„A máme tu opět konec dalšího roku,“ řekl do ticha Brumbál, rozhlížel se kolem sebe a bloudil očima k havraspárskému stolu, kde seděla Marina s mírně zaslzenýma očima. Než se postavil, u stolu vládla chmurná nálada. Obličeje havraspárských studentů byly nejzaraženější, nejsmutnější a nejbledší v celé síni.
„Je toho mnoho, co bych vám všem dnes měl povědět,“ pokračoval po krátké odmlce, „první bych však měl připomenou, že jsem přišli o skvělého studenta, který měl být dnes večer tady s námi a slavit poslední školní den.“ Pokynul k havraspárskému stolu, načež promlouval dál. „Prosím vás všechny, abyste se postavili a pozvedli své číše na památku Aladara Hudsona.“ Všichni se povstali a zvedli své číše. Dvě studenty v hale však štkaly v hlasitý pláč. Byla to Marina, Aladarova sestra a Hermiona.
Nakonec se všichni posadili, ale Brumbál tím svou řeč neukončil.
„Aladar Hudson byl skvělý student, zosobňoval plno předností, kterých by si vážila samotná Rowena z Havraspáru. Byl to skvělý přítel, výborný student a chlapec, který za každých okolností myslel spíše na druhé, než na sebe,“ při těchto slovech začala Hermiona plakat ještě hlasitěji. „Jeho smrt se dotkla každého z nás. Ať už jsme byli jeho přáteli nebo ne, nikdo z nás na něj nezapomene a dokáže si jeho památku uchovat navěky.“ Brumbál se opět na chvíli odmlčel, ale pak spustil. „Myslím, že bude příhodné vědět, co se doopravdy stalo.“
Harrymu poskočilo srdce. Vyděšeným pohledem se vpil do pohledu Brumbála. Hermiona i Ron se na sebe podívali, načež taktéž vyděšeně koukli na Brumbála.
„Aladar Hudson bojoval statečně v boji proti lordu Voldemortovi.“ V hale to utichlo. Buďto strachem z vysloveného jména nebo z pocitu nedůvěry či důvěry. Nikdo nevěděl, co si má myslet. Všeobecně bylo známo, že v posledních chvílích byl Aladar ve společnosti Harryho a jeho přátel a každý si, stejně jako minulý rok, myslel, že to zapříčinil sám Harry. Tohle přece nemůže být náhoda, že dva roky po sobě umírají mladí studenti, a to vždy, když je v maléru Potter.
Brumbál se tvářil naprosto klidně. „Samozřejmě, že sám Ministr kouzel si nepřál, abych vám tuto informaci sdělil, protože sám tomu nevěří, ale stejně jako v loňském roce vás upozorňuji na to, že lord Voldemort je opravdu zpátky a v plné síle.“
Ze všech stran síně propuklo šuškání a studenti upřeli svůj zrak na ředitele. Byl neklidný, plný strachu a vyděšení. Některé pohledy byly plné nedůvěry a někteří studenti si mysleli, že Brumbál je blázen, stejně jako Potter a jeho partička. Jediná skupinka zmijozelských studentů, jako byli Malfoy, Crabbe a Goyle, se tvářili spokojeně. Proč také ne, když tuhle skutečnost věděli už dávno. Samotní jejich otcové pro lorda Voldemorta pracovali, všichni to kolem věděli, ale nikdo neměl důkazy a nemohl je usvědčit. Navíc samotné Ministerstvo kouzel v návrat lorda Voldemorta nevěřil. Ale Harry si byl jejich vinou jistý, stejně i všichni, kdož ve Voldemortův návrat věřili a kdož věřili Harrymu.
„Některé z vás možná vyleká, že jsem vám onu skutečnost sdělil, a možná to vyleká i vaše rodiče, jelikož nechtějí věřit, že se opravdu lord Voldemort vrátil.“ Brumbál záměrně používal Voldemortovo jméno a neříkal Vy-víte-kdo jako většina kouzelníků. Studenty to děsilo, ale museli si zvykat na opakující se skutečnosti, stejně jako v loňském roce.
„Já jsem ale přesvědčen, že je lepší říkat pravdu a že nemá smysl lhát nebo cokoliv zapírat, všichni jste dost inteligentní na to, abyste si to pobrali tak, jak uznáte za vhodné a já ve vás vkládám naprostou důvěru. Nepošpiníme tím přece Aladarovu památku, kdybychom měli tvrdit, že zahynul nešťastnou náhodou nebo nedej bůh, že svou smrt zavinil on sám.“
Celá síň teď na něj hleděla vyjeveně a s hrůzou v očích. Všichni byli vyděšeni a neměli slov. Na všechny Brumbálův proslov zapůsobil a když toto tvrdil už druhým rokem po sobě, zřejmě na tom něco bude.
„Nebudu opakovat to, co jsem tu prohlásil loni, ale nadále si stojím za tím, co jsem řekl. Lord Voldemort má tu moc rozsévat kolem sebe zlo a má tu moc přinutit i ty nejsilnější kouzelníky, aby se přidali na jeho stranu, vyzívám vás tedy, abyste mu nezavdali důvod, aby vám jakkoliv ublížil. Před nedávnem jsme přišli o jednoho studenta, který zaplatil neprávem svým životem, nechť je mu zem lehká a jeho duše může povzbudit nás, abychom se semkli v jednu přátelskou elitu, která bude stát vždy při sobě.“ U zmijozelského stolu si Draco Malfoy odfrkl, ale Brumbál ho neviděl. Harrym projela vlna nenávisti a vzteku.
„Ještě jednou tedy, nezapomeňme na chlapce, který neblahou náhodou zkřížil lordu Voldemortovi cestu a který měl dobré srdce a byl tak laskavý, dobrosrdečný a statečný, že raději za pravdu položil svůj život.“
Harry se otočil na Hermionu a když viděl její oči plné slané vody, chytil ji za ruku a povzbudivě se na ni usmál.
„Nezapomeňme na Aladara Hudsona. A nyní, přeji všem dobrou chuť a nashledanou napřesrok,“ Brumbál se znovu posadil a do ruky uchopil lžíci, kterou si nabral jídlo.
„Je to strašné,“ hlesl vedle Harryho Ron, „každý rok se musí něco stát. Kdy už bude od něj konečně klid!“
Harry moc dobře věděl, že tím ním myslel Ron Voldemorta.
„Nevím, ale taky už by mi prospělo méně sebeobviňování, starostí a ztracených nervů.“
Ve chvíli, kdy to dopověděl k němu přistoupila Ginny a sedla si vedle Harryho. Ron na ně nevěřícně hleděl a přeskakoval očima z jednoho na druhého, načež Hermiona po dlouhé době vyprskla smíchy.
„Co je tu k smíchu, Hermiono?“ Rozčiloval se Ron.
„No jen se na sebe podívej, jak si je prohlížíš!“
„Co to má znamenat, Harry?“ Naléhal Ron, když si všiml, jak jeho kamarád dává svou ruku kolem boku jeho sestry.
Harry se jen usmál a Ginny za něj odpověděla: „To znamená, Ronalde Weasley, že tvůj přítel a já spolu chodíme!“
„COŽE?“
Hermiona popadla ze stolu housku a nacpala mu ji do úst, aby konečně zmlkl. Ron nestačil nic udělat.
„Tak a už buď konečně zticha. Oba dva si to zaslouží a jestli proti nim řekneš jediné slovo, Rone, tak si to vypiješ!“
Harry se na Hermionu usmál a hned nato se otočil na Ginny, kterou už držel za ruku. Ginny mu pohled opětovala, načež se oba dva láskyplně políbili.
Ron, i s plnou pusou a pomalu zardoušený houskou, si u havraspárského stolu povšimnul závistivého a nenávistného pohledu Cho Changové a i s plnou pusou se začal hlasitě smát.
„Co se děje?“ Zeptala se Hermiona.
Ron nemohl nic říct, a tak ukázal prstem, čehož si Cho všimla a rychle se sebrala a odešla pryč.
Když už pomalu všichni odcházeli ze síně, Brumbál všem ohlásil, že výsledky zkoušek NKÚ a zkoušek OVCE budou každému studentu v létě zaslány po sově.
zase smích? :))
no jo ale to není smích v překladu to je ………………..good
"Nebudu opakovat to, co jsem tu prohlásil loni, ale nadále si stojím za tím, co jsem řekl."
Ta věta se mi nějak nezdá, vždyť říká úplně to samý co "loni!" :))
MŮŽU konekrétně vědět, co se ti jako na ni nezdá, mně přijde úplně normální a naprotosto charakterizující myšlenku..
No… nějak se mi nezdá to, že říká že nebude opakovat to co loni, když z toho co si pamatuju říká to samý co u cedrika,takže to co ten předchozí rok..
U Cedrika toho říkal víc, to, co už jsem tam nepsala. To je tou myšlenkou. Neřekl všechno. U Cedrika to omílal víc.
acha, uz to chnapu, diky 🙂
:)) Já se někdy nevyznám ani ve vlastním psaní, to je v pohodě :))))
Pane jo to je stejny jako ve čtyřce..