38. kapitola

Harry s Ronem si odnesli všechny věci do pokoje. Měli s Hermionou sraz u krbu.
„Tak už si zjistila, kde ji sehnat?“ rýpnul si ironicky Ron.
„Ne, ale..“
Ron se opět chytil šance a skočil jí do řeči: „A víš aspoň, kde je havraspárská kolej?“
„Ne, ale..“
„A..,“ chtěl pokračovat zase Ron, ale Hermiona ho sjela.
„Můžeš už nechat toho hloupého vyptávání, Rone a necháš mě domluvit, sakra?“
„No dobře, klid, klid..,“ otočil se Ron na Harryho, „je nějak nervózní, nemyslíš?“
„Bylo by dobré mít teď něco jako kompas, který by nás tam zavedl.. buzolu, nebo proutek, co táhne k vodě, rozumíš mi Hermiono?“ udělal si z ní trochu srandu Harry, ale účinek to mělo úplně jiný.
„To je vynikající nápad, Harry. To je ono.“
„Co?“ podivil se Harry.
„Buzolu? Kompas? O čem to mluvíš Harry?“ křivil Ron oči.
Hermiona si povzdechla: „Ach jo, s tebou je to těžké, Rone. Harry, vysvětli mu to,“ mezitím vytáhla hůlku a Harry čekal, co bude dělat.
Havraspárská kolej, Ukaž mi!!“ Mluvila Hermiona na hůlku. Tohle, že je kouzlo? Pomyslel si Harry. Ron měl zřejmě stejný názor. Místo, aby čekal na Harryho vysvětlení, ho více zajímalo, co teď jako bude Hermiona dělat.
Hůlka se na konci načervenale rozsvítila a i když ji Hermiona držela v ruce, bylo vidět, že ji táhne. Že jde Hermiona za tou hůlkou. Sešli pár schodišť, pak pro změnu vyšli pár schodišť, až se nakonec dostali před nějaké brnění.
„Tohle, že je Havraspárská kolej? Tohle je její vstup?“ vyslovil Harry nahlas domněnku, která právě vrtala Hermioně hlavou.
„No co, všechno je možné,“ usoudila nakonec.
„Máte někdo ponětí, v jakém jsme vůbec patře nebo v jaké jsme chodbě?“ rozhlížel se Ron okolo. Harry se přistihl, že vlastně ani on sám neví, kde jsou, kde skončili. Z toho samého chození nahoru a dolů ztratil úplný přehled. Jakoby ta hůlka věděla, že bude lepší je zmást. Třeba je tohle místo nějak začarované, aby tu příště nikdo cizí netrefil. Bylo by logické, že by je pak Hermionina hůlka chtěla zmást. Hlavní však teď bylo, že se dostali tam, kam chtěli.
„No a co teď, Hermiono?“ nezapomněl si opět rýpnout Ron, „Teď tu jako budeme stanovat nebo co? A počkáme, až se madame uráčí přijít?“
„Nebuď směšný, Rone. Někdy mi opravdu lezeš krkem!“ zpřahla ho Hermiona.
„Nápodobně,“ sykl Ron s mírně agresivním podtónem v hlase.
„Nechte toho, vy dva,“ vmísil se do toho Harry, „teď je důležité najít..ehm, jak si říkala, že se jmenuje ta holka?“
„Marina.“
„Jo, teď je důležité najít Marinu.“
Čekali tam asi třicet minut, než někdo přišel. K Harryho nevoli to byla právě Cho a její povedená kamarádka Marietta.
„No tak to mi ještě chybělo,“ hořekoval Harry a dělal jakoby tu ani nebyl.
Ron se na Harryho podíval a bylo na jeho výrazu poznat, že s ním soucítí.
„Cs,“ neodpustila si Cho, „co tu ještě chce?“
„Však taky nejde za tebou,“ ohradil se Ron, „to by si dal.“
„Nech toho, Rone,“ obrátila se na něj Hermiona, „poslyš Cho, potřebovala bych od tebe menší prosbu.“
Cho si ji prohlídla pohledem jajsemtauzasnaholkakdojevic: „No co chceš,“ řekla nevrle.
Harry se tak tak držel, aby se neozval. Jak je možné, že byl tak zaslepený a nevšiml si, jaká Cho doopravdy je. Vždyť se chová jako šlechtična největšího kalibru a div jí do nosu neprší. Kdyby se namyšlenost vážila v librách, Cho by se ani s tím jejím koštětem nezvedla ze země.
„Chtěla jsem se jen zeptat, jestli neznáš Marinu Hudsonovou.“
„Marinu, jo, myslím, že chodí do druháku, je to takový škvrně,“ odfrkla si.
„A mohla bys nám ji prosím tě zavolat? Potřebovali bychom s ní mluvit,“ řekla Hermiona téměř medovým hlasem.
„Copak jsem nějaká služebná?“ otočila se a zašeptala něco do toho brnění, dveře se otevřely. Harrymu se naskytl, na pár vteřin, pohled do havraspárské společenské místnosti. Hrála celá v modrých a stříbřitých barvách. Měla kulatý tvar a na zdech viselo několik hýbajících se obrazů. Cho si všimla, že nakukuje dovnitř a požádala Mariettu, aby sehnala Marinu, ať už se jich konečně mohla zbavit.
„Hudsonová, hej ty, Hudsonová, někdo na tebe venku čeká!“ zněla poněkud nepříjemně. Ron začínal vzteky rudnout. Takhle příjemné holky dlouho nepotkal, dokonce mu oproti nim i Snape přišel jako frajer.

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

5 komentáře “38. kapitola

  1. jako bych to neříkala!!Chocholate má dooost!!a Snape je nádhernej kůůůl a in frajer a b'oj…segzi tež!!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..