21. U jako Už jen… Epilog – 2. část

Verše na konci patří Lucce Bílé a pocházejí z písně Už je dohráno.

To byl poslední hřebík zatlučený do Harryho rakve. S Darou spolu byli dva roky. Střídavě oblačno a slunečno. Nemiloval ji tolik, jako miloval Draca, ale měl ji rád a líbila se mu. Možná s ní byl tak trochu ze zvyku a nedokázal být úplně šťastný, ale někdy to bylo fajn. Byla to přece jeho Dara. Ta jediná a poslední osoba, která byla ochotná ho milovat i s jeho vrtochy a kostlivci ve skříni, zemřela. A kvůli čemu? Protože on nebyl pořád schopný dopadnout Voldemorta a jeho zbylé smrtijedy.

 

A tehdy se rozhodl, že už nikdy nedopustí, aby kvůli němu ještě kdokoliv zemřel. Všichni, kdo ho milovali, byli mrtví. A on za to nestál. Raději by podstoupil celoživotní celibát, než aby byl svědkem toho, že ještě někdo kvůli němu zemře. To už nikdy nechtěl zažít.

Skrčil pergamen v dlani do kuličky, odhodil ho někam do rohu místnosti, a složil obličej do dlaní. Nechal to nekonečné zoufalství, aby si ho vychutnalo.

 

***

Netrvalo ani dva měsíce a dočkal se. Když po dvou a půl letech znovu uviděl tu hadí tvář, nenechal se už ničím odradit. Ve snaze to všechno skončit byl víc než ochotný obětovat vlastní život. Stejně neměl žádnou cenu.

A Voldemortův plán nevyšel tak, jak si to představoval, když se tajně vkradl do prostor ministerstva.

Jako by to sám osud a ironie chtěly, jejich poslední střet proběhl zrovna na odboru záhad. Na místě, kde se v pátém ročníku střetl s ostatními smrtijedy při ochraně věštby. Až v samotné místnosti, kde navždy ztratil svého kmotra.

A jako by to samotný kamenný oblouk vycítil, měl Harry dojem, že z něj slyší povzbudivé hlasy. Bylo to vůbec možné?

Stál před ním neochvějně a pevně na nohách. Nebál se. Neměl ani drobné obavy. Byl smířený s tím, co možná přijde a dokonce to vítal. Protože kruh byla potřeba uzavřít.

„Tentokrát zemřeš, Tome,“ oslovil ho křestním jménem, protože věděl, jak ho Voldemort nenáviděl a snažil se ho ignorovat. „Už žádné viteály. Nagini je mrtvá.“

Viděl, jak se černokněžník zarazil, nedokázal v těch rudých očích skrýt překvapení. Harryho ta skutečnost velmi potěšila, protože mu to dalo důkaz, že i ten mizera dokáže mít strach. Opodstatněně. Ztráta sebejistoty na něm byla znát i kvůli tomu, jak pevně sevřel mezi prsty svoji hůlku, jako by to byla jeho poslední šance na vítězství. A vlastně tomu tak i bylo.

„Harry Pottere…“ zazubil se ve snaze uhrát na něj suverénní postoj člověka, který má nad vším kontrolu a nadechoval se k jistě erudovanému proslovu plnému naučené dominance.

Harry už byl z těchto zbytečných a plochých rozhovorů unavený. Záporáci vždycky měli tendence zdržovat, na poslední chvíli prozrazovat svoje úmysly, pyšnit se svými geniálními dedukcemi. Koho to promerlina mohlo zajímat? Nebyl tady od toho, aby poslouchal ty kecy. Byl tady, aby naplnil jejich osud, aby toho hajzla zabil.

Nezaváhal a ani ho nenechal domluvit, když vyslovil zaklínadlo jeho nejvěrnějšího služebníka: „Sectusemra.“

Příjemný a uspokojující dramatický okamžik, kdy překvapený Tom Raddle nestihl kletbě uniknout, s Harrym příjemně zatřásl. Zadostiučinění. Odplata. Nenávist. To všechno v ní bylo obsaženo.

 Ostatní smrtijedi bojovali opodál s bystrozory a členy Fénixova řádu. Nikdo si jejich duelu nevšímal, takže nikdo ani nezaznamenal, že Pánovi zla bylo předurčeno osudem podlehnout vlastní samolibosti a chybnému přesvědčení o nadřazenosti.

Když ho kletba trefila, zavrávoral, zakopnul o vlastní nohu a přepadl přímo do oblouku za závoj, který pohlcoval duši i tělo na samotnou věčnost.

Vlastně to byla nejen úleva, ale i k smíchu. Voldemort zemřel, protože zakopnul a neudržel rovnováhu. To vážně jednoho dokáže vytočit, ne?

A když se Harry Potter hlasitě rozesmál, což vzbudilo významnou pozornost mezi ostatními kouzelníky, bylo všem jasné, že je naprostý konec. A tehdy Vyvolený, kterému bylo předurčeno porazit Pána zla, zvítězil.

Chlapec, který přežil, mohl zůstat na světě dál, i když o to vlastně vůbec nestál. Avšak věštba se jednoznačně naplnila, poněvadž jeden z nich zemřel rukou toho druhého, jak bylo předpovězeno. Neboť ani jeden nemohl žít, jestliže druhý zůstával naživu.

 

***

Opřel se týlem do křesla, aby ulevil bolesti hlavy. Přivřel znovu víčka, za kterými se střídaly vzpomínky jedna za druhou, stejně jako se začaly na povrch drát temné myšlenky a odevzdání. Apatie, která ho doprovázela posledních padesát let. Ani tolik oblíbená metoda, kterou se naučil využívat k vlastnímu klidu, neměla účinky. Jógy zanechal už před desetiletími.

Tehdy poté, co zabil Severuse Snapea, měl problém vnímat realitu. Nešlo mu uvěřit. Nechtěl uvěřit. Nechtěl si přiznat, že je to pravda. Vrátil se k Dracovu tělu, aby ho znovu ohledal, ale nic se nezměnilo. Zkrátka tam jen nehybně ležel bílý jako stěna a nehýbal se. Neměl žádný tep a rozhodně nedýchal. Nemohl, on přece nemohl jen tak umřít. Po tom všem, čím si prošli. Po tom všem, co obětovali. Tak hloupě a nečekaně.

Vždyť ho přišel zachránit, byl tady pro něj, snažil se ho vysvobodit. A Harry ho tolik miloval. A vědomí, že už to nikdy neřekne nahlas, bolelo způsobem, který neuměl vstřebat.

Měli tak málo času. Všechno mohlo být jinak, kdyby se každý z nich zachoval jinak. A čas nedokázal už změnit. Kde byly všechny obraceče času, když je potřeboval?

Proč ztráta milovaného člověka tak kurevsky bolela?!

 

Vzal Dracovo nehybné tělo do náruče. Chvíli s ním pohupoval, zatímco popadal mezi vzlyky dech. Kéž by to byl on, koho Snape trefil. Bylo mu jedno, jestli ho někdo vidí. Bylo mu jedno, jestli ho trefí jedna z kleteb, které občas prosvištěly vzduchem. S naprostým odevzdáním se nechal unášet trýzní a smutkem. Jedna hloupá osobní vendeta vyústila až do takového konce. Hladil bledé tváře teplými dlaněmi, ale bylo to zbytečné. Ten dotek studil a zanechával ještě větší prázdnotu. Sklonil se, protože toužil ještě naposledy políbit Dracovy rty, i když věděl, že mu ten polibek už nikdy nevrátí, ale potřeboval to. Potřeboval se rozloučit, i když nevěděl, jak to udělá.

Otřel se o chladné rty v něžném gestu, a pak se opřel čelem o čelo. To zoufalství bylo tak propastné a ničící, nikde nekončilo. Nebyly hrany, které by se daly obrousit.

 

Až po nějaké chvíli ho překvapil hysterický výkřik, který se linul z opačné strany.

 „Pusťte mě!“

Otočil se, aby se podíval, co to způsobilo, a setkal se s ledovým pohledem vyděšené čarodějky. Draco měl její oči. Jako nebe před bouří.

Nebyl si jistý, jestli ho pozorovala, nebo jestli se na místo dostala až teď. Když si zpětně uvědomil, měl pocit, že byla svázaná Petrificem. Ale pak ji vlastně nikde neviděl.

Všiml si, jak si ho prohlížela, jak jí celá situace docházela. Těkala pohledem z jeho tváře na mrtvé tělo jejího syna, kterého držel na klíně. Uhnul bokem, aby tíhu toho odsuzujícího pohledu mohl ignorovat.

„Pusť mě, ty odporná špíno,“ zvýšila zase hlas a pokusila se vysmeknout z držení Alastora Moodyho.

Starší a zkušenostmi ošlehaný Moody držel Narcissu Malfoyovou pevně a odmítal ji pustit, ačkoliv se mermomocí a se skřípajícími zuby snažila vytrhnout, dokud jí síly stačily.

Ne, že by to Harry nechápal. Na zemi ležel její padlý syn a ona se s ním nemohla ani rozloučit. Přesto nevěděl, jestli je mu jí líto, nebo jestli na ní byl naštvaný, že to vůbec dopustila. Protože také její rozhodnutí, stejně tak i její životní kroky Draca dohnaly k cestě, která vedla až sem.

„Harry Pottere!“ křikla zlověstně a jejich pohled se znovu střetl. „Pokud existuje peklo, doufám, že v něm shniješ. Zabil si mého syna a zaplatíš za to. To kvůli tobě je teď mrtvý. Stal si se jeho záhubou, jeho zhoubnou nemocí. Položil svůj život zcela zbytečně za někoho, kdo si ho nezasloužil a kdo si ho nevážil,“ semknula rty.

Nic na to neřekl, nemohl. V její bolesti se odrážela i ta jeho a pocit viny byl v tu chvíli silnější.

„Proklínám tě,“ pokračovala a vzduch kolem nich podivně zavibroval. „Už nikdy nenalezneš spřízněnou duši. Nepoznáš pravou lásku a nedokážeš mít upřímně rád. Nechť je ti tato noc jedinou připomínkou na chvíle, kdys okusil opravdové štěstí a utrpění zároveň. A pamatuješ si každý detail až do konce smrti. Umřeš sám a nikým nemilovaný. Život promarníš zbytečným hledáním!“

 

***

 

Něco ve slovech Narcissy Malfoyové bylo opravdovým zaříkáním, neboť Harryho život už nikdy nebyl jako dřív. Přesně jak bylo vyřčeno, tak už nikdy nikoho upřímně nemiloval, i když tady pár pokusů bylo. Všechny jeho vztahy skončily katastrofálně, pokud ne přímo smrtí.

Už nikdy se nenašel žádný druhý Draco, ani nemohl, protože Draco byl jen jeden jediný a jeho památku by nezvládl pošpinit. Ale Zeměkoule se nepřestala otáčet dál a život šel bohužel svižnými kroky jakbysmet. Zůstaly jen promarněné sny. A žít pro radost už dávno zapomněl.

Nedokázal už ani pořádně brečet. I když byly ty vzpomínky živé, jako by to bylo včera.

„Kdo ví, kdo z nás dvou si zvolil tu špatnou cestu, Draco. Acta est fabula,“ zaševelil hlubokým hlasem. Jestli v něm bylo slyšet zármutek, se nedalo říct. Roztřesenýma rukama znovu odložil myslánku se šťastnými vzpomínkami Draca Malfoye, které mu zanechal jako poslední dárek.

Odevzdaně se postavil na nohy, které ho už nenesly tak pevně jako zamlada, a šel si vyzvednout poštu, kterou doručila sova už ráno.

Natáhl se pro Denního věštce srolovaného do ruličky. A hned jakmile rozevřel dvojlist stran, zatajil se mu dech.

Hned na přední stránce titulek hlásal: Narcissa Malfoyová, rozená Blacková, dnes ráno ve velmi brzkých hodinách podlehla v azkabanském vězení dlouholeté nemoci. Měla devadesát šest let.

 

***

Láska, ta nezná čas a živí trápí se zas.

Sám zločin už je trest, někde to psáno jest.

Peříčko od krve snáší se do bláta, krása se zašklebí, smrtka je vysmátá.

 

~ konec ~

Blanch

candita.cz

bíglofil | wowkař | mangacvok | pisálek | grafický magor | metalák | rozhodně pako ... Smrdím tady od roku 2002 a smrdět budu dál!

74 komentáře “21. U jako Už jen… Epilog – 2. část

  1. četla jsem to s otevřenou pusou…. a divím se, že to přežily moje oči, páč ještě pořád trochu spím… Seš, ale první stránka (čau stránko:)) na kterou jsem se podívala… Myslím, že to co mě tak záludně napadlo včera ještě neskončilo, … tak to ze mě budou mít dnes všichni radost :D   Krásná povídka!

  2. Nejdřív jsem si myslela, že Draco neumře ža nebo že nakonec umřou oba a on zbyl jenom Harry… Víc bych to sice přála Dracovi, ale co už… :)) A co se týče způsobu napsání, vytknout se nedá jako obvykle nic :)) Bude se mi po téhle povídce stýskat…

  3. Blanch… bylo to nádherné.

    Sice jsem čekala, že to tam všechno poumře… ale takhle… :-))))

    Trochu mě mrazilo, když jsem četla, jak zabil Snapea. Chlapec, který přežil, aby zabil…

    Krásnější konec jsi tam opravdu nemohla dát.

    Asi bych chválila dál, ale jen bych se opakovala a pak… na tvůj talent není slov :-)

  4. co vám na to říct…čekali jste to, určitě 🙂

    Děkuji…nějak nostalgicky se usmívám, mně bude AEF taky chybět…

  5. Díky. Ten epilog stál opravdu za to. Zpravila si mi chuť po tom Potterovi z HP7, kde se chová jako idiot. A celkově je to svižnější a vyrovnanější. Díky a klobouk dolu.

  6. Hmm.. Tak a je to tu.. Koniec.. Fnuk.. Normálne sa mi nexce uverit, ze AEF uz skoncilo.. Co uz…

    Bola to nádherná poviedka a ten koniec bol dokonalý… xi a mojej romantickej dusicke ostáva len dúfat, ze sa niekde tam hore stretli.. 🙂

    A dakujem za chvíle, ktoré si mi cítaním tejto poviedky zabezpecila… 😉

  7. mole jen vtíravá otázka…ty jsi kluk? 🙂 Já vím, že je trapné se na to ptát, ale nedá mi to…já už jsem delší dobu nad tím přemýšlela…:)

    amidalo mně se taky nechce uvěřit…:) Určitě se střetli…taky jsem nad tím pouvažovala, že bych to tam napsala, ale nakonec jsemto nechala takto…

    Není zač, já děkuji za chvíle, které si této povídce věnovala a za tvůj komentář…

  8. blanch já nemám slov……..  je to překrásný 🙂 a po této povídce se mi bude moc stýskat…….. ten konec se mi moc líbil a stejně jako u "Sedmkrát jinak" jsem ho probrečela…

  9. OMG! Ptám se znova, proč? Proč jim pořád ubližuješ, ještě že se toho Draco nedožil… Ach jo… Jakto, že vždycky zabiješ Draca, to už je komplex! =) Ale myslím, že je pro něj lepší, když je mrtvej, než aby takhle trpěl, kdyby umřel Harry… Krásná povídka, sice nesouhlasím s tím koncem, ale moc krásná povídka!!! Sakra, teď mi helwet připomněl/a "sedmkrát jinak", to bylo depresivní… =( Jsem zvědavá na další tvojí kouzelnou povídku a doufám, že už (taky projednou) necháš hlavní postavy žít… Taková malá slaďárna, co by ti to udělalo? NIC! Tak je už prosím nezabíjej!!!

  10. Vždycky nezabiju Draca…vždycky většinou zemře právě Harry..v Sedmkrát jinak se Draco podřezal až jako druhý a to je, myslím, jediná jeho smrt v mých povídkách..v Kytici taky zemřel Harry.. v H/D slashích většinou nezemře žádný nebo aspoň Harry..Draco zemřel jako jediný poprvé :))

    Právě..Draca jsem ušetřila trápení..slíbila jsem, že s enebude trápit 🙂 To jen ten blbeček Potter :)))

    Slaďárny nemám ráda.

    V té další to bude..poněkud…zvláštní :)) Ale hlavně to bude spíš komedie.

  11. Bože, bože, bože! Nenávidím happy endy, ale u AEF jsem v něj doufala.Tahle povídka mi toho hodně dala – spustu spokojených úsměvů a krásných emocí, tryskajících ven, spoustu zábavy, ale i stresu a taky mi toho hodně vzala – nekonečně hodin strávených před obrazovkou čtením, nekonečně mnoho slz a výkřiků.

    Ale ničeho z toho nelituji. Děkuji Ti Blanch, děkuji Ti za všechno, cos mi dala i vzala, protože všechno to bylo krásné. Bude se mi bez Acta est Fabula špatně spát. Bude mě trápit pomyšlení, že už nikdy nebudu číst další kapitolu, že už si nikdy nebudu představovat jejich první noc.

    Mrzí mě to a naplňuje úlevou.

    Jsem Ti zavázaná a nevím, jak tenhle obrovský dluh splatit.

    Jsi skvělá autorka, Blanch. Jsi jedna z nejlepších, jsi elita. A ani nevíš, jak jsem ráda, že mohu číst Tvé povídky.

  12. A mně došla slova..já nevím…nevím, co na to odpovědět, Welvio…

    Jako elita se necítím a ani bych se mezi ni neřadila, zvlášť, když vím, jaké příšerné chyby dělám a co by mohlo být stokrát lepší…

    Neuvěřitelně si mě teď vykolejila…:) Heh…kdybys mě teď viděla, směju se jako pitomec 🙂

    Vím, že takové pocity lidé mívají, já sama je některým autorům píši a taky děkuji za všechno, co mi dali i vzali..ale když to někdo napíše mně..je to..neuvěřitelné.

    Začínám si uvědomovat..že bych už nikdy neměla litovat toho, že jsem začala psát..někdy takové dny totiž mívám, protože mi občas psaní bere rozum…ale..když mohu číst takové komentáře, uvědomuji si, jak neuvěřitelně krásný pocit to je…strašný pocit štěstí…sakra, normálně si mě teď rozbrečela..fakticky :)) Mám husinu..možná je to tím, že jsem před chvilkou vylezla z bazénu, ale spíš je to tím, že mě to tak strašně zasáhlo…já vím, že jsem v tomhle hodně citlivka…děkuji paní Rowling, že mě dovedla až k fan fiction a tím pádem i k možnosti číst něco tak neskutečně krásného, i když o sobě tak vysoké mínění nemám, rozhodně nemůžu popřít, že něco takového číst…je skoro jako zázrak a strašně to hřeje u srdce a dělá ze mě totálního imbecila :))

    Tím vším jsem ti zkrátka chtěla říct…děkuji.. 🙂

  13. Má cenu něco říkat po tom, co napsala Welvia svůj komentář?

    Mnohokrát bych sem napsala stejnou myšlenku jako ona, a musím říct, že podstatu téhle povídky vystihla naprosto přesně…  Souhlasím s ní v každém slově, ale je mi líto, že ti to nemůžu ve stejném rozsahu napsat také… 🙁

    AEF mi bude chybět a často mě bude trápit, že už tu na nás nebude čekat další kapitola… I když i jiné tvé povídky jsou skvělé, tato se mi k srdci dostala nejblíže… Špatně se mi s ní loučilo, a myslím , že ty jsi na tom nebyla lépe…

    Jak už řekla Welvia, jsi jedna z nejlepších… a jsem také moc ráda, že mohu číst tvé povídky! Často tak přemýšlím a říkám si, že je to nespravedlivé když někdo umí takto nádherně psát… Ale poté si hned uvědomím o kolik bych přišla, kdyby tu nebyli tací jako ty!

    Děkuju! Mohu s čistým a pravdivým svědomím říci, že tyhle povídky mě změnily…

  14. Vy mě chcete citově zničit 🙂 Teď sjem si utřela oči kapesníkem 🙂

    Ano..strašně špatně se mi s ní loučilo..jako by s ní odešla moje duše, protože já do ní dala plno věcí ze sebe…je to nepopsatelný pocit..jako by mi někdo vzal moje dítě…dítě, které už bych nemohla vidět, ale stejně o něm věděla, že je o něj někde jinde dobře postaráno… prázdnota…já si myslím, že se ani už na žádnou jinou povídku takhle citově nenavážu..mám ještě plno povídek ke zpracování a plno nápadů..ale tohle…bylo mé oblíbené dítě..jak jsem jednou psala minime 🙂

    Je to hodně zvláštní…mám nějakou melancholickou náladu, a tak mě asi teď rozbrečí všechno 🙂

    Děkuji i tobě, Lyro…nesmírně si toho vážím.

  15. Jsem poctěná, že tohle cítíš, ač jsem jen napsala to, co si o Tobě skutečně myslím.

    Něděkuj! To já bych měla děkovat.

    Děkuji.

    Mezi elitu patříš. Chápu Tvé dny, kdy už nechceš psát, ale říkám s čistým svědomím, že by mě to víc než mrzelo, kdybys přestala. Přinášíš mi ty tak moc potřebné emoce.

    Myslím, že všechna ta vděčnost se do jednoho díku nikdy nemůže vejít. Nemůže se vejít ani do dvou, ani do tisíců díků. Zkus si to alespoň představit, prosím. (úsměv)

  16. Představuji si to a tím více mě to dojímá, moje vděčnost ..tu taky nelze jen tak slovy popsat..to, co cítím uvnitř snad ani do slov zformulovat nejde.

  17. Tohle je první povídka kterou sme dočetla..Teda já jich tady už dočetla hodně ae první kde je harry s dracem..

    Bylo to smutný=( Ale hezký..

    Sedím tady přibližně od 17:00 a četla sem od 1. dílu..

    Fakt hezký..

  18. Takže… Lauritte jde komentovat povídku, pozor na to. To bude výlev citový, až mě budete chtít práskát pohrabáčem po hlavě. Nevadí!

    Už jednou jsem myslím říkala, že AEF je jedna z mých nejoblíbenějších slash povídek (nebo něco v tom smyslu jsem brebentila), nějak se mi to nechce opakovat, stejně jsem pak zacouvala se svým oblíbeným arabským příslovím "Když mluvíš, slova tvá by měla býti lepší než-li mlčení." Přebrala jsem si to jako "Než říct něco horšího, radši drž hubu." Tys něco říkala i o tom, že nemáš ráda, když ti někdo furt píše ve smyslu "Blááánch, ty jsi nejúžasnější povídářka na celičkým swěte, blááánšííí!!!"  Takže jako já tady nebudu opakovat co už bylo řečeno nebo tak, nebudu tu říkat, jak tuhle povídku miluji, jak byl konec krásný, to jako jako né přeci. Já ti tu tenhle fakt, který pociťuji, jen NENÁPADNĚ naznačím (čumte všici, já jsem nenápadná! To čumíte, co?), ano a nějak si to přeber :))))

  19. :))))) Lauritte ty jsi prostě zlatíčko :))) Přivodila si mi na tváři takový přiblbý výraz 🙂

    Děkuji ti…

  20. :))))) Lauritte ty jsi prostě zlatíčko :))) Přivodila si mi na tváři takový přiblbý výraz 🙂

    Děkuji ti…:)

  21. pokud tě to potěší, já se teď taky tlemím jak dement, jen kdyby mě bratranec nevyháněl z počítače, spratek jeden.. ^____^

  22. pěkné, čekala jsem, že někdo umře 🙂 ale byl to moc hezký konec. Popravdě musím říct, že Sedmkrát jinak… se mi líbila víc, ale i tahle se ti samozřejmě povedla 🙂

    Jinak nevím, co říct 🙂

  23. :)) TO JE TA ROMANTIČNOST..MNĚ SE Sedmkrát jinak nelíbilo vůbec 🙂 sakra..caps lock 🙂

    Dneska už mám vůči té povídce docela averzi, zvláštní 🙂 sladký humus, no jo no 🙂

  24. Ach jo .. tys mi teda dala … :-(:-(:-( Telila jsem jak želva, tekla mi od toho nůdle, člověk se nemohl jít ani vysmrkat, jak se od toho nemůžu úžasem odtrhnout … :-(:-( Ještě teďko si na to vzpomenu a je mi do breku :-( a ke všemu ta písnička, to byl zase pro mě můj poslední hřebík do rakve :-(:-( .. No ale jinak je to krásný, to se nedá nepochválit. Ale proč Draco ?? můj milášek :-( Proč ne ten vztekloun ? :-( tak doufám, že příště to aspoň bude on a ne Draco, když už musíš prostě někoho zabít :-( … Ale jinak fakt – Tlesk Tlesk Tlesk.

  25. Panebože Blanch. Já NEDOKÁŽU, fakt nedokážu popsat svoje pocity. Snad jen že jsem už od začátku až do konce bulila jak malá. Ta hudba do toho. A to jak krásně píšeš.  Snad ti napíšu o něco konstruktivnější komentář později. Teď nemůžu, nevidím přes slzy na klávesnici. 🙂 Děkuju.

  26. A já už nedokážu formulovat normální odpovědi… 🙂 Ani jsem nečekala až takovou vřavu pocitových odpovědí, ke všemu tak lichotivých…já jsem basolutně v rauši dneska z toho :))

  27. myslim že jsem to už psala , jen nevim kde, ale když otevřu první kapitolu, tak je tam druhá kapitola, mohla bys s tim něco udělat, pls? jinak co bylo vlastně to co mu Draco nechal ve svym pokoji? vůbec to v tom příběhu nemůžu najít

  28. nechápu, co se s tím stalo? Já totiž s tím nic nedělala…tak nad tím mi teda hlava stojí….heh…opraveno.

    Je to zrovna v této kapitole. Přečti si ji ještě jednoua  pozorně…hlavně tu část s Remusem 🙂

  29. Hah, no vidíš to.. Já věděla, že Draco natáhnul bačkory a někdo mi vymlouval, že ještě není poslední kapitola. :0D Hmm, jsem ráda, že AEF neskončilo happy-endem.. Hrůza.. Já už ani těm knižním postavám nepřeju štěstí. :0DD

  30. eee….waw….kebyze som viacej citlivy clovek ktory vie plakat tak by som minula cele balicky vreckoviek….chcela som aby prezili ale aj toto bolo pekne ale namna moc smutne….a ta hudba k tomu bola kraasna….je mi smutno ze to uz skoncilo toto je asi moja naj poviedka ktoru tu mas strasne mi prilahla k srdcu….fnuk….lucim sa stebou AEF vela casu sme spolu stravili a zato vsetko vdecim tak skvelej autorke:o)….

  31. Ahoj Blanch, AEF je jedna z nejlepších povídek jaké jsem kdy četl ale nemohla bys prosím ten další slash harry/draco napsat s happy endem. To víš nemám rád tragédie. Miluju komedie se šťastným koncem. :o)))

  32. Kluk, který má rád slash? *má vytřeštěné oči* ..vítám tě s otevřenou náručí, to mi strašně lichotí 🙂

    Ten příští bude úplně jiný, slibuji :)))

    mischelko vďaka..moc..

    Ice: no, nemám zkušensti s kavárnami, ale kolik tam asi kolem tebe bylo lidí? 🙂

  33. Si mŕtva! Ako si mi to mohla urobiť? No, vlastne viem ako… Ale to je vedlajšie… tot ja aj tak rečnícka otázka a tak sa to môžem spýtať: AKO SI MI TO MOHLA UROBIŤ?!

    v tejto chvíli by som ťa najradšej uškrtila…. a aj keď ma to o hodinu prejde (lebo si uvedomím, že s mojimi proporciami nezabijem ani lúčneho koníka) tak teraz môžem aspoň predstierať, ža ťa môžem kedykoľvek zaškrtiť…. eeeeeee (plačúci smailík) eeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeeeeeeeeee  eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeee eeeeeeeeeeeee eeeeeeeeee ….

  34. ááááááááááááááááááááááááááááááááááááá a ještě horšííí depreseeeeeee to je smutnýýýýýýýý :´(

  35. Blanch, měla bys mě vidět. Objímám tu se slzama v očích monitor a nevim jak píšu… ani coi píšu……… smrk….. :'(    =)

  36. Sorry,ze ti to posilam. posilam to hlavne ze strachu. tento dopis pochazi z venezuely byl vyslam aby zmenil tvuj zivot a udelal te stastnejsi.posli tento dopis 20 lidem do 96 hodin.zmeny se dockas do 5 dnu.alena Kovarikova ktera tento dopis poslala 22 lidem vyhrala v losovani automobil.erik prazak ktery tomuto dopisu neuveril do 5 dnu dostalrakovinu a zemrel.TAK CO POSLES TENTO MAGICKY DOPIS?RADIM TI ANO,JAKO JSEM TO UDELALA JA

  37. fňuk…fňuk…slzy mi kanou do klávesnice, stůl mám pln papírových kapesníčků, fňuk, ta povídka je…fňuk… úžasná…fňuk…:)

  38. Blanch, já nevím, co na to napsat…no každopádně se ti ten konec moc povedl…akorát mi bylo líto Siriuse, že tam za tím obloukem bude muset bejt s Voldíkem….promiň..já teďka nemluvim vážně, protože mi jaksi nedochází, že je všemu konec, že už je všemu konec, že je Hra u konce…tato povídka mi dala plno emocí, radosti, napětí, lásky, vzrušení a smutku, že jen s těžkým srdcem se s ní budu loučit…jenom ti děkuju za všechno a doufám, že napíšeš další takovou krásnou povídku i když nikdy se to nevyrovná této….Děkuji Blanch

  39. Marti já děkuji. Je to zvláštní, ale já jako její autorka se cítím podobně jako ty. Je to moje oblíbené dítko a dalo mi hrozně moc…a moje schizofrenní osobnost se v ní hodně našla…

    Dane já nevím, na to se zeptej lidí, co tu chodí 🙂

  40. Všchna má sebekontrola se vytratila někde ve 13. kapitole.  Všechno to napětí povolilo s tvým koncem…a musíím přiznat, že i přes mou ledovou hlavu, jsem se přenesla a rozbrečela se. Chtěla bych to okomentovat, ale slova mi vyschla v ústech a já prostě nevím, co na to říct.  Snad jen per-amoenus….

    dovolila bych si říct In omnia paratus, ale na tohle, jsem opravdu připravená nebyla. Ještě teĎ ze sebe shazuju poslední zbytky melancholie..opravdu nádherné:) chválím…

  41. Tak to bylo nadherný je mi líto Draca mozna jsem si prala aby zemrel Harry a Dracek zil ale jsem i rada, ze Harry zije a zabil Snapea a Voldemorta. Byl to nadhernej pribeh neudrzela jsem se a brecela jsem kolem 17 kapci asi moc pbrzo ale co . Jinak Blanch fakt moc pekny

  42. víš co? nemám tě ráda! Nemám a nemám… zase jsem strávila celej den tady na tvých stránkách… víc jak 8 hodin jen čtení. A to jsem ještě zdaleka neskončila. Vraždíš mi čas a víš co je na tom nejhorší? Ýe mě to baví a jsem u toho šťastná, Takže bych ti měla vlastně poděkovat. Jinak osobně taky radši happyendy, protože je mi vždycky jak by někdo umřel z mých známých. I když radši smrt než pochroumanej mozek…. No nic svoje jsem řekla, takže hodně štěstí při dalším psaní ;0)

  43. fňuk..to je tak krutý…až je to nádherný..smekám před tebou..podle mě je to tvoje nej dílo….

  44. cvrčku tohle a A tak bůh stvořil Malfoye mám nejraději..je to osobní záležitost, takže děkuji.

    Figotko utři slzu a žij dál, nemá smysl se nad tím pozastavovat 🙂

  45. Nádherná poviedka, nádherné pocity – aj tie smutné a úplne strašne krásny príbeh. Škoda, že skončil takto. Je mi to ľúto. Ďakujem za ten zastavený dych, ktorý som občas mala pri TÝCH scénach a aj za strach a smútok. ĎAKUJEM za túto poviedku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*

code

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..