55. kapitola

Když seděli už třetí den v knihovně začtení do knih, přiběhl k nim Aladar.“Jsem v prdeli, jsem v čudu, jsem víte kde..“
„Co šílíš?“ Že by byl Aladar ze zkoušek ještě víc nervózní, než Harry. No, to je jasné, on dělá závěrečné OVCE zkoušky, které ho už téměř připravují do života. Na nich je závislý jeho zbylý život, tak čemu se divit.
„Já to neumím, Harry. Prostě to neumím, pohořím, je semnou konec. Neudělám zkoušky, budu jediný tupec, co to nezvládl, vyhodí mě z domu, nebudu mít budoucnost, budu dělat poskoka Filchovi,“ hleděl zastřeně do zdi, „ne-li té polochlupaté zrůdě, co si říká Paní Norissová.“ Jeho hlas zněl opravdu vyděšeně.
Hermiona ho chytila za ruku, „neboj se, ty to zvládneš, já ti věřím. Jsi strašně chytrý kluk a máš to tady,“ ukázala prstem na jeho čelo.
„Mám to na čele?“ plácl se rukou do čela, jakoby tam opravdu něco měl, choval se jako blázen, setřel ruku až před oči, „nic tam není, Hermiono. Nic, nemám tam nic napsané..lidi to ale mívají na čele napsáno, jen já ne..nemám to ani v očích, ani v hlavě..není to nikde. Jen v téhle blbé knize, kterou se nemůžu nabichlovat,“ třískl s Lektvary a odvary pro pokročilé, „členové komise si budou říkat.ooo..to je ten Aladar Hudson, slavný dědic Roweny z Havraspáru a totálně zkazil všechny zkoušky, nedělá zrovna čest svému rodu,“ hlas chraplavý, téměř hysterický jako by nepatřil vůbec jemu, ale někomu úplně cizímu.
Hermiona se zamračila a vrazila mu facku, Aladar ztichnul a chytl se za tvář, pak se šokovaně podíval na ni.
„Už je to lepší?“ Usmála se na něj konejšivě.
„J-jo,“ stále nemohl rozdýchat to, co se právě stalo, ona ho uhodila. Ale udělala dobře, choval se jako pěkná hysterka.
Ron se potajmu sesunul pod stůl a smál se pod hábit, aby ho nebylo slyšet. Harrymu cukaly koutky úst, ale na rozdíl od Rona se udržel a nezačal se z plna hrdla smát.
„Ty to zvládneš, slyšíš?!“ poplácala Hermiona Aladara přes lopatky, „Ty to všechno umíš, jen si to nemůžeš přiznat. Cítíš se prázdně, já to znám.“
Aladar se kousl do rtu, a pak Hermionu políbil se slovy díků.
Tento týden nebyl zrovna příjemný. Když neseděli celý den v knihovně, aby se učili na zkoušky, které už byly za rohem, tak museli psát závěrečné eseje do všech předmětů.
Nejhorší byl, jak jinak, než z Lektvarů, Snape si pro závěrečnou esej vybral nejjedovatější jedy a jejich protijedy. To by nebylo až tak hrozné, kdyby na tohle téma neexistovalo aspoň dvacet knih a těch jedů nebylo přes padesát. Harry věděl, že Snape by mu strhnul body za to, kdyby psal o všech, a tak si chtěl vybrat jen ty opravdu nejjedovatější.
Těžší na tom bylo to, že to nemohl posoudit. Všechny byly nad míru jedovaté a Snape jim schválně zadal tento úkol, aby se s tím co nejvíce poprali.
Co Harrymu záleží na tom, jak dopadne jeho poslední esej, když ho z NKÚ bude zkoušet někdo jiný. Nakonec napsal o několika jedech, na které náhodně ukázal prstem, když si zakryl oči a následovně dopsal jejich protijedy, plus všechno to, co s tím souviselo, jako jejich výroba, ingredience, a jak jed působí a na co nejvíce.
Ron měl podobný problém, a tak mu Harry ukázal svou taktiku, byl mu nadmíru vděčen.
„..Ulrich Křivonosý, Romilda Bartreová, Egon ..Egon…,“ Ron se koukl do knížky, „pane bože, já se to prostě nikdy nenaučím. Proč musíme znát všechny ministry kouzel od roku 1000, jak jdou po sobě? To jsem nikdy nepochopil, k čemu mi to bude?“
Harry se usmál, taky si za boha nemohl zapamatovat všechna jména následující po sobě, skončil u Griseldy Konipáskové a dál už to prostě nešlo. Ještě mohl dodat, že nynějším ministrem je Kornelius Popletal.
Otevřel knihu Obrany proti černé magii, tahle byla jediná, do které se zatím nepodíval, ani neměl proč, jak po deseti minutách zjistil, všechno potřebné už dávno zná a nemusí se nic nového učit. Opět ji zaklapl a půjčil si nějaký výpisek od Hermiony, která zuřivě neustále něco psala. Byl z Historie kouzel, tenhle předmět mu nikdy nic neříkal, a tak na něm téměř vždycky usínal, čili si téměř nikdy nenapsal žádný výpisek. Za celých pět let všehovšudy popsal tři pergameny. Bylo to zbytečné, poněvadž bylo stejně všechno v knihách, a pokud to tam nenašel, ještě tu byly svitky od Hermiony.
Vyučování definitivně skončilo, klasifikace byla uzavřena šestého června, a tak se Harry, Hermiona Ron mohli na plno věnovat učivu. Zbývaly jim dva týdny volného času, který mohli nad učení trávit.
Pomalu se blížil dvacátý červen, Harry měl strašnou trému, ale nemohl říct, že by se učivu dostatečně nevěnoval. Až na Obranu proti černé magii trávil nad různými předměty desítky hodin, až do noci, kdy ho už všechno bolelo a prostě si šel lehnout. Jeho program se střídal v učení a v jídle.
Ráno se šel nasnídat, pak se šel učit, odpoledne se šel naobědvat, i když občas oběd vynechal a místo toho se šel ven posadit pod strom, vždyť bylo tak krásně, pro změnu s knížkou v ruce. A pokud šel na oběd, po obědě se jako obvykle věnoval učivu. Nakonec šel na večeři a po večeři se až dlouho do noci učil. Ron na tom byl úplně stejně. Jediná Hermiona měla čisté svědomí, protože se jako jediná učila průběžně, což jim opět nezapomenula vytknout, Ron ji často spřáhl slovy: „Okay, Hermiono, to už si nám říkala a my to víme, tak nás zase nemuč, máme málo času a spoustu práce.“
A bylo to tady. Nastal den D. Harry se pro tento den snažil více upravit, kdo ví, třeba na ženskou populaci v komisi udělá dojem právě jeho vzhled. Vzal hřeben a namočil ho pod vodou. Snažil se sčesat své vlasy tak, aby mu aspoň na pár hodin držel více u temena hlavy. Ale marně, ať se snažil, jak se snažil, výsledek byl pořád stejný, neposedné vlasy se vzpíraly jak jen to šlo.
Popadl brašnu, do které si vzal brk a kalamář, několik pergamenů a hlavně hůlku.
Dnes je čekala pouze zkouška z Bylinkářství. Všechny zkoušky měly dvě části, jednu písemnou a druhou praktickou, ta písemná se psala dopoledne a odpoledne byla praktická část.
Harry šel po schodech dolů, zkouška se konala v učebně Přeměňování, protože tato učebna byla největší a vlezlo se tam nejvíce žáků.
Opatrně se usadil do lavice na konci řady. Ron seděl přes uličku vedle něj. Hermiona obsadila místo před nimi.
Vytáhl z brašny brk a kalamář, pergamen nepotřeboval, poněvadž jim byly rozdány pergameny, které obsahovaly otázky z bylinkářského testu.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

3 komentáře “55. kapitola

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..