dávný příteli, ale láska je tentokrát silnější. Navíc mě stejně za přítele nepovažuješ. Lily mě má ráda a já ji. Dokud nenadejde váš čas, bude prostě jen a jen moje. To je ještě dlouhá doba.
„Určitě. Nikdy jsem neviděl žádný pár, který by se k sobě tak moc hodil. A to myslím vážně. Vždyť jste si byli souzeni!“ Zamával Remus rukama.
Kéž by, Náměsíčníku, kéž by. Ona byla bohužel souzena právě Jamesovi. Já jsem jen přechodná zastávka, než půjde o dům dál!
Sirius už nechtěl vnímat ty své vtíravé myšlenky. Ty, které mu kazily náladu. Chtěl si užívat přítomnosti. Chtěl si všeho pořádně užít, než bude pozdě. Nehodlal tento čas promarnit.
Vánoce i Silvestr byl pomalu za nimi. Škola se začínala plnit studenty a Sirius věděl, že ho čeká nelehký úkol. Najít Snapea ve výhodné pozici. V době, kde je mezi lidmi, kdy je nepřipraven a kdy se to bude Siriusi nejvíc hodit, aby mu nemohl Remus říct, že to odflákl. Jak ho znal, zase by mu napařil další úkol, tentokrát mnohem horší.
Sirius se s Lily procházel, ruku v ruce, po pozemcích školy. Vypadali jako dokonalý pár. Oba dva byli snad nejhezčí studenti ve škole. Jak Sirius, tak Lily byli velice oblíbení, i přes to, že byli oba dva ze Zmijozelu.
Lily měla hromady nápadníků a nikdy o ně neměla nouze. Stejně tak i Sirius. Dokázal dobývat ženy jen svým šarmem. Už jen pohled stačil a všechny padaly do kolen. Stačilo, aby lusknul a mohl mít téměř polovinu hradu. Druhá polovina patřila fanklubu pověstného chytače nebelvírské koleje, Jamesovi Potterovi. Stejně tak, jako to bývalo kdysi. I za starých časů byli tihle dva nejoblíbenější chlapci na škole a nejvyhledávanějšími partnery. Jenže tehdy Sirius nenašel žádnou lásku a ani ji nehledal. Využíval holky jen k vlastnímu pobavení a k užívání si života. James zase naopak nevyhledával dámskou společnost vůbec. Chtěl celá léta jen Lily a svého cíle dosáhl až na konci šestého ročníku.
Nikdo si nemohl nevšimnou, jak oba vypadají tak zamilovaně. Lily si znepřátelila polovinu školy. Vlastně tu dívčí polovinu a Sirius si taktéž znepřátelil tu chlapeckou část. Oba dva totiž všem fanynkám a ctitelům vypálil rybník.
Došli k rybníku. Pozorovali jak zamrzá. Letos nebylo moc sněhu a ani nebyla moc velká zima. Jako by se zima rozhodla, že tuhle sezónu vynechá. Sirius moc dobře věděl, jak to Lily trápí, protože věděl, jak moc miluje bruslení a koulování se. Jenže ani jedno si letos nemohla dopřát.
Z jejich úst se linul kouř vycházející z chladu. Pomalu jim mrzly dlaně, jak je měli holé vytažené a spojené do sebe. Zase takové teplo to nebylo. I když to nebyla opravdová zima, k jaru to mělo opravdu daleko, ani k podzimu se to nedalo přirovnat.
„Měli bychom jít dovnitř, než budu mít místo prstů rampouchy.“
„Souhlasím s tebou, beruško,“ sklonil se k ní a líbl ji na mírně nafialovělé rty.
Ani se nestihli vysvléct a už si to k nim šinul Remus. Provokativně mrknul levým okem na Siriuse a ukázal prstem před sebe. Byla tam banda lidí a kousek od nich stál Severus Snape a v ruce držel knihu. Byl do ní zahloubaný tak, že třel nosem málem o stránky. Sirius se podivně zašklebil a otočil se k Lily.
„Mohla bys mě počkat na koleji? Za chvilku za tebou přijdu. Ještě tu mám něco k vyřízení,“ vytvořil úsměv hodný Oskara a sledoval, jak se jeho drahá pomaličku přesunuje do sklepení, zpátky na jejich kolej.
„Ty mě jednou zabiješ,“ sykl nenápadně Sirius směrem k Remusovi. Remus se jen škodolibě usmál, ale nic neřekl.
Sirius šel pomalým krokem přímo k osobě, která nevyžadovala jeho pozornost, ale bohužel ta pozornost byla nutná. Přece jenom to byla sázka. Sirius si rozepnul černý kabát a dusavým krokem přistoupil přímo před Snapea, který byl asi o hlavu menší, než on. Na to, že mu bylo přibližně šestnáct let, vypadal ještě dost nevyspěle. Byl malý, hrozně hubený a nepřirozeně se ještě hrbil, což jeho výšce moc nepřidávalo. Jeho černé vlasy, vypadající jako mastné, ale doopravdy byly jen tak černé, že házely odlesky podobné mastnotě, mu splývaly až na ramena. Všichni na škole si mysleli, že má vlasy mastné a této pomluvy už se bohužel nikdy nezbavil. Ano, byla pravda, že občas je měl opravdu mastné a zvěsti nebyly daleko od pravdy, ale jindy byly jeho vlasy čisté a jemné, ale nikdo neměl odvahu si je prohlídnou z blízka. Zkřivený nos, vypadající jako dvakrát přeražený, měl zavrtaný hluboko v knize a vůbec nevnímal, že ho už hodnou chvíli někdo pozoruje.
„Ehm, ehm,“ vyžádal si Sirius svou pozornost.
„Co chceš?“ Zachraptěl Severus Snape a upřel své černé švábí oči přímo na Siriuse.
Sirius si koketně zastrčil pramen vlasů za vlasy a podíval se na něj pohledem, kterým často svlíká Lily.
„Víš, Sevie…“
„Neříkej mi tak, Blacku.“
„Promiň, Snape. JÁ, nechtěl jsem tě urazit. Já jen… už takovou dobu tě pozoruji a moc tě obdivuji…“
„Cože?“ Severus Snape sklopil knihu a nechal ji nepřirozeně viset ve své ruce, kterou sklonil k nohám.
Hlouček lidí, který byl nedaleko od nich, se teď přisunul přímo k nim, protože čekal pořádný střet dvou studentů z opačných kolejí.
„Slyšel si mě. Moc tě obdivuji, jsi tak… chytrý, tak elegantní, tak inteligentní a já už nevím co.“
„Odprejskni, Blacku!“
„Neodháněj mě, Severusi. Já ti říkám pravdu. Poslyš,“ vztáhnul k němu ruku a otřel ji o jeho tvář, „jakou značku krému používáš? Máš tak hebkou pleť! Požíváš denní i noční regenerační krém? Moje matka si takový kupuje,“ Snažil se, aby jeho výraz ve tváři zůstal kamenný. Už dlouho, co tu stál, se mu chtělo strašně smát. Když viděl, jaký výraz měl ve tváři Snape, v duchu se už dávno kroutil smíchy na zemi. Houf lidí stojící kolem něj se teď hlasitě smál a nechtěl utichnout.
Severus Snape jeho ruku prudce odstrčil. „Děláš si ze mě srandu Blacku?“
„Proč, měl bych? A Severusi,“ dotknul se jemně jeho vlasů, které pro dnešek byly opravdu mastné a neumyté. „Jaký používáš šampon, poraď mi. Taky bych chtěl vypadat jako ty a mít taky takové vlasy. Mastná čerň je teď hrozně v módě. Tak jsem si přišel pro radu.“
Severus se začal rozčilovat a pořádně se rozzuřil: „Vypadněte!“ Křikl kolem sebe a davy studentů začínaly řídnout. Někteří odvážlivci ale stále stáli na místě. Siriusovi už trochu cukalo v koutcích.
Remus to všechno pozoroval z protějšího rohu. Stál tak, aby slyšel každé jejich slovo.
„Nevím, o co ti jde, Blacku… a vím, že mě nemáš rád, já tebe taky ne… a…“
„… To je pomluva!“ Skočil mu do řeči Sirius a tvářil se přitom ublíženě. „Začal to někdo, kdo slyšel, jak říkám, že tě nemám rád!“
„To bylo hrozně vtipné. Jste všichni stejní. Vy Zmijozelští.“
Cos to řekl ty hade? Ty mě budeš přirovnávat ke Zmijozelským a sám ze sebe budeš dělat rodilého Nebelvíráka? Tak to si teda vyjasněme. Ty hade jeden!
„Přiznej se, Snape. Sám by si chtěl jít do Zmijozelu. Abys mohl lépe uplatnit svoji znalost v černé magii. Znám tě. Vím, že máš ten svůj umaštěný nos den co den ponořený v knihách o černé magii. Ani bych se nedivil, kdyby tím samým dotykem byly ty stránky mastné. To se pak musí špatně otáčet stránky, co?“ Siriusovi už došla trpělivost. Chtěl mu říct ještě něco ostřejšího, ale Remus ho zarazil a vzal bokem.
„Ahoj Severusi,“ nuceně se usmál a táhl Siriuse bokem. „To by pro dnešek stačilo,“ usmál se na něj. „Ale že ti to šlo. Málem jsem ti uvěřil.“
Sirius funěl jako rozzuřený býk. „Ten slizoun mě ale dopálil!“
„No tak, klid. To chce klid. Moc dobře vím, že by se taky líp hodil tam k vám. Je to zvláštní. Ty by spíš měl být s námi a on tam u vás. Ten osud je zvláštní.
„Jo, kamaráde. To jsou cesty osudu.“ Tohle je bohužel má temná cesta osudu. „No nic, budu muset jít. Lily na mě čeká.“
Remus ho poplácal na lopatkách. „Jen běž, ty kanče!“ Uculil se a než mu to jakkoliv Sirius stačil vrátit, utekl pryč.

19 komentuje 12. kapitola – Garderoba Severuse Snapea

  • Amalie  píše:

    Blanch ty kaňoure:-) je mi jasné, co bude v další kapitole:-)

    chudák seviééé:-)

  • Blanch  píše:

    :))) Mě tak hrozně mrzí, že z HP je vynechán sex.. vždyť je to hezké, když se někdo má tak rád.. já jsem to tam prostě musela dát a taky, byl to první experiment.. o sexu jsem tady psala poprvé.. chápu, že když HP čtou i děti, tak tam ho Rowla nestrčí, mno..vynahradila jsem si to :)) Přece jenom, Harry taky musel nějak vzniknout, ne? :))

  • Serpentine  píše:

    Hustý……. Chtělo by to sem dodat reklamu na durex=o))))

  • Blanch  píše:

    To si asi ještě nečetla fakt hustou povídku .)) Doporučuji třeba Taťánu Orlovskou :)))

    Sex je přece lidský a když se má někdo rád..vždyť, děti se nějak musí narodit!

  • Anonimka  píše:

    Naprosto hustý válela jsem se smíchy pozemi hihi

  • Anonimka  píše:

    teď jsem si zpoměla na jakých stránkách je ta Taťána Orlovská

  • Blanch  píše:

    mám ji dokonce iv  odkazech :)) Hříchy Severuse Snapea

  • Glum  píše:

    Mně se to moc líbylo.

  • Helesika  píše:

    dobrý::::::::..mimochodem Blanch jaký že to byl ten šampon???

  • Blanch  píše:

    tam není nic uvedeno..

  • Leia  píše:

    Ta scéna se Snapem je naprosto úžasná! Kdybych za tím počítačem neseděla tajně tak se rozchechtám ně celý barák :D to se ti vážně povedlo, Blanch 😉

  • Doris Alba Granderova  píše:

    Co je to klín?

  • Blanch  píše:

    klín? :)) ehm.. to je místo, kams i maminky pokládají svoje děti. Na klín.. nechci být nějak sprostá, moje kaamrádka tomu říká..piční partie :))  Prostě tam, kde jsou stehna.

  • Doris Alba Granderova  píše:

    Aha no diki..=)

  • Blanch  píše:

    :)))

  • Laura  píše:

    ty teda píšeš věci:D

  • ajush  píše:

    Vzrušením pískla??? Co je to probůh za slovní spojení??? Jinak hned se pouštím do další… Zajiímalo by mě jak to vyřešíš…

  • Blanch  píše:

    spíš by tam mělo být vypískla..

  • kika  píše:

    no jo ona je takova hracicka…pískací.ale mela sem dost jak tam ztrapnil toho snapa.jsem zvedava co bude dal a jestli tohle bude namesicnik povazovat za splneny ukol

Odpověz

Můžete použít HTML <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

code