12. kapitola

„Cože jsi ji řekl???“ křičel Ron po Harrym.
„Nekřič po mně, udělal jsem dobrou věc. Odpověděla mi, že ti dá šanci pod podmínkou, že si za ní zajdeš sám,“ uklidňoval Harry Rona.
Ron nebyl z toho nic říct, nevěděl, co má udělat, jestli se má na kamaráda zlobit nebo má být šťastný. Každopádně byl rudý až za ušima.
Celé dny chodil po škole a čekal na správnou příležitost, ale vždycky, když Noreen zahlédl, raději se schoval, aby se jí nemusel podívat do očí.
„No tak Rone, na co čekáš? Až ti ji vyfoukne někdo jiný?“ povzbuzoval ho neustále Harry.
„Tobě se to řekne, ty jsi Harry Potter, zatímco já, já nejsem nic, jen nějaký chudák z Doupěte, co má šest sourozenců.“
„Hele Rone, takhle nikdy nezaložíš rodinu,“ snažil se ho Harry přinutit, ale Ron si stál za svým názorem: „A ono se to ode mě očekává? Stejně mamka s taťkou budou mít vnoučat dost, nemyslíš?“
To už Harryho naštvalo, právě s Ronem stáli na schodišti a Harry si všiml, že o dvě patra výš je Noreen a má nejspíš namířeno do své komnaty, chytl rychle Rona za ruku a táhl ho směrem k ní.
„Kam to jdeme, kam mě to táhneš?“ ptal se Ron.
„Uvidíš..pospěš si,“ naléhal Harry.
Za pár minut si to šinuli směrem k oné dívce, stála na rohu a bavila se s Hannah Abottovou. Harry chvíli vyčkal, a pak vzal Rona přímo k ní. Ron se mu trhal ze sevření, ale marně… „Harry ne, nedělej to, tohle ti neodpustím…,“ vyhrožoval Ron, ale Harry jen mlčel a postavil ho před Noreen. Dívka hned pochopila, o co jde.
„Takže, já vás tu nechám o samotě, Rone, budu v komnatě,“ opustil je Harry.
„Ehm, ahoj Noreen, já, já ..t-totiž, jsem Ron, Ron Weasley..“
„Ano, vím, už se známe.“
„Oh, jistě, zapomněl jsem, to je dneska krásný den, viď? A j-jak se máš?“ rudl Ron až za ušima
„Podívej se Rone, vím, co chceš říct a vím, že na to nemáš odvahu, tak to nebudu prodlužovat. Ano, půjdu s tebou na rande, kdy se domluvíme ?“ ulehčila Noreen Ronovi práci
„V-vážně ? Ty, ty bys semnou šla ? Nemohu tomu uvěřit, uff..nebylo to zas tak těžký,“ hihňal se Ron.
Noreen se usmála a dodala: „Tak jo, zítra v učebně formulí si trochu popovídáme, ale vezmi si s sebou tu statečnější polovičku, tak v pět, dobře?“ Prohrábla si afinu z čela a odešla někam za roh, kde nejspíš byla mrzimorská kolej.
Ron nemohl samou radostí spát, Harrymu dávno odpustil a místo toho mu byl vděčný. Hermioně samozřejmě nic neřekli(„Stejně by byla zase proti,“ mínil Ron).
Hned první hodinu je čekala Obrana proti černé magii. Ron s Harrym se shodli, že profesorka Diggoryová je skvělá kouzelnice, i když Harry měl nejraději profesora Lupina.
Opakovali si, co se za poslední čtyři roky naučili užitečného, co by se dalo použít v případě, že by někoho z nich napadl Lord Voldemort. Paní Diggoryová neustále pokukovala po Harrym a když potřebovala nějakou asistenci v provedení nějakých kouzel, tak se obracela na něj, protože věděla, že se Lordu Voldemortovi ubránil, a ne jednou. Harryho těšilo, že na něj nesvaluje vinu za Cedrikovu smrt a ještě víc ho těšilo, že mu každou chvíli udělovala nějaké body za skvělou asistenci.
Poté měli Historii kouzel, kde Ron dospal to, co v noci nestihl. Pak oběd a pak už jen Magické formule.
Blížila se pátá hodina, Ron byl víc a víc nervózní. Ron se několikrát upravoval u zrcadla, což bylo Hermioně dost divné, protože tohle nikdy nedělal („Chce se snad zalíbit Snapeovi ? To snad ne, kvůli němu by to nedělal..co myslíš Harry?“). Věděla, že za tím něco bude.
Ron si asi třikrát učesal vlasy a třikrát si měnil účes, jednou si vlasy namočil vodou a udělal si rozcuchaný vzhled, podruhé si vlasy sčesal na pěšinku, potřetí a naposled si raději vlasy nechal tak, jak je měl vždycky, protože už byl naštvaný a sám si nadával do blbečků. Oblékl si modré džíny, které byly kupodivu jeho a po nikom je nezdědil a košili. Myšlenku, že by si mohl vzít Weasleyovský svetr rychle zavrhnul, poněvadž už nejmíň tisíckrát říkal, že nemá hnědou rád.. ještě by před Noreen ze sebe udělal úplného idiota.
Po chvíli sešel do místnosti, kde se učili Magické Formule. Noreen tam ještě nebyla, což Rona velice potěšilo, protože měl ještě chvíli na to, aby uvažoval nad tím, co bude říkat, jak se bude chovat a jak si neudělat trapas. Dlouho mu to ale nevydrželo, protože po chvíli slyšel na schodech nějaký zvuk. Byla to ona. Stála ve dveřích a byla ještě krásnější, než když ji viděl naposled…vlastně nebyla krásnější, byla stejná, akorát na sobě neměla školní hábit.
Teprve teď si všiml, jak má křehkou a tvarovanou postavu. Měla stejný nápad jako on, na sobě měla tmavě modré upnuté dívčí džíny a upnuté tričko barvy jejích očí, čili smaragdově zelené.
„Ahoj Noreen.“
„Ahoj,“ usmálo se děvče.
„Pojď posadíme se,“ vybídl Ron Noreen.
Vzali si dvě židle a sedli si k učitelskému stolu.
„Doufám, že jsi více uvolněný, Rone..“
„No..jo, uff..ani ne, nezlob se, ale s takovými situacemi nemám moc zkušeností.“
„Nevadí, to se podá,“ usmála se na něj.
Ronovi začínalo být velice trapně, a tak začal mluvit, aby řeč nestála a Noreen si nevšimla, jak červená.
„Tak mi řekni něco o sobě, přišla jsi tu tak náhle. Proč si vlastně přešla, odkud jsi a co tvá rodina ?“
Noreen vypadala, že ta poslední otázka ji moc nesedí, ale nechtěla být neslušná, a tak začala vyprávět : „Dobrá, přešla jsem sem, protože zde bydlí moje prateta. Bydlela jsem dřív s otcem a s matkou v Rusku, a tak jsem chodila do Kruvalu. Když původním plánem rodičů bylo, dát mě do Bradavic, ale kvůli okolnostem museli emigrovat,“ Noreen sklopila oči a pokračovala, “ koncem loňského roku mé rodiče zabili Smrtijedi, a jediný příbuzný, kdo mi zbyl, byla má prateta, která je mudla a ani neděla, co jsem zač. Bylo těžké ji vše vysvětlit, ale už si celkem zvykla. Má mě ráda. Žije v Londýně, a tak jsem se k ní přestěhovala. Proč bych tedy chodila do Kruvalu, když přímo zde jsou Bradavice, které jsem původně měla navštěvovat ?“
„Promiň, to je smutné, to jsem nechtěl,“ omlouval se Ron.
„To nevadí, je to součást života,“ usmála se Noreen, aby se Ron necítil špatně.
„A proč si teda chodila tam a ne tu, tví rodiče tu snad taky chodili?“
„Rodičům hrozilo nebezpečí a taky mně, tak se přestěhovali. Když mi přišel dopis z Bradavic, byli šťastní, ale nemohli mě tam dát. Proto mě přihlásili na Kruval. Oba dva chodili zde na školu. Mamka byla v Nebelvíru, možná ji budou Vaši znát, jmenovala se Kathleen Evansová,“ když to Noreen dořekla, Ron se úplně zasekl a skočil ji do řeči : „Jak si to říkala ? Evansová ?“
„Ano, proč?“
„Ne to nic, pokračuj,“ řekl Ron, aniž by ji dále poslouchal. Stále se mu v hlavě promítalo jméno Evansová. Je to náhoda nebo to má nějakou spojitost ? To pak musí hned Harrymu sdělit. Mezitím Noreen pokračovala: „No a táta byl z Mrzimoru, byl o rok výš. Jmenoval se Benjamin Harper. A co ty, teď zase řekni něco ty.“
Ron už nebyl na rozpacích, bylo mu dobře a nervozita z něj opadla.. vykládal Noreen o své rodině, o svých bratrech a sestře. O tom, jak nastoupil do školy a poznal Harryho s Hermionou, vykládal o tom, jak je celou rodinu po léta Moudrý klobouk posílá do Nebelvíru..když v tom ho napadlo: „Co ti Moudrý klobouk povídal, že si tam seděla tak dlouho ?“
Teď vypadala v rozpacích Noreen: „Nevěděl, kam mě má zařadit. Ale já jsem věděla, že půjdu do Mrzimoru.“
„Nevěděl ? To znamená, že tě asi chtěl zařadit do Nebelvíru, že mám pravdu ? Když tvá máma byla z Nebelvíru. Tak proč tě nakonec zařadil do Mrzimoru ?“
„Totiž, táta v sobě měl krev Mrzimoru. Máma do Nebelvíru jen patřila. Mám vlastnosti, které by upřednostňoval jak Nebelvír, tak Mrzimor. Ale Mrzimor mi byl souzen po otci, zdědila jsem to.“
Ron nechápal : „Jak měl v sobě krev Mrzimoru..ty chceš říct..?“
„Ano, můj otec byl dědic Helgy z Mrzimoru, což znamená, že nyní jsem jediný dědic Helgy z Mrzimoru já..“
Ron tam stál jako solný sloup, tolik informací za jeden večer snad ještě nezískal. Bylo už osm hodin večer. Ani jeden z nich si nevšiml, jak ten čas rychle uběhl.
„Teda, to už je tolik hodin, budeme muset jít Rone.“
Ronovi to bylo líto, protože mu s ní bylo velice dobře a začínal si víc věřit.
„Ano, vím..hele, příští týden jsou Prasinky, nešla by si s námi ?“ Zeptal se Ron, aniž by se jednou zadrhl nebo aniž by se začervenal. Jen si nebyl jist, co mu Noreen odpoví.
„Ale jistě, dneska to bylo moc fajn, Rone. Dobře se mi s tebou povídalo. Moc ti děkuji.“
Ron se stihl domluvit a rychle utíkal do Nebelvírské věže, aby zastihl Harryho.

16 komentuje 12. kapitola

  • Glum  píše:

    To by mně zajímalo, jakto že se její matka jmenovala Evansová?

  • Blanch  píše:

    za svobodna.. měly stejnou babičku..

  • Blanch  píše:

    jako prarodiče..a ti měli dva syny a ti synové se jmenovali Evans.. takže pak měl každý svoje dítě..jeden měl Lily a ten druhý měl Noreeninu matku

  • Helesika  píše:

    jojo Blanch ty si jednička

  • Helesika  píše:

    jdu dál je to čím dál lepší

  • Glum Vlk  píše:

    Ale, to jsem se tě zeptala ,protože jsem si jěště nepřečetla daší kapitolu.

  • verča  píše:

    začíná to dobře.to jsem zvědavá jak to bude dál:))))))

  • Julie  píše:

    Jen tak dál.Já jsem si říkala že tam ta podobnost možná bude…. Ale nelíbilo se mi že s Ronem šla prostě na rande hned nevim ale na holku to je prostě zvláštní

  • Blanch  píše:

    Neznáš asi moc takových holek 🙂 Já bych taky šla :)) Dneska je jiná doba.. navíc, jim je už 15.. :))

  • Blanch  píše:

    Rowling z nich dělá zbytečné děti, podle mého gusta 🙂 Já už jim dávám víc dospělé uvažování, i pokud jde o vztahy..

  • Cassej  píše:

    Fakt dobrá povídka, jenom se mi nezdá, že by hned na prvním rande někomu říkala že jsem dědička Mrzimoru, je to až moc osobní 🙂

  • Pajuš  píše:

    Chachacháááá…má dobrá nálada pokračuje a říkám:je to perfektně great!!"Upravuje se,ptž. se chce líbit Snapeovi"-to si vystihla nádherně:Dno nic…du se na chvulu někam chctat a pak na další pokračování:)

  • Blanch  píše:

    Cassej sdílím tvůj názor 🙂

    Ježiši..já si to po sobě čtu a chce se mi zvracet…šMARJA PANNO NEE..ZA CO MĚ STRESTÁŠ….

  • Pajuš  píše:

    po čem se Ti chce blít??

  • Blanch  píše:

    po té povídce.. 🙂 stačí si přečíst jediný řádek…už je to tu zas…asi poběžím na mísu

  • CJosh  píše:

    Nic lepšiho sem nečetl. je to uplně suuuuupppper!!!!! doufám že budeš pokračovat ve psaní

Odpověz

Můžete použít HTML <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*

code